ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.289.2015:36
sp. zn. 6 As 289/2015 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy, soudce
zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce:
M. K., zastoupeného JUDr. Dušanem Kučerou, advokátem, se sídlem Pekařská 12, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo nám.
3/5, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. června 2014, č. j. JKM
59077/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 41 A 70/2014 - 27,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 41 A 70/2014 - 27,
a rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 4. června 2014,
sp. zn. S-JMK 59077/2014/OD/St., č. j. JKM 59077/2014, se ruší a věc
se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační
stížnosti celkem 14 800 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Dušana Kučery, advokáta,
do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám
zástupce žalobce JUDr. Dušana Kučery, advokáta.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Městský úřad v Kuřimi (dále jen „městský úřad“) uznal rozhodnutím ze dne
2. května 2014 č. j. MK/7270/14/OD sp. zn. S -MK/5089/14/OD/78 žalobce vinným
z přestupků podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 1, §125c odst. 1 písm. a) bodu 1 a 3 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), v rozhodném znění, a §23 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, v rozhodném znění. Uvedených přestupků se měl dopustit tím, že dne
18. března 2014 v 10.30 hod. řídil motorové vozidlo zn. Mercedes Benz Viano, RZ X na silnici č.
38529 v obci Čebín ve směru na obec Chudčice a při jízdě držel v ruce hovorové zařízení. Policie
ČR v rámci silniční kontroly dále zjistila, že na vozidle nebyly umístěny tabulky registračních
značek, které byly vozidlu přiděleny, a že bylo vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu tak
závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních
komunikacích (na vozidle byl odmontován přední nárazník a maska, na zadní části vozidla na
levé straně chyběla část nárazníku). Dále žalobce předložil při silniční kontrole řidičský prů kaz č.
X, jehož platnost uplynula 31. prosince 2013. Městský úřad shledal žalobce vinným ze spáchání
uvedených přestupků a udělil mu pokutu ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu
řízení všech motorových vozidel na dobu 7 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši
1 000 Kč. Žalobce se proti rozhodnutí městského úřadu bránil odvoláním, avšak neúspěšně,
neboť žalovaný odvolání zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“). Krajský soud žalobu shledal nedůvodnou a zamítl ji. S ohledem
na obsah správního spisu krajský soud dospěl k závěru, že jednání, jichž se žalobce měl dopustit,
byla postavena najisto, a že není pochyb, že se přestupk ů, jež jsou mu kladeny za vinu, dopustil.
Krajský soud nepřisvědčil ani žalobním námitkám týkajícím se procesního postupu žalovaného
a žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[3] Proti označenému rozsudku krajského soudu žalobce (nyní stěžovatel) brojil
včas podanou kasační stížností.
[4] Stěžovatel nejprve namítl, že je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů, jelikož se krajský soud nevypořádal se všemi žalobními námitkami.
Konkrétně se jednalo o žalobní námitku, v níž stěžovatel upozorňoval, že žalovaný
ve svém rozhodnutí operoval s tím, že v případě stěžovatele došlo ke střetu s jiným účastníkem
silničního provozu a ke škodné události a o stěžovateli hovořil v ženském rodu jako o obviněné.
Žalovaný údaj o střetu s jiným účastníkem provozu a o vzniku škody posoudil jako přitěžující
okolnost v rámci úvah o výši sankce. Rozhodnutí žalovaného však v tomto ohledu nemá
podle stěžovatele žádnou oporu ve spisu. Krajský soud se však k této námitce nijak nevyjádřil.
[5] Dále stěžovatel uvedl, že městský úřad opomenul zhodnotit jako důkaz záznam z STK
ze dne 6. března 2014, podle něhož bylo předmětné vozidlo bez závad. Městský úřad namísto
toho sám zhodnotil zjištěnou závadu jako závadu typu C, aniž by k tomu byl oprávněn
a disponoval potřebnými znalostmi.
[6] Stěžovatel dále brojil proti tomu, že ačkoliv podal blanketní odvolání, správním orgánem
nebyl vyzván k doplnění, a to údajně v rozporu s §37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád, v rozhodném znění. Stěžovatel přitom chtěl v odvolání navrhnout důkaz výslechem
technika, který prováděl výše zmíněnou STK vozidla. Postupem správních orgánů, jejž aproboval
i krajský soud, tak došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces.
[7] Konečně stěžovatel konstatoval, že rozhodnutí žalovaného je nesprávné, neboť vozidlo,
které pouze převážel do dílny kvůli nutné opravě, nemohlo na silnici nikoho ohrozit.
Provoz byl totiž minimální a po cestě jiné vozidlo ani nepotkal. Žalovaný nijak nevysvětlil,
jak by mohlo k případným vážnějším škodám na majetku a zdraví dojít. Stěžovatel
podle svého mínění nikoho neohrozil a odebrání řidičského průkazu si nezaslouží. Dále označil
rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné z důvodu absence uvedení formy zavinění
u přestupků, jež jsou stěžovateli kladeny za vinu. Stěžovatel zpochybnil závěr městského úřadu
o tom, že přestupek podle §23 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích spáchal z vědomé
nedbalosti. Dále konstatoval, že nedošlo k naplnění materiálního znaku přestupku podle §125c
odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o silničním provozu, neboť měl registrační značku umístěnu
za čelním sklem, z čehož plyne jeho snaha o viditelnost značky.
[8] Ze všech uvedených důvodů stěžovatel Nejvyššímu správnímu soud navrhl, aby rozsudek
krajského soudu i rozhodnutí žalovaného zrušil.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze uvedl, že s ní nesouhlasí, a odkázal
na své rozhodnutí a na vyjádření k žalobě. Vzhledem k tomu, že vyjádření žalovaného
neobsahovalo žádné nové skutečnosti či argumenty, Nejvyšší správní soud je nezasílal stěžovateli
na vědomí.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána
osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Kasační stížnost není nepřípustná
ani z jiných důvodů plynoucích z ustanovení §104 s. ř. s.
[11] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná,
a to v části, v níž stěžovatel namítá, že se krajský soud nevypo řádal s žalobní námitkou,
která upozorňovala, že žalovaný ve svém rozhodnutí v rámci úvah o výši trestu uvedl,
že v případě stěžovatele došlo ke střetu s jiným účastníkem silničního provozu a ke škodné
události. Nejvyšší správní soud naznal, že z níže uvedených důvodů musí zrušit rozsudek
krajského soudu a že současně s ním je na místě zrušit i rozh odnutí žalovaného,
neboť pro to byly dány důvody již v řízení před krajským soudem [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.].
Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, byl totiž v rozporu
se správním spisem [§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
[12] Žalovaný v části rozhodnutí, v níž přezkoumával sankci stěžovateli uloženou městským
úřadem, uvedl: „Obviněnému byly obě sankce uloženy při spodní hranici zákonné sazby, když mu byla uložena
pokutav částce 6.000 Kč a sankce zákazu činnosti na dobu 7 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
Uložené sankce považuje odvolací orgán za přiměřené a plně odůvodněné včetně uvedení přitěžujících
a polehčujících okolností, zohledňující kritéria dle ust. §12 odst. 1 zákona o přestupcích, důvod pro jejich snížení
tedy odvolací orgán neshledal, ani v situaci, kdy obviněná, jak uvádí, potřebuje řidičský průkaz k výkonu
povolání. Nelze totiž opomenout, že došlo ke škodnému následku v podobě střetu s jiným účastníkem a vzniku
škody na majetku, obviněná svým jednáním porušila několikero zákonných povinností a sankce je ukládána
za několik přestupků.“ (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem). Sama skutečnost, že žalovaný
o stěžovateli mluvil v ženském rodě jako o „obviněné“, nepředstavuje vadu rozhodnutí,
mohlo se jednat o pouhou chybu v psaní a počtech. Žalovaný však při svých úvahách
o přiměřenosti uložené sankce současně kladl stěžovateli k tíži, že došlo ke střetu
s jiným účastníkem silničního provozu a ke vzniku škody na majetku.
[13] Ze správního spisu (úřední záznam č. j. KRPB-709692/PŘ-2104-060313
z 18. března 2014, videozáznam z kontroly) přitom vyplývá, že skutkový děj se v daném
případě odehrál následujícím způsobem. V 10:30 hod. projížděla policejní hlídka obcí Čebín
po silnici č. 38529 ve směru od místního kostela ke křižovatce nacházející se vedle Základní školy
Čebín. Od této křižovatky jelo osobní motorové vozidlo tov. zn. Mercedes Benz Viano,
na kterém nebyly umístěny registrační značky a vozidlu chyběl přední nárazník a plastové kryty
dveří. Dále řidič tohoto vozidla za jízdy držel hovorové zařízení. Hlídka se rozhodla podrobit
vozidlo i řidiče silniční kontrole. Vozidlo vjelo na silnici č. 38529 a pokračovalo ve směru
ke kostelu. Pprap. Ř. udělil řidiči signál pro zastavení. Řidič uposlechl výzvy k zastavení a zastavil
před domem č. p. 40 v obci Čebín. Došlo k silniční kontrole, přičemž policisté v řidiči ztotožnili
stěžovatele. Při kontrole policisté zjistili, že na motorovém vozidle nejsou umístěny tabulky
registračních značek a že motorové vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních
komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na
pozemních komunikacích (na motorovém vozidle je odmontován přední nárazník a maska a na
zadní části motorového vozidla na levé straně chybí část nárazníku). Dále stěžovatel při kontrole
policejní hlídce předložil řidičský průkaz, kterému uplynula platnost dnem 31. prosince 2013.
[14] V projednávaném případě tedy nedošlo k žádnému střetu automobilu, který řídil
stěžovatel, s jiným vozidlem ani ke vzniku škody na majetku. Žalovaný se ve svém rozhodnutí
dopustil nezákonnosti, neboť přičetl stěžovateli jmenované okolnosti k tíži, aniž by k nim došlo,
a vycházel tak v citované části ze skutkového stavu, který byl v rozporu se správním spisem.
Ačkoliv tuto vadu stěžovatel v žalobě, resp. v jejím doplnění učiněném ve lhůtě podle §71 odst. 2
věty třetí s. ř. s., výslovně namítal, krajský soud se k ní nijak nevyjádřil. Nejvyššímu správnímu
soudu proto nezbylo než rozsudek krajského soudu, jakož i rozhodnutí žalovaného z výše
popsaných důvodů zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. S ohledem na to, že Nejvyšší
správní soud přisvědčil již první stěžovatelově námitce a na to, že se stěžovatelův případ vrací
do fáze řízení před žalovaným, nebylo nutné, aby se Nejvyšší správní soud zabýval i dalšími
stížnostními námitkami.
IV. Náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí rozhodnout
též o náhradě nákladů celého soudního řízení. Podle §60 odst. 1 s. ř. s., aplikovaného na základě
§120 s. ř. s., má úspěšný stěžovatel právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel uhradil soudní poplatek ve výši
3 000 Kč za podání žaloby a 5 000 Kč za podání kasační stížn osti [položky 18 a 19 přílohy
k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. Stěžovatel
byl v řízení před Nejvyšším správním soudem zastoupen advokátem. Zástupce stěžovatele
sice Nejvyššímu správnímu soudu zaslal vyčíslení nákladů, ale vzhledem k tomu, že neodpovídalo
účinným právním předpisům (zástupce stěžovatele požadoval za tři úkony právní služby
a paušální náhrady celkem 3 900 Kč), vycházel Nejvyšší správní soud z informací obsažených
ve spisu. Ze spisu přitom vyplývá, že za zastoupení v řízení před Nejvyšším správním soudem
přísluší zástupci stěžovatele odměna za dva úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení
nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), v aktuálním znění] a sepsání kasační stížnosti spojené s návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti [písemné podání soudu nebo jinému orgánu týkající se věci
samé podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu].
[16] Celkem jde tedy o dva úkony právní služby podle advokátního tarifu. Odměna za jeden
úkon právní služby činí podle §7 bodu 5, aplikovaného na základě §9 odst. 4
písm. d) advokátního tarifu, 3 100 Kč. Podle §13 odst. 3 advokátního tarifu je t řeba k ní přičíst
300 Kč na úhradu hotových výdajů. Celková částka za úkony právní služba činí 6 800 Kč.
Ze spisu neplyne, že by byl zástupce stěžovatele plátcem daně z přidané hodnoty, ani to právní
zástupce při vyčíslení své odměny netvrdil.
[17] Celková náhrada nákladů řízení pro stěžovatele tedy představuje částku 14 800 Kč.
K jejímu uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce.
[18] Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož neměl úspěch ve věci.
[19] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který stěžovatel spojil
s kasační stížností, Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť o samotné kasační
stížnosti rozhodl bezodkladně, a proto také stěžovateli vrátil zaplacený soudní poplatek za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
per analogiam) ve lhůtě podle §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu