ECLI:CZ:NSS:2016:8.AZS.60.2016:76
sp. zn. 8 Azs 60/2016 - 76
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně a) K. F.,
zastoupené Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, Praha 10,
žalobce b) nezletilý D. F., žalobkyně c) nezletilá A. F., žalobci b) a c) zastoupeni
JUDr. Miroslavem Mlčákem, advokátem, Pod Hůrkou 758, Klatovy, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
13. 11. 2014, čj. OAM-281/ZA-ZA08-K01-2014, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2016, čj. 60 Az 20/2014 - 72,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně a) Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi
se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4114 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
IV. Ustanovenému zástupci žalobců b) a c) JUDr. Miroslavu Mlčákovi, advokátovi
se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 13 455,20 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále také „napadené rozhodnutí“) rozhodl,
že se žalobcům neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni. Ten shora
uvedeným rozsudkem žalobu žalobkyně a) odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
pro neodstranění vad žaloby spočívajících v neuvedení žalobních bodů. Žalobu žalobců b) a c)
zamítl, neboť jejich žalobní námitky neshledal důvodnými.
III.
[3] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) brojili proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Ta byla v případě stěžovatelky a) podána z důvodu vyplývajícího z §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
stěžovatelé b) a c) poukazovali na kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Všichni stěžovatelé navrhovali zrušit napadený rozsudek a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
řízení.
[4] Kasační stížnost je podle stěžovatelů přijatelná, neboť krajský soud se při posouzení
žaloby dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do jejich hmotněprávního
postavení. V případě stěžovatelky a) uvedené pochybení spočívá v tom, že jí krajský soud
neustanovil tlumočníka, ani kvalifikovaného právního zástupce a pro doplnění žaloby jí stanovil
extrémně krátkou lhůtu v délce 4 dnů. Stěžovatelé b) a c) toto pochybení spatřují ve skutečnosti,
že krajský soud potvrdil napadené rozhodnutí jako zákonné, přestože v něm žalovaný nepřihlédl
ke skutečnostem odůvodňujícím udělení azylu či doplňkové ochrany těmto stěžovatelům.
[5] Stěžovatelé b) a c) dále v kasační stížnosti namítali nezákonnost napadeného rozsudku.
Mají za to, že v řízení před žalovaným prokázali splnění podmínek pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu, nebo humanitárního azylu podle §14 téhož zákona, případně
měl žalovaný postupovat podle §14a zákona o azylu a udělit jim doplňkovou ochranu. Matka
stěžovatelů b) a c) měla důvodný strach o bezpečnost svých dětí, o jejich život a zdraví. Obava
vyvstala, když byla ze strany neznámých rusky hovořících osob přinucena fotografovat různé
průmyslové objekty, automobily, nádraží a podobná místa pod reálnou pohrůžkou, že se něco
stane jejím dětem [stěžovatelům b) a c)]. Udělení některé z forem mezinárodní ochrany
odůvodňovala i situace v zemi původu, tedy probíhající válka s neodhadnutelnou délkou trvání
a jejího územního rozsahu. Krajský soud nedostatečně zkoumal závěry žalovaného týkající
se humanitárního azylu, byť na jeho udělení není právní nárok. Stěžovatelé b) a c) mají za to,
že jim žalovaný měl přinejmenším udělit doplňkovou ochranu podle §14a zákona o azylu.
[6] Skutečnost, že krajský soud v řízení o žalobě neustanovil stěžovatelce a) právního
zástupce a zcela nestandardně stanovil stěžovatelům b) a c) pouze jednodenní lhůtu k doplnění
žaloby způsobuje vady řízení před krajským soudem.
IV.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného
rozhodnutí i své vyjádření k žalobě. V postupu krajského soudu nespatřuje žádná pochybení.
Napadené rozhodnutí i rozsudek krajského soudu jsou vydány v souladu se zákonem, se závěry
obsaženými v napadeném rozsudku se žalovaný ztotožňuje. Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
V.
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého
právního pojmu) a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39. Na tam uvedené závěry
kasační soud nyní pro stručnost odkazuje (usnesení je dostupné, stejně jako všechna dále uvedená
rozhodnutí, na www.nssoud.cz).
[9] Stěžovatelka a) namítala, že krajský soud nezohlednil její nedostatečnou znalost českého
jazyka, neprovedl šetření k případnému ustanovení tlumočníka a nadto jí stanovil k doplnění
žaloby mimořádně krátkou lhůtu 4 dnů. K zajištění ústavně zaručeného práva na spravedlivý
proces jí měl být také ustanoven kvalifikovaný právní zástupce. Žádné z uvedených pochybení
však Nejvyšší správní soud v postupu krajského soudu neshledal.
[10] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou a), že soud má účastníku řízení
tlumočníka ustanovit, jakmile vyjde-li taková potřeba v řízení najevo. To plyne z §18 odst. 2 o. s. ř.,
který se ve smyslu §64 s. ř. s. použije i v soudním řízení správním. Taková situace však v daném
případě nenastala.
[11] Krajský soud ani ze žaloby, ani z jejího doplnění [kterým stěžovatelka a) rozšířila okruh
žalobců o své dvě nezletilé děti], ani z žádného jiného projevu nemohl zjistit, že stěžovatelka a)
nemá dostatečnou znalost českého jazyka. Sama stěžovatelka tuto skutečnost soudu nesdělila.
Žaloba i její doplnění byly psány v českém jazyce, aniž bylo zřejmé, že je vyhotovuje někdo jiný,
než stěžovatelka sama. Na výzvu soudu k doplnění skutečností podstatných pro ustanovení
zástupce reagovala vyplněným Prohlášením o majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze dne 14. 8. 2015 (dále jen „Prohlášení“), aniž uvedenou
okolnost zmínila. Neznalost nebo nedostatečnou znalost českého jazyka neuvedla ani v Čestném
prohlášení ze dne 14. 8. 2015, připojeném k Prohlášení.
[12] Nelze přehlédnout, že v době od podání žaloby do vydání usnesení obsahujícího výzvu
k doplnění žaloby a usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce (obě vydaná dne
2. 11. 2015) neměl krajský soud k dispozici správní spis. Ten mu žalovaný postoupil teprve
17. 12. 2015. Ani ze správního spisu proto krajský soud na případnou neznalost českého jazyka
u stěžovatelky a) nemohl usoudit. Krajský soud tedy neměl žádnou konkrétní indicii,
která by nasvědčovala, že má stěžovatelka s porozuměním českému jazyku nebo komunikaci
v něm potíže a je proto na místě jí k řádnému uplatňování práv ustanovit tlumočníka. Nevyšla-li
potřeba ustanovit stěžovatelce a) tlumočníka v řízení najevo, nebyl krajský soud povinen
provádět v tomto směru jakákoliv šetření. Nepochybil proto, neustanovil-li stěžovatelce a)
tlumočníka.
[13] Nelze přisvědčit ani námitce, že krajský soud stěžovatelce a) stanovil k doplnění žaloby
extrémně krátkou lhůtu 4 dnů. Krajský soud správně dovodil, že stěžovatelčina žaloba
neobsahuje žádný žalobní bod. V takovém případě bylo možno uvedenou vadu žaloby odstranit
pouze ve lhůtě pro její podání (§71 odst. 2 s. ř. s.). V posuzované věci činila lhůta k podání
žaloby 15 dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí (srov. §32 odst. 1 zákona o azylu).
Rozhodnutí bylo stěžovatelce a) doručeno 8. 12. 2014. Stěžovatelka a) v žalobě podané jedenáctý
den lhůty pro podání žaloby (dne 19. 12. 2014) požádala o ustanovení zástupce. V souladu
s §35 odst. 8 věty třetí s. ř. s. po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí
o ní lhůta pro podání žaloby neběží. Usnesení krajského soudu o zamítnutí stěžovatelčiny žádosti
o ustanovení zástupce nabylo právní moci dne 11. 11. 2014. Téhož dne jí bylo doručeno
též usnesení s výzvou k odstranění vad žaloby uvedením alespoň jednoho žalobního bodu.
Ode dne následujícího (srov. §40 odst. 1 s. ř. s.) pokračoval běh lhůty pro podání žaloby,
z níž zbývaly 4 dny. Krajský soud tedy nepochybil, pokud právě tuto lhůtu stanovil stěžovatelce
k doplnění žalobních bodů. I kdyby poskytl lhůtu delší, stěžovatelka by byla povinna vytýkanou
vadu žaloby odstranit právě a jen do skončení lhůty pro prodání žaloby (do 4 dnů), aby předešla
jejímu odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Lhůta stanovená soudem k uvedení řádných
žalobních bodů plně respektovala zákonnou úpravu a také dbala práva stěžovatelky a) na přístup
k soudu. Stanovení delší lhůty ke splnění soudem uložené povinnosti nemohlo vést
ke sledovanému cíli (zhojení vady žaloby uvedením alespoň jednoho řádného žalobního bodu
ve lhůtě pro podání žaloby).
[14] K poslední námitce stěžovatelky a) Nejvyšší správní soud doplňuje, že otázkou
ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem není oprávněn se v tuto chvíli zabývat.
Usnesení o zamítnutí stěžovatelčiny žádosti o ustanovení zástupce bylo způsobilé samostatného
kasačního přezkumu, o čemž byla stěžovatelka poučena. Možnosti brojit proti závěrům krajského
soudu však stěžovatelka a) v zákonné lhůtě (§106 odst. 2 s. ř. s.) nevyužila. Nyní již uvedené
usnesení (na č. l. 36 spisu krajského soudu) nelze přezkoumat. Přesto Nejvyšší správní soud
poukazuje na obsah jeho odůvodnění, v němž krajský soud důvody zvoleného postupu obsáhle
vyložil.
[15] Krajský soud se žádných zásadních pochybení, jež by mohly mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatelky a), nedopustil a respektoval i ustálenou a vnitřně
jednotnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, proto kasační stížnost stěžovatelky a) není
přijatelná.
[16] Také námitky stěžovatelů b) a c) Nejvyšší správní soud neshledal opodstatněnými
z pohledu naplnění důvodů přijatelnosti jejich kasační stížnosti.
[17] Přesah vlastních zájmů stěžovatelé b) a c) dovozovali z toho, že krajský soud nesprávně
posoudil splnění zákonných podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle §12, §14,
resp. §14a zákona o azylu. Uvedenou výhradu však Nejvyšší správní soud nesdílí.
[18] Stěžovatelé b) a c) žádost o udělení mezinárodní ochrany opírali o důvodný strach o svoji
bezpečnost, život a zdraví a dále poukazovali na probíhající válku v zemi původu.
[19] Ze správního spisu se podává, že žalovaný v řízení obstaral poklady potřebné
k rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. S nimi stěžovatelku a), která je současně
zákonnou zástupkyní stěžovatelů b) a c), seznámil. Tato k nim v řízení neuplatnila žádné výhrady,
námitky či jiné připomínky, sama také žádné další podklady či důkazy na podporu svých tvrzení
neoznačila. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí jednotlivě a podrobně zabýval splněním
zákonných předpokladů pro udělení azylu i doplňkové ochrany v návaznosti na tvrzení
stěžovatelů v jejich žádosti. Své úvahy ve vztahu ke všem stěžovatelům obsáhle vyložil
na stranách 3 - 10 napadeného rozhodnutí. Podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní
ochrany neshledal. Jeho rozhodnutí je nejen srozumitelné, ale i řádně odůvodněné.
[20] Krajský soud se při přezkumu napadeného rozhodnutí jednotlivě zabýval závěry
žalovaného, jež vyslovil k (ne)možnosti udělit stěžovatelům b) a c) mezinárodní ochranu
podle §12, §14 a §14a zákona o azylu. Přitom neopomněl poukázat na relevantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu (srov. 9 - 13 napadeného rozsudku). Jeho úvahám není co vytknout.
Nejvyšší správní soud pro stručnost poukazuje na věcně správné a přiléhavé závěry krajského
soudu, k nimž se přiklání.
[21] Ani námitce o vadách řízení před krajským soudem proto, že stěžovatelce a) nebyl
ustanoven zástupce a že stěžovatelům b) a c) byla stanovena krátká lhůta 1 dne k doplnění žaloby,
nemůže Nejvyšší správní soud přisvědčit. K možnostem kasačního přezkumu usnesení
o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce stěžovatelce a) se Nejvyšší správní soud vyjádřil shora
v bodě [14]. Nadto se usnesení krajského soudu v této části nemohlo jakkoliv dotknout veřejných
subjektivních práv stěžovatelů b) a c), proto nejsou legitimováni k uplatnění uvedené námitky.
Stěžovatelům b) a c) krajský soud v řízení o žalobě ustanovil na jejich žádost advokáta. Ten řádně
v soudem stanovené, byť velmi krátké (jednodenní) lhůtě žalobu stěžovatelů b) a c) doplnil
o chybějící žalobní body. Jejich žaloba tak byla způsobilá soudního přezkumu a byla krajským
soudem věcně posouzena.
[22] Ohledně stanovení délky lhůty pro doplnění žaloby platí i v případě stěžovatelů b) a c)
závěry, vyslovené k téže otázce v případě stěžovatelky a) v bodě [13] s jedinou výjimkou. Žaloba
stěžovatelů b) a c) byla podána o tři dny později (dne 22. 12. 2014), než žaloba stěžovatelky a).
V případě stěžovatelů b) a c) proto poté, co jim byl ustanoven zástupce, ze lhůty pro podání
žaloby zbýval pouze jediný den. K zachování požadavků vyplývajících z §71 odst. 2 s. ř. s.
byl krajský soud povinen při stanovení lhůty k odstranění vad žaloby uvedenou skutečnost
zohlednit. Do práv stěžovatelů b) a c) stanovením této lhůty nebylo zasaženo, jelikož
ji ustanovený zástupce dodržel a žalobu o chybějící žalobní body doplnil.
VI.
[23] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že se krajský
soud nedopustil takového zásadního pochybení, které by mělo dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatelů a kasační stížnost nepřesahuje svým významem jejich vlastní zájmy. Vnitřně
jednotná a ustálená judikatura dává odpověď na všechny stížní námitky.
[24] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost ve smyslu §104a s. ř. s. odmítl jako
nepřijatelnou.
[25] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
[26] Stěžovatelům byli ustanoveni zástupci z řad advokátů, stěžovatelce a) usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2016, čj. 8 Azs 60/2016 – 36, Mgr. Jindřich Lechovský,
stěžovatelům b) a c) usnesením krajského soudu ze dne 2. 11. 2015, čj. 60 Az 20/2014 – 36,
JUDr. Miroslav Mlčák. Zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát,
zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V případě, kdy je zástupce z řad advokátů
ustanoven soudem, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení
s §120 s. ř. s.).
[27] Ustanovený zástupce stěžovatelky a) Mgr. Jindřich Lechovský v řízení učinil 1 úkon
právní služby ve výši 3100 Kč spočívající v doplnění kasační stížnosti ze dne 22. 5. 2016
[§7, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Dále mu náleží paušální
náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Za zastupování
v řízení o kasační stížnosti ustanovenému advokátovi celkem náleží 3400 Kč. Tato částka je dále
zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, jelikož ustanovený zástupce stěžovatelky
a) doložil, že je plátcem této daně (§57 odst. 2 s. ř. s.). Částka 4114 Kč bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
[28] Zástupce stěžovatelky a) uplatnil také odměnu za přípravu a převzetí věci provedené
studiem soudního spisu dne 18. 5. 2016. Podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu náleží
odměna za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení. Ustanovený zástupce
však netvrdil, ani nikterak nedoložil, že by takovou první poradu, jejíž součástí je i převzetí
a příprava zastoupení, uskutečnil. Pouhé nahlédnutí do soudního spisu a pořízení kopií listin
vlastním záznamovým zařízením není úkonem právní služby, za nějž by bylo možno přiznat
odměnu ve smyslu §11 odst. 1 advokátního tarifu, popř. ve spojení s §11 odst. 3 téhož právního
předpisu. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci
stěžovatelky a) odměnu toliko v rozsahu, jak uvedeno v bodě [27] tohoto rozsudku.
[29] Odměna ustanoveného zástupce stěžovatelů b) a c) JUDr. Miroslava Mlčáka činí za jeden
úkon právní služby 3100 Kč [§7, §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. S ohledem
na skutečnost, že tento ustanovený zástupce společně zastupoval dva stěžovatele, náleží
za každou z těchto osob odměna snížená o 20%, tj. 2480 Kč podle §12 odst. 4 advokátního
tarifu. Ustanovený zástupce v řízení učinil 2 úkony právní služby po 2480 Kč spočívající v právní
poradě se zákonnou zástupkyní nezletilých stěžovatelů b) a c) dne 2. 5. 2016 (o čemž předložil
potvrzení) a v doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 5. 2016. Dále mu náleží u každého
ze stěžovatelů dvě paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč [§11 odst. 1 písm. b) a d)
a §13 odst. 3 advokátního tarifu]. Za zastupování v řízení o kasační stížnosti ustanovenému
advokátovi celkem náleží 11 120 Kč. Tato částka je dále zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty
ve výši 2335,20 Kč, jelikož ustanovený zástupce stěžovatelů b) a c) doložil, že je plátcem této
daně (§57 odst. 2 s. ř. s.). Částka 13 455,20 bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. října 2016
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu