ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.168.2016:34
sp. zn. 8 As 168/2016 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: M. O.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Magistrát města Frýdek-Místek, se sídlem Radniční 1148, Frýdek-Místek, o
žalobě proti nečinnosti správního orgánu, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2016, čj. 78 A 1/2016–34,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný příkazem o uložení pokuty ze dne 3. 11. 2014, čj. MMFM 133567/2014 uznal
žalobce vinným z přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a uložil
mu pokutu ve výši 1700 Kč (dále jen „příkaz“).
[2] Proti příkazu podal žalobce prostřednictvím obecné zmocněnkyně odpor, ke kterému
přiložil prostou fotokopii (sken) plné moci. Žalovaný obecnou zmocněnkyni usnesením ze dne
19. 11. 2014 vyzval k předložení originálu plné moci k prokázání zmocnění k zastupování žalobce
v řízení. Obecná zmocněnkyně ve lhůtě určené k odstranění tohoto nedostatku podání na výzvu
nereagovala, proto žalovaný k podanému odporu nepřihlédl a v řízení o přestupku nepokračoval.
[3] Žalobce doručil dne 17. 2. 2015 Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje přípis,
ve kterém žádal o uplatnění opatření proti nečinnosti vůči žalovanému z důvodu nezahájení
správního řízení po podání odporu.
[4] Krajský úřad Moravskoslezského kraje usnesením ze dne 23. 3. 2015,
čj. MSK 24601/2015 žádost žalobce zamítl se závěrem, že v řízení nečinnost žalovaného
neshledal.
[5] Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhal u Krajského soudu
v Ostravě uložení povinnosti žalovanému vydat rozhodnutí v řízení vedeném
pod sp. zn. MMFM_S 16219/2014/ODaSH/Neu (dále jen „řízení o přestupku“).
Ten rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, čj. 78 A 1/2016–34 žalobě vyhověl. Dospěl k závěru,
že žaloba byla důvodná, protože žalovaný pochybil, pokud po podání odporu obecnou
zmocněnkyní žalobce příkaz nezrušil a nepokračoval v řízení o přestupku žalobce. Krajský soud
shledal, že sken plné moci je dostatečným podkladem k prokázání zastoupení žalobce ve smyslu
§33 odst. 1 s. ř. Vzhledem ke včas podanému odporu nemohl příkaz nabýt právní moci.
Žalovanému uložil povinnost vydat v řízení o přestupku rozhodnutí, a to ve lhůtě 30 dní
od právní moci rozsudku.
[6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností
opírající se o kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud dle názoru
stěžovatele nesprávně vyložil pojem „písemná plná moc“ ve smyslu §33 odst. 1, věta druhá
správního řádu a pochybil při hodnocení náležitostí plné moci v posuzovaném případě.
[7] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku. Tvrdil,
že pokud bude postupovat v souladu s rozsudkem krajského soudu a ve věci nyní rozhodne,
nezbude nic jiného než konstatovat zánik odpovědnosti stěžovatele za přestupek v důsledku
prekluze odpovědnosti (jelikož od spáchání přestupku uplynula doba více než 1 rok) a řízení
ve smyslu §76 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích zastavit. Pokud by Nejvyšší
správní soud následně vyhověl kasační stížnosti a zrušil napadený rozsudek krajského soudu,
nebylo by vzhledem k rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku možné uvedený stav zvrátit
a zhojit.
[8] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a dospěl k závěru,
že jsou splněny podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 odst. 1 s. ř. s.
[10] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[11] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku
se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační
stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí
by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova
o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným postupem
je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, čj. 5 Afs 84/2012-33).
[12] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58 splněny
tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí
být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[13] Nejvyšší správní soud vzhledem k dikci §73 odst. 2 s. ř. s. vážil splnění podmínek
pro přiznání odkladného účinku. Dovodil, že vznik újmy musí být v příčinné souvislosti
s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozsudku krajského soudu. Zatímco žalobce
bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon
rozhodnutí krajského soudu skutečně závažně ohrozit, žalovaný správní orgán žádná subjektivní
práva nemá. Výše uvedené však neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže
být k návrhu žalovaného správního orgánu přiznán za žádných okolností. Ve výjimečných
případech, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu je podmíněno ochranou důležitého
veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně
větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež nebude
v rozporu s jiným veřejným zájmem, lze přiznat kasační stížnosti odkladný účinek (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58).
[14] V těchto ojedinělých situacích, jejichž materiální podmínky definuje soudní řád správní
právě v ustanovení §73 odst. 2 in fine s. ř. s., je nutno „zmrazit“ stav věci v době „před“
napadeným rozsudkem, protože pokud by měl být vykonán a následně byl v rámci kasačního
přezkumu shledán nezákonným a zrušen či byla vyslovena jeho nicotnost, vrátit stav věcí
do podoby „před“ tímto nezákonným či nicotným rozsudkem by bylo nemožné nebo neúměrně
obtížné (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2005,
čj. 2 Afs 131/2005–39).
[15] Nejvyšší správní soud přihlédl ke všem okolnostem případu a aniž by jakkoli předjímal
výsledek meritorního přezkumu, konstatuje, že může nastat situace, v níž na základě rozsudku
krajského soudu ukládajícího žalovanému povinnost vydat rozhodnutí bude zastaveno řízení
o přestupku stěžovatele, přičemž teprve následně kasační soud při svém přezkumu napadený
rozsudek pro nezákonnost zruší. Tím by i přes případně zjištěnou nezákonnost napadeného
rozsudku nebylo možné následky jeho výkonu zhojit (tj. nebylo by možné rozhodnutí o zastavení
řízení o přestupku žalobce jakkoli zrušit či změnit). Přezkum zákonnosti napadeného rozsudku
kasačním soudem by tím zcela ztratil smysl a jeho význam by byl pouze akademický,
neboť zrušením napadeného rozsudku by nedošlo k navrácení stavu věcí k době před výkonem
rozsudku. Shora popsaný stav by nepochybně odporoval základnímu smyslu přezkumného řízení
soudního.
[16] V posuzovaném případě jsou z výše uvedených důvodů naplněny veškeré podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto návrhu žalovaného vyhověl.
[17] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze
z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 10. srpna 2016
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu