ECLI:CZ:NSS:2016:9.AFS.284.2015:41
sp. zn. 9 Afs 284/2015 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce:
Ing. D. M., zast. JUDr. Petrem Wildtem, advokátem se sídlem Bohuslava Martinů 1038/20,
Hradec Králové, proti žalovanému: Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, se sídlem
Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2014, č. j.
1390557/14/2701-25200-608126, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2015, č. j. 31 Af 74/2014 – 71, ve znění opravného
usnesení ze dne 6. 11. 2015, č. j. 31 Af 74/2014 – 77, o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), ve znění
v záhlaví označeného opravného usnesení, kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatele
proti exekučnímu příkazu ze dne 29. 8. 2014, č. j. 1390557/14/2701-25200-608126, a věc byla
postoupena Finančnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, jako orgánu příslušnému
pro rozhodnutí ve věci.
[2] Krajský soud rozhodl výše uvedeným způsobem z důvodu, že nebyly vyčerpány všechny
v úvahu přicházející opravné prostředky, konkrétně námitka dle §159 zákona č. 280/2009 Sb.,
daňového řádu, ve znění účinném v posuzované době (dále jen „daňový řád“). S uvedeným
závěrem stěžovatel nesouhlasí. Proti rozsudku krajského soudu proto podal kasační stížnost,
jejíž součástí byl i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[3] Ten odůvodnil tím, že se nachází i s celou rodinou v situaci, kdy exekucí důchodu byl
vytvořen stav nejistoty, který nedůvodně negativně zasahuje do jejich osobního života. Takový
stav lze označit za nelidské zacházení a fyzické strádání. Jde současně i o porušení daňového
řádu. Aby žalovaný získal více finančních prostředků, nabízel stěžovatel možnost exekuce části
majetku v hodnotě 700 000 Kč, tuto možnost správce daně nevyužil a na místo toho použil
nejhorší a nejvíce zatěžující exekuci důchodu.
[4] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že daňové
nedoplatky představují dluh na dani z příjmů fyzických osob a na jejím příslušenství. Splatnost
nedoplatků nastala již v roce 2013. Při vydání exekučního příkazu bylo postupováno zcela
v souladu se zákonem. Vzhledem k době, která uplynula od splatnosti nedoplatků, zásadám,
na nichž je vybudováno vymáhací řízení, a účelu právní úpravy dopadající na vymáhání,
jímž je zejména uspokojení nároků oprávněného (správce daně), žalovaný sdělil, že nesouhlasí
s přiznáním odkladného účinku.
[5] Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být
pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud tak přizná žalobě (či kasační
stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno.
Odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného a měl by být přiznáván v menšině
případů, nikoli zpravidla. Újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, musí být tak významná,
aby opravňovala prolomení pravidla, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá.
[7] Z judikatury vyplývá, že k tomu, aby mohl být kasační stížnosti takový účinek přiznán,
musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má stěžovatel (k tomu např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32 či ze dne 23. 1. 2014, č. j. 6 Ads 99/2013 – 11), jež musí
v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody možného
vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na jeho osobě a osobní situaci.
[8] V uvedeném případě je však v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
pouze tvrzeno, že exekucí důchodu byl vytvořen stav nejistoty, který nedůvodně zasahuje
do osobního života stěžovatele a jeho rodiny. Takové důsledky má však vždy jakékoliv
rozhodnutí, které daná osoba považuje za nesprávné. Fakticky tak nebyla tvrzena žádná
specifická újma než ta, která je zcela běžně s exekucí spojena, a nikoliv to, jak konkrétně
by se ve vztahu k jeho životu a životu jeho rodiny projevila a jakého by byla rozsahu a intenzity.
[9] Mezi řádky lze případnou újmu spatřovat v nedostatku finančních prostředků. V souladu
s rozhodovací praxí kasačního soudu lze za nepoměrně větší újmu považovat pouze poměrně
závažné důsledky do života či existence toho, kdo se přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti domáhal. Tak například jako nenahraditelná újma (dle předchozí dikce §73 odst. 2
s. ř. s.) byl posouzen „hrozící výkon rozhodnutí o uložení pokuty fyzické osobě ve výši, která výrazně přesahuje
prokázaný celoroční příjem rodiny se dvěma nezletilými dětmi“ (k tomu usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 8. 2003, č. j. 6 A 160/2002 - 46). Nepoměrně větší újmou tedy bude újma spíše
tehdy, nebude-li možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno
a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav
jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjde-li sice při uplatnění
rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné
obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod. (podrobně viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56).
[10] Výše uvedené intenzity újma v posuzovaném případě nedosahuje. Jak uvedl soud
již v usnesení ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 Afs 284/2015 – 32, jímž mimo jiné nepřiznal stěžovateli
osvobození od soudních poplatků: „Příjmy stěžovatele a jeho manželky, i pokud by soud vycházel
z jím tvrzených částek, tak činí v souhrnu 15 157 Kč. Jejich příjmy tak představují cca 2,5 násobek životního
minima, které činí v souladu s §3 odst. 3 písm. a) a §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 110/2006 Sb., o životním
a existenčním minimu, v účinném znění, 5 970 Kč.“ Za takových podmínek nelze využít tento zcela
výjimečný institut a odkladný účinek kasační stížnosti přiznat.
[11] Jelikož stěžovatel neprokázal, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, soud se již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[12] Existence podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s.
nebyla prokázána. Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti
podle ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat. Tím soud žádným
způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu