ECLI:CZ:NSS:2016:7.AFS.117.2015:27
sp. zn. 7 Afs 117/2015 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Ing. P. H.,
zastoupený JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem tř. 9. května 1282, Tábor,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
30. 3. 2015, č. j. 10 Af 47/2014 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 3. 2015,
č. j. 10 Af 47/2014 – 24, zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti
rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. 4. 2014, č. j. 9420/14/5000-14102-
702767, kterým byl změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále
jen „správce daně“) ze dne 20. 6. 2013, č. j. 1269257/13/2212- 24805-304627 na daň z příjmů
fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 tak, že se stěžovateli doměřuje ztráta ve výši -
400.389 Kč, daň ve výši 1.473.606 Kč, daňový bonus ve výši -11.604 Kč a byla mu uložena
povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 297.042 Kč a penále z doměřené ztráty ve výši
4.003 Kč.
Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatel vyjádřil nesouhlas
s hodnocením odvolacího finančního ředitelství, že bezúplatně převedl na společnost AUTA
TÁBOR, s. r. o., ve které činil jeho obchodní podíl 100 %, dne 24. 6. 2010 2/3 obchodního
podílu ve společnosti ERDOM, s. r. o. Převodem této části obchodního podílu se tak podstatně
zvýšila hodnota jeho obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. Proto má
stěžovatel za to, že bezplatný převod uvedeného obchodního podílu by z daňového hlediska
neměl být posuzován jako darování ve prospěch společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o., ale měl být
posouzen podle ust. 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o daních z příjmů“) a měl být oceněn ve smyslu odst. 7 písm. c) citovaného ustanovení.
Podle krajského soudu je tedy rozhodné posouzení, v jakém režimu stěžovatel převedl svůj
obchodní podíl ve společnosti ERDOM, s. r. o. na společnost AUTA TÁBOR, s. r. o.
Při hodnocení této právní otázky vycházel krajský soud zejména z notářského zápisu
ze dne 24. 6. 2010, č. NZ 117/2010, podle něhož společnost AUTA TÁBOR, s. r. o. výslovně
prohlásila, že předmět převodu přijímá, přičemž si je vědoma toho, že se v plném rozsahu jedná
o dar práva. Odkázal také na zjištění správce daně, že valná hromada této společnosti nerozhodla
o vkladu stěžovatele do základního kapitálu a že účetně byl evidován pouze nákup obchodního
podílu od P. H. Pokud jde o stěžovatelem tvrzený vklad do základního kapitálu, krajský soud
poukázal na to, že o této skutečnosti by musel být pořízen notářský zápis ve smyslu ust. §127
odst. 4 a §125 odst. 1 písm. e) zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„obchodní zákoník“), který by musel být založen ve sbírce listin v obchodním rejstříku. To se
však nestalo, a proto se krajský soud ztotožnil se závěrem finančních orgánů že se jednalo o dar
podle občanského zákoníku a nikoli o převod obchodního podílu a vklad do společnosti AUTA
TÁBOR, s. r. o. Předmětný bezúplatný převod obchodního podílu tudíž nebylo jiným plněním ve
prospěch vlastního kapitálu, které by bylo způsobilé ovlivnit nabývací cenu obchodního podílu v
obchodní společnosti ve smyslu ust. §24 odst. 7 zákona zákon o daních z příjmů. Dále se krajský
soud zabýval výší nabývací ceny obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. Ze
správního spisu zjistil, že stěžovatel nabyl obchodní podíl ve výši 1/3 ve společnosti AUTA
TÁBOR, s. r. o. po zemřelém Ing. F. H. Protože obvyklá cena obchodního podílu byla
v dědickém řízení stanovena v částce 100.000 Kč, na stěžovatele připadla částka 33.333,33 Kč.
Zbývající části obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. stěžovatel nabyl
bezúplatným převodem od spoluvlastníků JUDr. B. H. a P. H. Protože stěžovatel na výzvu k
prokázání nabývací ceny částí obchodního podílu nabytého od spoluvlastníků sdělil, že jeho cena
činí 6.000.000 Kč, jak ji stanovila ohledně své části obchodního podílu JUDr. B. H., správce daně
dospěl ke správnému závěru, že neprokázal nabývací cenu obchodního podílu podle zvláštního
právního předpisu. Protože stěžovatel nabyl 2/3 obchodního podílu na základě darovací
smlouvy, je ve smyslu ust. §24 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů nabývací cenou ta cena,
která byla stanovena podle zákona o oceňování majetku. Správce daně provedl místní šetření u
společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. a zjistil, že ke dni, kdy stěžovatel získal 2/3 obchodního
podílu, se vlastní kapitál této společnosti nacházel v záporných hodnotách. Krajský soud, stejně
jako správní orgány, tudíž dospěl s odkazem na ust. §23 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o oceňování majetku“), ve spojení s ust. §24 odst. 7 zákona
o daních z příjmů k závěru, že nabývací cena obchodního podílu, která byla předmětem daru,
činila ke dni darování 0 Kč. Proto je správný závěr správce daně, že stěžovatel prokázal nabývací
cenu obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. pouze ve výši 33.333,33 Kč.
Podle ust. §23 odst. 1 zákona o oceňování majetku se vždy podíl v obchodní společnosti ocení
podílem na čistém obchodním jmění v účetní hodnotě podle jeho stavu ke dni ocenění. Tuto
cenu však stěžovatel neprokázal.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti nejprve poukázal na to, že převodem
jeho obchodního podílu ve společnosti ERDOM, s. r. o. na společnost AUTA TÁBOR, s. r. o.
se podstatně zvýšila hodnota jeho obchodního podílu právě ve společnosti AUTA
TÁBOR, s. r. o. Důsledkem toho pak byla výše úplaty za převod jeho obchodního podílu
ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o., kterou se mu v roce 2011 podařilo sjednat. Krajský soud
i správní orgány posoudily bezúplatný převod obchodního podílu stěžovatele z daňového
hlediska jako darování, ale podle stěžovatele měl být předmětný převod posouzen podle ust. §24
odst. 1 zákona o daních z příjmů jako výdaj (náklad) na dosažení zdanitelného plnění, který měl
být ze zjištěného základu daně odečten, neboť se jedná o tzv. jiné plnění ve prospěch vlastního
kapitálu. Převodem obchodního podílu stěžovatel nepřišel o tento majetek, pouze se změnil
způsob, jakým ho kontroloval. Na rozdíl od darování, kde dárce nezískává za poskytnutí daru
žádnou majetkovou protihodnotu, dochází v případě bezúplatného vkladu společníka
do společnosti ke zvýšení hodnoty obchodního podílu, což se následně může projevit v ceně
prodávaného obchodního podílu. Stěžovatel také označil za nesprávný závěr krajského soudu,
že vklad obchodního podílu nebyl ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. evidován. Tato
společnost v roce 2010 ocenila a zaúčtovala společnost ERDOM, s. r. o. v hodnotě
14.925.000 Kč jako „podíly v ovládaných a řízených osobách“. Účetnictví společnosti AUTA
TÁBOR, s. r. o. bylo následně auditováno. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Odvolací finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti zrekapitulovalo průběh
správního řízení a poukázalo na zjištěné skutečnosti a podklady, z nichž správní orgány
vycházely. V daném případě nebylo možné bezúplatný převod podílu stěžovatele ve společnosti
ERDOM, s. r. o. na společnost AUTA TÁBOR, s. r. o. považovat „za jiná plnění ve prospěch
vlastního kapitálu“, která by byla způsobilá ovlivnit nabývací cenu podílu ve společnosti AUTA
TÁBOR, s. r. o. ve smyslu ust. §24 odst. 7 zákona o daních z p říjmů, jak stěžovatel opakovaně
tvrdil. Odvolací finanční ředitelství považuje za zcela legitimní závěr, že st ěžovatel prokázal
nabývací cenu podílu v obchodní společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. jen ve výši 33.333,33 Kč.
V tomto kontextu odvolací finanční ředitelství poukázalo na ust. §23 odst. 1 zákona o oceňování
majetku, podle kterého se podíl v obchodní společnosti ocení podílem na čistém obchodním
jmění v účetní hodnotě podle jeho stavu ke dni ocenění. Tato cena nebyla stěžovatelem
prokázána. Jeho tvrzení, že ú četnictví společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. bylo „auditováno“,
resp. poukaz na jednotlivé účetní operace, odvolací finanční ředitelství nepovažuje za způsobilé
jakkoliv ovlivnit výsledek daňového řízení. Na základě výše uvedeného tak navrhlo, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v podané kasační stížnosti, a přitom
sám neshledal vady uvedené v odst. 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle obsahu správního spisu správce daně v rámci vyhledávací činnosti zjistil,
že stěžovatel v roce 2011 prodal svůj obchodní podíl ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o.
Doba mezi nabytím a prodejem obchodního podílu byla kratší než 5 let, a tudíž se v případě
příjmů z tohoto prodeje jednalo o zdanitelné příjmy podle ust. §10 zákona o daních z příjmů,
které měl stěžovatel uvést v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob, což však neučinil.
Správce daně proto zahájil dne 4. 10. 2012 kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací
období roku 2011. Podle usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 1. 2008,
č. j. 24 D 736/2007 - 210 se stěžovatel, JUDr. B. H. a P. H. stali podílovými spoluvlastníky
obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. po zemřelém Ing. F. H., a to rovným
dílem. Obvyklá cena tohoto obchodního podílu byla stanovena částkou 100.000 Kč. Podle
notářského zápisu ze dne 4. 2. 2009, č. NZ 28/2009, došlo k uzavření dohody o zrušení
podílového spoluvlastnictví a k jeho vypořádání tak, že výlučným vlastníkem společnosti AUTA
TÁBOR, s. r. o. se stal stěžovatel, přičemž JUDr. B. H. a P. H. prohlásili, že z jejich strany se
jedná o dar práva přímému potomkovi a sourozenci. Stěžovatel pak dne 10. 11. 2011 uzavřel se
společností Táborské automobily, s. r. o. smlouvu o převodu obchodního podílu společnosti
AUTA TÁBOR, s. r. o. za kupní cenu 17.500.000 Kč. Část kupní cesty ve výši 500.000 Kč byla
uhrazena před uzavřením smlouvy, další část byla uhrazena ve výši 4.000.000 Kč dne 14. 11. 2011
a ve výši 6.000.000 Kč dne 12. 12. 2011. Zbývající část kupní ceny ve výši 7.000.000 Kč má být
uhrazena ve splátkách do roku 2017. Stěžovatel v průběhu daňové kontroly uvedl, že v dědickém
řízení po Ing. F. H. nabyl 1/3 obchodního podílu ve společnosti ERDOM, s. r. o. a na základě
darovací smlouvy ze dne 24. 6. 2010 nabyl od JUDr. B. H. 1/3 obchodního podílu v této
společnosti, jejíž kapitál k tomuto datu činil 14.854.000 Kč. Tyto 2/3 obchodního podílu
následně vložil do společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. Protože stěžovatel poté v roce 2011
prodal svůj 100 % obchodní podíl ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. společnosti Táborské
automobily, s. r. o., správce daně na základě uvedených skutečností učinil závěr, že stěžovatel
obdržel v roce 2011 příjem ve výši 10.500.000 Kč, přičemž se jednalo o příjem podle ust. §10
odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů z převodu účasti na společnosti s ručením omezeným.
Za výdaj při prodeji obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. uznal správce
daně nabývací cenu tohoto podílu ve výši 100.000 Kč, přičemž vycházel z ocenění obchodního
podílu v dědickém řízení a při vypořádání podílového spoluvlastnictví dědiců. Správce daně
seznámil stěžovatele s výsledkem kontrolního zjištění dne 18. 4. 2013. Ve vyjádření ze dne 3. 5.
2013 vyslovil stěžovatel nesouhlasné stanovisko s výsledkem kontrolního zjištění, avšak žádné
důkazní návrhy neuvedl. Dne 11. 6. 2013 byla se stěžovatelem projednána zpráva o daňové
kontrole, ke které se stěžovatel nevyjádřil. Dne 20. 6. 2013 byl vydán dodatečný platební výměr,
kterým byla stěžovateli doměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 2011 ve výši 1.463.616 Kč,
daňová ztráta ve výši - 400.389 Kč a byl mu doměřen daňový bonus ve výši - 11.604 Kč. Zároveň
byla stěžovateli stanovena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 295.044 Kč a penále
z doměřené ztráty 4.003 Kč. Proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru se stěžovatel
odvolal. Odvolací finanční ředitelství vyzvalo stěžovatele k prokázání nabývací ceny 2/3
obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. Na tuto výzvu stěžovatel předložil
vyjádření JUDr. B. H. o ceně 1/3 obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o.,
v němž vyčíslila jeho cenu v částce 6.000.000 Kč. K nabývací ceně 1/3 obchodního podílu ve
společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o., kterou nabyl od P. H., se stěžovatel nevyjádřil. Odvolací
finanční ředitelství pak napadeným rozhodnutím změnilo rozhodnutí správce daně tak, jak je výše
uvedeno.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stížní námitkou, zda měl být bezúplatný převod
obchodního podílu stěžovatele ve společnosti ERDOM, s. r. o. na společnost AUTA
TÁBOR, s. r. o. posouzen podle ust. §24 odst. 1 zákona o daních z příjmů jako výdaj (náklad)
na dosažení zdanitelného plnění, který měl být ze zjištěného základu daně odečten.
Pro posouzení této stížní námitky je rozhodný obsah notářského zápisu ze dne 24. 6. 2010,
č. NZ 117/2010, podle něhož stěžovatel bezúplatně převedl 2/3 obchodního podílu
ve společnosti ERDOM, s. r. o. na společnost AUTA TÁBOR, s. r. o, která předmět převodu
přijala s tím, že výslovně prohlásila, že „Ing. P. H. jménem AUTA TÁBOR s.r.o. výslovně prohlašuje, že
si je plně vědom toho, že ze strany převodce se v plné rozsahu jedná o dar práva“. Je tedy nesporné, že se
nejednalo o vklad obchodního podílu do společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o., ale o bezúplatný
převod spoluvlastnického podílu ve společnosti ERDOM s. r. o. na tuto společnost. Tento právní
úkon tak nelze považovat za vklad obchodního podílu ve smyslu ust. §24 odst. 7 písm. b) zákona
o daních z příjmů, neboť nedošlo ke zvýšení základního kapitálu společnosti AUTA TÁBOR, s.
r. o. O tom svědčí také skutečnost, že valná hromada společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o.
nerozhodovala o vkladu stěžovatele do základního kapitálu. Pokud by se skutečně jednalo o vklad
ve prospěch základního kapitálu, jak tvrdí stěžovatel, musel by být o této skutečnosti pořízen
notářský zápis ve smyslu ust. §127 odst. 4, resp. §125 odst. 1 písm. e) obchodního zákoníku,
který by musel být založen ve sbírce listin obchodního rejstříku v souladu s ust. §38i odst. 1
písm. a) obchodního zákoníku. Nic takového prokázáno nebylo. Proto je podle názoru
Nejvyššího správního soudu správný závěr krajského soudu, resp. správních orgánů, že se jednalo
o darování obchodního podílu stěžovatele ve společnosti ERDOM, s. r. o. Tento bezúplatný
převod obchodního podílu tak nelze považovat za jiné plnění ve prospěch vlastního kapitálu, jež
by bylo způsobilé ovlivnit nabývací cenu obchodního podílu v obchodní společnosti ve smyslu
ust. §24 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Uvedený závěr vychází z dostatečně zjištěného
skutkového stavu věci, který má oporu v provedeném dokazování, přičemž stěžovatel svá tvrzení,
jimiž tento závěr rozporoval, neprokázal. Nejvyšší správní soud v tomto kontextu zdůrazňuje, že
daňové řízení, není založeno na zásadě vyšetřovací, ale je povinností daňového subjektu
dokazovat vše, co sám tvrdí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005,
č. j. 1 Afs 54/2004 – 125, ze dne 6. 3. 2007, č. j. 2 Afs 148/2006 - 54, nebo ze dne 16. 7. 2009, č.
j. 1 Afs 57/2009 - 83).
V návaznosti na výše uvedený závěr se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou prokázání
nabývací ceny obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o.
Podle ust. §10 odst. 6 zákona o daních z příjmů u příjmů z převodu účasti společníka
na obchodní společnosti se za výdaj považuje nabývací cena podílu.
Podle ust. §24 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů se nabývací cenou podílu
na obchodní společnosti pro účely tohoto zákona rozumí pořizovací cena majetkové účasti
v případě nabytí podílu koupí nebo cena stanovená podle zvláštního právního předpisu
o oceňování majetku (tj. zákon o oceňování majetku) ke dni nabytí v případě nabytí podílu
zděděním nebo darováním.
Podle obsahu správního spisu stěžovatel nabyl 1/3 obchodního podílu ve společnosti
AUTA TÁBOR, s.r.o. v dědickém řízení a obvyklá cena obchodního podílu v této společnosti
byla stanovena částkou 100.000 Kč, podle usnesení Okresního soudu v Táboře
ze dne 10. 1. 2008, č. j. 24D 736/2007 - 210. Proto hodnota 1/3 obchodního podílu připadající
na stěžovatele činila 33.333,33 Kč. Zbývající části obchodního podílu stěžovatel nabyl
od JUDr. B. H. a P. H., kteří výslovně prohlásili, že se jedná o dar práva stěžovateli. Stěžovatel na
výzvu správce daně k prokázání nabývací ceny těchto podílů sdělil částku 6.000.000 Kč, a to
pouze ve vztahu k části obchodního podílu nabytému od JUDr. B. H., zatímco ve vztahu k části
obchodního podílu od P. H. žádnou hodnotu neuvedl. Takové sdělení stěžovatele však není
možné považovat za řádné prokázání nabývací ceny podílu ve smyslu ust. §10 odst. 6 a §24 odst.
7 písm. c) zákona o daních z příjmů, jak správně vyhodnotil krajský soud i správní orgány.
Stěžovatel tedy neprokázal nabývací cenu obchodního podílu podle zvláštního právního
předpisu. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že s právce daně ve snaze zjistit všechny
rozhodné skutečnosti provedl u společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. místní šetření za účelem
zjištění jejího vlastního kapitálu, a to ke dni, kdy stěžovatel nabyl obchodní podíl od JUDr. B. H.
a P. H. Podle ust. §23 odst. 1 zákona o oceňování majetku se podíl v obchodní společnosti, vždy
ocení podílem na čistém obchodním jmění v účetní hodnotě podle jeho stavu ke dni ocenění.
Správce daně při tomto místním šetření zjistil, že k uvedenému dni byl vlastní kapitál společnosti
AUTA TÁBOR, s. r. o. v záporných hodnotách, a proto dospěl s odkazem na ust. §23 odst. 1
zákona o oceňování majetku ve spojení s ust. §24 odst. 7 zákona o daních z příjmů, k závěru,
že nabývací cena obchodního podílu společnosti AUTA TÁBOR s. r. o., dosahovala ke dni
darování částku 0 Kč (zápornou hodnotu vlastního kapitálu uvedená společnost vykazovala
od roku 2003 do konce roku 2009). Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil se závěrem
krajského soudu, že stěžovatel prokázal nabývací cenu obchodního podílu ve společnosti AUTA
TÁBOR, s. r. o. pouze ve výši 33.333,33 Kč.
Namítal-li stěžovatel, že je nesprávný závěr krajského soudu, že předmětný vklad
obchodního podílu nebyl ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. evidován, Nejvyšší správní soud
považuje i tuto námitku za nedůvodnou. Společnost AUTA TÁBOR, s. r. o. v roce 2010
o vkladu stěžovatele do vlastního kapitálu neúčtovala. Za tohoto stavu je tedy podstatné,
že bezúplatný převod podílu stěžovatele ve společnosti ERDOM, s. r. o na společnost AUTA
TÁBOR, s. r. o. nelze považovat za jiné plnění ve prospěch vlastního kapitálu,
které by ovlivňovalo nabývací cenu podílu na společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. ve smyslu
ust. §24 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Tvrzení stěžovatele týkající se provedeného auditu
účetnictví společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. a jejích účetních operací, není v komparaci s výše
uvedeným skutkovým a právním hodnocením věci relevantní.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle ust. §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ust. §109
odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a odvolacímu finančnímu ředitelství žádné
náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 21. ledna 2016
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu