ECLI:CZ:NSS:2016:9.AFS.214.2016:118
sp. zn. 9 Afs 214/2016 - 118
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. M., zast.
JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 24. 10. 2014, č. j 53303-2/2014-900000-302, č. j. 52305-4/2014-900000-302 a
č. j. 52306-2/2014-900000-302, ze dne 3. 11. 2014, č. j. 53302-2/2014-900000-302 a č. j. 53304-
2/2014-900000-302, ze dne 31. 12. 2014, č. j. 57032-2/2014-900000-302 a č. j. 57033-2/2014-
900000-302, ze dne 26. 1. 2015, č. j. 2513-2/2015-900000-302, ze dne 3. 2. 2015, č. j. 3683-
2/2015-900000-302, ze dne 13. 3. 2015, č. j. 6876-3/2015-900000-302, a ze dne 16. 4. 2015, č. j.
13785-2/2015-900000-302, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2016, č. j. 31 Af 83/2014 – 152, o návrhu na přiznání odkladného
účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byly zamítnuty jeho žaloby
proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného.
[2] Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti podal návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, a to ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu, ve vztahu
k žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného a ve vztahu k prvostupňovým rozhodnutím.
Svůj návrh odůvodnil tím, že celní orgány přihlásily své pohledávky do insolvenčního řízení.
Stěžovatel jako insolvenční správce tyto pohledávky předběžně popřel, nicméně Celní úřad
pro Královéhradecký kraj jej již 2x vyzval k tomu, aby předběžné popření pohledávek
přehodnotil. Jako důkaz předkládá přihlášky pohledávek včetně příloh a dopisy celního úřadu.
Pokud by stěžovatel pohledávky celního úřadu uznal, provedl by nevratný krok.
Popřít pohledávku a posléze ji dodatečně uznat možné je. Uznání pohledávky je ovšem krok
nevratný - uznat pohledávku a posléze ji popřít možné není. Za situace, kdy je veden soudní spor
o pohledávky celního úřadu by uznání pohledávek mohlo vést k nevratným škodám,
pokud by soud vyhověl kasační stížnosti. Za tuto škodu by nesl odpovědnost stěžovatel.
Dle stěžovatele navíc napadený rozsudek trpí takovými vadami právního a procesního
charakteru, že si nedokáže představit, že by jej kasační soud potvrdil. Přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, neboť tyto pohledávky nejsou přednostními a k jejich
případnému uspokojení dojde v souladu se zákonem, není zde tedy ani žádné znevýhodnění státu
jakožto věřitele oproti ostatním věřitelům.
[3] Dne 24. 8. 2016 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno doplnění návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, ve kterém stěžovatel uvedl, že mu byla dne
23. 8. 2016 doručena výzva k uznání pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení odeslaná
přímo žalovaným. Žalovaný uvedl, že neobdrží-li do 15 dnů ode dne doručení této výzvy
odpověď, bude muset podat u příslušného soudu žalobu, což přinese majetkové podstatě
zbytečné náklady na soudní řízení. Žalovaný rovněž osočil zástupce stěžovatele, že jej tento
mylně informuje o výsledcích soudních řízení vedených v České republice. Žalovaný
se tak evidentně snaží zvýšit nátlak na stěžovatele, aby uznal přihlášené pohledávky, což považuje
za nepřípustné. Uznání pohledávek by mohlo vést k nevratným škodám, pokud by kasační soud
vyhověl kasační stížnosti. Přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout žalovanému
ani správci daně žádná újma. Naopak pokud bude návrh na přiznání odkladného účinku
zamítnut, újma hrozící stěžovateli bude zcela zásadní.
[4] Žalovaný v přípise ze dne 25. 8. 2016 k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl,
že většiny přihlášených pohledávek se soudní spor vůbec nedotýká (což je možné ověřit
z přihlášky do insolvenčního řízení). Dále dodává, že všechny přihlášené pohledávky
jsou založené na vykonatelném rozhodnutí a v takovém případě je podle německé soudní praxe
povinen podat (zahájit incidenční spor) přímo insolvenční správce a nikoliv věřitel.
Pokud je stěžovatel přesvědčen, že pohledávky jsou založeny na nicotných či nezákonných
rozhodnutích, měl již podat žalobu. Žalovaný považuje tvrzení o případné škodě za účelové.
Z žádného ustanovení německého insolvenčního zákona nevyplývá, že by insolvenční správce byl
povinen pohledávky přihlášené celním úřadem uznat. Návrh by mohl být důvodný pouze
v případě existence takové povinnosti, tj. v případě, kdy by kasační stížností napadený rozsudek
byl automaticky důvodem k uznání pohledávek. O takový případ se však nejedná. Žalovaný
dále upozorňuje, že kasační stížnost neobsahuje náležitosti podle §106 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
a to zejména uvedení v jakém rozsahu a z jakého důvodu stěžovatel napadá rozsudek krajského
soudu. Kasační stížnost by tedy měla být odmítnuta. Navrhuje, aby soud návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl.
[5] Přípisem ze dne 30. 8. 2016 se žalovaný vyjádřil k doplnění návrhu na přiznání
odkladného účinku. Uvádí, že se nesnaží zvyšovat nátlak na insolvenčního správce ale navázat
s ním komunikaci, neboť z jeho strany došlo pouze k popření pohledávek s tím, že neměl
dostatek času na jejich posouzení. Na další výzvy však již neodpověděl. Vzhledem k tomu,
že insolvenční správce již prodává majetek a insolvenční řízení se blíží ke svému závěru, nezbývá
žalovanému nic jiného než se domoci uznání pohledávek, a to případně i prostřednictvím
incidenční žaloby. Snaží se upozornit insolvenčního správce na skutečnost, že základem
přihlášených pohledávek jsou platební výměry na spotřební daň z minerálních olejů, které byly
vydány na základě daňových přiznání a daň byla vyměřena postupem dle §140 zákona
č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Tyto platební výměry jsou pravomocné a vykonatelné a nebyly
napadeny žádnými opravnými prostředky. Soudní řízení se těchto platebních výměrů nijak
nedotýká.
[6] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti,
které by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám.
Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost
tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností
to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí
svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozhodnutím
krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[8] Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem
plynoucím z rozhodnutí krajského soudu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58).
[9] Uvedená kritéria pro přiznání odkladného účinku návrh stěžovatele nesplňuje.
Dle jeho tvrzení mu může nepoměrně větší újma (nevratná škoda) vzniknout tím, že uzná
pohledávky přihlášené celními orgány do insolvenčního řízení, což je nevratný krok. Stěžovatel
tedy neuvádí, že by mu měla újma vzniknout v souvislosti s výkonem či jinými následky
plynoucími z rozsudku krajského soudu (popř. z rozhodnutí správních orgánů), ale váže vznik
újmy na uznání pohledávek.
[10] Z návrhu není vůbec zřejmá příčinná souvislost mezi vznikem tvrzené újmy a výkonem
či jinými následky plynoucími z napadeného rozsudku krajského soudu. Stěžovatel neuvádí,
proč by měl napadený rozsudek (jeho výkon či jiné právní následky) vést k uznání pohledávek
z jeho strany. Jak zcela správně poznamenal žalovaný, příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou
a následky napadeného rozsudku by byla dána pouze tehdy, pokud by v důsledku právní moci
napadeného rozsudku byl stěžovatel povinen přihlášené pohledávky celních orgánů uznat.
Nic takového však stěžovatel netvrdí a ani nedokládá relevantními důkazy.
[11] Nejvyšší správní soud dodává, že není povinen ani oprávněn za stěžovatele dovozovat
či dohledávat skutečnosti, které by dokládaly, že mu může v důsledku výkonu či jiných právních
následků napadeného rozsudku krajského soudu vzniknout újma.
[12] Nad rámec výše uvedeného Nejvyššího správní soud konstatuje, že z přihlášek
pohledávek Celního úřadu pro Královéhradecký kraj (které stěžovatel doložil jako přílohu návrhu
na přiznání odkladného účinku) vyplývá, že některé z těchto pohledávek byly mimo
jiné podloženy prvostupňovými rozhodnutími, které byly následně potvrzeny (popř. změněny)
rozhodnutími žalovaného ze dne 3. 11. 2014, č. j. 53302-2/2014-900000-302 a č. j. 53304-
2/2014-900000-302, a ze dne 31. 12. 2014, č. j. 57032-2/2014-900000-302 a č. j. 57033-2/2014-
900000-302. Žádná jiná rozhodnutí žalovaného (popř. jim předcházející prvostupňová
rozhodnutí) uvedená v záhlaví tohoto rozsudku však v přihláškách zmíněna nejsou
(nejsou podkladem pro přihlášené pohledávky). Z návrhu na přiznání odkladného účinku
tedy není vůbec zřejmé, že by pozastavení účinků těchto jiných rozhodnutí v přihláškách
neuvedených mohlo mít jakýkoli vliv na přihlášené pohledávky a jejich případné uznání.
[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené vyhodnotil, že stěžovatel neprokázal
existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto
důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu