ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.143.2015:28
sp. zn. 8 As 143/2015 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: PROMA
REHA, s. r. o., se sídlem Riegrova 342, Česká Skalice, zastoupené JUDr. Jaromírem Kainem,
advokátem se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 13, Praha 5, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 12. 2010, čj. ÚOHS-R115/2010/VZ-18586/2010/310/ASc,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne ze dne
10. 9. 2015, čj. 62 Af 15/2011 - 123,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žalobkyni zastoupené JUDr. Jaromírem Kainem se vrací soudní poplatek ve výši
5000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Dne 15. 2. 2010 zadavatel, Karlovarská krajská nemocnice a. s., vyhlásil otevřené
zadávací řízení na veřejnou zakázku „Modernizace vybavení a zařízení Karlovarské krajské nemocnice a. s.
– dodávka lůžkových kompletů“.
[2] Dne 29. 3. 2010 mělo na adrese zadavatele proběhnout otevírání obálek s nabídkami.
Toho dne však zástupce zadavatele sdělil komisi pro otevírání obálek, že nedopatřením došlo
k otevření obálky uchazeče LINET spol. s r. o. (dále jen „LINET“). Přístrojový technik měl
při otevírání vnější neoznačené obálky doručené kurýrní službou omylem protrhnout i vnitřní
řádně označenou obálku s nabídkou. Komise se proto jednomyslně shodla na tom,
že v zadávacím řízení není možné pokračovat, a usnesla se, že zadavateli doporučí zadávací řízení
zrušit a nabídky vrátit uchazečům. Zadavatel proto dne 31. 3. 2010 rozhodl o zrušení zadávacího
řízení dle §84 odst. 2 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon
o veřejných zakázkách“).
[3] Žalobkyně, jako jediný zbývající uchazeč v zadávacím řízení, podala proti rozhodnutí
zadavatele o zrušení zadávacího řízení námitky. Zadavatel námitkám žalobkyně rozhodnutím
ze dne 19. 4. 2010 nevyhověl.
[4] Žalobkyně poté podala žalovanému návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů
zadavatele dle §113 a násl. zákona o veřejných zakázkách. Žalovaný rozhodnutím
ze dne 23. 7. 2010, čj. ÚOHS-S149/2010/VZ-10544/2010/530/JNe, rozhodl, že se zadavatel
nedopustil porušení zákona o veřejných zakázkách, a návrh žalobkyně zamítl.
[5] Žalobkyně rozhodnutí žalovaného napadla rozkladem. Předseda žalovaného
rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení potvrdil rozhodnutí žalovaného a rozklad
zamítl.
II.
[6] Žalobkyně rozhodnutí o rozkladu napadla žalobou u Krajského soudu v Brně. Krajský
soud rozsudkem ze dne 19. 7. 2012, čj. 62 Af 15/2011 - 37, rozhodnutí o rozkladu zrušil
pro nepřezkoumatelnost a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 30. 9. 2013, čj. 8 Afs 53/2012 - 46, zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu
věc k dalšímu řízení. Přitom zavázal krajský soud svým právním názorem, že rozhodnutí
o rozkladu není nepřezkoumatelné.
[8] Krajský soud tedy ve svém novém rozhodnutí ze dne 6. 2. 2014, čj. 62 Af 15/2011 - 68,
vyšel z právního názoru Nejvyššího správního soudu a rozhodnutí o rozkladu již považoval
za přezkoumatelné. Neztotožnil se ale s názorem žalovaného, že postup zadavatele (tj. zrušení
zadávacího řízení) byl správný. Rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[9] I tento rozsudek krajského soudu napadl žalovaný kasační stížností. Nejvyšší správní
soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2015, čj. 8 As 32/2014 - 38, opět zrušil rozsudek krajského soudu
a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Zhodnotil, že se v posuzovaném zadávacím řízení vyskytly
důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení
pokračoval, a proto zadavatel zadávací řízení mohl zrušit.
[10] Krajský soud byl právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán a ve svém
posledním rozsudku ze dne 10. 9. 2015, čj. 62 Af 15/2011 - 123, uzavřel, že zadavatel mohl
zadávací řízení zrušit. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného tedy zamítl.
III.
[11] Proti tomuto v pořadí třetímu rozhodnutí krajského soudu v této věci podala žalobkyně
(stěžovatelka) včasnou kasační stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Zdůraznila,
že si je vědoma §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., který upravuje nepřípustnost opakované kasační
stížnosti. Uvedla však, že napadené rozhodnutí krajského soudu, které se řídilo právním názorem
Nejvyššího správního soudu, považuje za rozhodnutí v tak zásadním rozporu se zákonem
o veřejných zakázkách, „že nemůže tuto skutečnost ponechat bez reakce“.
[12] Domnívala se, že zákon o veřejných zakázkách je v tom, jak má vypadat obálka nabídky
ve veřejné zakázce, jasný. Krajský soud, který převzal názor Nejvyššího správního soudu,
proti tomu učinil nejasné rozhodnutí umožňující řadu výkladů. Podle názoru stěžovatelky
je nepodstatné, zda rozpor v označení obálky zjistí hodnotící komise nebo komise pro otevírání
obálek. Opačný názor dle ní vede k porušení zásady transparentnosti. Dosavadní výklad §69
odst. 5 zákona o veřejných zakázkách nečinil problém. Stěžovatelka se tázala, proč by zadavatel
měl označování obálky řešit v zadávacích podmínkách, ačkoli je zákonné ustanovení jasné. Zákon
dle ní nezmiňuje, že nabídku je možné podat ve více obálkách. Až výkladem soudů se dotčené
ustanovení zákona stalo nejasným a neurčitým. Stěžovatelka podotkla, že je především v zájmu
uchazeče, aby zvolil takový způsob doručení nabídky, který mu nezpůsobí problém.
To, že uchazeč LINET použil více obálek a neoznačil vrchní obálku, bylo jeho rizikem. Zadavatel
měl uchazeče LINET vyloučit.
IV.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost považuje
za nepřípustnou dle §104 odst. 3 s. ř. s. Krajský soud se dle názoru žalovaného řídil právním
názorem Nejvyššího správního soudu, což vyplývá i z podané kasační stížnosti. Stěžovatelka
má za to, že rozsudek je v zásadním rozporu s §69 zákona o veřejných zakázkách. Tato právní
otázka však byla řešena v předchozím soudním řízení.
V.
[14] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval tím, zda je kasační stížnost přípustná,
neboť byla v tomto řízení podána opakovaně. Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. totiž není
přípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní
rozhodnutí bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno. Je tomu tak proto, aby se Nejvyšší správní
soud nezabýval opakovaně otázkou, k níž už v dané věci právní názor zaujal (srov. nález
Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 136/05). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyslovil,
že „přípustnost samotné opětovné kasační stížnosti je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v téže věci
dosud nevyřešil“ (srov. usnesení rozšířeného senátu čj. 9 Afs 59/2007 - 56; všechna zde uváděná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na stránkách www.nssoud.cz). Samotný
§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. obsahuje z uvedeného pravidla výjimku. Kasační stížnost
je přípustná, je-li namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního
soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku.
[15] Přípustnost kasační stížnosti je tedy omezena ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci
Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 79/2009 - 165). Toto omezení odráží závaznost právního
názoru pro krajský soud v dalším řízení (§110 odst. 4 s. ř. s.), a tím, že vylučuje možnost brojit
proti němu kasačními námitkami, vylučuje i možnost Nejvyššího správního soudu, aby sám svůj
původní závazný právní názor k nové kasační stížnosti v téže věci přezkoumal. Zruší-li totiž
Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, je vysloveným právním názorem vázán nejen
krajský soud, ale také Nejvyšší správní soud sám, rozhoduje-li za jinak nezměněných poměrů
v téže věci. Změny původně vysloveného právního názoru se senát, který o nové kasační stížnosti
rozhoduje, nemůže domoci ani předložením věci rozšířenému senátu postupem podle §17 s. ř. s.
(blíže viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 9 Afs 59/2007 - 56).
Tím je zaručen požadavek legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodování.
[16] Podá-li kasační stížnost v téže věci druhý účastník řízení, je §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
použitelný (a kasační stížnost nepřípustná) zejména v případě, kdy tento účastník brojí
proti závěrům krajského soudu, které jsou výsledkem aplikace právního názoru Nejvyššího
správního soudu vyjádřeného v předchozím zrušujícím rozsudku (viz např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu čj. 6 As 1/2011 - 139, 6 As 4/2011 - 136 nebo 8 As 2/2012 - 55).
[17] Judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec
doslovného znění §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. další výjimky s ohledem na dodržení smyslu
a účelu rozhodování Nejvyššího správního soudu. Uvedené ustanovení nelze vztáhnout zejména
na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení
nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného
přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva (usnesení rozšířeného senátu
čj. 1 As 79/2009 - 165).
[18] Opakovaná kasační stížnost je přípustná i v případě, kdy krajský soud doplnil po zrušení
svého původního rozsudku dokazování, i když nově zjištěné skutečnosti hodnotil v souladu
s názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným obecně a obiter dictum ve zrušujícím
rozsudku (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 25/2009 - 66). Obdobně může
být podstatně změněn i právní stav, a to změnou či zrušením rozhodného právního předpisu,
za situace bránící aplikaci původního předpisu; podobně i deklarací protiústavnosti předpisu
Ústavním soudem (usnesení rozšířeného senátu čj. 9 Afs 59/2007 - 56).
[19] Podle rozšířeného senátu nelze odmítnout jako nepřípustnou ani opakovanou kasační
stížnost, je-li jejím argumentačním základem podstatná změna judikatury, a to na úrovni,
kterou by byl krajský soud i každý senát Nejvyššího správního soudu povinen akceptovat
v novém rozhodnutí – například pokud by o rozhodné právní otázce uvážil jinak Ústavní soud,
Evropský soud pro lidská práva nebo Evropský soudní dvůr (blíže viz usnesení rozšířeného
senátu čj. 9 Afs 59/2007 - 56).
[20] Lze shrnout, že přípustnost opětovné kasační stížnosti (včetně stížnosti podané druhým
účastníkem řízení) je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud dosud v téže věci neřešil.
[21] Nejvyšší správní soud hodnotil kasační stížnost z hlediska výše uvedených kritérií
přípustnosti a shledal, že všechny námitky vznesené stěžovatelkou vypořádal ve svém
předchozím rozhodnutí v této věci, rozsudku čj. 8 As 32/2014 - 38. V něm se podrobně věnoval
výkladu §69 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách a souvisejícím ustanovením. Zabýval se tím,
komu lze přičítat k tíži předčasné otevření vnější neoznačené obálky s nabídkou uchazeče
LINET. Dospěl k závěru, že v případě zadavatele je porušení jeho povinností zřejmé ze znění
§71 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách. V případě uchazeče však bylo sporné,
zda má povinnost označovat všechny obálky, do nichž nabídku vloží. S odkazem na rozhodnutí
Tribunálu ze dne 30. 4. 2015 ve věci Euris Consult Ltd, T-637/11, Nejvyšší správní soud
zhodnotil, že uchazeč žádnou zákonnou povinnost neporušil. Svou povinnost naopak porušil
zadavatel, což sám zjistil a neměl možnost přijmout opatření k nápravě. To představovalo důvod
hodný zvláštního zřetele, pro nějž zadavatel mohl zadávací řízení zrušit.
[22] Stěžovatelka nenamítla, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu. Naopak uváděla, že se krajský soud závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu řídil, a s názorem krajského soudu (a tím i Nejvyššího správního soudu)
nesouhlasila. Jak ovšem bylo uvedeno výše, i Nejvyšší správní soud je svým názorem vázán,
zejména rozhoduje-li za jinak nezměněných poměrů v téže věci. Námitky obsažené v kasační
stížnosti jsou proto nepřípustné ve smyslu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. a nevztahuje
se na ně žádná z výše uvedených výjimek.
VI.
[23] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. pro nepřípustnost podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
[24] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační
stížnosti ve výši 5000 Kč stěžovatelce, a to na základě §10 odst. 3 věty poslední zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu
zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.
[25] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. ledna 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu