ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.244.2016:16
sp. zn. 7 Azs 244/2016 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomášem Foltase
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: T. V. M., zastoupen
Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou se sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2016, č. j. 42 Az 31/2016 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 8. 2016, č. j. 42 Az 31/2016 - 18,
zamítl žalobu podanou žalobcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2016, č. j. OAM -
77/LE-LE05-LE05-PS-2016, Ev. č. L010292.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 5. 10. 2016
kasační stížnost podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Kasační stížnost odůvodnil výčtem
zákonných ustanovení, která měla být porušena, a to konkrétně §2, §3 a §68 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, §46a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a čl. 5 odst. 1
písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a zá kladních svobod.
[3] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. je jednou z náležitostí kasační stížnosti uvedení, v jakém
rozsahu a z jakých důvodů stěžovatel rozhodnutí napadá. To znamená, že stěžovatel je v souladu
s dispoziční zásadou povinen uvést konkrétní skutečnosti, které vedly v jeho případě k naplnění
označeného důvodu kasační stížnosti. Nelze se proto spokojit pouze s obecnými odkazy
na ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami (srov. obdobně rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č . j. 2 Azs 92/2005 - 58,
publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, nebo rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS). Nejvyšší správní
soud totiž až na výjimky není povinen ani oprávněn sám vyhledávat případné nezákonnosti
napadeného rozhodnutí a nahrazovat tak aktivitu stran řízení.
[4] Nejvyšší správní soud na základě uvedených důvodů stěžovatele usnesením ze dne
19. 10. 2016, č. j. 7 Azs 244/2016 - 10, vyzval k odstranění vad kasační stížnosti v zákonné
měsíční lhůtě (§106 odst. 3 s. ř. s.), a řádně jej poučil o následcích pro případ, že by výzvě
nevyhověl.
[5] Zmiňované usnesení bylo podle doručenky stěžovateli (jeho zástupkyni) doručeno
20. 10. 2016, lhůta k doplnění kasační stížnosti tedy uplynula v úterý 20. 11. 2016. Stěžovatel,
který je zastupován advokátkou, výzvě (a to ani do rozhodnutí soudu) nevyhověl, kasační stížnost
nedoplnil a nepožádal ani o prodloužení této lhůty. Nejvyšší správní soud proto nemohl
o kasační stížnosti rozhodnout věcně (vedle výše citované judikatury srv. i rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2008, č. j. 8 Ans 4/2008 - 167, ze dne 22. 12. 2003,
č. j. 7Azs 53/2003 - 66, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56 atp.).
[6] S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu