ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.125.2016:29
sp. zn. 8 As 125/2016 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Nejvyšší
státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad,
se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, zastoupenému prof. JUDr. Janem Křížem, advokátem
se sídlem Rybná 9, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Zdeněk - Sun s. r. o., se sídlem
Kollárova 1229, Veselí nad Moravou, zastoupené JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem
Blatnice pod Svatým Antonínkem 462, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2014,
čj. 13916-40/2010-ERU, o kasační stížnosti společnosti FERROMET a. s., se sídlem
Kollárova 1229, Veselí nad Moravou, zastoupené JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem
se sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2016,
čj. 62 A 71/2014 - 206,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Stěžovatelce se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce stěžovatelky
JUDr. Miroslava Zamišky do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce dne 20. 8. 2014 napadl v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného (původně
označené čj. 13916-39/2010-ERU, po provedení opravy opravným usnesením ze dne 27. 2. 2014,
čj. 13916-45/2010-ERU, označené čj. 13916-40/2010-ERU) žalobou u Krajského soudu v Brně.
Společnost FERROMET a. s., podáním ze dne 24. 2. 2016 krajskému soudu oznámila, že v rámci
tohoto řízení hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Krajský soud rozhodl v záhlaví
uvedeným usnesením, že společnost FERROMET a. s., osobou zúčastněnou na řízení není.
II.
[2] Společnost FERROMET a. s. (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti usnesení krajského
soudu kasační stížností z důvodu, který podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[3] Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že jeho rozhodnutím ve věci samé
nebude dotčena na svém veřejném subjektivním právu. Stěžovatelka byla přesvědčena, že splnila
obě podmínky pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení – vyjádřila vůli vykonávat
v řízení práva osoby zúčastněné na řízení a tvrdila přímé dotčení na svých právech případným
zrušením správního rozhodnutí. Přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení považovala
stěžovatelka za nutné k hájení svých ekonomických, podnikatelských a dalších zájmů
vyplývajících z jejího postavení jako společníka osoby zúčastněné na řízení. Řízení vedené
před krajským soudem zásadním způsobem ohrožovalo právo stěžovatelky na legitimní
očekávání s ohledem na princip presumpce správnosti aktů veřejné moci. Řízení bylo specifické
tím, že žalobce podal již podruhé žalobu podle §66 odst. 2 s. ř. s. k ochraně závažného veřejného
zájmu proti rozhodnutí žalovaného o udělení licence k výrobě elektřiny společnosti Zdeněk - Sun
s. r. o. (osobě zúčastněné na řízení). Původní žalobu krajský soud odmítl, protože v průběhu
řízení žalovaný zrušil původně napadené rozhodnutí a udělil licenci novým rozhodnutím s účinky
od data vydání původního rozhodnutí dne 31. 12. 2010. Žalobce se tedy „znovu“ domáhal zrušení
rozhodnutí o udělení licence, které žalovaný vydal v obnoveném řízení po více než třech letech
od původního rozhodnutí. Stěžovatelka měla právní vztahy navazující na udělení licence
za stabilizované, žaloba proto zasáhla do její právní jistoty. Za přímé dotčení veřejného
subjektivního práva považovala zásah do svého práva na legitimní očekávání.
III.
[4] Žalobce, žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení a dospěl k závěru, že nejsou
splněny.
[6] Ze spisu krajského soudu se podává, že řízení ve věci samé ukončil vydáním rozsudku
ze dne 20. 5. 2016, čj. 62 A 71/2014 - 544, (dále jen „rozsudek ve věci samé“), jímž rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 6. 2016.
[7] Skončení řízení před krajským soudem představuje neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení o kasační stížnosti proti usnesení, jímž krajský soud nepřiznal stěžovatelce postavení
osoby zúčastněné na řízení (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015,
čj. 9 As 181/2015 – 90). Nejvyšší správní soud nemůže rozhodovat, zda určitá osoba
má mít postavení osoby zúčastněné na řízení, které již krajský soud pravomocně ukončil.
I pokud by totiž soud shledal kasační stížnost důvodnou a zrušil napadené usnesení, nemohlo
by se tím „ote vř ít“ pravomocně ukončené řízení před krajským soudem. Věcné projednání kasační
stížnosti by tak nemohlo vést k účinné ochraně práv stěžovatelky.
[8] Osoba domáhající se postavení osoby zúčastněné na řízení má však přesto možnost
dosáhnout i po skončení řízení před krajským soudem nápravy případného pochybení krajského
soudu. Je totiž oprávněna podat kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ve věci samé
a namítnout vadu soudního řízení spočívající v tom, že s ní krajský soud nejednal jako s osobou
zúčastněnou na řízení, přestože jí takové postavení náleželo. Podání kasační stížnosti osobou,
které krajský soud nepřiznal postavení osoby zúčastěné na řízení, je přípustné (viz usnesení
čj. 9 As 181/2015 - 90).
[9] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatelka podala kasační stížnost dne 10. 5. 2016,
tedy před skončením řízení před krajským soudem. V době podání kasační stížnosti byly
podmínky řízení o kasační stížnosti splněny. Předmět řízení však v jeho průběhu odpadl, přičemž
tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný. Nejvyšší správní soud přitom nemohl
rozhodnout o kasační stížnosti ještě před vydáním rozsudku ve věci samé, neboť stěžovatelčina
kasační stížnost byla blanketní a stěžovatelka ji doplnila teprve 27. 5. 2016. Stalo se tak teprve
v době, kdy již krajský soud ve věci samé rozhodl, aniž vyčkal výsledku řízení o kasační stížnosti
stěžovatelky proti napadenému usnesení.
[10] Rozsudkem ve věci samé krajský soud věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému.
Stěžovatelka tak může hájit svá práva a zájmy v řízení o zrušení licence společnosti Zdeněk - Sun
s. r. o., prostřednictvím této společnosti, v níž je společníkem. Společnost Zdeněk - Sun s. r. o.,
má v uvedeném řízení postavení osoby zúčastněné na řízení. Nejvyšší správní soud
poznamenává, že jmenovaná společnost je také jedním ze stěžovatelů v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku ve věci samé vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 As 146/2016.
Stěžovatelka tedy může svá práva uplatňovat prostřednictvím uvedené společnosti i v daném
řízení.
V.
[11] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny podmínky řízení, tento nedostatek je neodstranitelný
a nelze proto v řízení pokračovat. Neexistující předmět řízení je neodstranitelným nedostatkem
podmínek řízení, Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl.
[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta. Účastníkem v řízení o kasační stížnosti jsou podle §105 odst. 1 s. ř. s.
stěžovatelka a všichni, kdo byli účastníky původního řízení, tedy žalobce a žalovaný.
[13] Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. právo
na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem.
V tomto řízení osobě zúčastněné nebyla uložena žádná povinnost a soud proto rozhodl, že osoba
zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[14] S ohledem na odmítnutí kasační stížnosti soud vrátil stěžovatelce uhrazený soudní
poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč (§10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích). Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení (§10a odst. 1 téhož zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. října 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu