ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.113.2016:32
sp. zn. 9 As 113/2016 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. D., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha, proti žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2014, č. j. 995/DS/2014, JID 42604/2014/KUUK/Hyk, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4.
2016, č. j. 75 A 5/2014 – 48,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá p r áv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla
jako nedůvodná dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního , ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného.
[2] Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí
Magistrátu města Děčín, odboru správních činností a obecního živnostenského úřadu,
ze dne 11. 9. 2013, č. j. OSC/78833/2013/Koh, sp. zn. OSC/Rp -966/35713/2013
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl shledán vinným z přestupku podle §125c odst. 1
písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro projednávanou věc
(dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 14. 4. 2013 v 10.58 hodin,
v katastru obce Dobkovice, na silnici č. I/62, řídil motorové vozidlo zn. Porsche, RZ X,
nedovolenou rychlostí, přičemž mu byla orgány Policie ČR Děčín naměřena rychlost jízdy
159 km/h, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši 3 % mu tedy byla jako nejnižší
skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 154 km/h, čímž překročil nejvyšší povolenou rychlost
stanovenou pro jízdu mimo obec o 64 km/h, za což mu byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč
a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, současně mu byla uložena povinnost
uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[3] Krajský soud se nejprve zabýval procesní námitkou absence řádného zastoupení
v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně. Obdobnou procesní situací
se již soudy opakovaně zabývaly, a to přímo ve vztahu ke zmocněnci R. K., který při svém
zastupování používá obdobnou taktiku (viz rozsudek NSS ze dne 3. 7. 2014, č. j. 9 As 162/2014 -
31).
[4] Soud neměl žádné pochybnosti o tom, že stěžovatel byl zastoupen R . K. a s ohledem na
aktivní vystupování této osoby v řízení neměl takové pochybnosti ani správní orgán prvního
stupně. Vyžádání si originálu plné moci, která je jen dokladem dohody o zastupování, proto
nebylo nutné. Platnost dohody o zastupování, která měla být vázána na zaslání originálu plné
moci, je účelovou procesní konstrukcí, která neodpovídala průběhu správního řízení. Vzhledem
k výše uvedenému shledal nedůvodnou i námitka směřující proti doručování rozhodnutí
stěžovateli, resp. jeho zmocněnci. Žalobou napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 4.
2014 (fikcí doručení), tj. před uplynutím roční prekluzivní lhůty, která by uběhla až dne 14. 4.
2014.
[5] Dále se soud zabýval tím, zda správní orgány řádně zjistily skutkový stav s ohledem
na důkaz (odborný posudek), který stěžovatel uplatnil až v řízení před s oudem. Konstatoval,
že dokazování před soudem se zásadně omezuje na prověření, zda skutkové závěry učiněné
ve správním řízení obstojí.
[6] Z důkazů provedených před soudem bylo zjištěno, že osoba zpracovávající posudek – P.
Š. - není soudním znalcem, ale toliko živnostníkem. Jeho posudek soud považoval za odborné
vyjádření. Proti tomuto odbornému vyjádření stálo krajským soudem opatřené vyjádření ze dne
23. 3. 2016 společnosti ATS -TELCOM PRAHA a.s., které byly soudem poskytnuty podklady, ze
kterých vycházely jak správní orgány, tak P. Š. (zpracovatel odborného posudku). Z obsahu
vyjádření, ve kterém bylo podrobně popsáno fungování laserového rychloměru obecně i ve
vztahu k danému případu, je nepochybné, že ke změření rychlosti automobilu došlo. Pomyslná
kružnice o průměru 50,7 cm, což je plocha, na kterou dopadají laserové paprsky ve vzdálenosti
169 metrů, automobil zasahuje, a to i přesto, že záměrný kříž měřícího zařízení není situován celý
přesně na vozidle. Dále bylo poukázáno na to, že na snímku žádné jiné vozidlo není a rychloměr
sám žádnou rychlost nevygeneruje. Vozidlo bylo změřeno správně a vyhodnocená rychlost
odpovídá skutečné rychlosti vozidla na fotodokumentaci. Ve věci nebylo třeba činit další
dokazování, např. výslechem zasahujících policistů, neboť stěžovateli se dosavadní skutkový stav
nepodařilo zpochybnit.
[7] Námitku neurčitě vymezeného místa skutku v rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně stěžovatel uplatnil až pří ústním jednání dne 25. 4. 2016, tj. po uplynutí lhůty pro podání
žaloby a soud k ní proto nemohl přihlížet.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[8] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností ve smyslu §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s.
[9] Namítá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil (popř. vůbec nehodnotil) provedené
důkazy. Odmítl provést důkaz, kterým by stěžovatel prokázal pravdivost svého žalobního tvrzení,
že správní orgán nesprávně hodnotil listinu, na které je obsažen výstup z rychlo měru. Krajský
soud na místo toho provedl z vlastní iniciativy důkaz, který svědčí ve prospěch správnosti měření.
[10] Nesprávně soud posoudil hodnocení listiny obsažené ve spisu. Předloží- li stěžovatel
důkaz o nesprávnosti měření, nemůže soud tento důkaz neprovést a namísto něj zajistil důkaz
opaku, se kterým se spokojí. Neexistuje důkaz, který by bylo možné označit za „krále důkazů“,
tj. důkaz, který by nemohl být zpochybněn. Krajský soud nemohl vyhodnotit měření
jako správné, provedl-li jen důkazy, které se vyslovují pro závěr o jeho správnosti. Svým vlastním
postupem naopak prokázal, že rozhodnutí žalovaného nebylo dostatečně důkazně podloženo.
[11] Krajský soud pochybil, když se odmítl věnovat námitce, dle které je výrok správního
rozhodnutí nepřezkoumatelný pro nedostatek specifikace místa protiprávního jednání. Právě
v případech vad správního rozhodnutí podřaditelných zrušujícímu důvodu dle §76 odst. 1
písm. a) s. ř. s., je soud oprávněn dispoziční zásadu prolomit a zrušit napadené správního
rozhodnutí z tohoto důvodu i bez návrhu.
[12] Je povinností krajského soudu odůvodnit, proč stěžovatelem namítaná vada
nepředstavuje vadu ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. vadu, která umožňuje dispoziční
zásadu prolomit.
[13] S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že zamítnutí žaloby považuje za zcela oprávněné.
Argumentaci stěžovatele rozhodnutím rozšířeného senátu považuje za nepřiléhavou.
Nedostatečná specifikace místa protiprávního jednání může vyústit pouze v nezákonnost
napadeného rozhodnutí. Závěr soudu, že námitka byla podána opožděně, byl zcela správný.
[15] Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
[17] Soud se nejprve zabýval námitkami zpochybňujícími průběh dokazování před krajským
soudem a následným vyhodnocením provedených důkazů.
[18] Při jednání před krajským soudem byl nejprve zrekapitulován podstatný obsah správního
spisu. Soud následně provedl důkaz uplatněný stěžovatelem, označený jako odborný posudek
Mgr. P. Š., č. ODP – 171/2014/PŠ – TR, ze dne 25. 4. 2014. Dále provedl důkaz výpisem
z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne 14. 3. 2016 k osobě Mgr. P. Š., obalem manuálu
uživatele systému Micro Digi Cam a vyjádřením společnosti ATS – TELCOM Praha a.s. ze dne
23. 3. 2016. Dále rozhodl, že nebude pro nadbytečnost provádět dokazování návodem k obsluze
rychloměru Micro Digi Cam, výslechem T. R. ani R. K.
[19] Z důkazů provedených před krajským soudem bylo zjištěno, že P. Š. není soudním
znalcem, ale toliko živnostníkem. Jeho posudek soud proto považoval toliko za odborné
vyjádření. Proti tomuto odbornému vyjádření stálo krajským soudem opatřené vyjádření ze dne
23. 3. 2016 společnosti ATS -TELCOM PRAHA a.s.. Té byly soudem poskytnuty stejné
podklady, jaké měly k dispozici správní orgány i P. Š. Z obsahu soudem opatřeného vyjádření
plyne jednoznačný závěr, že ke zpochybňovanému změření rychlosti automobilu došlo, neboť
pomyslná plocha, na kterou dopadají laserové parsky (kružn ice o průměru 50,7 cm, na kterou
dopadají laserové paprsky ve vzdálenosti 169 m) automobil stěžovatele zasahuje i přesto, že
záměrný kříž měřícího zařízení není umístěn celý přesně na vozidle. K tomuto jednoznačnému
závěru přispěl i fakt, že na opatřeném s nímku není zachyceno žádné jiné vozidlo, přičemž
rychloměr sám o sobě žádnou rychlost nevygeneruje. Vozidlo bylo změřeno správně a
vyhodnocená rychlost odpovídá skutečné rychlosti vozidla, zachyceného na fotodokumentaci.
[20] Na základě výše uvedeného je zcela zřejmé, že krajský soud provedl a vyhodnotil
jak důkazy svědčící ve prospěch stěžovatele, tak důkazy svědčící v jeho neprospěch.
Nelze mu vytýkat, že provedl důkazy, které žádný z účastníků nenavrhoval. Z dikce §52 odst. 1
s. ř. s. vyplývá, že soud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může provést i důkazy
jiné. Soudní řád správní v tomto ustanovení zakotvuje zásadu vyšetřovací; dává soudům
ve správním soudnictví oprávnění provést nejen důkazy, které navrhují strany řízení,
ale také důkazy, jejichž provedení žádný z účastníků řízení nenavrhl, vyvstala-li potřeba
jejich provedení v řízení najevo.
[21] Konečná volba toho, jaké důkazy a zda vůbec budou v soudním řízení provedeny, závisí
na posouzení soudu. K provedení nových dosud nenavrhovaných důkazů přistoupí zejména
tehdy, vyplývá-li potřeba jejich provedení z obsahu spisu, ale i tehdy, bude -li to podle soudu
pro posouzení věci nezbytné. Naopak není povinen provést důkazy, které by do věci nevnesly
nic nového, jinými slovy, které považuje za nadbytečné (v projednávané věci návod k obsluze
rychloměru Micro Digi Cam či výslech zasahujících policistů).
[22] K tvrzení zpochybňujícímu vyhodnocení důkazů soud uvádí, že dle §77 odst. 2, věta
druhá, s. ř. s., soud jím provedené důkazy hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy
provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového
a právního stavu takto zjištěného. Lze dodat, že dokazování před soudem se zásadně omezuje
na prověření toho, zda dosavadní skutkové závěry ze správního řízení obstojí.
[23] Z obsahu správního spisu zcela jasně vyplývá, že u vozidla Porsche 911 3,6 Turbo, RZ: X
byla naměřena rychlost ve výši 159 km/h ( při zvážení možné odchylky 154 km/h) mimo obec, a
že jako řidič byl zjištěn stěžovatel. Součástí spisovéh o materiálu byla i evidenční karta řidiče,
kterým je opět stěžovatel. Záznam o přestupku vytištěný dne 15. 4. 2013 obsahuje nejen
fotografie výše uvedeného vozidla, ale i záznam o naměřené rychlosti. V projednávané věci se
kasační soud ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, tj. že stěžovateli se odborným
vyjádřením P. Š. v kontextu ostatních důkazů, které jsou jednak ve správním spise, popř. byly
provedeny v řízení před krajským soudem, nepovedlo zpochybnit dosavadní skutkové závěry
učiněné správními orgány.
[24] Námitka zpochybňující postup krajského soudu, který se odmítl zabývat pozdě
vznesenou námitkou napadající nedostatečnou specifikaci místa protiprávního jednání ve výroku
správního rozhodnutí, není důvodná.
[25] Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že tuto námitku stěžovatel poprvé
uplatnil až při ústním jednání dne 25. 4. 2016, tedy téměř dva roky po podání žaloby.
[26] Stěžovatel se mýlí, má-li za to, že případné nedostatečné vymezení místa protiprávního
jednání ve výroku rozhodnutí, má za následek vadu správního rozhodnutí ve smyslu §76 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tj. zrušujícímu důvodu, ke kterému soud přihlíží z úřední povinnosti.
[27] Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že „ [n]euvede-li správní orgán
náležitosti, jimiž je skutek dostatečně a nezaměnitelně identifikován, do výroku svého rozhodnutí, podstatně poruší
ustanovení o řízení [§76 odst. 1 písm. c) s. ř. s]. Ustanovení §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. umožňuje zrušení
rozhodnutí správního orgánu bez jednání v případě, že došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení
před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci, což je posuzovaný případ
nedostatků identifikace skutku v rozhodnutí o jiném správním deliktu. Jde o nezákonnost, k n íž přihlíží soud
jen k námitce, jak již dříve vyslovil rozšířený senát v rozsudku ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 9 Afs 86/2007.
Nelze opomíjet, že správní soudnictví stojí na zásadě dispoziční, pokud z ní zákon výslovně nestanoví výjimky.
V případě nezákonnosti podle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. tomu však tak není“ (srov. usnesení rozšířeného
senátu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 – 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS).
[28] Otázku nedostatečné specifikace místa přestupku soud zkoumá pouze k řádně uplatněné
žalobní námitce. Pokud takovou vadu rozhodnutí k námitce shledá, může rozhodnutí zrušit
i bez jednání ve smyslu §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[29] Odkaz stěžovatele na rozhodnutí rozšířeného senátu týkající se §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
je proto nepatřičný. Krajský soud zcela správně vyhodnotil, že námitka napadající neurčitost
výroku byla uplatněna až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání žaloby. Při důsledném
uplatňování zásady „soud zná právo“ krajský soud ani nebyl povinen odůvodňovat,
proč se nejedná o námitku, ke které se přihlíží z úřední povinnosti. Důvody, pro které soud
shledal tuto námitku za pozdě uplatněnou, odůvodnění obsahuje.
IV. Závěr
[30] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[31] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu