ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.168.2015:24
sp. zn. 8 As 168/2015 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: PaedDr. L. R.,
proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení, se sídlem
Malinovského náměstí 624/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2013,
čj. MMB/0236749/2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 8. 10. 2015, čj. 30 A 91/2013 – 327,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zrušil usnesení Úřadu městské části města
Brna – Starý Lískovec, odboru výstavby a územního plánování (dále „stavební úřad“) ze dne
29. 1. 2013, čj. MCBSLI/00730/13/OVÚP/Sto, kterým stavební úřad zastavil územní řízení
zahájené dne 3. 10. 2011 na základě žádosti občanského sdružení TJ TATRAN Starý Lískovec
o umístění stavby „Zřízení vrtu zdroje vody pro závlahu travnaté plochy fotbalového hřiště Brno, č. pop. 600,
Klobásova 79“ na pozemku parc. č. 998/10 v k. ú. Starý Lískovec.
II.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně
a požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Poté, co krajský soud tuto
žádost zamítl usnesením ze dne 15. 5. 2014, čj. 30 A 91/2013 – 112, zaplatila soudní poplatek
a následně dne 20. 3. 2015 opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce pro řízení o žalobě. Výrokem II. usnesení ze dne 8. 10. 2015, čj. 30 A 91/2013 – 327,
krajský soud zamítl novou žádost o osvobození od soudních poplatků a výrokem III. téhož
usnesení zamítl i žádost žalobkyně o ustanovení advokáta. Opětovně zhodnotil její osobní
a majetkové poměry, přihlédl k jejímu zhoršenému zdravotnímu stavu a uzavřel, že stěžovatelka
má dostatečné příjmy, které neodůvodňují, aby byla osvobozena od soudních poplatků.
[3] Krajský soud zároveň zamítl výrokem I. usnesení čj. 30 A 91/2013 – 327 návrh žalobkyně
na přerušení řízení, neboť žalobkyně neprokázala existenci zákonných důvodů pro tento postup.
III.
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala kasační stížnost proti výroku II. a III. usnesení
čj. 30 A 91/2013 – 327. Namítla, že krajský soud nevyhodnotil její argumenty o její finanční
a zdravotní situaci, které jí znemožňují hradit služby advokáta. Je tudíž znevýhodněná oproti
žalovanému. Rozhodnutí krajského soudu je tudíž nespravedlivé a diskriminační.
[5] V podání ze dne 27. 11. 2015 stěžovatelka namítla, že krajský soud nevzal v potaz
její evidenci na úřadu práce až do listopadu 2014, během které pobírala zanedbatelnou výši
podpory. Uvedla, že je sice majitelkou nemovitostí, ale tyto nemovitosti jsou staré a vyžadují
opravy, na které stěžovatelka nemá finanční prostředky. S vlastnictvím nemovitostí jsou spojené
i další náklady na pojištění, opravy či nový bojler. Krajský soud rovněž nepřihlédl k tomu,
že stěžovatelka platí výživné své dceři, které italské úřady odpírají vyplatit sirotčí důchod; cesty
do Itálie v této souvislosti stály stěžovatelku mnoho peněz. Stěžovatelka uhradila soudní poplatek
z půjčky. Stěžovatelka vlastní sochu, kterou úřady bez jejího vědomí prohlásily za nemovitou
kulturní památku, což stálo stěžovatelku mnoho peněz. Bez právní pomoci je stěžovatelka
znevýhodněna oproti žalovanému, jehož právníci jsou placeni z veřejných peněz. Stěžovatelka
se také vyjádřila k výroku I. kasační stížností napadeného usnesení, byť s vědomím, že tento
výrok kasační stížností nelze napadnout, a zmínila okolnosti týkající se věci samé.
IV.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení
o kasační stížnosti. Stěžovatelka totiž nebyla v řízení zastoupena advokátem, ani nezaplatila
soudní poplatek za kasační stížnost. Podmínky řízení o kasační stížnosti však splněny byly,
neboť kasační stížnost směřovala proti rozhodnutí soudu o návrhu, jehož podání není spojeno
s poplatkovou povinností. Nejvyšší správní soud proto netrval ani na podmínce zaplacení
soudního poplatku, ani na povinném zastoupení advokátem (v podrobnostech srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 – 19;
všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na http://www.nssoud.cz). Kasační stížnost proto byla přípustná. Nejvyšší správní soud nadto
neshledal, že by zástupce byl v posuzované věci nezbytný k ochraně práv stěžovatelky. Kasační
stížnost má předepsané náležitosti a lze z ní seznat stěžovatelkou namítané důvody nezákonnosti
usnesení krajského soudu.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může
být i advokát.
[11] Z uvedených ustanovení vyplývá, že vedle samotné žádosti účastníka řízení je primárním
předpokladem pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, že žadatel
nemá dostatečné prostředky a jejich nedostatečnost prokáže. Nestačí pouhé tvrzení účastníka
o tíživosti jeho finanční situace, je nezbytné toto tvrzení též prokázat. Nejvyšší správní soud
např. v usnesení ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 - 50, vyslovil, že povinnost doložit
nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.
[12] V nyní posuzované věci krajský soud zamítl žádost stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce nejprve usnesením ze dne 15. 5. 2014,
čj. 30 A 91/2013 – 112. Stěžovatelka vzápětí uhradila soudní poplatek za žalobu ve výši 3000 Kč,
a to ve dvou splátkách dne 23. 6. 2014 a dne 27. 6. 2014. Dne 20. 3. 2015 stěžovatelka opětovně
požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta. Na tomto místě
je vhodné připomenout, že krajský soud by nemohl stěžovatelce vrátit již zaplacený poplatek,
i kdyby nyní shledal, že v mezidobí se její majetkové poměry natolik zhoršily, že by to bylo
důvodem pro osvobození od soudního poplatku. Zhodnocení majetkové situace stěžovatelky
je nicméně podstatné zejména pro rozhodování o její žádosti o ustanovení zástupce.
[13] Podstatou osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce na náklady státu
je ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením jeho práva na přístup k soudu. Soudní
řád správní nevymezuje objektivní kritéria pro posuzování množství prostředků
žadatele o osvobození od soudních poplatků. Tíživost jeho majetkových poměrů je tak věcí
úvahy soudu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyložil v usnesení ze dne 24. 8. 2010,
čj. 1 As 23/2009 - 95, že při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové
majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí.
[14] Krajský soud se řídil shora uvedenými kritérii. Při posuzování majetkových poměrů
stěžovatelky vycházel z údajů, které mu poskytla sama stěžovatelka ve vyplněném formuláři
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a z četných listin, které ke své
žádosti předložila. Na základě hodnocení stěžovatelkou doložených či deklarovaných příjmů,
majetku, výdajů i dluhů pak uzavřel, že důvody pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce nejsou v daném případě dány ani u stěžovatelčiny opakované žádosti.
Nejvyšší správní soud se s těmito závěry ztotožnil.
[15] Krajský soud vzal za prokázané, že stěžovatelka nyní pobírá starobní důchod ve výši
9075 Kč měsíčně, a dále má příjem z nájemného, který dle předloženého přiznání k dani z příjmů
za rok 2014 dosáhl (po odečtení souvisejících nákladů) částky 129 682 Kč, tj. zhruba 10 806 Kč
měsíčně. Měsíční příjem stěžovatelky činí tudíž přinejmenším 18 000 Kč. Stěžovatelka
dále doložila, že pobírala příspěvek na bydlení, který činil dle posledních údajů
částku 430 Kč v období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015. Stěžovatelka vlastní rodinné domy v Brně
na ul. K. 83, 85 a 87 spolu se zahradou a dále rodinný dům ve V. 63. K bydlení využívá pouze
rodinný dům na ul. K. 83. Krajský soud vzal v potaz i stěžovatelčiny četné závazky, zdravotní
stav a náklady spojené s bydlením, což vše stěžovatelka prokazovala množstvím dokladů. Krajský
soud přihlédl i k tomu, že stěžovatelka platí výživné své dceři.
[16] Krajský soud přezkoumatelně zdůvodnil, jaké skutečnosti při svém rozhodování zohlednil
a jaké závěry z nich učinil. Stěžovatelka sice není zaměstnána, neprovozuje živnost, pobírá
starobní důchod a splácí několik půjček měsíčně, na druhou stranu však nelze odhlédnout
od toho, že vlastní i shora vymezené nemovitosti, které jsou, jak sama uvedla, zdrojem jejích
příjmů. K vlastnictví a výnosu z vlastnictví nemovitosti se vyjádřil rozšířený senát v usnesení
ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95, když vyslovil, že vlastnictví nemovitosti je jedním
z hledisek, z nichž lze usuzovat na majetkové poměry, jakož i na prostředky, jimiž účastník
disponuje. Z vlastnictví jedné či více nemovitostí lze vyvodit, že účastník má prostředky, z nichž
tyto nemovitosti udržuje, či dokonce, že z těchto nemovitostí má určitý výnos. Tak tomu
je i v nyní posuzovaném případě, kdy stěžovatelka vlastněné nemovitosti částečně pronajímá.
Příjmy z pronájmu uvedených nemovitostí dosáhly v roce 2014 více jak 120 000 Kč. Stěžovatelka
nedoložila, že by v následujícím období došlo v tomto směru k zásadní změně poměrů.
Stěžovatelka také vlastní sochu v hodnotě 120 000 Kč.
[17] V této souvislosti krajský soud poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 11. 2012, čj. 2 As 136/2012 – 19, kterým Nejvyšší správní soud potvrdil usnesení krajského
soudu, kterým soud neosvobodil stěžovatelku od soudních poplatků za situace, kdy její měsíční
příjem sestával ze starobního důchodu ve výši 7565 Kč a z dalšího příjmu ve výši 5870 Kč,
tj. stěžovatelčina příjmová situace byla méně příznivá, než je tomu v nyní projednávané věci.
[18] Za této situace krajský soud správně uzavřel, že stěžovatelčiny poměry neodůvodňují
přiznání osvobození od soudního poplatku. Jelikož splnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků je podmínkou pro ustanovení zástupce z řad advokátů, krajský soud zcela
v souladu se zákonem zamítl i tento návrh stěžovatelky. Nadto, jak bylo uvedeno výše,
stěžovatelka již uhradila soudní poplatek za podanou žalobu. Ani nezastoupení advokátem
bez dalšího nepředstavuje překážku projednatelnosti žaloby.
[19] Nejvyšší správní soud se v rámci přezkumu zákonnosti usnesení o neustanovení advokáta
a neosvobození od soudních poplatků nemohl zabývat námitkami stěžovatelky týkajícími se věci
samé, tj. stavebními řízeními spojenými s TJ TATRAN Starý Lískovec. Na věc pak nemají vliv
ani stěžovatelkou popisované obtíže při jednání s italskými úřady.
[20] Krajský soud tedy posoudil nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. Zbývá pro informaci doplnit, že po právní moci tohoto rozsudku bude
pokračovat řízení o žalobě před krajským soudem, neboť žalobkyně již dříve splnila poplatkovou
povinnost a zastoupení zástupcem není obligatorní podmínkou řízení o žalobě.
[21] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení
o této kasační stížnosti (§60 odst. 1 a contrario ve spojení §120 s. ř. s.). Žalovanému,
jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. ledna 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu