ECLI:CZ:NSS:2016:8.AZS.174.2015:25
sp. zn. 8 Azs 174/2015 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: D. D., zastoupeného
Mgr. Anetou Bendovou, advokátkou se sídlem U Soudu 388/1, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2014, čj. OAM-287/ZA-ZA02-ZA14-2013, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2015,
čj. 29 Az 45/2014 – 70,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Anetě Bendové, advokátce se sídlem U Soudu 388/1,
Hradec Králové, se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti
ve výši 4114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2014, čj. OAM-287/ZA-ZA02-ZA14-2013 (dále též
„napadené rozhodnutí“), Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky (dále jen
„žalovaný“) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14a zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové. Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako zde uváděná
judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto
místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítl,
že skutková zjištění krajského soudu jsou nedostatečná z důvodu nedostatečného
důkazního řízení. Po prokázání odůvodněné obavy z pronásledování nebo pronásledování
by měl být stěžovateli udělen azyl podle §12 písm. b) zákona o azylu. Stěžovatel přinejmenším
splňuje podmínky pro přiznání doplňkové ochrany podle §14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Pokud
by vycestoval do země původu, vystavil by se postihům, které odporují základním mezinárodním
úmluvám.
IV.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl
kasační stížnost zamítnout. Stěžovatel nesplnil podmínky pro udělení azylu ani podmínky
pro udělení doplňkové ochrany. Kasační stížnost byla formulována velmi obecně.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky.
[8] Na tomto místě je třeba zdůraznit, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno
zásadou dispoziční (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2007,
čj. 6 Azs 20/2007 – 54). Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah
přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu. To nepochybně platí i o jednotlivých
stížnostních bodech. Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti dostatečně
specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu. Není totiž
úkolem Nejvyššího správního soudu domýšlet za stěžovatele, čím konkrétně chtěl v kasační
stížnosti argumentovat.
[9] Stěžovatel koncipoval kasační stížnost poměrně obecně. Dokazování vedené krajským
soudem označil za nedostatečné, aniž by blíže specifikoval, v čem konkrétně krajský soud
při dokazování pochybil. Podotkl, že pokud by bylo prokázáno, že byl v zemi původu
pronásledován, bylo by to důvodem pro udělení azylu. Neuvedl však, v čem konkrétně rozporuje
závěry krajského soudu a žalovaného, že v jeho případě nebyla prokázána existence důvodů
pro udělení mezinárodní ochrany. Na závěr uvedl obecné a ničím nezdůvodněné tvrzení,
že by byl v případě vycestování do vlasti vystaven postihům, které odporují základním
mezinárodním úmluvám. Na takto koncipovanou kasační stížnost nelze reagovat jinak
než v obecné rovině; pro její obecnost v ní rovněž nelze vysledovat přesah vlastních zájmů
stěžovatele, který je nutnou podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti ve věci mezinárodní
ochrany.
[10] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako
nepřijatelnou podle §104a s. ř. s. Na závěr lze připomenout, že neudělení azylu nebo jiné formy
mezinárodní ochrany stěžovateli nebrání, aby legalizoval svůj pobyt v České republice
prostřednictvím institutů stanovených v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Krajský soud ustanovil stěžovateli zástupkyni z řad advokátů; podle §35 odst. 8 s. ř. s.
advokát ustanovený v řízení před krajským soudem zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační
stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8,
§120 s. ř. s.). Podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) a §7 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif) náleží ustanovenému zástupci odměna za jeden úkon právní služby spočívající
v sepsání kasační stížnosti ve výši 3100 Kč a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada
hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon; celkem tedy 3400 Kč. Jelikož
je ustanovená advokátka plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna za zastupování
o tuto daň; částka daně činí 714 Kč. Celkem tedy odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů včetně daně činí 4114 Kč. Tato částka bude zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. ledna 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu