ECLI:CZ:NSS:2016:8.ADS.148.2016:15
sp. zn. 8 Ads 148/2016 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. J., zastoupeného
JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem Sadová 553/8, Ostrava, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti blíže neoznačenému
rozhodnutí žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 31. 5. 2016, čj. 19 Ad 32/2015 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému advokátovi žalobce JUDr. Milanu Ostřížkovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1300 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
1. Podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 3. 12. 2015 žalobce požádal
o přezkum svého invalidního důchodu, protože nesouhlasil se vznikem invalidity ode dne
5. 11. 2012. K výzvě soudu, aby upřesnil důvody žaloby a označil rozhodnutí žalované, které
napadá, žalobce uvedl v podání ze dne 8. 1. 2016, že žaloba směřuje proti bývalému
zaměstnavateli a ošetřujícímu lékaři, nikoliv proti „ČSSZ Praha“.
2. V doplnění žaloby ze dne 22. 3. 2016 ustanovený advokát potvrdil, že podle výslovného
prohlášení žalobce podání ze dne 3. 12. 2015 nesměřovalo přímo proti rozhodnutí žalované,
byť žalobce nesouhlasí s vypočtenou výší invalidního důchodu. Podání brojilo především
proti obecným nešvarům ve zdravotnictví, protože z ošetřujících lékařů se stali bezohlední
podnikatelé. Dále žalobce poukázal na chyby v léčbě, k nimž mělo dojít po jeho úrazech
v letech 2011 a 2012, a na nesprávné nakládání s jeho osobním účtem u zdravotní pojišťovny.
Žalobce odkázal také na posudek ze dne 22. 2. 2016, jímž byl uznán invalidním ve III. stupni
a který představuje podklad pro přiznání tzv. plného invalidního důchodu. Domníval se však,
že posudek neobsahoval veškerou zdravotní dokumentaci a nesprávně stanovil datum vzniku
invalidity. Zástupce žalobce připustil, že uvedená tvrzení nejsou pro posuzovanou věc úplně
relevantní, s ohledem na pokyny žalobce ovšem nemohl jednat jinak.
3. Krajský soud usnesením ze dne 31. 5. 2016, čj. 19 Ad 32/2015 – 32, žalobu odmítl,
protože žalobce neodstranil vady podání ze dne 3. 12. 2015 ani přes výzvu soudu (zejm. neuvedl,
které konkrétní rozhodnutí napadá) a pro tyto vady nebylo možné v řízení pokračovat.
II.
4. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností.
5. Namítl, že postup krajského soudu nebyl v souladu se soudním řádem správním.
Stěžovatel učinil v řízení před krajským soudem vše, co po něm bylo možné požadovat,
zejm. doplnil žalobu prostřednictvím ustanoveného zástupce a sdělil skutečnosti, které napadá.
Dále zástupce stěžovatele sdělil, že stěžovatel výslovně požádal o podání kasační stížnosti,
přestože nebyl schopen ani ochoten se dostavit k podání vysvětlení nebo zjištění argumentace.
Stěžovatel sdělil své požadavky pouze telefonicky bez uvedení jiných důvodů než těch, které jsou
výše popsány. Zástupce stěžovatele proto odkázal na doplnění žaloby ze dne 22. 3. 2016.
6. Ve vlastnoručně sepsaném podání ze dne 17. 6. 2016 stěžovatel namítl, že nebyl důvod
k odmítnutí žaloby, protože stěžovatel byl soudem vyslechnut a vše doložil. Žaloba byla podle
jeho názoru jasná. Dále vyjádřil podiv nad tím, že soudkyně Mgr. Úředníčková žalobu odmítla,
zatímco soudkyně JUDr. Záviská stejnou žalobu přijala a již jednou v téže věci rozhodla.
III.
7. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
IV.
8. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
9. Kasační stížnost není důvodná.
10. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu v relativně obecné rovině, která určila rozsah
a hloubku přezkumu kasačním soudem.
11. Krajský soud odmítl žalobu pro nedostatek zákonných náležitostí návrhu ve smyslu §37
odst. 3 a §71 odst. 1 s. ř. s., protože stěžovatel neoznačil přes opakované výzvy žádné konkrétní
rozhodnutí žalované, proti kterému mělo podání ze dne 3. 12. 2015 směřovat, a to ani poté,
kdy mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů. V doplnění žaloby ze dne 22. 3. 2016 stěžovatel
naopak výslovně připustil, že nebrojil proti žádnému konkrétnímu rozhodnutí, ale proti obecným
nešvarům ve zdravotnictví.
12. V kasační stížnosti stěžovatel tyto rozhodné důvody napadeného usnesení zpochybnil
tvrzením, že žaloba byla jasná, vše doložil, žalobu prostřednictvím zástupce doplnil a sdělil
skutečnosti, které napadá.
13. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s hodnocením žaloby krajským soudem. Stížní námitky
lze vyvrátit již jen odkazem na obsah spisů a podání stěžovatele. Žaloba zjevně neoznačuje
rozhodnutí, které by napadala. Z jejího obsahu nelze ani seznat, že by případně směřovala proti
nezákonnému zásahu. Navíc stěžovatel v doplnění žaloby ze dne 22. 3. 2016 výslovně připustil,
že nenapadá konkrétní správní rozhodnutí. Lékařský posudek ze dne 22. 2. 2016, který stěžovatel
zmínil v doplnění žaloby, není rozhodnutím, které by bylo možné samostatně přezkoumat
ve správním soudnictví (viz §89 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení) a i s ohledem na datum jeho vydání je nepochybné, že nemohl
být napaden podáním ze dne 3. 12. 2015. Ani podání ze dne 22. 3. 2016 proto nebylo možné
považovat za řádné doplnění žaloby, které by umožnilo její projednatelnost.
14. Důvodná nebyla ani námitka, že „samosoutkině Jana Závitská stejnou žalobu přime a rozhodne“.
Směřovalo-li by podání ze dne 3. 12. 2015 proti témuž rozhodnutí žalované, které bylo
předmětem přezkumu ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 20 Ad 13/2014 (stěžovatel
patrně odkazoval právě na toto rozhodnutí, byť jej konkrétně neoznačil, soudu
je totiž z úřední činnosti známo, že v citované věci JUDr. Jana Záviská rozhodovala ve věci
stěžovatelova invalidního důchodu), nebylo by možné podání ze dne 3. 12. 2015 projednat
pro překážku věci rozsouzené. Rozsudkem ze dne 22. 7. 2015, čj. 20 Ad 13/2014 – 54,
krajský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2014, čj. X, a
Nejvyšší správní soud následně odmítl jeho kasační stížnost usnesením ze dne 12. 11. 2015,
čj. 10 Ads 196/2015 – 18. V nyní posuzované věci však stěžovatel v žalobě ani jejím doplnění
netvrdil, že by podání ze dne 3. 12. 2015 směřovalo proti rozhodnutí žalované čj. X, odkaz na
postup soudu ve věci sp. zn. 20 Ad 13/2014 byl proto nepodstatný.
15. Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení krajského soudu nezákonným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí podle obsahu spisu v řízení
o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.
17. Usnesením krajského soudu ze dne 3. 2. 2016, čj. 19 Ad 32/2015 – 20, byl stěžovateli
ustanoven zástupce z řad advokátů JUDr. Milan Ostřížek. Zástupce ustanovený v řízení
před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby
ve výši 1000 Kč (podání kasační stížnosti) a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč
[§7, §9 odst. 2, §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů]. Zástupce stěžovatele není plátcem DPH. Celková výše odměny
za zastoupení v řízení o kasační stížnosti tedy činí 1300 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. července 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu