ECLI:CZ:NSS:2016:7.AFS.136.2016:26
sp. zn. 7 Afs 136/2016 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: TES Praha, a. s.,
se sídlem Svornosti 811/30, Praha 5, zastoupen JUDr. Richardem Malečkem, advokátem
se sídlem Lužná 716/2, Praha 6, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 31. 5. 2016, č. j. 10 Af 21/2012 - 118,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Platebním výměrem ze dne 3. 8. 2011, č. j. 472925/11/005514109098 vyměřil Finanční
úřad pro Prahu 5 (dále „správce daně“) žalobci (oproti nadměrnému odpočtu ve výši 11.599 Kč
vykázanému v daňovém přiznání) vlastní daňovou povinnost za zdaňovací období únor 2010
ve výši 9.120.765 Kč. Rozhodnutím ze dne 30. 3. 2012, č. j. 4406/12-1300-105683, Finanční
ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo odvolání žalobce a výše uvedený platební výměr
potvrdilo.
[2] Dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 8. 2011, č. j. 473170/11/005514109098
správce daně dodatečně vyměřil žalobci daň za zdaňovací období březen 2010 ve výši
26.393.157 Kč a sdělil povinnost uhradit penále ve výši 5 278 631 Kč. Rozhodnutím ze dne
20. 3. 2012, č. j. 3990/12-1300-105683, Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo
odvolání žalobce a výše uvedený dodatečný platební výměr za měsíc březen 2010 potvrdilo.
[3] Dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 8. 2011, č. j. 473576/11/005514109098
správce daně dodatečně vyměřil žalobci daň za zdaňovací období duben 2010 ve výši
221.349.428 Kč a sdělil povinnost uhradit penále ve výši 44 269 885 Kč. Rozhodnutím ze dne
20. 3. 2012, č. j. 3989/12-1300-105683, Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo
odvolání žalobce a výše uvedený dodatečný platební výměr za měsíc duben 2010 potvrdilo.
[4] Platebním výměrem ze dne 3. 8. 2011, č. j. 473719/11/005514109098 vyměřil správce
daně (oproti vlastní daňové povinnosti ve výši 291.967 Kč vykázané v daňovém přiznání) žalobci
vlastní daňovou povinnost za zdaňovací období květen 2010 ve výši 121.326.194 Kč.
Rozhodnutím ze dne 30. 3. 2012, č. j. 4407/12-1300-105683, Finanční ředitelství pro hlavní
město Prahu zamítlo odvolání žalobce a výše uvedený platební výměr za měsíc květen 2010
potvrdilo.
[5] Žalobce podal proti výše uvedeným rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město
Prahu žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud žalobu zamítl. Rozsudek městského
soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, neboť mu hrozí
újma.
[7] V návrhu na přiznání odkladného účinku pouze uvedl, že mu vymáhání předmětné částky
bude způsobovat existenční problémy. Dosud také trvá zajištění prostředků na účtech stěžovatele
v důsledku trestního řízení, které je vedeno s osobami, které měly v rozhodné době postavení
statutárního orgánu stěžovatele. Z tohoto důvodu stěžovatel nemůže uvedenou částku uhradit.
Podle stěžovatele tedy jsou dány okolnosti, které svědčí pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti podle §73 s. ř. s.
[8] Žalovaný ve vyjádření navrhl nepřiznat odkladný účinek kasační stížnosti. Návrh
stěžovatele na přiznání odkladného účinku není dostatečně odůvodněn a podložen co do vzniku
újmy stěžovatele. Dle jeho názoru jsou stěžovatelova tvrzení o jeho případné újmě pouze obecná,
ničím nedoložená. Stěžovatel nenavrhl žádné důkazní prostředky, které by prokázaly vznik újmy
v souvislosti s úhradou pravomocně vyměřené daňové povinnosti. Nedoložil ani svou
majetkovou a finanční situaci, a tudíž nelze osvědčit, zda skutečně nedisponuje prostředky
k úhradě této povinnosti. Z obecných tvrzení stěžovatele nelze dovodit možnost vzniku
nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám.
Stěžovatel tak neunesl důkazní břemeno, proto je třeba návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zamítnout.
[9] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[10] Odkladný účinek je pravidelně spojován s tzv. řádnými opravnými prostředky,
např. odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají až v okamžiku rozhodnutí
o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných prostředků mimořádných, mezi něž spadá
i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem úvahy rozhodujícího orgánu
(srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne 11. 10. 2006,
http://nalus.usoud.cz: „Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí] je vytvoření časového prostoru
pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž
by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod
by byla toliko iluzorní“).
[11] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. aplikovaného na základě §107 odst. 1 s. ř. s. zjišťuje Nejvyšší
správní soud při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti splnění zákonných
předpokladů uvedených v citovaném ustanovení, tedy (1) výrazného nepoměru újmy způsobené
stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě
způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a zároveň (2) absenci
rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[12] Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32, dostupné na www.nssoud.cz).
Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.
[13] Stěžovatelem uvedené důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v nyní
projednávané věci nenaplňují podmínky pro jeho přiznání. Stěžovatel pouze uvedl, že vymáhání
částky daně, jež je předmětem řízení, pro něj bude znamenat existenční problémy. Tuto
skutečnost ovšem ničím nedoložil. Zdejšímu soudu nebyly předloženy ani žádné důkazy týkající
se majetkové a finanční situace stěžovatele, ze kterých by soud mohl posoudit, jak citelnou újmu
by stěžovateli způsobilo vymáhání předmětné částky v poměru k jeho majetku. Nejvyšší správní
soud v tomto ohledu poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační
stížnosti - soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele zjišťoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 10. 2015, č. j. 6 As 191/2015 - 36).
[14] O možné újmě na stěžovatelově majetku nic nevypovídá ani obecné tvrzení o zajištění
prostředků na jeho účtech v důsledku trestního řízení, což stěžovatel opět ničím nedoložil.
Nezmínil ani to, v jaké výši je toto zajištění apod. Nadto nelze pominout, že obchodní majetek
společnosti není tvořen jen prostředky na jejích účtech, ale také např. nemovitostmi,
pohledávkami a jinými právy a penězi ocenitelnými hodnotami. Stěžovatel tak může uhradit
částku vyplývající z daňové povinnosti i za použití jiných zdrojů.
[15] Nejvyšší správní soud nepřehlédl také to, že ani městský soud nepřiznal žalobě
stěžovatele usnesením ze dne 11. 7. 2012, č. j. 10 Af 21/2012 - 89, odkladný účinek, když
z výkazu zisku a ztrát za rok 2010 a 2011, které předložil stěžovatel, vyplynulo, že tržby
stěžovatele z prodeje cenných papírů a podílů činily zhruba 1.900.000.000 Kč, což je částka
mnohonásobně převyšující výši daně, jež je předmětem tohoto řízení.
[16] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel nedostál své povinnosti tvrdit
a prokázat újmu, která by mu vznikla výkonem rozsudku městského soudu. Za daných okolností
by bylo nadbytečné zabývat se splněním dalších zákonných předpokladů pro přiznání odkladného
účinku uvedených v §73 odst. 2 s. ř. s.
[17] Se zřetelem ke všem shora uvedeným důvodům rozhodl Nejvyšší správní soud
podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. tak, že se návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nevyhovuje.
[18] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu