ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.233.2016:20
sp. zn. 7 Azs 233/2016 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: G. B., zastoupen
JUDr. Veronikou Mašlonkovou, advokátkou se sídlem U Soudu 327/5, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2016, č. j. 29 Az
28/2015 - 66,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Veroniky Mašlonkové se u r č u je částkou 3 400 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 4. 8. 2015, č. j. OAM-98/LE-BE02-K01-2015, neudělilo žalobci mezinárodní ochranu
podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému
soudu v Hradci Králové, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že stěžovatel
vycestoval ze své vlasti v roce 2004 za prací, a tedy z ryze ekonomických důvodů, podmínky §12
zákona o azylu proto nebyly naplněny. Krajský soud neshledal opodstatněnými stěžovatelova
tvrzení o situaci v Moldavsku a uvedl, že existence důvodných obav z pronásledování podle §12
písm. b) zákona o azylu nemohla být doložena pouze internetovými články o neklidné povolební
situaci v Moldavsku, které nadto neměly se stěžovatelovou věcí bezprostřední souvislost. Rovněž
stěžovatelův nesouhlas s komunisty a jejich vedením státu neměl azylovou relevanci.
[3] Zmíněné události nebyly podle krajského soudu dostačujícím důvodem ani pro udělení
doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu, neboť nepředstavovaly vážné ohrožení života
nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního a vnitřního konfliktu,
stěžovateli nehrozil ani trest smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení. Poškození
stěžovatelova oka bylo již řešeno českým zdravotnictvím a stěžovatel žádné další zdravotní obtíže
netvrdil; nedošlo tudíž ke zneužití správní úvahy podle §14 zákona o azylu.
[4] Žalovaný si proto podle krajského soudu shromáždil dostatečné podklady o situaci v zemi
původu včetně situace navrátivších se žadatelů o azyl a založil na nich podrobnou argumentaci,
která je podle krajského soudu přezkoumatelná, správná a logická. Stěžovatelova žádost se přitom
jevila jako účelová, neboť byla podána až po několikaletém nelegálním pobytu na území České
republiky, a to ve chvíli, kdy stěžovateli hrozilo správní vyhoštění.
III.
[5] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž uvedl,
že s ohledem na okolnosti jeho případu mělo dojít k revizi a odklonu od judikatury, krajský soud
s žalovaným nadto nesprávně vyhodnotili předložené důkazy a učinili na jejich podkladě
nesprávné skutkové závěry. Žalovaný při rozhodování vycházel z neaktuálních informací – podle
zpráv, které stěžovatel přiložil k žalobě, v Moldavské republice dochází k útokům na osoby
z důvodu náboženského vyznání, a proto je tam špatná bezpečnostní situace. Stěžovatel poukázal
rovněž na ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny, který by se mohl rozšířit i do Moldavské
republiky a v jehož důsledku mu navíc hrozí nedostatek práce. Pokud by stěžovateli nebyl udělen
azyl, stal by se bezdomovcem a byl by vystaven pronásledování pro svou víru a demokratickou
politickou příslušnost. Poukázal rovněž na úraz svého oka, které vyžaduje další operaci, již
nemůže z důvodu nedostatečné odborné péče absolvovat ve své vlasti, a navrhl proto zrušení
rozsudku krajského soudu.
IV.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se řádně a úplně vypořádal se všemi
právními námitkami a skutečnostmi uplatněnými stěžovatelem a svou argumentaci podložil
dostatečnými, objektivními a aktuálními informacemi z nezávislých zdrojů. Následně
zrekapituloval argumentaci obsaženou ve svém rozhodnutí, odkázal na závěry krajského soudu
a navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s., případně zamítnout.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podmínky přijatelnosti Nejvyšší správní
soud vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
následovně: „1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu. 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To
znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude
dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.“
[9] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své stručné argumentaci
nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[10] Stěžovatel předně namítal, že okolnosti jeho případu svědčí pro odklon od dosavadní
judikatury. Jádrem stěžovatelových námitek jsou tvrzení o špatné bezpečnostní situaci
na Ukrajině a o pronásledování určitých skupin obyvatel v Moldavské republice; stěžovatel
přitom tvrdí, že by se mohl stát rovněž terčem pronásledování. Tyto důvody ovšem k udělení
mezinárodní ochrany nepostačují; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
týkající se pouhých obav žadatelů o mezinárodní ochranu z pronásledování či otázky obecných
tvrzení o pronásledování ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 395/2004 - 68, přímo ve vztahu
k Moldavské republice pak rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36.
[11] Neobstojí ani tvrzení o neaktuálnosti informací obstaraných žalovaným a krajským
soudem. Krajský soud totiž řádně zdůvodnil veškeré své právní závěry a založil je na dostatečném
skutkovém základě. V tomto směru tudíž Nejvyšší správní soud neshledal důvod k odklonu
od dosavadní judikatury týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu,
resp. nedostatečného dokazování, z níž odkazuje např. na rozsudky ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, či ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57.
[12] Stěžovatel konečně namítal, že mu měl být udělen humanitární azyl s ohledem na zranění
oka. Institutem humanitárního azylu se zabýval Nejvyšší správní soud rovněž v řadě svých
rozhodnutí (např. rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55). Z této judikatury vyplývá,
že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělí, či nikoliv; míra volnosti uvážení
správního orgánu je limitována pouze zákazem libovůle. Nejvyšší správní soud ve své ustálené
judikatuře specifikoval skutečnosti, které jsou obvyklými důvody pro udělení azylu
z humanitárních důvodů, tím však není lepší zdravotní péče (srov. rozsudek ze dne 26. 7. 2007,
č. j. 2 Azs 30/2007 - 69), jakož ani další stěžovatelem uváděné důvody (vč. důvodů
ekonomických, resp. těžkých životních podmínek – srov. usnesení ze dne 28. 12. 2010,
č. j. 8 Azs 16/2010 - 79).
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle ust. §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovateli byla krajským soudem ustanovena advokátka podle §35 odst. 8 s. ř. s., podle
jehož poslední věty platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím
advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Při přiznání odměny
v dané věci Nejvyšší správní soud určil odměnu výše uvedené advokátce ve výši 3 400 Kč [jeden
úkon právní služby po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky (návrh
ve věci samé), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle 13 odst. 3 téže
vyhlášky]. Celková částka 3 400 Kč bude k rukám advokátky vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu