ECLI:CZ:NSS:2016:9.ADS.183.2015:29
sp. zn. 9 Ads 183/2015 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
M. L., zast. Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Malická 11, Plzeň, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 17. 3. 2014, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2015, č. j. 16 Ad 28/2014 – 101,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, Mgr. Romanu Seidlerovi, advokátovi se sídlem
Malická 11, Plzeň, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 1 573 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla v souladu
s §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované. Tímto
rozhodnutím byly zamítnuty námitky stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 13. 1. 2014, č. j. X, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost
vrátit přeplatek ve výši 11 483 Kč, který vznikl za období od 14. 11. 2013 do 13. 12. 2013 na
starobním důchodu J. L., matky stěžovatelky, zemřelé dne X.
[2] Podle §64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), má-li právo disponovat s peněžními
prostředky na účtu oprávněného jiná osoba než oprávněný, je tato jiná osoba povinna vrátit plátci
důchodu splátky důchodu oprávněného, které byly připsány na takový účet po dni, za který
náležela poslední výplata důchodu zemřelého oprávněného. Není-li takové osoby, jsou povinny
plátci důchodu vrátit tyto splátky důchodu postupně manžel (manželka), pokud mu (jí) po
zemřelém oprávněném vznikl nárok na vdovecký (vdovský) důchod, a dále děti a rodiče, jestliže
žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti; nelze-li takto vrátit tyto splátky důchodu,
považují se tyto splátky důchodu za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví.
[3] Krajský soud považoval za nesporné, že s účtem disponovala pouze zemřelá a
stěžovatelka žila se zemřelou matkou v době její smrti ve stejné domácnosti.
[4] Z provedených důkazů - výpisů obratů ze sporožirového účtu č. X zemřelé za říjen a
listopad 2013, vyplynulo, že z účtu byly hrazeny mj. poplatky pro dceru stěžovatelky (stravné pro
ZŠ), v den úmrtí oprávněné byla stěžovatelkou vybrána částka 1 200 Kč, oznámení úmrtí bance je
uvedeno až u data 21. 11. 2013, přestože oprávněná zemřela již X (k námitce stěžovatelky, že tak
měl učinil pohřební ústav soud uvedl, že z úřední činnosti mu je známo, že pohřební ústav
neohlašuje úmrtí osoby bance, u které měl vedený účet, nečiní tak ani matrika úmrtí příslušného
úřadu, která např. o úmrtí informuje evidenci obyvatel, soud či ČSSZ). Stěžovatelka nepředložila
žádné důkazy na podporu svých tvrzení o včasném oznámení úmrtí její matky bance; dne 31. 10.
a 25. 11. 2013 byly bankou zaslány zpoplatněné SMS o změně zůstatku na účtu, které
prokazatelně nebyly vyžádány zemřelou a tedy ani jí doručeny. Tvrzení stěžovatelky, že banku
včas na úmrtí matky upozornila a žádné prostředky pro svoji potřebu z účtu nevybrala, soud
neuvěřil.
[5] Zásadní pro vznik přeplatku na starobním důchodu zemřelé však byla dle krajského
soudu skutečnost jiná, a to, že stav účtu byl v mínusu, tj. debetu. Jakkoli se tvrzení stěžovatelky
o její nevědomosti o stavu účtu matky jeví poněkud nereálné, zejména když v den úmrtí matky
ještě sama vyzvedla v hotovosti částku 1 200 Kč údajně pro její potřebu, kterou však
nespecifikovala, je zcela zřejmé, že s ohledem na stav účtu zemřelé, nemohla banka vrátit
žalované částku starobního důchodu, která zemřelé již nenáležela.
[6] Za dané situace stěžovatelka nemůže očekávat, že vzhledem k její sociální i finanční
situaci snad dojde k zániku tohoto „dluhu“ (bez ohledu na údajnou tvrdost vůči ní jako povinné
osobě ve smyslu §64 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění). Ustanovení §64 odst. 5 zákona
o důchodovém pojištění je formulováno jako objektivní odpovědnost osob zde vymezených (bez
ohledu na to, zda se tato konkrétní osoba skutečně obohatila či nikoli), přičemž zákon nezná ani
žádnou kategorii zproštění se odpovědnosti (liberace), proto byla stěžovatelka zcela po právu
označena jako subjekt, jež má přeplatek na důchodě vyplacený na účet oprávněného zemřelého
žalované vyplatit.
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu dle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[8] Uvádí, že postupovala tak, aby k přeplatku nedošlo a vyvinula za tímto účelem veškerou
činnost zejména tím, že banku na úmrtí své matky upozornila. Daný fakt banka nevzala
na vědomí a zaslala peněžní prostředky třetím osobám a tím zapříčinila vznik přeplatku.
[9] Důvodová zpráva k zákonu č. 470/2011 Sb., která do zákona o důchodovém pojištění
vložila ustanovení §64 odst. 5, uvádí, že účelem uvedeného ustanovení je předcházet situacím,
kdy rodinní příslušníci zemřelého důchodce, přestože nemají dispoziční právo k účtu
oprávněného, ale mají přístup k jeho platební kartě a znají PIN, vyberou finanční prostředky
z účtu oprávněného ještě před tím, než se banka o úmrtí majitele účtu dozví a zablokuje ho.
[10] Výklad krajského soudu není správný, protože smysl aplikovaného ustanovení je zabránit
neoprávněnému obohacení rodinných příslušníků, kteří mají přístup k účtu oprávněného
a mohou tak zneužít státní prostředky. V uvedeném případě s peněžními prostředky neoprávněně
nakládala banka, která jediná mohla účet zablokovat.
[11] Jako důkazní prostředky stěžovatelka navrhuje výpis platebních transakcí v období
od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013 z účtu č. X zemřelé, vedené u České spořitelny. Tím je doloženo,
kdy byla na uvedený účet poukázána výplata důchodu, kterou již neměla žalovaná z důvodu úmrtí
oprávněné zasílat a následně, kdy banka z těchto prostředků provedla platby ve prospěch třetích
osob.
[12] Stěžovatelka se neobohatila, resp. z její strany nedošlo k výběru dávky starobního
důchodu. Nelze jí přičítat k tíži, že žalovaná nesprávně zaslala důchod zemřelé.
[13] Stěžovatelka o dluzích matky nevěděla, nevěděla ani o minusovém stavu účtu. Peněžní
prostředky ve výši 1 200 Kč vybrala v zájmu matky, nikoli pro své vlastní potřeby. Potřeby
stěžovatelčiny dcery byly hrazeny z dávek státní sociální podpory, jež byly zasílány na bankovní
účet zemřelé matky, neboť na účet stěžovatelky byla prováděná exekuce.
[14] Na závěr stěžovatelka uvedla, že dne 1. 4. 2014 podala podnět k odstranění tvrdosti
zákona na ministerstvo práce a sociálních věcí, které uvedený podnět odložilo, i přesto,
že ve svém odůvodnění uvedlo, že si uvědomuje, že uvedené zákonné pravidlo může vůči
stěžovatelce jako konkrétní osobě vyznívat tvrdě. Stěžovatelka požádala o pomoc Veřejného
ochránce práv, který se zasadil o to, že bude znovu podána žádost o odstranění tvrdosti zákona.
Současně vyzval ministryni práce a sociálních věcí, aby se vyjádřila k problematice aplikovaného
ustanovení.
[15] Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[16] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[17] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná a stěžovatelka je ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupena. Poté
přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[18] Ze spisového materiálu soud ověřil, že matka stěžovatelky zemřela dne X. Nárok na
poslední dávku důchodu jí proto náležel za období od 14. 10. 2013 do 13. 11. 2013 (výplatním
termínem byl 14. kalendářní den v měsíci). Úmrtí bylo peněžnímu ústavu nahlášeno 21. 11. 2013.
Na účet zemřelé č. X, vedený u České spořitelny byla ještě dne 13. 11. 2013 připsána částka
11 483 Kč, tj. důchod za období od 14. 11. 2013 do 13. 12. 2014, ačkoliv s ohledem na úmrtí
oprávněné nárok na tuto dávku ke dni 14. 11. 2013 zanikl. K žádosti žalované ze dne 19. 11.
2013, doručené bance dne 21. 11. 2013, nemohla banka vzhledem k nulovému zůstatku na účtu
zemřelé takto vzniklý přeplatek žalované vrátit, proto jej žalovaná požaduje dle §64 odst. 5
zákona o důchodovém pojištění vrátit po stěžovatelce.
[19] Veškeré námitky stěžovatelky v podstatě směřují do tvrdosti aplikované úpravy na její
případ, neboť má zato, že vznik přeplatku žádným způsobem nezavinila, ani se o vyplacené
částky na úkor státu neobohatila. Vinu nese žalovaná, případně peněžní ústav, který finanční
prostředky včas nezablokoval.
[20] Žalované rozhodně nelze vytýkat, že spornou částku poukázala na účet zemřelé. Důchod
musí být ke dni splatnosti již připsán na účet, a proto je nutno zařídit jeho poukaz s určitým
časovým předstihem. Splátka důchodu se považuje za vyplacenou po právu i tehdy, pokud
oprávněný zemřel v den splatnosti důchodu. Pokud však zemře přede dnem splatnosti, splátka
poukázaná tak, aby byla nejpozději v den splatnosti připsána na jeho účet, již nenáleží. Jsou-li
důchody jako jediná dávka vypláceny dopředu a nedošlo-li již dříve ke změně výše citovaného
ustanovení z důvodu zachování sociálních jistot důchodců, je zřejmé, že stát je při úmrtí
důchodce ve většině případů poškozen přeplacením důchodu nejméně o jednu splátku, neboť
nelze výplatu včas zastavit, což vždy závisí na mnoha okolnostech (datum úmrtí, splatnost
důchodu, den nahlášení úmrtí důchodce, úmrtí v cizině, apod.).
[21] Soud se se stěžovatelkou neztotožňuje ani v tom, že ustanovení §64 odst. 5 zákona
o důchodovém pojištění lze aplikovat pouze vůči těm osobám, které se o neprávem vyplacené
důchodové dávky obohatily. Právní odpovědnost za vrácení neoprávněně vyplaceného důchodu
byla dlouhodobě původně uzákoněna jen při výplatě důchodu na účet manžela. Z důvodu
efektivního a jednoduchého vrácení finančních prostředků státu, vyplacených po zániku nároku
oprávněného, byla provedena rozsáhlá a zásadní novela §64 uvedeného zákona, jíž byl rozšířen
okruh osob zodpovídajících za vznik přeplatku na důchodu po úmrtí důchodce při výplatě
důchodu na účet o disponenty, manžela či manželku se vznikem nároku na pozůstalostní důchod,
dále děti či rodiče žijící v jedné domácnosti, a není-li těchto osob, lze pohledávku uplatnit jako
dluh oprávněného v dědictví. Odpovědnost uvedených osob je objektivní.
[22] Těmto osobám lze proto uložit přímo povinnost úhrady formou správního rozhodnutí,
aniž by se zkoumalo zavinění, výběry z účtu, zda se tato osoba obohatila, získala finanční
prostředky apod. Z provedené novelizace je zjevný státní zájem na téměř stoprocentní
návratnosti vyplacených důchodů na účet již zemřelého důchodce. V této souvislosti lze
ve shodě s krajským soudem odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014,
č. j. 10 Ads 58/2014 - 35, který uvedl, že „smyslem a účelem zákonné úpravy je bezpochyby dosažení toho,
aby se přeplatek na důchodu vrátil jednoduchým procesním způsobem žalované, která danou důchodovou dávku
vyplatila navzdory tomu, že oprávněný zemřel. Má se tak dít způsobem, který zaručí rychlou návratnost vyplacené
důchodové dávky. Forma správního řízení je i pro osoby povinné nesrovnatelně levnějším mechanismem než obecně
dražší řízení před civilními soudy. Zákonodárce zcela jasně určil prostředek k dosažení tohoto účelu. .....Obecné
nastavení pravidla §64 odst. 5 garantuje, že v obvyklých situacích bude důchodovou dávku hradit ta osoba, která
měla k účtu přístup a která s největší pravděpodobností také dávku z účtu vybrala. S ohledem na velký počet
obdobných věcí v pravomoci žalované současně zákon neklade na žalovanou povinnost zjišťovat, jak se věci
vskutku udály a kdo skutečně částku z účtu vybral. Podle zdejšího soudu je nepochybné, že v obvyklých případech
§64 odst. 5 minimalizuje počet soudních sporů a slouží k rychlému a efektivnímu uspořádání věcí.
O protiústavnosti takto nastavené normy proto nelze vůbec hovořit.“
[23] Skutečnost, že na účet zemřelé byl vyplacen důchod, na který již neměla nárok, není mezi
stranami sporná. Sporné není ani to, že k žádosti žalované již na účtu zemřelé nebyly žádné
finanční prostředky a banka proto nemohla neoprávněně vyplacený důchod žalované vrátit.
[24] Soud považuje za prokázané, že zemřelá byla rozvedena, k účtu nebyl veden ke dni jejího
úmrtí žádný disponent a stěžovatelka žila se zemřelou matkou v době její smrti v jedné
domácnosti. Stěžovatelka je proto jedinou osobou předvídanou zákonem, vůči níž bylo možné
v souladu s §64 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění vydat správní rozhodnutí o přeplatku,
a to bez ohledu na to, zda daný stav sama svým jednáním zavinila či nikoliv.
[25] Při stanovení okruhu povinných osob zákonodárce zjevně vycházel z předpokladu,
že kromě disponenta s účtem, znají PIN oprávněného a disponují s jeho peněžní kartou
i v zákoně vyjmenované osoby žijící s oprávněným ve společné domácnosti. Na využívání těchto
prostředků se logicky také podílí, protože i z důchodu oprávněného bývají spolufinancovány
náklady společné domácnosti. Ostatně tak tomu bylo i v projednávané věci, neboť z účtu zemřelé
bylo mj. hrazeno i stravné nezletilé dcery stěžovatelky a sama stěžovatelka v den úmrtí matky
vybrala z účtu částku 1 200 Kč v hotovosti.
[26] Své zákonné povinnosti vrátit státu zpět finanční prostředky, které mu prokazatelně patří,
se jakožto osoba uvedená v §65 odst. 5 uvedeného zákona nemůže zprostit a nelze tak
přihlédnout ani k důvodům, které uvádí (stav účtu ani dluhy matky neznala, částku 1200 Kč v den
jejího úmrtí vybrala pro potřeby zemřelé, stravné pro dceru bylo hrazeno z účtu matky, protože
vůči stěžovatelce je vedena exekuce). Ani tvrzení o zavinění ze strany peněžního ústavu proto
není podstatné (stěžovatelku lze případně odkázat na civilní řízení). Jen pro úplnost soud uvádí,
že peněžnímu ústavu lze dle jeho přesvědčení stěží vytýkat jakékoliv pochybení, pokud
nezablokoval účet zemřelé dříve, než mu bylo její úmrtí nahlášeno.
[27] Žalovaná nijak nepochybila, postupovala-li dle §64 odst. 5 zákona o důchodovém
pojištění a vyčíslila a předepsala neoprávněně připsaný důchod na účet již zemřelé matky
k úhradě dceři žijící s ní v jedné domácnosti, tedy stěžovatelce.
[28] Případná žádost stěžovatelky o odstranění tvrdosti, resp. její vyřízení s otázkou
zákonnosti napadeného rozhodnutí žádným způsobem nesouvisí a nemůže být ani předmětem
posuzování v nyní projednávané věci.
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., dle
kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[30] O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla
v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady
nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud
rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
[31] Stěžovatelce byl usnesením krajského soudu ze dne 20. 2 2015, č. j. 16 Ad 28/2014 - 64,
pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Podle §35 odst. 8 s. ř. s. zástupce ustanovený
v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační
stížnosti.
[32] Ustanovený zástupce provedl ve věci jeden úkon právní služby, a to sepis kasační
stížnosti jakožto písemné podání nebo návrh ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu]. Nejvyšší správní soud proto ustanovenému zástupci přiznal odměnu za jeden úkon právní
služby ve výši 1 000 Kč (§7 bod 3. a §9 odst. 2 advokátního tarifu), zvýšenou o náhradu
hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Jmenovaný advokát je plátcem
daně z přidané hodnoty a odměna se proto zvyšuje o DPH ve výši o 273 Kč. Za stručný návrh
na přiznání odkladného účinku, který byl součástí kasační stížnosti, soud odměnu ustanovenému
zástupci nepřiznal. Soud dále rozhodl o nepřiznání odměny ani náhrady hotových výdajů
za převzetí a přípravu věci, neboť stejný zástupce již zastupoval stěžovatelku v řízení před
krajským soudem, který mu za tento úkon právní služby náhradu nákladů řízení přiznal.
[33] Mgr. Romanu Seidlerovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
v celkové výši 1 573 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu