ECLI:CZ:NSS:2016:9.AFS.289.2015:26
sp. zn. 9 Afs 289/2015 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
Mirko Möllen, se sídlem Barthstrasse 16, Mnichov, Spolková republika Německo, insolvenčního
správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem Germeringer Str. 1,
Krailling, Spolková republika Německo, zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem
Šaldova 34/466, Praha 8, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7,
Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. října 2014, č. j 53303-2/2014-900000-
302, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 29. 10. 2015, č. j. 31 Af 83/2014 – 79, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“),
kterým byla shledána nicotnými rozhodnutí žalovaného ze dne 24. října 2014, č. j 53303-2/2014-
900000-302, a rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 6. 10. 2014,
č. j. 56736/2014-550000-3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Shora označeným rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno
prvostupňové rozhodnutí, kterým byla podle §6m odst. 2 písm. b) zákona o pohonných
hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohonných
hmotách“), zrušena registrace distributora pohonných hmot číslo CZ1101532Q001 subjektu
VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka, Pražská 636, Dolní Břežany,
CZ27093948.
[3] Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Svoji žádost
odůvodnil tím, že dne 1. 2. 2015 nařídil Okresní soud Weilheim i. OB rozhodnutím sp. zn. IN
415/14 zahájení insolvenčního řízení proti majetku dlužníka VIKTORIAGRUPPE
Aktiengesellschaft, se sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, a pověřil žalobce insolvenční správou.
Za situace, kdy nebude kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, bude nucen příslušný správce
daně vrátit s největší pravděpodobností do majetkové podstaty kauci ve výši 20 mil. Kč (o jejíž
vydání insolvenční správce požádal) a v případě úspěchu stěžovatele s kasační stížností bude
zmařena možnost užít uvedenou kauci na daňové nedoplatky žalobce. Je třeba si uvědomit,
že prvostupňové a napadené rozhodnutí byly podkladem pro použití kauce. Současně by celní
úřad byl povinen vydat nová rozhodnutí o odnětí registrace distributora pohonných hmot.
Nepřiznáním odkladného účinku by došlo k nepoměrně větší újmě, neboť s ohledem
na probíhající insolvenční řízení by již téměř s jistotou bylo možno konstatovat, že v případě
úspěchu nebude tato částka stěžovateli vrácena celá. Přiznání odkladného účinku se žalobce
nemůže nikterak dotknout, neboť s ohledem na insolvenci nemůže vykonávat činnost
distributora pohonných hmot (nesplňuje podmínky v důsledku insolvence).
[4] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil dne
11. 12. 2015. Uvádí, že krajský soud rozsudky ze dne 29. 10. 2015, č. j. 31 Af 84/2014 – 87,
31 Af 89/2014 – 79 a 31 Af 92/2014 – 160, prohlásil za nicotná všechna dosud žalobami
napadená rozhodnutí vydaná stěžovatelem a správcem daně v souvislosti se zajišťovacími
řízeními, řízeními o pokutách a exekučním řízením. Žalobce požádal správce daně o vydání
exekuované částky a zaplacení úroku z přeplatku do majetkové podstaty. Celní úřad žádosti
nevyhověl (jako důkaz žalobce předkládá přípisy celního úřadu). Dále žalobce poukazuje
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 – 49, z něhož
vyplývá, že ani tvrzená újma v souvislosti s vrácením přeplatku na dani v důsledku
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího orgánu
v daňové věci, není důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Vrácení kauce
nemůže být takovou újmou, navíc vrácení této částky má sloužit k uspokojení věřitelů, mezi
nimiž je i stát. Opačným postupem by došlo k nedůvodnému a nepřípustnému zvýhodnění
jednoho věřitele na úkor ostatních. Žalobce rovněž poukazuje na nález Ústavního soudu
publikovaný pod č. 130/2014 Sb., v němž Ústavní soud zrušil uplynutím dne 30. 6. 2015
ustanovení zákona o pohonných hmotách týkající se kauce. Na základě uvedeného má žalobce
za to, že na straně stěžovatele nebyla splněna podmínka vzniku újmy. Přiznání odkladného
účinku by zasáhlo do rovnosti věřitelů v insolvenčním řízení, což je v rozporu s veřejným
zájmem.
[5] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba, aby
se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které
by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto
skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj
znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností
to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí
svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem
městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[7] Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se již zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
Dle rozhodnutí ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49 (publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS):
S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné
újmě. Za ojedinělé případy pak lze považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku
způsobilo závažné důsledky. Jako příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí
uvádí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném rozhodnutí: vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu
s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil stěžovatelem uvedené důvody a rozhodl odkladný účinek
kasační stížnosti přiznat. Nelze totiž jednoznačně vyloučit, že by důsledky plynoucí
z výkonu/účinků napadeného rozhodnutí (vrácení kauce do majetkové podstaty úpadce), nebylo
možné v budoucnu zhojit. Pokud by byla kauce vrácena žalobci do majetkové podstaty úpadce
a stěžovatel by byl následně úspěšný v řízení o kasační stížnosti, pravděpodobně by již stěžovatel
nezískal kauci z majetkové podstaty úpadce zpět v plném rozsahu. V případě nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti by tak stěžovateli mohla vzniknout nenahraditelná újma.
Takováto újma je nepoměrně větší než újma, která může vzniknout jiným osobám přiznáním
odkladného účinku. Z hlediska možné újmy na straně žalobce povede přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti (v případě neúspěchu stěžovatele v kasačním řízení) pouze k oddálení
účinků napadeného rozsudku, tj. kauce by byla případně vrácena stěžovateli později.
[9] Co se týče usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 Afs 106/2004, na nějž
žalobce poukazuje, dospěl soud k závěru, že skutkové okolnosti (tvrzená hrozící újma) v nyní
posuzované jsou zcela odlišné od skutkových okolností popsaných v uvedeném usnesení. Stejně
tak závěry Ústavního soudu v nálezu č. 130/2014 Sb. na posuzovanou věc (odkladný účinek)
nikterak nedopadají (v této souvislosti srov. novelu zákona o pohonných hmotách provedenou
zákonem č. 157/2015 Sb.).
[10] Soud následně posoudil žádost stěžovatele o přiznání odkladného účinku také z hlediska
zbývající podmínky stanovené §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal rozpor s důležitým veřejným
zájmem. S tvrzením žalobce ohledně zásahu do rovnosti věřitelů v insolvenčním řízení se soud
neztotožnil. Jak již bylo uvedeno výše, pokud nebude stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, povede přiznání odkladného účinku pouze k oddálení účinků napadeného rozsudku.
O zvýhodnění jednoho věřitele na úkor ostatních tak nelze hovořit.
[11] Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě
naplněny, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu