ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.150.2016:18
sp. zn. 7 Azs 150/2016 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: O. O., zastoupený
JUDr. Vítem Biolkem, MBA, advokátem se sídlem Bohuslava Martinů 1038, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2016, č. j. 32 Az
11/2016 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Vítu Biolkovi, MBA, advokátovi se sídlem
Bohuslava Martinů 1038, Hradec Králové, se nepřiznává odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2016, č. j. OAM-82/ZA-ZA12-ZA15-2016, Ministerstvo
vnitra (dále jen „žalovaný“) rozhodlo tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany
je nepřípustná podle §10a písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů, řízení o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) tohoto zákona zastavilo
a zároveň určilo, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení
členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním
příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států,
je Maďarsko.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové, který ji zamítl rozsudkem ze dne 10. 6. 2016, č. j. 32 Az 11/2016 - 53. Tento rozsudek
byl doručen právnímu zástupci žalobce dne 15. 6. 2016.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda kasační stížnost byla podána v zákonné
lhůtě, neboť pouze v tomto případě může být meritorně projednána.
[5] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. V souladu s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků
uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den.
[6] V důsledku toho, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti,
byla středa 15. 6. 2016, byla posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti středa
29. 6. 2016. Kasační stížnost však byla podána až dne 30. 6. 2016.
[7] S poukazem na výše uvedené Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení
s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl, protože byla podána opožděně.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[9] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud nepřiznal odměnu za úkon
právní služby spočívající v podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní
tarif), ve znění pozdějších předpisů], neboť tento úkon nebyl účelný, protože byl učiněn
až po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. července 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu