ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.265.2016:29
sp. zn. 7 Azs 265/2016 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: V. B., zastoupena
Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Jugoslávských partyzánů 1603/23, Praha,
proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie , se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 25. 7. 2016, č. j. 2 A 47/2016 - 15, ve znění opravného usnesení ze dne
11. 11. 2016, č. j. 2 A 47/2016 - 30,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2016, č. j . 2 A 47/2016 - 15, ve znění
opravného usnesení ze dne 11. 11. 2016, č. j. 2 A 47/2016 - 30, se zrušuje a věc
se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor
cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a esk ort (dále jen „správní orgán
I. stupně“) ze dne 28. 1. 2016, č. j. KRPA-35552-18/ČJ-2016-000022, byla žalobkyně podle
ust. §119 odst. 1 písm. b) bod 1, 3 a §119 odst. 1 písm. c) bodu 1, 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, vyhoštěna, a současně jí byla stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup
na území členských států Evropské unie a stanovena doba k vycestování z území České republiky
(dále též „rozhodnutí o správním vyhoštění“).
[2] Správní orgán I. stupně vydal dne 12. 2. 2016 podle §70 správního řádu „rozhodnutí“
č. j. KRPA-35552-33/CJ-2016-000022, kterým opravil výrok rozhodnutí o správním vyhoštění
(nesprávný údaj „Pohlaví: muž“ nahradil údajem „Pohlaví: žena“) a v odůvodnění opravil číslo
jednací (dále též „opravné rozhodnutí“).
[3] Dne 16. 2. 2016 doručila žalobkyně správnímu orgánu I. stupně podání ze dne 15. 2. 2016
nazvané „Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu č. j. KRPA-35552-18/ČJ-2016-000022 ze dne
28. ledna 2016, žádost o navrácení v předešlý stav“.
[4] Dne 23. 2. 2016 doručila žalobkyně prostřednictvím svého zástupce (Mgr. Ing. Vlastimil
Mlčoch, advokát) správnímu orgánu I. stupně podání nazvané „Odvolání proti rozhodnutí správního
orgánu č. j. KRPA-35552-18/ČJ-2016-000022 ze dne 28. ledna 2016, ve znění KRPA -35552-33/ČJ-
2016-000022“.
[5] Dne 22. 2. 2016 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž nevyhověl žádosti
žalobkyně požadující navrácení v předešlý stav. Správní orgán I. stupně následně předložil
odvolacímu orgánu obě výše uvedená podání žalobkyně (ze dne 15. 2. a ze dne 22. 2. 2016)
a správní spis.
[6] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 5. 2016, č. j. CPR-6268-3/ČJ-2016-930310-V242, zamítl
odvolání jako opožděné. V odůvodnění se zabýval obsahem odvolání ze dne 15. 2. 2016 a ze dne
22. 2. 2016. Dále zdůvodnil, z jakého důvodu dospěl k závěru o opožděnosti odvolání. Mj. uvedl,
že stěžovatelka odvoláním brojila proti rozhodnutí o správním vyhoštění, a nikoliv proti
opravnému rozhodnutí, přičemž lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí o správním
vyhoštění uplynula předtím, než stěžovatelka podala odvolání ze dne 15. 2. 2016. Nad rámec toho
se zabýval i limity odvolání směřujícímu proti opravnému rozhodnutí ve smyslu §70 správního
řádu. Dospěl k závěru, že takovým odvoláním nelze brojit proti meritu původního rozhodnutí,
ale pouze proti opravnému rozhodnutí.
II.
[7] Proti citovanému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, které městský soud
vyhověl shora označeným rozsudkem a zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2016,
č. j. CPR-62-3/ČJ-2016-930310-V242, a uložil mu uhradit náhradu nákladů řízení žalobkyně.
Rozsudek městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje.
Dne 11. 11. 2016 vydal městský soud opravné usnesení č. j. 2 A 47/2016 - 30, kterým opravil
chyby ve výroku rozsudku (nesprávné č. j. CPR-62-3/ČJ-2016-930310-V242 zrušovaného
rozhodnutí žalovaného nahradil správným č. j. CPR-6268-3/ČJ-2016-930310-V242).
III.
[8] Rozsudek městského soudu napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížností
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s . Stěžovatel v kasační stížnosti obsáhle
citoval podstatnou část argumentace městského soudu na str. 3 a 4 rozsudku a dospěl k závěru,
že toto argumentace městského soudu je nepřezkoumatelná. Soud v rozsudku řádně nezdůvodnil,
na základě čeho dospěl k závěru, že by vydání opravného rozhodnutí mohlo prodlužovat lhůtu
pro podání odvolání proti meritu rozhodnutí o správním vyhoštění. Závěr městského soudu
nemá oporu v zákonné úpravě a judikatuře. Stěžovatel poukázal na povahu opravného
rozhodnutí ve smyslu §70 správního řádu a na judikaturu Nejvyššího správního soudu
(např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008 - 56), a dovodil, že zákon nikterak
neporušil. Ostatně z rozsudku městského soudu ani nevyplývá, jaké zákonné ustanovení
měl porušit. Z těchto důvodů navrhl zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci k dalšímu
řízení. Navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek .
IV.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou poukazující na nepřezkoumatelnost
rozsudku městského soudu.
[12] Nejvyšší správní soud při posuzování nepřezkoumatelnosti rozsudků správních soudů
vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS
84/94, č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, č. 85/1997 Sb. ÚS), podle
níž jedním z principů, které představují součást práva na řádný a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy), jež vyluču je libovůli při rozhodování,
je povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit (ve správním soudnictví podle ust. §54 odst. 2
s. ř. s.). To potvrzuje i navazující judikatura, např. nález ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06,
č. 64/2007 Sb. ÚS), v němž Ústavní soud vyslovil, že „odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího
a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodné
skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové
rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho v ěc byla spravedlivě
posouzena“. Nejvyšší správní soud také judikoval v rozsudku ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-
52, že pokud „z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil
při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu
nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsu moval popsaný skutkový stav
pod zvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumateln é pro nedostatek důvodů
a tím i nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. “ Nepřezkoumatelností z důvodu
nesrozumitelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, podle něhož lze „za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecně považovat
takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl,
odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze
rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích
nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá
své rozhodovací důvody“. Ve vztahu k nesrozumitelnosti lze odkázat i na další judikaturu, podle nichž
nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost zakládají i další vady v odůvodnění např. zmatečnost
argumentace krajského soudu, vnitřní rozpornost atp. Má-li být soudní rozhodnutí
přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní soud z a rozhodný
a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval
při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj srozumitelný odraz v odůvodnění
dotčeného rozhodnutí (srv. např. rozsudky ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 - 25, ze dne
1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne
23. 8. 2006, č. j. 2 Afs 178/2005 - 64 atp.). Rovněž i Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje,
že požadavek kvalitního a vyčerpávajícího odůvodnění soudního rozhodnutí je jedním
z principů představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý pro ces a vylučujících
libovůli při rozhodování. Jestliže jsou v projednávané věci vznese ny závažné právní argumenty,
je třeba, aby se s nimi soud vypořádal. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky
pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo
na spravedlivý proces (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2 000, sp. zn. III. ÚS 103/99,
ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 60/01, ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09, č. 187/2010 Sb.
ÚS, ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3377/12, č. 86/2013 Sb. ÚS).
[13] Stěžovatel v kasační stížnosti vytýkal městskému soudu, že jeho závěry na str. 3 a 4 rozsudku, kterými městský soud zdůvodňoval zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, jsou
nepřezkoumatelné. Podle stěžovatele z nich nelze dovodit, čím vlastně stěžovatel pochybil,
resp. jaké zákonné ustanovení při zamítnutí předmětného odvolání pro opožděnost porušil.
[14] Jak zjistil Nejvyšší správní soud z kasační stížností napadeného rozsudku městského
soudu, ten čítá 5 stran. Na prvních dvou stranách shrnuje městský soud obsah správního
a soudního spisu, na třetí a čtvrté straně se zabývá důvodností žaloby. Na straně poslední
je uvedeno poučení, datum a podpis samosoudce, který ve věci rozhodoval.
[15] Městský soud na předmětné str. 3 a 4 rozsudku uvedl výslovně následující: „Soud především
přezkoumával napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2016 v rozsahu v jakém rozhodnutí bylo vydáno,
kdy napadlým rozhodnutím bylo odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne
28. 1. 2016 č. j. KRPA-35552-18/ČJ-2016-000022 zamítnuto z důvodu jeho opožděnosti zabýval
se tedy pouze tím, zda odvolání žalobkyně lze skut ečně považovat za opožděné, zda tedy žalovaný mohl
postupovat dle §92 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb. tak, jak v napadeném rozhodnutí postupoval. Především
zjistil, že rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy z 28. 1. 2016 č. j. KRPA-35552-18/ČJ-2016-
000022, kterým bylo uloženo žalobkyni správní vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. b) bod. 1, 3 a §119 odst. 1
písm. c) bod 1, 2 zákona o pobytu cizinců, zároveň stanovena doba po kt erou jí nelze umožnit vstup na ú zemí
jiných států EU v délce 5ti let bylo doručeno žalobkyni téhož dne tj. 28. 1. 2016, kdy toto rozhodnutí Krajského
ředitelství policie hl. m. Prahy převzala. Dne 9. 2. 2016 žalobkyně udělila plnou moc k zastupování advokátu
Mgr. Ing. Vlastimilu Mlčochovi, který dne 15. 2. 2016 podal ve věci žalobkyně odvolání proti rozhodnutí
Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 28. 1. 2016 a zároveň požídal o navrácení v předešlý stav.
Toto odvolání s žádostí o navrácení v předešlý stav bylo doručeno Krajskému ředi telství policie hl. m. Prahy,
jak vyplývá z datových schránek dne 17. 2. 2016. Před tím však Krajské ředitels tví policie hl. m. Prahy dne
12. 2. 2016 č. j. KRPA-35552-323/ČJ-2016-000022 vydalo další rozhodnutí ve věci, kterým opravilo
ve výrokové části rozhodnutí ze dne 28. 1. 2016 pohlaví žalobkyně z nesprávně uvedeného pohlaví muže
na správné pohlaví ženy, a zároveň poučil žalobkyni o možnosti odvolání proti tomuto rozhodnutí. Jak vyplývá
z datových schránek rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 12. 2. 2016 bylo doručeno
zástupci žalobkyně dne 17. 2. 2016. Následně Krajskému ředitelství hl. m. Prahy bylo doručeno odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 28. 1. 2016 a její žádost o navrácení v předešlý stav. Proti rozhodnutí
Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 12. 2. 2016 pak žalobkyně prostřednictvím svého zástupce
podala odvolání dne 22. 2. 2016 doručené Krajskému ředitelství policie hl. m. Prahy téhož dne. 22. 2. 2016
pak Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy rozhodlo o žádosti žalobkyně o navrácení v předešlý stav
tak, že žádosti o navrácení v předešlý stav se nevyhovuje. Z toho tedy vyplývá, že rozhodnutím ze dne 22. 2. 2016
Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy opravilo výrok svého rozhodnutí dne 28. 1. 2016 o správním vyhoštění
žalobkyně byť k opravě došlo pouze z důvodu nesprávného uvedení pohlaví žalobkyně. Jak vyplývá z ustanovení
§70 správního řádu opraví zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí na žádost účastníka
nebo z moci úřední usnesením ten správní orgán, který rozhodnutí vydal. Pokud se oprava týká výroku
rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem spr ávního orgánu ve věci opravy
je vydání tohoto rozhodnutí Právo podat odvolání proti opravnému usnesení nebo opravnému rozhodnutí má pouz e
účastník, který jím může být přímo dotčen. Z tohoto ustanovení správního řádu tedy vyplývá, že v případě opravy
výroku rozhodnutí je vždy správní orgán, tedy Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy povinen vydat opravné
rozhodnutí v případě, že tímto způsobem sice, Ředitelství policie hl. m. Prahy nejednalo, nicméně z obsahu
rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 12. 2. 2016 i bez jakýchkoliv pochybností zjistitelné,
že tímto rozhodnutím došlo k opravě zřejmé nesprávnosti výrokové části rozhodnutí ze dne 28. 1. 2016, kterým
žalobkyni bylo uloženo správní vyhoštění z území, i když Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy nepostupovalo
zcela ve smyslu ustanovení §70 správního řádu, nicméně rozhodnutím ze dne 12. 2. 2016 kdy správně mělo
být vydáno opravné rozhodnutí, opravilo zřejmou nesprávnost ve výrokové části rozhodnutí ze dne 28. 1. 2016.
Z tohoto důvodu pak podání odvolání, které žalobkyně podala ve lhůtě pro podání proti rozhodnutí Krajského
ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 12. 2. 2016 doručené 17. 2. 2016 v zákonné lhůtě v odvolání žalobkyně
proti rozhodnutí Krajského ředitelství hl. m. Prahy ze dne 28. 1. 2016 ve znění rozhodnutí ze dne 12. 2. 2016
z toho důvodu je nutno považovat dovolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy
ze dne 28. 1. 2016 ve znění rozhodnutí ze dne 12. 2. 2016 za odvolání řádně podané a tedy v tomto případě
žalovaný neměl odvolání žalobkyně odmítnout pro jeho opožděnost dle §92 odst. 1 správního řádu, ale posoud it
jednotlivé její námitky obsažené v odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy
ze dne 28. 1. 2016 ve znění rozhodnutí ze dne 12. 2. 2016 s těmito jejími námitkami se řádně vypořádat,
což však neučinil. Navíc žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení §70 správního řádu,
neboť jak vyplývá z napadeného rozhodnutí ze dne 10. 5. 2016 posuzoval včasnost odvolání žalobkyně
ke vztahu k rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 28. 1. 2016, č. j. KRPA-35552-
18/ČJ-2016-000022 nikoliv k rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 12. 2. 2016
č. j. KRPA-35552-33/ČJ-2016-000022 jak dal do záhlaví napadené rozhodnu tí, které správně měl znít
jako posouzení odvolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy
ze dne 28. 1. 2016 č. j. KRPA-35552-18/ČJ-2016-000022 ve znění rozhodnutí ze dne 12. 2. 2016
č. j. KRPA-35552-33/ČJ-2016-000022. Na žalovaném pak bude, aby odvolání žalobkyně směřující jak proti
rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 28. 1. 2016 tak i z 12. 2. 2016 posoudil po věcné
stránce z důvodů uvedených žalobkyní v jejím odvolání.“
[16] S ohledem na provedenou rekapitulaci rozsudku městského soudu Nejvyšší správní
soud plně přisvědčuje stěžovateli v námitkách poukazujících na jeho nepřezkoumatelnost,
resp. nesrozumitelnost. Odhlédne-li Nejvyšší správní soud od toho, že text rozsudku tvoří
jeden nepřehledný celek, chybí tečky a čárky, věty na sebe nenavazují, v textu jsou gramatické
chyby, městský soud uvádí chybná data atp., je třeba (s ohledem na argumentaci uvedenou
v kasační stížnosti) městskému soudu především vytknout, že relevantně nezdůvodňuje, z jakých
důvodů bylo nutno na předmětné odvolání žalobkyně nahlížet jako na včasné, a proč tedy bylo
nutno rozhodnutí stěžovatele zrušit. Městský soud své nedostatečné závěry neopírá o žádné
právní ustanovení. Obecný poukaz na §70 správního řádu neobstojí, neboť ten výše uvedené
závěry městského soudu nepotvrzuje. Citované ustanovení upravuje proces opravy
zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí a proces opravy výroku rozhodnutí,
resp. zakotvuje právo podat odvolání proti opravnému usnesení (rozhodnutí). Citované
ustanovení se avšak nijak nevyjadřuje k běhu lhůt pro odvolání, ani nijak jinak nepodporuje
závěry městského soudu o tom, že odvolání stěžovatelky nebylo m ožno zamítnout
jako opožděné (městský soud navíc nesprávně uvádí, že opožděné odvolání se „odmítá“,
viz rekapitulovaný rozsudek). Aniž by tedy městský soud řádně odůvodnil své závěry ve smyslu
výše citované judikatury, resp. uvedl, čím vlastně stěžovatel porušil zákon, rozhodnutí stěžovatele
zrušil výše citovaným nepřezkoumatelným rozsudkem.
[17] Ze všech shora uvedených důvodů nemohl rozsudek městského soudu obstát. Nejvyšší
správní soud jej proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu
řízení, ve kterém je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení městský soud výše uvedená
pochybení napraví a jeho úvahy naleznou logický a srozumitelný odraz v písemném vyhotovení
rozsudku.
[18] Nejvyšší správní soud nerozhodoval v řízení o kasační st ížnosti o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo
rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a dalších
procesních úkonech.
[19] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu