ECLI:CZ:NSS:2016:8.AZS.22.2016:16
sp. zn. 8 Azs 22/2016 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: M. H., zastoupeného
Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL. M. eur, advokátem se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8,
proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem
Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2015,
čj. KRPU-206706-45/ČJ-2015-040022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2016, čj. 75 A 1/2016 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 12. 2015, čj. KRPU-206706-45/ČJ-2015-040022 (dále
„napadené rozhodnutí“), žalovaná prodloužila dobu trvání žalobcova zajištění za účelem
správního vyhoštění stanovenou rozhodnutím žalované ze dne 24. 9. 2015,
čj. KRPU-206706-14/ČJ-2015-040022.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2015 žalobu ke Krajskému soudu
v Ústí nad Labem. Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako
zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud
na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a uvedl, že v důsledku nesprávného posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení došlo k porušení §124 odst. 1 a 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“),
ve spojení s čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/115/ES ze dne
16. 12. 2008 (dále „návratová směrnice“), čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále „Úmluva“) a ve spojení s §68 odst. 3 správního řádu. Stěžovatel dále uvedl,
že podrobné odůvodnění kasační stížnosti doplní k výzvě Nejvyššího správního soudu.
[4] Takto formulovaná kasační stížnost nebyla věcně projednatelná, neboť obsahovala pouze
obecné odkazy na některá ustanovení právních předpisů českého a komunitárního práva,
a v rozporu s §106 odst. 1 s. ř. s. neobsahovala žádný konkrétně vymezený důvod,
pro který stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu. Usnesením ze dne 23. 2. 2016,
čj. 8 Azs 22/2016 – 9, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele k odstranění této vady ve lhůtě
1 měsíce od doručení tohoto usnesení, a poučil jej, že pokud vady kasační stížnosti neodstraní
a v řízení nebude možné pro tyto nedostatky pokračovat, soud kasační stížnost odmítne.
Usnesení bylo doručeno stěžovatelovu zástupci dne 25. 2. 2016.
[5] Stěžovatel neučinil až do konce lhůty stanovené mu soudem k odstranění vad kasační
stížnosti žádné další podání, kterým by vymezil konkrétní a věcně projednatelné důvody,
pro které případně považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný v důsledku nesprávného
posouzení právní otázky. Neučinil tak ani následně. Protože nebylo možné pro tento nedostatek
pokračovat v řízení, Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost za použití §37 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.
[6] O nákladech řízení rozhodl soud podle §120 s. ř. s. ve spojení s §60 odst. 3 s. ř. s. tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. května 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu