ECLI:CZ:NSS:2016:9.ADS.290.2015:23
sp. zn. 9 Ads 290/2015 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P.
Č., zast. JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 15. 7. 2014, č. j. 620 105 0471/315-BK, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2015, č. j. 20 Ad 58/2014 – 48,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
zrušeno její v záhlaví uvedené rozhodnutí, a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto
rozhodnutím byly zamítnuty námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost
žalobce o starobní důchod.
[2] Součástí podané kasační stížnosti byl i návrh na přiznání jejího odkladného účinku,
který byl odůvodněn tak, že pokud by Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, dostala
by se věc do stadia nového posouzení žaloby. Krajský soud, vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu, by pak mohl rozhodnout opačně než v prvním žalobním řízení, v důsledku
čehož by došlo k „obživnutí“ původního rozhodnutí stěžovatelky. Důsledkem nového rozhodnutí
krajského soudu by však nebylo zrušení v mezidobí jí vydaného nového rozhodnutí. Nastala
by tak situace, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Výše nastíněný
výsledek je nežádoucí, neboť je existujícími procesními instituty prakticky neřešitelný.
Rozhodnutí o původní žalobě by pak ztratilo smysl, což by vedlo ke vzniku nenahraditelné újmy,
jejíž vznik je jednou z podmínek přiznání odkladného účinku.
[3] Žalobce k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že s tímto
nesouhlasí. Jediná újma, která v důsledku vedeného sporu vzniká, je újma na jeho straně,
a to neefektivním a kontraproduktivním přístupem stěžovatelky, která podává blanketní kasační
stížnost bez znalosti obsahu dávkového spisu, tedy za situace, kdy neví, co je obsahem sporu. Dle
žalobce odepření odkladného účinku kasační stížnosti nemůže vést k nenahraditelné újmě
stěžovatelky.
[4] Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující
odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně.
[5] Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv
a institut odkladného účinku žaloby i kasační stížnosti má primárně poskytovat ochranu žalobci
(jako účastníku řízení před správním orgánem) před výkonem napadeného rozhodnutí. V zájmu
zachování zásady rovnosti v řízení před soudem však Nejvyšší správní soud judikoval, že ani
správnímu orgánu nelze odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Vznik nepoměrně větší újmy na straně správního orgánu však bude z logiky věci mnohem méně
častý než na straně žalobce.
[6] Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
Dle rozhodnutí ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49 (publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS):
„S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné
újmě.“ Za ojedinělé případy pak lze považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku
způsobilo závažné důsledky. Jako příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí
uvádí rozšířený senát ve výše citovaném rozhodnutí: „vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě,
vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem
zločinnému podniku, apod.“ Rozšířený senát zároveň upozornil, že pokud krajský soud zruší
rozhodnutí správního orgánu, správní orgán je povinen pokračovat v řízení a respektovat závazný
právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku bez ohledu na to, zda byla podána kasační
stížnost.
[7] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako
mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[8] První podmínkou přiznání odkladného účinku je prokázání vzniku nepoměrně větší újmy,
která leží na stěžovateli. Ten musí dostatečně konkrétně onu nepoměrně větší újmu, která
mu vznikne nepřiznáním odkladného účinku, vymezit. Následně je na soudu, aby posoudil, zda
tvrzená újma dosahuje intenzity nepoměrně větší újmy a by zda případné následky nepřiznání
odkladného účinku byly srovnatelné s následky uvedenými v citovaném rozhodnutí rozšířeného
senátu.
[9] Stěžovatelka odůvodnila návrh na přiznání odkladného účinku možnou existencí
dvou různých správních rozhodnutí v téže věci. Toutéž otázkou se zabýval rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu, který v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58 (publ.
pod č. 3270/2015 Sb. NSS), vyslovil: „[h]rozba existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci
není sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Jedná se sice nesporně
o negativní jev, nicméně ani tato obtížně řešitelná procesní situace není bezprostředním
ohrožením důležitého veřejného zájmu a nemůže pro stěžovatelku bez dalšího představovat újmu
dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku její kasační stížnosti.
Při posuzování této otázky není relevantní ani to, z jakých důvodů došlo ke zrušení správního
rozhodnutí.
[10] S ohledem na výše uvedené skutečnosti neshledal soud důvody, na jejichž základě
stěžovatelka žádala o přiznání odkladného účinku, dostatečnými pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. Jiné důvody
stěžovatelka neuvedla, Nejvyšší správní soud proto jejímu návrhu nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu