ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.234.2015:43
sp. zn. 7 Azs 234/2015 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: D. A. V., ,
zastoupený opatrovníkem Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2015, č. j. 33 Az 18/2015 –
16,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému opatrovníku žalobce, advokátu Mgr. Petru Václavkovi,
se nepřiznává odměna a náhrada výdajů v souvislosti s výkonem funkce
opatrovníka.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 8. 2015, č. j. 33 Az 18/2015 – 16, odmítl žalobu
podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 10. 4. 2015,
č. j. OAM-325/ZA-ZA04-ZA15-2015, jímž bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany
podle ust. §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), neboť státem příslušným k posouzení žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany
je podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (Nařízení Dublin III.)
Maďarsko.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž požádal o ustanovení zástupce
z řad advokátů. Nejvyšší správní soud stěžovateli na jím sdělenou adresu pobytu (Pobytové
středisko) zaslal formulář – Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Zásilka se
však vrátila zpět jako nedoručená. Podle sdělení pošty ze dne 5. 10. 2015 na uvedené adrese
stěžovatel neměl poštovní schránku. Nejvyšší správní soud proto požádal Pobytové středisko,
Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie a Ministerstvo vnitra, odbor azylové a
migrační politiky o sdělení, zda se stěžovatel skutečně nezdržuje v Pobytovém středisku, případně o
sdělení jiné aktuální adresy stěžovatele.
Správa uprchlických zařízení sdělila, že stěžovatel byl dne 22. 9. 2015 přemístěn
do Přijímacího střediska, kam se však nedostavil. Od tohoto data o jeho pobytu nejsou žádné
informace. Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie v přípise ze dne 9. 11. 2015
uvedla, že poslední známá adresa pobytu stěžovatele byla Pobytové středisko, které dne 22. 9. 2015
opustil. Stěžovateli bylo vydáno vízum za účelem strpění platné do 11. 3. 2016. Aktuální místo
pobytu stěžovatele není Policii České republiky známo. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a
migrační politiky přípisem ze dne 7. 12. 2015 sdělilo, že současný pobyt stěžovatele není znám, když
ten dne 22. 9. 2015 opustil Pobytové středisko.
Na základě těchto zjištěných skutečností ustanovil Nejvyšší správní soud stěžovateli
usnesením ze dne 11. 12. 2015, č. j. 7 Azs 234/2015 – 36, opatrovníka z řad advokátů podle
ust. §29 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s ust. §64 s. ř. s., a to z důvodu jeho neznámého pobytu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny procesní podmínky
stanovené pro meritorní projednání kasační stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle ust. §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Podle ust. §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení mezinárodní ochrany.
K podmínkám postupu podle citovaných ustanovení se Nejvyšší správní soud již opakovaně
vyjadřoval. Např. v rozsudku ze dne 14. 8. 2009, č. j. 8 Azs 21/2009 – 91, uvedl, že „[v]ychází-li soud
ve svém rozhodnutí mj. ze skutečnosti, že je účastník řízení neznámého pobytu, musí být ověření této skutečnosti
přiměřeně aktuální.“ Dále v rozsudku ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 – 58, vyslovil,
že „[n]emožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (§33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) je dána jen
tam, kde (…) soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí a případně další
pátrání v příslušných evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý. Pokud i přes toto úsilí zůstane
pobyt stěžovatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení ve smyslu výše citovaného ustanovení zastavit.“
Nejvyšší správní soud v dané věci provedenými dotazy za účelem zjištění místa pobytu
stěžovatele využil všechny dostupné možnosti, aby bylo zjištěno jeho aktuální místo pobytu. Přesto
se současné místo stěžovatelova pobytu nepodařilo zjistit.
Protože jsou splněny podmínky ust. §33 písm. b) zákona o azylu pro zastavení řízení,
Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle ust. §47 písm. c) za použití §120 s. ř. s.
zastavil.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační stížnosti
zastaveno.
Nejvyšší správní soud stěžovateli ustanovil opatrovníka z řad advokátů. Náklady řízení
v tomto případě hradí stát (§140 odst. 2 o. s. ř., §64 a §120 s. ř. s.). Opatrovník ustanovený
stěžovateli v řízení o kasační stížnosti však ve věci žádné úkony neučinil, proto mu odměna
a náhrada výdajů v souvislosti s výkonem jeho funkce nebyla přiznána.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu