ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.191.2016:29
sp. zn. 7 Azs 191/2016 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: N. V. C., zastoupen
Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem nám. 28. října 9, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2016, č. j. 61 Az 11/2016 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2016, č. j. OAM-1039/ZA-ZA14-HA08-2015 (dále též
„napadené rozhodnutí“), Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen
„žalovaný“) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto
místě pro stručnost zcela odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
V kasační stížnosti dovozoval nutnost udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu.
Je názoru, že krajský soud měl rozhodnutí žalovaného zrušit a nikoliv žalobu zamítnout.
IV.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a rozsudek
krajského soudu, se kterým se ztotožnil. Kasační námitky neshledal důvodné. Navrhl kasační
stížnost zamítnout, popř. odmítnout pro nepřijatelnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky.
[8] K doplňkové ochraně poukazuje Nejvyšší správní soud na svou bohatou judikaturu,
např. na rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011,
č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008,
č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne 13. 3. 2009,
č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, ze dne 11. 6. 2009,
č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 Azs 29/2016 - 19 atp.). Z této judikatury nelze
dovodit, že by stěžovatelem v kasační stížnosti obecně uváděné důvody měly bez dalšího
zaručovat udělení této ochrany. Správní orgán (a následně soud) se přitom zabýval i důsledky
návratu stěžovatele do země původu a jeho závěry mají oporu ve správním spisu (srv. rozsudky
ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43,
ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, ze dne 28. 12. 2010, č. j. 8 Azs 16/2010 - 79,
ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 48,
ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42,
ze dne 16. 2. 2005, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008,
č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, či ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66). Se žalovaným,
resp. krajským soudem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje i v tom, že žádost o udělení
mezinárodní ochrany byla v posuzovaném případě podána účelově, ve snaze legalizovat pobyt.
Ostatně to sám připustil i stěžovatel. Jak přitom vyplývá z judikatury, snaha o legalizaci pobytu
nemůže být azylově relevantním důvodem (viz například rozsudky zdejšího soudu ze dne
16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, ze dne
24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004 - 94 atp.).
[9] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Plně
se ztotožňuje se závěry krajského soudu.
[10] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou
podle ust. §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu