ECLI:CZ:NSS:2016:8.AZS.94.2016:43
sp. zn. 8 Azs 94/2016 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: J. R. M. M., zastoupeného
Mgr. Vítem Biolkem, MBA, advokátem se sídlem Bohuslava Martinů 1038/20, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2015 čj. OAM-587/ZA-ZA14-ZA15-2015, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2016,
čj. 32 Az 30/2015 – 68,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Vítu Biolkovi, MBA se p ř i z n á v á odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 4114 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 28. 7. 2015 čj. OAM-587/ZA-ZA14-ZA15-2015, Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodlo tak, že žádost žalobce
o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a písm. b) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), řízení o udělení mezinárodní
ochrany podle §25 písm. i) tohoto zákona zastavilo a zároveň určilo, že státem příslušným
k posouzení podané žádosti podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného
k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země
nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Maďarsko.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové. Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví tohoto usnesení.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
[4] V průběhu řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud z vyjádření žalovaného
ke kasační stížnosti zjistil, že stěžovatel dne 23. 3. 2016 svévolně opustil Pobytové středisko
Kostelec nad Orlicí a že v současné době místo jeho pobytu není známé.
[5] Nejvyšší správní soud proto zjišťoval místo pobytu stěžovatele. Ministerstvo
vnitra ve sdělení ze dne 2. 5. 2016 uvedlo, že stěžovatel má poslední známou adresu pobytu
Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí, odkud dne 23. 3. svévolně odešel. Jiné místo jeho
pobytu není známo. Ředitelství služby cizinecké policie ve sdělení ze dne 4. 5. 2016 uvedlo,
že stěžovatelova poslední nahlášená adresa je Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí, které dne
23. 3. 2016 svévolně opustil, a že současné místo jeho pobytu není známé. Ustanovený zástupce
nereagoval na žádost soudu o sdělení aktuálního místa pobytu stěžovatele, která mu byla
doručena dne 28. 4. 2016.
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny procesní
podmínky stanovené pro meritorní projednání kasační stížnosti, přičemž dospěl k závěru,
že tomu tak není.
[7] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Podle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany.
[8] K podmínkám postupu podle citovaných ustanovení se Nejvyšší správní soud
již opakovaně vyjadřoval. Např. v rozsudku ze dne 14. 8. 2009, čj. 8 Azs 21/2009 – 91, uvedl,
že „[v]ychází-li soud ve svém rozhodnutí mj. ze skutečnosti, že je účastník řízení neznámého pobytu, musí být
ověření této skutečnosti přiměřeně aktuální.“ Dále v rozsudku ze dne 26. 5. 2005, čj. 7 Azs 271/2004 – 58,
vyslovil, že „[n]emožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (§33 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu) je dána jen tam, kde (…) soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí
a případně další pátrání v příslušných evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý. Pokud
i přes toto úsilí zůstane pobyt stěžovatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení ve smyslu výše citovaného ustanovení
zastavit.“
[9] Nejvyšší správní soud v dané věci provedenými dotazy za účelem zjištění místa pobytu
stěžovatele využil všechny dostupné možnosti, aby bylo zjištěno jeho aktuální místo pobytu.
Přesto se současné místo stěžovatelova pobytu nepodařilo zjistit.
[10] Protože jsou splněny podmínky §33 písm. b) zákona o azylu pro zastavení řízení,
Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. c) za použití §120 s. ř. s.
zastavil.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 věta první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
[12] V řízení byl stěžovateli ustanoven zástupcem advokát Mgr. Vít Biolek, MBA. V takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud určil odměnu zástupce ve výši 3100 Kč za jeden úkon právní služby
(podání kasační stížnosti) a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu s §7,
§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem
tedy 3400 Kč. Jelikož ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna
o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, která činí 21% z částky 3400 Kč, tj. 714 Kč.
Celková částka odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného zástupce tak činí 4114 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. května 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu