ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.103.2016:24
sp. zn. 7 Azs 103/2016 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: A. G., zastoupen
Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2016, č. j. 56 Az 7/2015 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2015, č. j. OAM-541/ZA-ZA14-ZA14-2014 (dále též
„napadené rozhodnutí“), Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále
jen „žalovaný“) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Krajský
soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě
pro stručnost zcela odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítal, že žalovaný (a následně krajský soud) nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav
věci. Je názoru, že mu měl být z důvodu špatného zdravotního stavu udělen humanitární azyl.
Nemělo být vycházeno pouze ze zprávy ošetřující lékařky, ale měl být ustanoven znalec z oboru
zdravotnictví. Poukázal na důsledky návratu do země původu. Stejně tak namítl
nepřezkoumatelnost závěrů krajského soudu.
IV.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a rozsudek
krajského soudu, se kterým se ztotožnil. Kasační námitky neshledal důvodné. Navrhl kasační
stížnost zamítnout.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky.
[8] Pokud stěžovatel poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., odkazuje Nevyšší správní soud např. na rozsudky ze dne
19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne
1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, či ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze kterých
vyplývá povinnost krajského soudu řádně vypořádat uplatněné žalobní námitky. Podle názoru
zdejšího soudu se krajský soud dostatečně zabýval uplatněnými žalobními námitkami.
[9] Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu,
resp. nedostatečného dokazování odkazuje Nejvyšší správní soud také na svou konstantní
judikaturu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004,
č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 6 A 109/2000, publ.
pod. č. 583/2005 Sb. NSS, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008,
č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, či ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, publ. pod č. 181/2004
Sb. NSS. Krajský soud přitom řádně zdůvodnil i to, z jakého důvodu nebylo nutno vyžádat
znalecký posudek.
[10] Institutem humanitárního azylu se zabýval Nejvyšší správní soud rovněž v řadě svých
rozhodnutí (rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, usnesení ze dne 28. 8. 2013, č. j. 3 Azs 14/2013 - 16 atp.). Z této
judikatury vyplývá, že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělí, či nikoliv; míra
volnosti uvážení správního orgánu je limitována pouze zákazem libovůle. Nejvyšší správní soud
ve své ustálené judikatuře specifikoval skutečnosti, které jsou obvyklými důvody pro udělení
azylu z humanitárních důvodů, tím však není lepší zdravotní péče (srov. rozsudky ze dne
18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 226/2005 - 68, ze dne 26. 7. 2007, č. j. 2 Azs 30/2007 - 69, či usnesení
ze dne 30. 6. 2009, č. j. 8 Azs 25/2009 - 77), jakož ani další stěžovatelem uváděné důvody
(vč. důvodů ekonomických, resp. těžkých životních podmínek – srov. rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, ze dne 3 0. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, ze dne 28. 12. 2010,
č. j. 8 Azs 16/2010 - 79).
[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle ust. §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu