ECLI:CZ:NSS:2016:8.AZS.163.2015:27
sp. zn. 8 Azs 163/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Y. G., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 5. 8. 2015, čj. MV-109889-3/OAM-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2015, čj. 33 A 44/2015 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců
Zastávka, vydala dne 11. 6. 2015 rozhodnutí čj. CPR-6939/ČJ-2015-931200-SV, kterým žalobci
uložila správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), a stanovila dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států
Evropské unie, v délce 1 roku. Důvodem správního vyhoštění bylo to, že žalobce pobýval
na území České republiky bez víza či jiného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn.
[2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o správním vyhoštění.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Krajský soud
žalobu rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Napadené rozhodnutí včetně řízení, které k jeho
vydání vedlo, shledal přezkoumatelným a zákonným. Ztotožnil se se správními orgány v tom,
že v případě žalobce nepředstavovalo udělení správního vyhoštění nepřiměřený zásah,
který by mu znemožnil či prakticky vyloučil uskutečnění rodinného života.
[4] Žalobce (stěžovatel) v té době řádně zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem
podal proti rozsudku krajského soudu blanketní kasační stížnost.
[5] Následně, dne 26. 11. 2015, bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání zástupce
stěžovatele, kterým tomuto soudu sděloval, že ukončil zastupování stěžovatele.
[6] Dle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li sám
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[7] Již v rozhodnutí ze dne 10. 11. 2003, čj. 4 Azs 32/2003 - 46, Nejvyšší správní soud
vyslovil, že požadavek na zastoupení stěžovatele dle §105 odst. 2 s. ř. s. se vztahuje na celé řízení
o kasační stížnosti. (Všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz.)
[8] Aby byl výše uvedený požadavek zákona naplněn a zároveň mohla být kasační stížnost
doplněna, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 11. 2015, čj. 8 Azs 163/2015 - 19,
stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení daného usnesení prokázal splnění
požadavku dle §105 odst. 2 s. ř. s. Současně jej poučil o důsledcích nevyhovění výzvě.
[9] Stěžovatel nebyl na jím uváděné adrese zastižen, proto byla dne 7. 12. 2015 zásilka
s výzvou vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Stěžovatel na výzvu soudu
ve stanovené lhůtě nereagoval a neučinil tak ani do dne vydání tohoto usnesení.
[10] Povinné zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu je zvláštní podmínkou řízení o kasační stížnosti, jejíž nedostatek lze odstranit,
ale bez jejíhož splnění nelze vydat rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatel neprokázal, že by měl
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie, neprokázal, že by udělil plnou moc advokátovi a nevyužil ani možnosti požádat soud
o ustanovení zástupce. Ani přes výzvu soudu tak stěžovatel neodstranil nedostatek podmínky
řízení, který brání věcnému projednání kasační stížnosti.
[11] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud za použití §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s. Dle §60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. ledna 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu