ECLI:CZ:NSS:2016:8.AZS.130.2015:29
sp. zn. 8 Azs 130/2015 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra a v právní věci žalobkyně: V. K., zastoupené
JUDr. Petrem Dočekalem, advokátem se sídlem Gogolova 228/8, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 2. 2015, čj. OAM-593/ZA-ZA14-K08-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2015, čj. 1 Az 8/2015 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 2. 2015 neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle
§12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Městský
soud ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Zdůvodnil, že žalobkyně v průběhu správního
řízení neuvedla skutečnosti, pro něž by jí žalovaný mohl udělit azyl podle §12 až 14 zákona
o azylu. Za důvod neochoty vrátit se do vlasti označila obavy z povolání ke službě
zdravotnického pracovníka v ozbrojených silách vzhledem k tomu, že v srpnu 2014 obdržela
předvolání k dostavení se na vojenskou správu. Neuvedla, že by případný výkon služby
zdravotnického pracovníka mohl být uplatněn diskriminačně. Městský soud odkázal na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, čj. 4 Azs 4/2004 - 49 (pozn.: jedná se o rozsudek
čj . 5 Azs 4/2004 - 49), podle něhož odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby,
která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu, není-li
takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím.
[3] Dále se městský soud ztotožnil s tím, že nebyly naplněny podmínky pro udělení
doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Žalobkyni nehrozí vážná újma, neboť pochází
ze západu Ukrajiny, kde je situace klidná. V zemi původu neprobíhá takový ozbrojený konflikt,
jehož důsledky by pro žalobkyni mohly znamenat vážnou újmu. Soud souhlasil také s tím,
že nebyly naplněny důvody ani pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny.
Žalobkyně mohla svou pobytovou situaci řešit dle zákona o pobytu cizinců.
III.
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodu
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spatřovala v tom,
že již v průběhu správního řízení doložila předvolání ke službě zdravotnického pracovníka
k bojům v Doněcké a Luhanské oblasti. Poukázala na to, že v České republice mají povolený
trvalý pobyt její nezletilé děti a manžel. Soud se však bez podrobnějšího zkoumání spokojil
se zdůvodněním správního orgánu, že situace na západě země, odkud stěžovatelka pochází,
je klidná a v zemi původu neprobíhá vnitřní ozbrojený konflikt. Stěžovatelka tedy namítla,
že se soud dopustil zásadního pochybení, neboť nevypořádal všechny námitky účastníků řízení.
Skutečnost, že stěžovatelka pochází ze západní části Ukrajiny, není dle jejího názoru dostatečnou
a spolehlivou zárukou toho, že jí jako zdravotnímu pracovníkovi povolanému do ozbrojeného
konfliktu nehrozí újma vážného ohrožení života. Upozornila na střety mezi vládními vojsky
a proruskými separatisty i po novém příměří, které mělo platit od 1. září 2015. Také zdůraznila
právo na respektování soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Poukázala na nízký věk svých dětí (5 let a 4 roky)
a hledisko nejlepšího zájmu a blaha dítěte uplatňované při aplikaci čl. 8 odst. 2 Úmluvy.
IV.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje své rozhodnutí i rozsudek
soudu za souladné s právními předpisy, a odkázal na správní spis. Stěžovatelka v průběhu
správního řízení neuvedla žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr,
že vyvíjela ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za níž by byla
pronásledována. Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany není ani snaha stěžovatelky
žít v České republice se svou rodinou.
V.
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním
výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení
čj. 1 Azs 13/2006 - 39, na jehož odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatelky. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu
poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky. K tomu Nejvyšší správní soud
podotýká, že odmítáním nástupu k výkonu základní vojenské služby jako tvrzeným důvodem pro
udělení azylu či doplňkové ochrany se zabýval například v rozhodnutích čj. 5 Azs 18/2008 - 83,
4 Azs 244/2006 - 93 a 5 Azs 4/2004 - 49, přímo ve vztahu k Ukrajině např. v rozhodnutí
čj. 6 Azs 290/2014 - 39.
[8] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou
na základě §104a s. ř. s. Podle §104a odst. 3 s. ř. s. usnesení o odmítnutí kasační stížnosti nemusí
být odůvodněno.
[9] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 věty první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. ledna 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu