ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.48.2016:29
sp. zn. 7 Azs 48/2016 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců a JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Z. S.,
zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, č. j. 45 Az 41/2014 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2014, č. j. OAM-77/LE-BE03-ZA14-2014 (dále též
„napadené rozhodnutí“), Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále
jen „žalovaný“) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský
soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě
pro stručnost zcela odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítal, že krajský soud nedostatečně a nesprávně vypořádal námitky poukazující
na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a na porušení §12 písm. b) zákona o azylu. Dále
namítal nesprávné právní posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu, resp. doplňkové
ochrany stěžovateli.
IV.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a rozsudek
krajského soudu, se kterým se ztotožnil. Kasační námitky neshledal důvodné. Navrhl kasační
stížnost zamítnout.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky.
[8] Pokud stěžovatel poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., odkazuje Nevyšší správní soud např. na rozsudky ze dne
19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne
1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, či ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 37, ze kterých
vyplývá povinnost krajského soudu řádně vypořádat uplatněné žalobní námitky. Podle názoru
zdejšího soudu se krajský soud dostatečně zabýval uplatněnými žalobními námitkami, vč. námitek
poukazujících na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a na porušení §12 zákona o azylu.
[9] Institutem humanitárního azylu se zabýval Nejvyšší správní soud rovněž v řadě svých
rozhodnutí (rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, usnesení ze dne 28. 8. 2013, č. j. 3 Azs 14/2013 - 16 atp.). Z této
judikatury vyplývá, že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělí, či nikoliv; míra
volnosti uvážení správního orgánu je limitována pouze zákazem libovůle. Nejvyšší správní soud
ve své ustálené judikatuře specifikoval skutečnosti, které jsou obvyklými důvody pro udělení
azylu z humanitárních důvodů, tím však není lepší zdravotní péče, jakož ani další stěžovatelem
uváděné důvody. Nižší úroveň zdravotnictví nemůže založit důvod pro udělení azylu
(srov. rozsudky ze dne 18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 226/2005 - 68, ze dne 26. 7. 2007,
č. j. 2 Azs 30/2007 - 69, či usnesení ze dne 30. 6. 2009, č. j. 8 Azs 25/2009 - 77). Ani ekonomické
důvody a s tím související těžké životní podmínky nejsou relevantní pro udělení
mezinárodní ochrany (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, ze dne 30. 10. 2003, čj. 3 Azs 20/2003 - 43, ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, ze dne 28. 12. 2010, č. j. 8 Azs 16/2010 - 79). Stran doplňkové ochrany
lze rovněž odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozhodnutí ze dne
20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne
26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, či ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, publikované
i pod 1849/2009 Sb. NSS.
[10] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako
nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[11] Na závěr lze připomenout, že neudělení azylu nebo jiné formy mezinárodní ochrany
stěžovateli nebrání případné legalizaci pobytu v České republice prostřednictvím institutů
stanovených v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu