ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.104.2016:35
sp. zn. 7 As 104/2016 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Česká televize,
se sídlem Kavčí hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 10 A 11/2016 – 85,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 10 A 11/2016 – 85,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2015, č. j. RRTV/3903/2015-RUD,
sp. zn. 2015/566/RUD/ČES (dále „napadené rozhodnutí“), Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání (dále „žalovaná“ či „Rada“) uložila žalobkyni pokutu ve výši 350.000 Kč za porušení
§53a odst. 2 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání
a o změně dalších zákonů (dále „zákon o vysílání“), kterého se dopustila tím, že pojala začátek
pořadu Hokejové poledne, odvysílaný dne 7. 5. 2015 v čase 12:00 hodin na programu ČT sport,
jehož součástí byly i komentátorské vstupy z improvizovaného studia z tzv. fanzóny Galerie
Harfa, jako „scénku“ spočívající v prvotní absenci moderátora ve studiu, který vzápětí vychází
ze stanu McDonald´s a nese podnos s občerstvením (hamburger/sendvič a hranolky). Poté,
co prochází kolem stěny s logem McDonald´s, se dostává do studia a pokládá podnos
s občerstvením na stolek před sebou. V čase 12:01:47 hodin nabízí komentátor jeden hranolek
kolegyni tak, že jí jej vkládá přímo před obličej, čímž ji přiměje k tomu, aby moderování přerušila
a zareagovala. Konkrétní značka rychlého občerstvení není explicitně verbálně vyjádřena, ale je
dostatečně vykreslena prostřednictvím bohaté obrazové složky obsahující opakované záběry
na loga McDonald´s. Umístěný produkt byl ústředním tématem úvodu pořadu. Byla na něj
zaměřena pozornost i během komentování, přestože tematicky s pořadem nikterak nesouvisel
(ve studiích se zpravidla vůbec potraviny nekonzumují, nedošlo tedy k tomu, že by byl běžně
užívaný produkt pouze nahrazen konkrétní značkou), čímž došlo k nepatřičnému zdůraznění
umístěného produktu. Předimenzované záběry „produktu“, které ve spojení se „scénkou“
s nabízením hranolku, respektive slovním komentářem („Přeji vám příjemné poledne, dobrý den, a měl
ho přát i Pavel Richter, ale někde se nám asi zdržel. Před námi je dvouhodinové vysílání, předpokládám, že šel
nějakým způsobem zřejmě na malou svačinku…“; …už Pavla vidím, je to tak. Včera na Václavském náměstí
nás trochu vydráždily ty příjemné pachy, které jsme tam měli“. „Pavle, to ti teda pěkně děkuji. Už vysíláme, ale
snad to ještě stihneš do studia.“; „Hezký dobrý den, a kdo právě jí, jako budu jíst já za chvilku, tak přeju
dobrou chuť.“) působí nad rámec děje.
II.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský
soud žalobě vyhověl a žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Přisvědčil žalobkyni, že nebyla
splněna podmínka pro uložení pokuty spočívající v podstatné shodě mezi předchozím
upozorněním na porušení povinností podle §59 odst. 1 zákona o vysílání a odvysílaným
pořadem, za nějž byla uložena pokuta.
[3] Žalovaná sice odkázala na předchozí upozornění č. j. DRD/3603/2012 udělené žalobkyni
za dřívější porušení §53a odst. 2 písm. c) zákona o vysílání, ale nedostatečně posoudila existenci
shody mezi předchozím upozorněním a sankcionovaným vysíláním co do míry nepřijatelnosti
způsobu zdůraznění umístěných produktů. Žalovaná zároveň zařadila do kritérií rozhodných pro
vymezení hranice mezi vysíláním souladným se zákonem a sankcionovaným vysíláním i kritéria,
která byla pro posouzení v upozornění nastavené hranice nerozhodná nebo rozhodná
v zanedbatelné míře.
[4] Předchozí upozornění č. j. DRD/3603/2012 bylo žalobkyni uloženo za to, že dne
23. 2. 2012 na programu ČT4 odvysílala pořad Studio fotbal, jehož součástí byly zápasy evropské
ligy, komentované studio a poločasová přestávka fotbalového utkání Schalke 04 – FC Viktoria
Plzeň. V této přestávce „bylo zařazeno umístění produktu kopaček Adidas miCoach. Tento umístěný
produkt byl po dobu zhruba dvou minut hlavním tématem pořadu, respektive živého rozhovoru, který se týkal
pouze tohoto umístěného produktu. Moderátor nejprve produkt, v prodejní síti běžně dostupné kopačky se
zabudovaným čipem snímajícím údaje o pohybu, podrobně představil a popsal jeho funkce, následně se svým hostem
vedl rozhovor o jeho přednostech. V předmětném rozhovoru byly vysloveny výroky typu ‚hodně zajímavá
technologická novinka‘, ‚zářivé kopačky značky Adidas‘, apod., protagonisté rozhovoru vyslovili závěr o
užitečnosti produktu zejména pro mladé hráče a trenéry, zmínili přednost v příznivější ceně oproti drahým
sporttesterům. Výjimečnost a kvalita kopaček byly rovněž zdůrazněny spojením této obuvi s profesionálními hráči,
kteří v nich také hrají, konkrétně pak s Lionelem Messim, který je aktuálně považován za nejlepšího hráče světa,
a Markem Bakošem, který byl označen za hráče, na kterého tým Plzně spoléhá, tedy za jednu z hlavních hvězd
týmu. Umístěný produkt byl rovněž zabrán přibližně desetivteřinovým detailním záběrem vystavených bot.
Takovéto zpracování umístění produktu nelze hodnotit za přirozené začlenění výrobku coby přirozené součásti
prostředí (scény), neboť umístěný produkt byl ústředním prvkem a tématem daného rozhovoru, který byl pouze o
tomto umístěném produktu a o jeho podrobném představení a zdůraznění jeho předností, čímž došlo k
nepatřičnému zdůraznění umístěného produktu.“
[5] Městský soud žalované nepřisvědčil, že by mezi shora citovaným upozorněním
a sankcionovaným vysíláním byla shoda v podstatných skutkových a právních okolnostech.
Shodu nedokládá, že v obou případech šlo o porušení §53a odst. 2 písm. c) zákona o vysílání.
Tato okolnost je pouze východiskem, bez kterého by posuzování shody nemělo smysl. Podobně
je irelevantní, že v obou případech se jednalo o sportovně zaměřený pořad, živé vysílání a pořad
rozhovorového typu. Není rozhodné, o jaký typ pořadu jde, podstatná je shoda co do míry
nepřípustnosti způsobu propagace umístěného produktu.
[6] Žalovaná dále spatřovala podstatnou shodu v tom, že „v obou případech byl nepatřičně umístěný
produkt po určitý úsek vysílání hlavním tématem pořadu, respektive živého rozhovoru, který se týkal pouze tohoto
umístěného produktu a v obou případech byl produkt do pořadu začleněn naprosto nepřirozeně“. Podle
městského soudu lze tyto okolnosti označit v obecné rovině za relevantní pro posouzení shody
mezi upozorněním a sankcionovaným vysíláním, nicméně hodnocení provedené žalovanou bylo
jednak neurčité, jednak neodpovídalo obsahu správního spisu.
[7] Žalovaná neurčitě vymezila dobu, po kterou byl umístěný produkt patrný v obrazové
složce, ačkoliv se jedná o významné kritérium pro vyhodnocení míry zdůraznění umístěného
produktu. Ve výroku uvedla, že pořad začal v 12:00, dalším časovým údajem je okamžik 12:01:47,
kdy komentátor nabízí hranolek kolegyni, což budí dojem, že v tomto časovém rozmezí byla na
produkt zaměřena pozornost. V odůvodnění pak uvedla, že „umístěný produkt byl po dobu zhruba
dvou minut hlavním tématem pořadu“. Ze záznamu však plyne, že záběry na loga značky McDonald´s
trvaly maximálně 10 vteřin, nikoli v čase od 12:00 do 12:01:47.
[8] Podle městského soudu nebyl produkt „po určitý úsek vysílání hlavním tématem pořadu,
respektive živého rozhovoru,“ a začlenění pořadu do vysílání nebylo v obou případech shodně
„naprosto nepřirozené“. Ve srovnání s pořadem specifikovaným v upozornění neprobíhala žádná
verbální propagace, ani diskuse o umístěném produktu. Produkt nebyl snímán v detailním záběru,
stejně jako logo značky McDonald´s, které bylo v sankcionovaném vysílání zřetelné maximálně
10 vteřin, kdy kamera snímala přicházejícího moderátora a loga se nacházela na stáncích
za moderátorem. Z rozhodnutí není zřejmé, co žalovaná považuje za „významný záběr“. Doba
i detailnost zobrazení umístěného produktu neodpovídá delšímu časovému rámci a detailnějšímu
zobrazení produktu v předchozím upozornění. Byť došlo k umístění produktu tím, že moderátor
vyšel ze stanu rychlého občerstvení značky McDonald´s a nesl tác s jídlem, nebyla dosažena míra
nepatřičného zdůraznění nastavená v předchozím upozornění.
[9] Městský soud nesouhlasil ani s argumentem, že nebylo třeba značku McDonald´s
verbálně zmiňovat, neboť se jedná o známou značku a obrazový záběr verbální upozornění
vynahradil. Předchozí upozornění se týkalo značky Adidas, která je známá především svou
sportovní obuví, a v inkriminované situaci byla výslovně zmíněna. Na rozdíl od pořadu
specifikovaného v upozornění byla v nyní sankcionovaném pořadu již od úvodního záběru
patrná loga a nápisy prezentující další značky (Galerie Harfa, O2 ARENA, ŠKODA, ČT SPORT,
Coca-Cola, HUAWEI). V tomto kontextu nevyznívají záběry na logo značky McDonald´s natolik
překvapivě, byť byly nejvýraznější (mimo jiné proto, že fanzóna nesla z rozhodnutí pořadatele
název podle značky McDonald´s a stánky této značky byly v objektu dominantní).
[10] Podle městského soudu nebylo začlenění produktu v obou porovnávaných pořadech
shodně „naprosto nepřirozené“. Pořad Hokejové poledne byl primárně zábavného charakteru
a diváci jej nesledovali s očekáváním zápasu a striktně hokejových informací, nýbrž proto, aby
získali informace o pozadí hokejového mistrovství v odlehčené podobě. Pořad byl vysílán živě
v poledne, tj. v době oběda; proto opoždění moderátora, který si donesl „malou svačinku“,
nepůsobí až natolik nepřirozeně jako propagace nového typu kopaček v poločasové přestávce
fotbalového utkání, kdy divák očekával výsledky zápasů.
III.
[11] Žalovaná (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Namítla, že městský soud hodnotil předchozí upozornění na porušení zákona, aniž by zhlédl
záznam s kopačkami Adidas. Toto zhlédnutí je nenahraditelné; proto je záznam daného úseku
vysílání vždy součástí spisu. Stěžovatelka také nesouhlasila s přístupem městského soudu, který
oddělil jednotlivé detaily inkriminovaného úseku vysílání a následně hledal rozdíly mezi oběma
pořady. Podobu umístění produktu je třeba hodnotit z celkového hlediska.
[12] Skutečnosti, které z hlediska podstatné shody označil městský soud za irelevantní (živě
vysílaný sportovní pořad rozhovorového typu), považuje stěžovatelka za významné, neboť jejich
pomocí vymezila, jak bude hodnotit umístění produktu v obdobných pořadech.
[13] Není pravda, že by doba, po kterou je na produkt zaměřena pozornost, byla důležitá pro
posouzení míry zdůraznění produktu ve vysílání. Stěžovatelka nadto neuvedla, že by záběry
na loga McDonald´s trvaly od 12:00 do 12:01:47 hodin, pouze uvedla, že pořad začal v 12:00
a jeho začátek byl pojat jako scénka spočívající v prvotní absenci moderátora ve studiu, který
vzápětí vyšel ze stanu McDonald´s a nesl podnos s občerstvením. Umístění produktu je unikátní
kombinací verbální, obrazové i celkové dramaturgicko-režijní složky, a stěžovatelka jej hodnotí
jako celek. Nelze proto vytvořit žádnou obecnou šablonu, která by určovala maximální
přípustnou délku a detailnost záběru na produkt, či jakou verbální prezentaci produktu lze ještě
akceptovat. Obdobně je tomu u sankcionování záběrů, které mohou ohrozit mravní vývoj dětí
a mladistvých: není úkolem stěžovatelky pokaždé provozovatele upozorňovat, že za bezúčelné
násilí považuje jednou řezání nožem, podruhé pálení cigaretami atd., či jak dlouho může toto
násilí trvat. Takový postup by měl za následek nepostižitelnost provozovatelů v typově
obdobných případech, které se pouze skutkově obměňují.
[14] V obou porovnávaných případech byl podle stěžovatelky umístěný produkt ústředním
tématem určité části pořadu. Sekvence byla dopředu připravena a zrežírována, čemuž odpovídá
postavení kamer i střih. Režijní záměr je patrný již z úvodní moderace, ve které moderátorka
komentuje absenci svého kolegy a vysvětluje ji tím, že si kolega „odskočil na malou svačinku“ a záběr
na kolegu s občerstvením komentuje s poukazem na včerejší „příjemné pachy na Václavském náměstí“.
Rovněž moderátor, který si do studia přinesl zmíněné občerstvení, ve svém vstupu zmiňuje,
že se chystá k jídlu a že přeje všem obědvajícím dobrou chuť.
[15] Podle stěžovatelky byla rovněž srovnatelná obrazová složka obou porovnávaných pořadů.
Zkoumaná část pořadu Hokejové poledne obsahovala záběry na rozměrná loga společnosti
McDonald´s včetně názvu této společnosti, což jako celek působilo mnohem výrazněji
než záběry na kopačky Adidas, u nichž logo této značky nebylo tak patrné. Logo McDonald´s
bylo zabíráno po zhruba stejnou dobu, jako kopačky Adidas v předchozím upozornění. Rovněž
bylo dobře patrné občerstvení na stolku před moderátorem.
[16] Stěžovatelka nesouhlasila ani s názorem městského soudu, že začlenění umístěného
produktu do pořadu bylo v nyní posuzované věci přirozenější, než v kauze „kopačky Adidas“.
Nebyl rozumný důvod, proč natáčet moderátora při cestě ze stánku s občerstvením do studia
a při jídle, a proč zároveň zabírat i loga značky na pozadí. Žalobkyně bývá velmi opatrná stran
nechtěného zobrazení log či značek různých společností a nezařazuje takové záběry náhodou.
Žádná jiná loga nedostala v daném úseku vysílání takový prostor jako McDonald´s; přitom bylo
možné snímat moderátora zepředu a záběrům na loga se vyhnout. Není rovněž přirozené, aby se
moderátor veřejnoprávní televize občerstvoval během přímého přenosu; cílem tohoto jednání
bylo pouze upozornit diváka na daný produkt. To platí tím spíše, občerstvuje-li se moderátor
v pořadu, který se má zabývat výsledky hokejových zápasů, statistikami či informacemi o hráčích.
Oproti tomu byla propagace kopaček Adidas v poločase fotbalového zápasu přirozenější, neboť
kopačky s fotbalem neodmyslitelně souvisí.
[17] Stěžovatelka poukázala na obecná vodítka pro posuzování nepatřičnosti umístění
produktu, která zveřejnila ve svém doporučení dostupném na internetových stránkách
v metodické sekci. Podle tohoto doporučení je nepatřičným zdůrazněním produktu mimo jiné
jeho neopodstatněné zmiňování nad rámec dějového kontextu s cílem na produkt upozornit
a vzbudit o něj divákův zájem, či zdůrazňování produktu obrazovými prostředky (detaily bez
dramaturgicko-režijního opodstatnění). Jednotlivé body doporučení slouží k identifikaci typově
shodných případů. Na základě tohoto doporučení a v návaznosti na předchozí upozornění
si žalobkyně musela být vědoma, že stěžovatelka bude hodnotit nepřirozenou kumulaci výskytu
jediného produktu (umístěný produkt je jediným a ústředním tématem úseku vysílání, zobrazení
loga produktu apod.) jako rozpornou se zákonem. Záběr loga trvající 10 vteřin a podpořený
kráčejícím moderátorem, který nesl občerstvení téhož loga, je podle stěžovatelky nepatřičným
zdůrazněním umístěného produktu.
IV.
[18] Žalobkyně uvedla ve vyjádření ke kasační stížnosti, že vůči ní stěžovatelka postupovala
předpojatě. Žalobou napadené rozhodnutí je založeno pouze na domněnkách a neopírá se
o relevantní podklady. Účelem předchozího upozornění je informovat provozovatele
s dostatečným předstihem, jakým konkrétním chováním dochází k porušení zákonných
povinností. Předchozí upozornění č. j. DRD/3603/2012 informovalo žalobkyni, že umístění
produktu je nepatřičně zdůrazněno, pokud v živě vysílaném studiovém pořadu moderátoři vedou
o produktu rozhovor, ve kterém přímo a výslovně zmiňují jeho přednosti, výhody a užitečnost
a ve kterém je kvalita produktu spojena se slavnou osobností, a to ve spojení s detailními záběry
na umístěný produkt. Stěžovatelka však žalobkyni nevytýkala takové prvky v nyní posuzované
věci. Aktéři nezmínili jeho výhody a přednosti občerstvení McDonald´s, či veřejně známou
osobnost, která by jej běžně konzumovala. Pořad neobsahoval detailní záběr na logo či na daný
produkt občerstvení McDonald´s.
[19] Předchozí upozornění žalobkyni vytýkalo detailní záběry na umístěný produkt. Žalobkyně
zdůraznila, že filmová a televizní teorie definuje detailní záběr jinak, než jak činí stěžovatelka.
Pojem „detailní záběr“ tudíž nelze svévolně vztahovat i na jiné typy záběrů. Detailním záběrem
nejsou záběry v polocelku, u nichž je v pozadí patrné určité logo či zboží na stole zabírané zdálky,
rovněž tak není detailním záběrem pohled z ptačí perspektivy.
V.
[20] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[21] Kasační stížnost je důvodná.
[22] Nejprve je třeba zmínit, že rozsudek městského soudu je obsáhlý, čítá celkem 43 stran.
Převážnou většinu však tvoří narační část, v níž se velmi podrobně a na řadě míst prakticky
doslovně rekapituluje text žaloby, vyjádření žalované i text napadeného rozhodnutí. Tato
nevhodná doslovnost má za následek též multiplikaci použitých argumentů. To způsobuje, že je
místy obtížné identifikovat stěžejní body argumentace obou účastníků řízení. Vlastní argumentace
městského začíná až na straně 37, přičemž reaguje na jedinou žalobní námitku.
[23] Ačkoli žalobkyně uplatnila u městského soudu poměrně širokou škálu žalobních námitek,
městský soud se věcně zabýval pouze námitkou absence předchozího upozornění na porušení
zákona dle §59 odst. 1 zákona o vysílání, které je nutnou podmínkou pro uložení pokuty.
Protože shledal tuto námitku důvodnou, zrušil žalobou napadené rozhodnutí, aniž by se blíže
zabýval ostatními žalobními námitkami. Tato skutečnost limituje rozsah, ve kterém se Nejvyšší
správní soud mohl věcí zabývat; kasačnímu soudu nepřísluší vyjadřovat se závazně ke skutkovým
a právním otázkám, které byly předmětem žaloby, a kterými se dosud nezabýval soud příslušný
k rozhodování o žalobě.
[24] Nejvyšší správní soud proto posoudil, zda mezi aplikovaným předchozím upozorněním
a nyní sankcionovaným jednáním byla shoda v podstatných rysech. Podle §59 odst. 1 a 2 zákona
o vysílání platí, že pokud provozovatel vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem
nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu
k nápravě; délka této lhůty musí být přiměřená charakteru porušené povinnosti. Podle odst. 3
téhož ustanovení platí, že dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží. Podle
odst. 4 pak platí, že ustanovení odstavců 1 až 3 se nepoužijí, poruší-li provozovatel vysílání zvlášť
závažným způsobem některou z povinností uvedených v §32 odst. 1 písm. c), d) a e), §63 odst. 1
a §64 odst. 1 zákona o vysílání.
[25] Povahou a účelem předchozího upozornění podle §59 zákona o vysílání se Nejvyšší
správní soud opakovaně zabýval. Již v rozsudku ze dne 22. 9. 2010, č. j. 6 As 20/2009 – 255,
zdůraznil, že toto upozornění je třeba vnímat „v materiálním smyslu jako předání informace o tom, že
provozovatel vysílání porušuje povinnosti stanovené zákonem a že mu hrozí sankce. Nelze přitom bez dalšího
dovozovat, že by Rada musela takové upozornění činit u každého jednotlivého skutku, kterým provozovatel
porušil totožnou zákonnou povinnost; na straně druhé však musí Rada dbát na to, zda vazba (zejména typová
podobnost) mezi upozorněním a postihovaným skutkem není příliš „tenká“ či zda dokonce nechybí.“
[26] Na shora citovaný rozsudek navázal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
v usnesení ze dne 3. 4. 2012, č. j. 6 As 26/2010 – 101, č. 2632/2012 Sb. NSS, kde zdůraznil,
že „předchozí upozornění podle §59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, je s výjimkou případů podle §59 odst. 4 tohoto zákona nutnou podmínkou postihu za další obdobné
jednání. Teprve dostane-li se provozovateli takového upozornění, lze jej za opakované jednání vykazující v
podstatných rysech znaky jako to, na jehož protiprávnost byl upozorněn, postihnout.“ Rozšířený senát v této
souvislosti podotkl, že upozornění nemůže mít toliko obecně preventivní povahu a že je účinné
pouze vůči konkrétnímu provozovateli; vůči ostatním působí jen jako informace o uplatňované
správní praxi. To zároveň neznamená, že sankcionované jednání musí být ve všech aspektech
totožné s jednáním, na jehož závadnost byl provozovatel upozorněn, neboť by to vedlo
k faktické nemožnosti sankcionovat řadu skutků ve své podstatě obdobných, avšak lišících se od
sebe drobnými a nevýznamnými nuancemi. S ohledem na variabilitu televizního vysílání a ústavní
požadavek zajištění co možná nejširší svobody projevu je třeba, aby předchozí upozornění bylo
účinné pouze ve vztahu k takovým navazujícím jednáním, která jsou ve všech podstatných rysech
obdobou toho, na jehož závadnost byl provozovatel upozorněn, a u nichž si tedy jako
profesionál v oboru rozhlasového a televizního vysílání může a musí být jist, že dané jednání
bude regulátor hodnotit jako závadné. Příliš restriktivní přístup by vedl provozovatele
k předběžné autocenzuře v obavě ze sankcí, a byl by tudíž v rozporu se zákazem autocenzury
podle čl. 17 odst. 3 Listiny.
[27] Podle rozšířeného senátu není pochyb, že shora uvedený výklad vede v hraničních
případech k obtížím při posouzení, zda je určité porušení zákona o vysílání „kryto“ předchozím
upozorněním v obdobné věci. Při řešení těchto případů je na místě celkový pohled na povahu
pořadu, na jeho účel, jakož i na povahu porušení povinnosti. Je-li pak zřejmé, že provozovatel
se snaží pouze obejít zákonná omezení, není na místě takové jednání tolerovat; je-li naopak
ze všech rozhodných okolností patrné, že žádný podobný nekalý záměr nelze v daném jednání
vysledovat, je na místě spíše upřednostnit svobodu projevu (v podrobnostech srov. body 38-40
usnesení rozšířeného senátu č. j. 6 As 26/2010 – 101).
[28] Na tento judikát navázalo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 7. 2014, č. j. 8 As 85/2012 – 88, č. 3110/2014 Sb. NSS, podle kterého „upozornění
vydané Radou pro rozhlasové a televizní vysílání podle §59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání, je způsobilým podkladem pro uložení sankce za následná porušení povinností
provozovatele stanovených tímto zákonem nebo podmínek udělené licence, pokud obsahuje obdobné skutkové
okolnosti, které by naplnily příště stejnou skutkovou podstatu deliktu jako ve skutku, na jehož protiprávnost byl
provozovatel po odvysílání upozorněn.“ Rozšířený senát v tomto kontextu zdůraznil, že předchozí
upozornění nemůže být účinné pouze ve vztahu ke stejným nebo obdobným odvysílaným
pořadům (spotům, sponzorským vzkazům), nýbrž je podstatné, zda sankcionované jednání lze
obsahově podřadit pod porušení zákonné povinnosti, které regulátor provozovateli vytkl
v předchozím upozornění.
[29] Předchozím upozorněním ve vztahu k problematice umístění produktu (tzv. product
placement) se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 24. 2. 2016,
č. j. 3 As 176/2015 - 37, č. 3400/2016 Sb. NSS, kde zdůraznil, že „předchozí upozornění podle §59
odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, se musí s opakovaným
jednáním, za něž má být provozovatel vysílání již postihnut, shodovat v podstatných rysech. Tato požadovaná
shoda se přitom týká těch skutkových a právních okolností, na jejichž základě Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání v předchozím upozornění definovala kritéria rozhodná pro vymezení hranice mezi vysíláním souladným se
zákonem či udělenou licencí a vysíláním s nimi rozporným.“
[30] V posledně zmíněném rozsudku se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval jednak tím,
co lze označit za nepatřičné zdůraznění produktu, jednak existencí podstatné shody mezi
totožným předchozím upozorněním, z něhož vycházela stěžovatelka v nyní posuzované věci,
a jiným sankcionovaným pořadem České televize (jednalo se o pořad Sama doma, ve kterém
došlo k nepatřičnému zdůraznění produktu Yoga tablet značky Lenovo). S poukazem na obecná
doporučení Rady a dalších evropských regulátorů uvedl, že za nepatřičné zdůraznění umístěného
produktu lze označit takové, které sice nepřímo, zato obtěžujícím způsobem nevyváženě
propaguje konkrétní zboží či službu (tj. jedná se o intenzitu propagace obdobnou reklamě).
[31] Kasační soud dále dospěl v uvedeném rozsudku k závěru, že podstatou předchozího
upozornění bylo sdělení, že za nepatřičné zdůraznění umístěného produktu ve smyslu §53a
odst. 2 písm. c) zákona o vysílání lze považovat, „pokud moderátor živě vysílaného pořadu, řádně
označeného jako pořad obsahující umístění produktu, vede rozhovor s pozvaným hostem na téma výrobku jedné
konkrétní značky, během kterého rozebírají výhody či nové přínosy daného výrobku, který kamera zabírá
takovým způsobem, z něhož je jasné, o jaký typ a konkrétní značku jde.“ Oproti tomu nebylo podstatné,
o jaký typ pořadu se jednalo (první byl sportovní, druhý lifestylový), na koho byl pořad zaměřen
(první byl zaměřen na muže, druhý na ženy), zda byla propagace produktu podpořena zmínkou
o slavných osobnostech či nikoli, či zda kamera zabírala umístěný produkt bez pohnutí
či postupně snímala několik produktů téhož výrobce. Přestože obě jednání nebyla ve všech
skutkových aspektech totožná, byl v daném případě naplněn požadavek rozšířeného senátu na to,
aby se ve svém celkovém vyznění a působení na diváka jednalo o jednání velmi podobná (důraz
doplněn NSS; k tématu srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012,
č. j. 6 As 3/2011 – 119).
[32] Kasační soud se nejprve zabýval námitkou, že městský soud hodnotil předchozí
upozornění na porušení zákona, aniž by zhlédl záznam pořadu s kopačkami Adidas. Této námitce
kasační soud nepřisvědčil. Úkolem předchozího upozornění je srozumitelně popsat
inkriminované porušení zákona tak, aby provozovatel mohl na jeho základě identifikovat, v čem
konkrétně Rada spatřuje porušení zákona a jak se jej pro příště vyvarovat. Předchozí upozornění
č. j. DRD/3603/2012 těmto nárokům dostálo, neboť podrobně zdůvodňuje, jak konkrétně
provozovatel porušil své povinnosti a na jaké typově obdobné případy jej lze vztáhnout.
V opačném případě by nebylo možné jej nahrazovat či doplňovat pouhým záznamem
inkriminovaného pořadu, neboť ze záznamu samotného bez dalšího neplyne, jak konkrétně
provozovatel porušil zákon. Pro navazující správní delikty proto zpravidla není nezbytně nutné,
aby součástí spisu byl vedle záznamu aktuálního porušení zákona i záznam, kterého se týkalo
předchozí upozornění. Tak tomu ostatně nebylo ani v nyní posuzované věci.
[33] Stěžovatelka nesouhlasila s městským soudem, že pro posouzení souladu předchozího
upozornění se sankcionovaným jednáním bylo nerozhodné, že se v obou případech jednalo
o živé vysílání a pořad rozhovorového typu. Užitím těchto kritérií v předchozím upozornění totiž
stěžovatelka dala najevo, jak bude posuzovat umístění produktu v těchto typech pořadů. Nejvyšší
správní soud stěžovatelce přisvědčil.
[34] Městský soud dospěl k závěru o irelevanci těchto kritérií na základě shora citovaného
rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 176/2015 – 37. Kasační soud však v uvedeném
rozsudku označil za nedůležité pouze kritérium zaměření pořadu (sportovní pořad zaměřený
na muže), neboť aplikoval předchozí upozornění i na pořad lifestylový (zaměřený na ženy).
Ve shodě s Radou však považoval za významné, že v obou případech se jednalo o „živý pořad
rozhovorového typu.“ Jak plyne z odůvodnění předchozího upozornění, které je součástí správního
spisu, právě tyto charakteristiky byly důvodem, proč Rada v kauze „kopačky Adidas“ přistoupila
pouze k upozornění, a nikoli k sankcionování provozovatele za nepatřičné zdůraznění
umístěného produktu. Podle Rady totiž nebylo možné na uvedenou kauzu aplikovat dřívější
předchozí upozornění, neboť to se týkalo předtočeného pořadu, ve kterém byly dialogy
protagonistů dopředu připravené a během přípravy pořadu mohly být upraveny do výsledné
podoby. Takový postup je u živého pořadu rozhovorového typu vyloučen, neboť zpětně již nelze
do konečné podoby vysílání zasahovat; rozhovory sice mají své téma, ale vytvářejí se až
na základě vlastní interakce zúčastněných osob. Proto lze kritérium „živého pořadu rozhovorového
typu“ zařadit mezi kritéria, která poukazují na typovou obdobnost obou srovnávaných pořadů.
[35] Stěžovatelka namítla, že pro posouzení míry zdůraznění produktu ve vysílání nebyla
podstatná doba, po kterou byla pozornost na produkt zaměřena, neboť umístění produktu je
pokaždé unikátní kombinací verbální, obrazové i celkové dramaturgicko-režijní složky,
a stěžovatelka jej hodnotí jako celek. Také setrvala na názoru, že loga byla zabírána poměrně
detailně. Ze screenshotů je patrné, že logům i značce McDonald´s byl věnován značný prostor.
Obojí bylo dobře čitelné a na obrazovce nepřehlédnutelné. Nejvyšší správní soud se ztotožnil
i s těmito námitkami.
[36] Městský soud považoval předchozí upozornění z hlediska doby zabírání produktu
za neaplikovatelné, neboť záběry na loga McDonald´s netrvaly od 12:00:00 do 12:01:47 a tato
loga se nacházela pouze na maximálně desetivteřinovém záběru, během kterého moderátor
procházel kolem stánků s občerstvením této značky. S uvedenou argumentací se kasační soud
neztotožnil. Předchozí upozornění č. j. DRD/3603/2012 nelze chápat tak, že pokud rozhovor
o produktu trval méně než dvě minuty a kamera zabírala umístěný produkt méně než deset
vteřin, nelze předchozí upozornění aplikovat. Taková interpretace se rozchází s odůvodněním
předchozího upozornění, ve kterém Rada zdůraznila, že pokaždé je třeba brát v úvahu celkové
pojetí umístění produktu a že samotná délka záběrů produktu není určující, pokud byla
doprovázena slovním popisem účastníky rozhovoru. Podstatné je, zda kombinace
zvukové/slovní složky a obrazové složky vedla k nepatřičnému zdůraznění umístěného produktu.
K obdobnému závěru vede i shora citovaná judikatura, která požaduje, aby oba srovnávané
pořady působily jako celek na diváka velmi podobně. Ohledně užití detailních záběrů to pak
znamená, že jejich nahrazení jinými druhy záběrů, které sice filmová a televizní teorie neoznačuje
za detailní, ale které mají obdobnou vypovídací schopnost (produkt, logo, nebo značka jsou
na nich dobře patrné a nepřehlédnutelné), nemá za následek neaplikovatelnost předchozího
upozornění.
[37] Dále stěžovatelka namítla, že v obou porovnávaných případech byl umístěný produkt
po určitou dobu ústředním tématem pořadu. Podle městského soudu však nenastala typově
shodná situace jako v předchozím upozornění, neboť protagonisté rozhovoru nevedli dialog
o výhodách a přednostech umístěného produktu, ani výslovně neuvedli jeho značku. Nejvyšší
správní soud nepřisvědčil městskému soudu ani v této dílčí otázce.
[38] Rozhovor o výhodách a přednostech umístěného produktu není jediným způsobem, jak
na něj zaměřit pozornost a zařadit jej jako ústřední téma určité části pořadu. Je třeba přisvědčit
stěžovatelce, že zařazení produktu do děje pořadu nepůsobilo náhodně. Kamery byly nastaveny
tak, aby zabíraly moderátora vycházejícího ze stánku s rychlým občerstvením a nesoucího
občerstvení, přičemž zabíraly nejen kráčejícího moderátora, nýbrž i dané občerstvení a logo jeho
výrobce. Moderátorka poukázala na nepřítomnost svého kolegy ve studiu a vysvětlila důvod této
nepřítomnosti, ač to s náplní pořadu nesouviselo. Moderátoři sice nezmiňovali výslovně umístěný
produkt (a jeho přednosti či výhody) ani neuvedli jeho značku, nicméně poskytli divákovi řadu
verbálních i nonverbálních náznaků, z nichž bylo možné vysledovat, že výrobcem umístěného
produktu je společnost McDonald´s (záběry na moderátora vycházejícího ze stánku této
společnosti a nesoucího zde zakoupené občerstvení), umístěný produkt je spojen s hokejovou
atmosférou (nákup produktu přímo ve fanzóně Galerie Harfa), je lákavý a příjemně voní (poukaz
moderátorky na „příjemné pachy na Václavském náměstí“), lze se o něj podělit s přáteli (nabídka
hranolku kolegyni) a lze jím zahnat hlad v době oběda (přání dobré chuti od moderátora).
Ve výsledku tak dosáhli obdobného efektu, jako kdyby o umístěném produktu vedli cílený
rozhovor.
[39] V závěru stěžovatelka polemizovala s názorem městského soudu, že začlenění produktu
do pořadu bylo v nyní posuzované věci přirozenější než v kauze „kopačky Adidas“. Kasační soud
přisvědčil i této námitce. Vycházel z toho, že není obvyklé, aby se moderátor občerstvoval během
přímého přenosu a aby režie věnovala pozornost i tomu, u jakého výrobce moderátor toto
občerstvení opatřil. Nepřirozené začlenění produktu do pořadu přitom stěžovatelka žalobkyni
vytkla již v předchozím upozornění, jak je zřejmé jednak z jeho výroku, jednak z předposlední
strany odůvodnění. Tam stěžovatelka označila za nesouladné se zákonem, pokud produkt není
pouhou přirozenou součástí prostředí, ale stává se jedním z témat, kterým se pořad věnuje. Není
v tomto kontextu podstatné, že se v nyní posuzované věci mělo jednat o zábavný pořad
s informacemi ze zákulisí hokejového mistrovství, a nikoli o sportovní pořad s informacemi
striktně sportovního charakteru. Ani v jednom z těchto typů pořadů diváci zpravidla
nepředpokládají, že budou svědky toho, jak si moderátoři opatřují občerstvení konkrétní značky
a následně se jím ve studiu občerstvují.
[40] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že mezi předchozím upozorněním
č. j. DRD/3603/2012 a nyní sankcionovaným pořadem existovala podstatná shoda
ve skutkových a právních okolnostech, které se týkaly shodného správního deliktu [nepatřičného
zdůraznění umístěného produktu podle §53a odst. 2 písm. c) zákona o vysílání], a byla tudíž
splněna procesní podmínka pro uložení pokuty za porušení povinností provozovatele vysílání
podle §59 odst. 1 zákona o vysílání.
[41] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (srov. §110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm bude městský
soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (srov. §110 odst. 4 s. ř. s.), přičemž
vypořádá i ty žalobní námitky, kterým se dosud nevěnoval. Městský soud rozhodne v novém
rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (srov. §110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. srpna 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu