ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.176.2016:18
sp. zn. 7 As 176/2016 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 64, Ústí nad
Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 2. 8. 2016, č. j. 15 Af 33/2016 – 21,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 1. 2016, č. j. 59346/16/2501-80542-507591, byly
zamítnuty námitky žalobce proti exekučním příkazům na přikázání pohledávky z účtu
ze dne 3. 7. 2015.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
[3] Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 8. 2016, č. j. 15 Af 33/2016 - 21,
nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a nebylo vyhověno návrhu
na ustanovení zástupce (výrok II.). Krajský soud zdůraznil, že osvobození od soudních poplatků
je výjimečným institutem. Požaduje-li účastník toto osvobození, je povinen hodnověrně prokázat,
že nemá dostatek prostředků k úhradě soudního poplatku, jinak mu nelze osvobození přiznat.
V projednávaném případě žalobce požádal soud o osvobození od soudních poplatků, na základě
čehož mu soud zaslal výzvu k doložení majetkových poměrů, aby měl následně k dispozici
veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení předmětné žádosti žalobce. Žalobce však
požadované listiny, na jejichž podkladě by si soud mohl ověřit, zda jsou u žalobce skutečně
splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §36
odst. 3 s. ř. s., nedoložil. Z výše uvedeného důvodu soud osvobození od soudních poplatků
žalobci nepřiznal.
[4] Krajský soud dále odkázal na §35 odst. 8 s. ř .s. podle něhož lze navrhovateli, u něhož
jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně
jeho práv, ustanovit usnesením zástupce. Z uvedeného je zřejmé, že pro ustanovení zástupce
musí být kumulativně splněny dvě podmínky, přičemž první zákonnou podmínkou je,
že u navrhovatele musí být splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
V souzené věci však bylo soudem, jak je výše popsáno, zjištěno, že u žalobce nejsou splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Z tohoto důvodu tedy u žalobce není
splněna hned první zákonná podmínka pro ustanovení zástupce. Vzhledem k této skutečnosti
proto soudu nezbylo, než žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů nevyhovět.
III.
[5] Proti citovanému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž
namítl, že krajský soud hrubě a účelově zkreslil rozhodný skutkový i právní stav věci a napadené
usnesení je založeno na domněnkách. Stěžovatel má za to, že jeho žádosti o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce byly a jsou objektivně důvodné. Stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil. Požádal také o přiznání odkladného účinku
jeho kasační stížnosti, o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
IV.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[7] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož
napadené usnesení vzešlo [§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud nepožadoval zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, jelikož povinnost
zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, bod 27., publ. Pod č. 3271/2015 Sb. NSS; všechna zde uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[8] Jelikož stěžovatel vznesl návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
posoudil Nejvyšší správní soud předně důvodnost tohoto návrhu. Podle §35 odst. 8 s. ř. s.
„navrhovateli, u něhož jsou splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát“.
Obecně přitom platí, že zastoupení advokátem je podmínkou řízení o kasační stížnosti (§105
odst. 2 s. ř. s.), a proto se při ustanovování zástupce pro toto řízení zvláště nezkoumá, zda je toho
nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. V nyní souzené věci, kdy je napadáno usnesení, jímž
krajský soud neosvobodil stěžovatele od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce, se ovšem
neuplatní §105 odst. 2 s. ř. s. o povinném zastoupení advokátem (k tomu blíže již zmiňované
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 196/2014 – 19, konkrétně
jeho bod 29.). Proto Nejvyšší správní soud posuzoval, zda stěžovatel k ochraně svých práv
zástupce nezbytně potřebuje. Nyní posuzovaná věc se netýká žádné složité hmotněprávní otázky,
je možné o ní rozhodnout bez nařízení jednání a provádění důkazů. Nejvyšší správní soud
se před vydáním svého rozhodnutí musel pouze seznámit s listinami založenými ve spise
krajského soudu a na jejich základě posoudit, zda stěžovatel doložil, že jsou u něj splněny
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, potažmo pro ustanovení zástupce. Nakládání
se spisem krajského soudu a čerpání informací z něj přitom není dokazováním ve smyslu
soudního řádu správního (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2015,
č. j. 2 As 259/2015 – 41). Vzhledem k těmto okolnostem Nejvyšší správní soud naznal,
že ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nebylo nezbytně třeba k ochraně práv
stěžovatele, a proto jeho návrhu nevyhověl (obdobně srov. rozsudek ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 2 As 297/2015 - 19).
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Kasační stížnost směřovala proti usnesení, kterým krajský soud nepřiznal stěžovateli
osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. a zamítl jeho návrh na ustanovení
zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s.
[12] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
[13] Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho
práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[14] Smyslem osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění žádat o ustanovení
zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně
zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným
v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 8. 2009, č. j. 8 As 20/2009 – 50, je soud povinen v každém jednotlivém případě vážit
konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuální poměry
žadatele. Účastníka lze osvobodit od soudních poplatků pouze tehdy, bude-li řádně osvědčeno,
že pro jeho celkové poměry nelze setrvávat na povinnosti soudní poplatek uhradit.
[15] Bylo tedy na stěžovateli, aby soudu konkrétně popsal své majetkové poměry a doložil
doklady dosvědčující jejich nemajetnost, resp. nízké příjmy. Pokud tak neučinil, nebyl krajský
soud povinen zjišťovat jeho výdělkové a majetkové možnosti z úřední povinnosti (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, č. 537/2005 Sb. NSS).
[16] Nejvyšší správní soud zjistil ze spisu krajského soudu, že krajský soud stěžovatele vyzval,
aby do jednoho týdne od dne doručení výzvy doplnil svou žádost o osvobození od soudních
poplatků o vyplněný formulář o svých majetkových poměrech. Výzva byla stěžovateli doručena
dne 28. 6. 2016. Stěžovatel však vyplněný formulář ve stanovené lhůtě soudu nezaslal. Soudu
doručil dne 7. 7. 2016 pouze faxové podání, ze kterého nebylo dovodit, zda stěžovatel splňuje
podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Ostatně ke stejným závěrům ve vztahu
k obdobnému faxovému podání dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 2 As 297/2015 – 19.
[17] Ze spisu krajského soudu je tedy zřejmé, že stěžovatel svou žádost o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce ve stanovené lhůtě ani později do dne vydání
napadeného usnesení nedoplnil. To, že stěžovatel řádně nedokládá své majetkové poměry
při obdobných žádostech, je nadto Nejvyššímu správnímu soudu známo i z řady dalších řízení,
ve kterých stěžovatel rovněž nevyplnil předmětný formulář a nedoložil tak své majetkové poměry
(viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 As 129/2015, sp. zn. 7 Afs 42/2015 atd.).
Stěžovateli přitom musí být z uvedených řízení známo, jaké následky způsobuje nevyplnění
předmětného formuláře ve stanovené lhůtě.
[18] S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem, že by
v řízení před krajským soudem věrohodně a úplně prokázal svoje majetkové poměry a doložil,
že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku. Krajský soud proto postupoval
v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s., nepřiznal-li mu osvobození od soudních poplatků. Vzhledem
k tomu, že stěžovatel nesplňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, krajský
soud správně zamítl i jeho návrh na ustanovení zástupce (srov. §35 odst. 8 s. ř. s. a rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, rozsudek
ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 129/2015 - 4 atd.).
[19] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel ke kasační stížnosti přiložil i své podání
ze dne 4. 8. 2016 určené (podle údajů uvedených v hlavičce) Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Z procesní opatrnosti (z důvodu, že v něm stěžovatel poukazuje na vady v postupu v řízení
před krajským soudem i ve vztahu k neosvobození od soudních poplatků a neustanovení
advokáta) se Nejvyšší správní soud zabýval i důvodností tam obsažených tvrzení, avšak
nepřisvědčil jim. Pokud stěžovatel uváděl, že soud měl vycházet z jím dříve vyplněného
formuláře pro osvobození od soudních poplatků, nebo měl stěžovatele vyrozumět o tom,
že soudu ve stanovené lhůtě nedorazil vyplněný formulář, je třeba uvést, že zákon taktovou
povinnost soudu nestanoví. Jak navíc vyplývá z judikatury vztahující se přímo ke stěžovateli
(srv. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 129/2015 - 21)
„Není významné, zda stěžovatel dokládal soudu své majetkové poměry v minulosti, neboť v mezidobí se mohly
jeho majetkové poměry změnit takovým způsobem, že by to ovlivnilo rozhodnutí soudu o osvobození od soudních
poplatků.“ Nejvyšší správní soud není ani názoru, že by kasační stížností napadené usnesení
odporovalo zákonu. Citované usnesení včetně obou výroků má oporu v §35 a §36 s. ř. s., není
nepřezkoumatelné ani netrpí žádnou jinou vadou, pro kterou by mělo být zrušeno. Nejvyšší
správní soud neshledal pro nyní projednávanou věc ani relevanci dalších tvrzení uvedených
ve výše citovaném podání ze dne 4. 8. 2016. Nutno doplnit, že stěžovatel soudní poplatek
současně s podáním ze dne 4. 8. 2016 uhradil.
[20] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[21] Nejvyšší správní soud nerozhodoval v řízení o kasační stížnosti o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo
rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a dalších
procesních úkonech.
[22] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. září 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu