ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.288.2016:19
sp. zn. 7 Azs 288/2016 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: A. A., zastoupen Mgr.
Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Nádražní 38/8, Český Těšín, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 , v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2016, č. j. 62 Az 18/2016 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč,
která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 9. 6. 2016, č. j. OAM-75/LE-P20-K07-2013, Ministerstvo vnitra,
Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodlo, že se žalobci neuděluje
mezinárodní ochrana podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě,
který mu nejprve ustanovil advokátku a poté žalobu zamítl rozsudkem ze dne 19. 10. 2016,
č. j. 62 Az 18/2016 - 45.
III.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[4] Stěžovatel tvrdil, že krajský soud nerespektoval judikaturu Nejvyššího správního soudu,
podle níž je třeba v pochybnostech rozhodovat v případě důkazní nouze ve prospěch žadatele
o mezinárodní ochranu. Stěžovatel nesouhlasil s tvrzením krajského soudu, že podal žádost o azyl
pouze z důvodu obecné situace v Kamerunské republice v oblasti ochrany lidských práv a stavu
demokracie. Naopak uváděl zcela konkrétní důvody, pro něž se v Kamerunu necítí bezpečně
a má strach z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu. Konkrétně zmiňoval
výhrůžku a útoky, kterým čelil kvůli aktivitám svého otce. Obrátil se na policii v zemi svého
původu, ovšem k ničemu to nevedlo. Tato jeho tvrzení přitom nebyla vyvrácena. Z uvedených
důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti připomněl, že stěžovatel opustil Kamerunskou
republiku již v roce 2003, tedy v době, kdy jeho otec ještě působil na univerzitě. Zemřel
až o deset let později, takže otcovy tvrzené problémy nemohly být důvodem k opuštění země
původu. Při prvém pohovoru k důvodům udělení mezinárodní ochrany navíc stěžovatel jasně
uvedl, že na policii nebyl a o pomoc se nikde neucházel. Te prve v dalších fázích řízení se snažil
svůj příběh zveličit. Žalovaný přitom v řízení dostatečně zjistil, že v Kamerunské republice není
vyloučena možnost domáhat se ochrany svých práv a svobod u státních orgánů. Z těchto důvodů
navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potř ebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti převážně polemizuje s názorem žalovaného, že jeho tvrzení
v řízení o udělení mezinárodní ochrany, kterými chtěl proká zat, že má konkrétní důvody
pro odůvodněné obavy z pronásledování, byla nevěrohodná, a dovolává se toho, že v případě
pochybností má žalovaný rozhodovat ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu. Není ovšem
úkolem Nejvyššího správního soudu, aby znovu věcně hodnotil hodnověrnost jeho výpovědi
a posuzoval vnitřní rozpory v ní, které konstatoval jak žalovaný, tak následně krajský soud.
K samotné právní otázce hodnocení tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu se přitom Nejvyšší
správní soud vyjádřil ve své judikatuře již mnohokrát (viz například jeho rozsudek
ze dne 18. 5. 2011, č. j. 5 Azs 6/2011 – 49, rozsudek ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003 – 89,
či ze dne 6. 2. 2008, č. j. 1 Azs 18/2007 – 55).
[9] K tvrzenému neposkytnutí ochrany ze strany kamerunské policie, které stěžovatel začal
uvádět při pozdějším pohovoru v rámci správního řízení, lze plně odkázat na právní názor
vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 - 41:
„Příkoří, jemuž se stěžovatel vycestováním z vlasti vyhýbá, tj. jednorázové potíže s policisty v jednom konkrétním
případě, nelze z hlediska jeho intenzity ještě považovat za jev státní mocí přímo vyvolaný, tajně podporovan ý,
státními orgány vědomě trpěný či státní mocí záměrně nedostatečně potlačovaný ve smyslu §2 odst. 6 zákona
o azylu. Aby bylo možné shledat absenci státní ochrany před chováním příslušníků policie při výkonu služby,
musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany, což se v daném případě nestalo,
neboť stěžovatel sám přezkum postupu policistů o své vůli zastavil. “
[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř . s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] V řízení před krajským soudem byla stěžovateli ustanovena zástupkyně, advokátka
Mgr. Beata Kaczynská. Krajským soudem ustanovená zástupkyně ze zákona zastupuje účastníka
i v řízení o kasační stížnosti. Ustanovené advokátce platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud jí přiznal odměnu za jeden úkon právní služby
(totiž sepsání kasační stížnosti) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, v celkové výši 3 100 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) citované
vyhlášky] a 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s tímto úkonem spojených (§13 odst. 3 citované
vyhlášky). Vzhledem k tomu, že advokát ka je plátkyní daně z přidané hodnoty, odměna je dále
zvýšena o částku odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb ., o dani z přidané hodnoty,
ve znění pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného zákona, činí 714 Kč.
Celkem tedy odměna ustanovené advokátky činí částku ve výši 4 114 Kč. Tato částka jí bude
vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu