ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.201.2015:25
sp. zn. 7 As 201/2015 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce:
Mgr. Jan Šantl, bytem V Pařezinách 554, Praha 9, zastoupený Mgr. Vítězslavem Dohnalem,
advokátem se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti žalovaným: 1) Rada Městské části Praha –
Dolní Počernice, se sídlem Stará obec 10, Praha 9, 2) starosta Městské části Praha – Dolní
Počernice, se sídlem Stará obec 10, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, č. j. 9 A 373/2014 – 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2015, č. j. 9 A 373/2014 – 44, zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“), kterou se domáhal ochrany před nezákonným
zásahem podle ust. §82 s. ř. s., protože byl krácen na svém právu na přístup k voleným funkcím,
ve smyslu čl. 21 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a na právu na výkon funkce
člena zastupitelstva. V odůvodnění rozsudku se městský soud předně zabýval otázkou, zda
se v případě Rady Městské části Praha – Dolní Počernice (dále jen „rada“) a starosty Městské
části Praha – Dolní Počernice (dále jen „starosta“) jedná o správní orgány ve smyslu legislativní
zkratky, protože jen takové správní orgány se nezákonného zásahu podle ust. §82 a násl. s. ř. s.
mohou dopustit. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná v širším slova smyslu o výkon veřejné
správy, přičemž také nebyl shledán jiný způsob, jakým by se stěžovatel mohl domoci ochrany
svého práva na přístup k voleným funkcím a práva na výkon funkce člena zastupitelstva, městský
soud žalobu věcně projednal. V žalobě se stěžovatel konkrétně domáhal určení, že vydáním
osvědčení ze dne 4. 11. 2014 o nastoupení Čestmíra Burdy, jako prvního náhradníka podle
výsledků komunálních voleb, do funkce zastupitele Městské části Praha – Dolní Počernice,
když stěžovateli zanikl mandát člena zastupitelstva, došlo k nezákonnému zásahu do jeho práv.
Dále požadoval vyslovení zákazu radě pokračovat v porušování jeho práv, vyslovení příkazu radě
zrušit osvědčení ze dne 4. 11. 2014 a příkazu starostovi umožnit stěžovateli složit slib zastupitele
ve znění „Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat
svědomitě, v zájmu Městské části Praha – Dolní Počernice a jeho občanů, řídit se Ústavou a zákony České
republiky“. Městský soud v této souvislosti citoval příslušná ustanovení zákona č. 131/2000 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hlavním městě Praze“), z nichž vyplývá, že tento
zákon koncipuje hlavní město Prahu jako jeden celek, jednu obec, byť mají městské části dílčí
samostatnost. Pokud jde o právní úpravu postavení a vztahů hlavního města Prahy a jeho
městských částí městský soud zejména poukázal na to, že městské části nemohou samy vydávat
právní předpisy (obecně závazné vyhlášky a nařízení), ale jsou pouze oprávněny se k jejich
návrhům vyjadřovat; mají vlastní rozpočet, ale hospodaří s ním za podmínek stanovených
zákonem o hlavním městě Praze, zvláštním zákonem a vyhláškou č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy
(dále jen „statut“), přičemž hlavní město Praha má možnost svěřit městským částem zejména
rozhodování o právních jednáních, které jsou uvedeny v zákonu o hlavním městě Praze; rozsah
samostatné působnosti městských částí stanoví zákon o hlavním městě Praze; výkon přenesené
působnosti městských částí se děje v rozsahu zákona o hlavním městě Praze a statutu; jejich
území, názvy, záležitosti, které se svěřují do samostatné a přenesené působnosti městských částí
nad rozsah stanovený zákonem, včetně vymezení území, na němž je vykonávána přenesená
působnost městských částí, majetek hlavního města Prahy, který se svěřuje městským částem,
a rozsah oprávnění městských částí při nakládání s tímto majetkem vymezuje statut; postavení
městských částí, jejich orgánů a jejich působnost stanoví zákon o hlavním městě Praze, zvláštní
zákony a statut; úkoly patřící do samosprávy městských části (samostatná působnost městských
částí) plní městské části v rozsahu stanoveném zákonem o hlavním městě Praze nebo zvláštním
zákonem a statutem a v rozsahu odpovídajícím potřebám městských částí. Městské části jsou tedy
nedílnou součástí obce hlavní město Praha a jsou ve své působnosti povinny postupovat
v souladu se zákonem o hlavním městě Praze, statutem a dalšími právními předpisy. Slib
zastupitele hlavního města Prahy formulovaný v ust. §50 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze
městský soud považuje za přísně formalizovaný právní akt, který zákonodárce jednoznačně
vymezil textem uvedeným v uvozovkách, aniž by připustil jeho modifikaci, jak je tomu
např. v ust. §69 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o obcích“). Vznik mandátu člena zastupitelstva hlavního města Prahy upravuje ust. §50 odst. 1
zákona o hlavním městě Praze tak, že vzniká zvolením a ke zvolením dojde ukončením hlasování.
K naplnění mandátu člena zastupitelstva hl. m. Prahy dojde v souladu s §50 odst. 2 citovaného
zákona až složením slibu na začátku 1. zasedání zastupitelstva hlavního města Prahy, jehož
se po svém zvolení zúčastní. Obecná úprava vzniku a zániku mandátu je zakotvena v ust. §55
odst. 1, 2 zákona č. 491/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o volbách
do zastupitelstev obcí“), podle kterého mandát člena zastupitelstva obce vzniká zvolením
a ke zvolení dojde ukončením hlasování. Mandát zaniká odmítnutím slibu člena zastupitelstva
obce nebo složením slibu s výhradou. Z obecné úpravy volebního zákona i úpravy zákona
o hlavním městě Praze tedy vyplývá, že k naplnění mandátu člena zastupitelstva je třeba složení
slibu na 1. zasedání zastupitelstva, jehož se po svém zvolení zastupitel zúčastní, a to složením
slibu ve znění, který je formulován v zákoně a musí být přijat bez výhrad, jinak dochází k zániku
mandátu podle ust. §55 odst. 2 písm. a) zákona o volbách. Jestliže zákon o hlavním městě Praze
v ust. §50 odst. 3 formuluje znění slibu jednoznačně a nepřipouští žádné jeho varianty, pak jeho
znění nelze žádným způsobem modifikovat. Městský soud proto vyhodnotil, že složení slibu
zastupitele městské části podle zákonného znění (§50 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze)
nemůže být nezákonným zásahem ve smyslu ust. §82 a násl. s. ř. s. Ust. §87 odst. 2 zákona
o hlavním městě Praze, na který stěžovatel poukázal, se neužije, neboť zákon znění slibu stanoví
výslovným zněním. Závěrem městský soud uvedl, že pokud stěžovatel upozornil na možné
rozpory mezi zájmy městských částí a hlavním městem Prahou, jejich řešení předpokládá zejména
zákon o hlavním městě Praze a statut jako lex specialis ve vztahu k obecné právní úpravě. Nelze
přitom pominout, že stěžovatel nebyl ve volbách zvolen jako zastupitel „samostatné obce“,
ale jako zastupitel části obce hlavní město Praha. V těchto mezích by tak měl k odpovědnosti
za plnění volebního programu svého volebního uskupení a volebních slibů přistupovat.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti nejprve uvedl, že městský soud
nesprávně posoudil právní otázku, zda zastupitel městské části hlavního města Prahy vykonává
svůj mandát v zájmu hlavního města jako celku nebo v zájmu městské části a jak má v dané
souvislosti znít slib zastupitele městské části hlavního města Prahy. Městskou část je však podle
názoru stěžovatele nutno považovat za územní samosprávný celek svého druhu. Jak vyplývá
z ust. §3 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze, městské části v rozsahu stanoveném zákonem
a statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost vyplývající z těchto
vztahů. Podle ust. §4 odst. 1 citovaného zákona je městská část spravována zastupitelstvem
městské části. Zákon o hlavním městě Praze tedy výslovně potvrzuje existenci samosprávy
městské části. V této souvislosti stěžovatel odkázal také na závěry vyslovené v usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2013, č. j. 3 Ao 9/2011 – 219.
Městská část má tedy podle stěžovatele nesporně právo na samostatnou působnost. Z toho,
že zákon o hlavním městě Praze definuje působnost, občany, území, rozpočet a rozsah svěřeného
majetku stěžovatel dovozuje, že městská část je relativně samostatnou jednotkou místní
samosprávy. Tato jednotka má i definované zástupce, kteří by měli vykonávat svůj mandát právě
v zájmu městské části a jejích občanů. Ze zákonné úpravy tak vyplývá, že je městská část
jednoznačně od hlavního města odlišitelnou částí nadanou relativní samostatností. Tomu také
odpovídá existence zastupitelstev dvou úrovní. Při vědomí existence relativní samostatnosti
městských částí a možností vzniku rozporů mezi městskými částmi a hlavním městem jako
celkem by pak slib ve znění aprobovaném městským soudem znamenal, že se jedná o slib pouze
formální. Bylo by totiž nepodstatné, za jakou část celku byl zastupitel zvolen, koho reprezentuje
a čí zájem má hájit. Hlavní město Praha není obcí jako jiné obce v České republice, což je zřejmé
jak z hlediska právního, tak i z faktického. Tato odlišnost je zřejmá již z toho, že existuje
samostatný zákon o hlavním městě Praze, který odlišně od obecné úpravy reguluje i členění
a vztahy uvnitř celku. Stěžovatel poukázal na to, že m nohé městské části svůj slib upravily tak,
aby zastupitelé slibovali, že budou hájit zájmy pouze městských částí (např. Újezd nad Lesy,
Běchovice, Štěrboholy a Horní Počernice). Slib pro člena zastupitelstva hlavního města Prahy
je stanoven v ust. §50 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze, ale pro člena zastupitelstva městské
části tento zákon žádné výslovné znění slibu neobsahuje. V jeho ust. §87 odst. 2 je stanoveno,
že se na postavení a jednání zastupitelstva městské části a na práva a povinnosti jeho členů
obdobně použijí ustanovení vztahující se na postavení a jednání zastupitelstva hlavního města
Prahy, není-li zákonem stanoveno jinak. Zákon o hlavním městě Praze tak přikazuje použít
ustanovení o právech a povinnostech zastupitelů hlavního města Prahy na situace, které nejsou
výslovně upraveny v hlavě IX. citovaného zákona. Toto použití však má být „obdobné“
a nikoliv shodné. Pokud by se však postupovalo v souladu s názorem městského soudu a použilo
by se doslovné znění ust. §50 odst. 1, 2 zákona o hlavním městě Praze, mandát zastupitele
městské části by nikdy nemohl vzniknout. Aby byla tato ustanovení zákona relevantní k užití
na postavení a jednání zastupitelstva městské části a práva a povinnosti jeho členů, musí
se zákonitě zaměnit slova „hlavního města Prahy“ za slova „ městské části“. Skutečnost, že zákon
o hlavním městě Praze dává znění slibu do uvozovek, přitom nemění nic na tom, že slib,
který měl skládat stěžovatel, nemá být slibem zastupitele hlavního města Prahy. Podstatou slibu
zastupitele je závazek pracovat ve prospěch občanů, kteří ho zvolili. Z uvedených důvodů proto
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
sám neshledal vady uvedené v odst. 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle obsahu správního spisu byl stěžovatel v komunálních volbách zvolen členem
zastupitelstva Městské části Praha – Dolní Počernice a vznikl mu tak dne 11. 10. 2014 mandát
člena tohoto zastupitelstva. Dne 3. 11. 2014 na ustavujícím zasedání zastupitelstva Městské části
Praha – Dolní Počernice stěžovatel odmítl složit slib ve znění: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji
na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu hlavního města Prahy a jeho občanů,
řídit se Ústavou a zákony České republiky“, neboť nesouhlasil se zněním „v zájmu hlavního města Prahy“,
a žádal úpravu na znění „v zájmu Městské části Praha – Dolní Počernice“. Tomuto stěžovatelovu
požadavku nebylo vyhověno. Podáním ze dne 7. 11. 2014 sdělil starosta stěžovateli, že jeho
mandát člena zastupitelstva Městské části Praha – Dolní Počernice zanikl podle ust. §55 odst. 2
písm. a) zákona o volbách do zastupitelstev obcí, neboť na ustavujícím zasedání dne 3. 11. 2014
odmítl složit slib člena zastupitelstva. Dopisem datovaným téhož dne a adresovaným Čestmíru
Burdovi požádal starosta o vyjádření adresáta, zda přijímá mandát člena zastupitelstva Městské
části Praha – Dolní Počernice jako první náhradník podle výsledků komunálních voleb,
když stěžovateli zanikl jeho mandát člena zastupitelstva. Podle osvědčení o nastoupení do funkce
zastupitelstva Městské části Praha – Dolní Počernice Čestmír Burda se stal dne 4. 11. 2014
členem zastupitelstva Městské části Praha – Dolní Počernice. V reakci na oznámení o zániku
svého mandátu stěžovatel podáním ze dne 11. 11. 2014 požádal o sdělení přesného znění slibu,
který odmítl jako nesprávný a o sdělení, na základě čeho považuje Městská část Praha – Dolní
Počernice slib za správný. V odpovědi na tuto žádost starosta podáním ze dne 20. 11. 2014
stěžovateli sdělil konkrétní znění slibu, který odmítl složit a konstatoval, že slib je uveden
v ust. §50 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze, který jiné znění slibu nezná. Dále poukázal
na zápis z ustavujícího zasedání zastupitelstva s tím, že na uprázdněný mandát nastupuje
náhradník z kandidátní listiny téže volební strany v souladu s ust. §56 odst. 1 zákona o volbách
do zastupitelstev obcí, kterému bylo vystaveno osvědčení, že se stal členem zastupitelstva podle
ust. §56 odst. 2 citovaného zákona.
Podle ust. §82 s. ř. s. k aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není
rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo
zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl
nezákonný.
Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se poskytnutí ochrany
před nezákonným zásahem, viz např. rozsudky ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65, ze dne
20. 3. 2013, č. j. 6 Aps 11/2012 – 32 a ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Afs 60/2014 – 48, vyplývá,
že ve smyslu ust. §82 a násl. s. ř. s. musí být kumulativně splněno šest podmínek: žalobce musí
být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka)
zásahem správního orgánu v širším smyslu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen
přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka) přičemž
„zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“
(6. podmínka). Není-li jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle citovaného
ustanovení poskytnout. I po novelizaci s. ř. s. zákonem č. 303/2011 Sb., s účinností od 1. 1. 2012,
musí být u trvajícího zásahu splněno všech šest podmínek. Pouze domáhá-li se žalobce vydání
určovacího výroku, nemusí být šestá podmínka splněna.
Podle ust. §49 zákona o hlavním městě Praze upravuje podmínky vzniku a zániku
mandátu člena zastupitelstva hlavního města Prahy zvláštní právní předpis, kterým je zákon
o volbách do zastupitelstev obcí. Podle ust. §55 odst. 1 citovaného zákona vzniká mandát člena
zastupitelstva obce zvolením; ke zvolení dojde ukončením hlasování. Shodně je vznik mandátu
člena zastupitelstva hlavního města Prahy upraven v ust. §50 odst. 1 zákona o hlavním městě
Praze.
Podle ust. §50 odst. 2 až 4 zákona o hlavním městě Praze na začátku prvního zasedání
zastupitelstva hlavního města Prahy, jehož se po svém zvolení člen zastupitelstva hlavního města
Prahy zúčastní, složí slib. Slib člena zastupitelstva hlavního města Prahy zní: "Slibuji věrnost České
republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu hlavního města Prahy
a jeho občanů, řídit se Ústavou a zákony České republiky." Slib složí člen zastupitelstva hlavního města
Prahy do rukou předsedajícího zasedání zastupitelstva a pronese slovo "slibuji".
Podle ust. §55 odst. 2 písm. a) zákona o volbách do zastupitelstev obcí mandát zaniká
odmítnutím slibu člena zastupitelstva obce nebo složením slibu s výhradou.
Podle ust. §87 zákona o hlavním městě Praze je zastupitelstvo městské části složeno
z členů zastupitelstva městské části. Na postavení a jednání zastupitelstva městské části a na práva
a povinnosti jeho členů se obdobně použijí ustanovení vztahující se na postavení a jednání
zastupitelstva hlavního města Prahy a na práva a povinnosti členů zastupitelstva hlavního města
Prahy, není-li zákonem stanoveno jinak.
Jak vyplývá z citovaného ustanovení zákona o hlavním městě Praze na postavení
a činnost orgánů městských částí se použijí obdobně ustanovení upravující postavení
a činnost orgánů hlavního města Prahy, nevyplývá-li ze zákona něco jiného. Protože podle čl. 41
odst. 1 legislativních pravidel vlády schválených usnesením vlády ze dne 19. 3. 1998 č. 188
ve znění pozdějších změn slovo „obdobně" ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož
nebo jiného právního předpisu vyjadřuje, že toto ustanovení se vztahuje na vymezené právní
vztahy v plném rozsahu, je nutno ust. §50 zákona o hlavním městě Praze aplikovat i ve vztahu
k městské části v plném rozsahu. Je-li tedy v odst. 3 citovaného ustanovení výslovně stanoveno,
v jakém znění skládá člen zastupitelstva hlavního města Prahy slib, skládá slib ve stejném znění
i zastupitel městské části. Žádné jiné znění není podle citovaného zákona přípustné. To znamená,
že všichni zastupitelé, jak hlavního města Prahy, tak i jednotlivých městských částí, skládají slib
ve stejném znění. Má-li mít složení slibu právní účinky, je nezbytné dodržet jeho zákonem
stanovené znění. Městský soud v napadeném rozsudku správně poukázal na odlišnou právní
úpravu v zákoně o obcích týkající se znění slibu skládaného zastupitelem obce, která konkrétním
způsobem vymezuje přípustný rámec úpravy znění slibu zastupitele, jak to vyplývá z ust. §69
odst. 2 zákona o obcích. Podle citovaného ustanovení skládá člen zastupitelstva obce slib tohoto
znění: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě,
v zájmu obce (města, městyse) a jejích (jeho) občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.", Aplikace
tohoto ustanovení ve vztahu k zastupitelům hlavního města Prahy, včetně jeho městských částí,
je však vyloučena. Zákon o hlavním městě Praze jako lex specialis žádnou takovou úpravu
neobsahuje. Proto odmítnutí složit slib ve znění stanoveném v ust. §50 odst. 3 zákona o hlavním
městě Praze zastupitelem městské části hlavního města Prahy má za následek zánik mandátu
člena zastupitelstva ve smyslu ust. §55 odst. 2 písm. a) zákona o volbách do zastupitelstev obcí.
Namítal-li stěžovatel, že zastupitelé městské části mají vykonávat svůj mandát pouze
v zájmu městské části a jejích občanů a nikoliv v zájmu hlavního města Prahy a všech jeho
občanů, je třeba zdůraznit, že i přes zákonodárcem formulované znění slibu o výkonu funkce
zastupitele v zájmu hlavního města Prahy a jeho občanů, jsou z vymezení působnosti městských
částí v zákoně o hlavním městě Praze [§17 odst. 1 písm. b), resp. §18], zcela jasné meze, v jakých
zastupitel městské části svoji funkci vykonává. Tímto je tedy stanovena i míra jeho odpovědnosti
pouze vůči občanům příslušné městské části.
Jestliže stěžovatel v této souvislosti poukazoval na postavení městské části a její právo
na samostatnou působnost, jedná se o argumentaci v dané věci zcela irelevantní. Pro posouzení,
zda došlo k nezákonnému zásahu do práv stěžovatele tím, že bylo po jeho zvolení požadováno
složení slibu ve znění podle ust. §50 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze, totiž není vůbec
rozhodné do jaké míry má městská část právo na samosprávu či na výkon vlastní působnosti.
Poukázal-li stěžovatel v této souvislosti na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 11. 6. 2013, č. j. č. j. 3 Ao 9/2011 – 219, jedná se o odkaz nepřiléhavý, protože
v něm byla řešena úplně jiná otázka, a to způsobilost městské části hlavního města Prahy podat
návrh na zrušení územního plánu hlavního města Prahy nebo jeho části.
Nejvyšší správní soud tak na základě shora uvedeného uzavírá, že z hlediska použitého
právního nástroje na ochranu práv stěžovatele prostřednictvím institutu ochrany
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ust. §82
a násl. s. ř. s., k nezákonnému zásahu do práv stěžovatel tím, že po něm bylo požadováno složení
slibu, jenž byl zákonodárcem výslovně formulován v ust. §50 odst. 3 zákona o hlavním městě
Praze, nedošlo. Nebyla totiž splněna podmínka nezákonnosti provedeného zásahu (3. podmínka),
přičemž pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem ve smyslu ust. §82 a násl. s. ř. s.
musí být kumulativně splněny všechny stanovené podmínky,
Nejvyšší správní soud tak s ohledem na výše uvedené vyhodnotil, že rozsudek městského
soudu není nezákonný z důvodů namítaných v kasační stížnosti, a p roto podle ust. §110
odst. 1 věta druhá s. ř. s. kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Učinil tak postupem podle
ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud
zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a starostovi ani radě žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu