ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.146.2016:71
sp. zn. 9 As 146/2016 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce:
nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický
regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, zast. prof. JUDr. Janem Křížem, CSc.,
advokátem se sídlem Rybná 678/9, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2014,
č. j. 13916-40/2010-ERU, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2014, č. j. 13916-45/2010-
ERU, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Zdeněk – Sun s.r.o., se sídlem Kollárova 1229,
Veselí nad Moravou, zast. JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem Blatnice pod Svatým
Antonínkem 462, v řízení o kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2016, č. j. 62 A 71/2014 – 544,
takto:
Kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností napadla osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatelka“)
shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo k žalobě
nejvyššího státního zástupce zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2014, č. j. 13916-
40/2010-ERU, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2014, č. j. 13916-45/2010-ERU (dále
jen „rozhodnutí o udělení licence“). Rozhodnutím o udělení licence jí byla udělena licence
č. 111018048 na výrobu elektřiny na dobu 25 let.
[2] Stěžovatelka navrhla, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Jejím jediným
zdrojem příjmů jsou platby za dodanou elektrickou energii. K návrhu na přiznání odkladného
účinku doložila dva znalecké posudky. Uvedla, že výstavba fotovoltaické elektrárny byla
financována prostřednictvím bankovního úvěru od společnosti COMMERZBANK ze dne
4. 11. 2010 ve výši 553 200 000 Kč (dále jen „bankovní úvěr ze dne 4. 11. 2010“). Dále získala
zápůjčky, jejichž nesplacená výše ke dni 30. 4. 2016 činila 79 784 000 Kč. Je zatížena dalšími
závazky ve výši 20 380 000 Kč. Od společnosti COMMERZBANK získala termínovanou půjčku,
u které nesplacený zůstatek ke dni 13. 6. 2016 činil 194 373 454,04 Kč (dále jen „termínovaná
půjčka“).
[3] Z doložených daňových přiznání za roky 2011 – 2014 plyne, že jediným zdrojem splácení
poskytnutých úvěrů, půjček a dalších závazků jsou platby za vyrobenou elektrickou energii.
Zůstatky na bankovních účtech činily ke dni 15. 6. 2016 581 834,73 Kč a 77,84 Kč. Dovodila, že
je v podstatě nemožné prodat vybavení elektrárny jinak než pouze jako kovový odpad, jelikož
výroba elektrické energie fotovoltaickými zařízeními není v České republice již podporována, a je
tak „mrtvým“ podnikatelským odvětvím. Odkázala se při tom na znalecký posudek společnosti
PricewaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o. (dále jen „PwC“), který uvedl, že hodnota jejího
majetku ke dni nabytí právní moci napadeného rozsudku krajského soudu je v případě ponechání
rozhodnutí o udělení licence celkem 435 mil. Kč a v případě odejmutí rozhodnutí o udělení
licence jen 93 mil. Kč. Napadeným rozsudkem v podstatě došlo ke zničení důvěry jejich
obchodních partnerů a z tohoto důvodu je prakticky nemožné získat cizí zdroje za účelem
odvrácení fatálních finančních dopadů. Přiznáním odkladného účinku nedojde k újmě žádným
jiným osobám, jelikož kromě stěžovatelky nejsou žádné jiné osoby na svých právech dotčeny.
K tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Uzavírá, že
v jejím případě je ohrožena samotná existence a zároveň přiznání odkladného účinku není
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Má právo na spravedlivý proces, což znamená, že
ohroženému právu má být poskytnuta ochrana v době, kdy ještě taková ochrana má svůj reálný
význam.
[4] Žalovaný se k návrhu na odkladný účinek vyjádřil tak, že není v rozporu s veřejným
zájmem. Na dotaz soudu pak sdělil, že stěžovatelka nedisponuje žádnou další licenci k výrobě
elektrické energie.
[5] Nejvyšší státní zástupce se k návrhu na přiznání odkladného účinku i přes výzvu
nevyjádřil.
[6] Dle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Dle §73 odst. 2 s. ř. s. [s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[7] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 24. 6. 2015,
č. j. 2 As 103/2015 - 128, shledal, že při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti
podané osobou zúčastněnou na řízení proti rozhodnutí, kterým krajský soud rozhodl o žalobě
podané nejvyšším státním zástupcem podle §66 odst. 2 s. ř. s., je třeba vždy zkoumat,
zda by výkon nebo jiné následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám, a to vše pak poměřovat
s existencí důležitého veřejného zájmu.
[8] Nejvyšší správní soud tak v nynější věci jednak posoudil, zda stěžovatelka dostatečně
tvrdila a prokázala, že by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku krajského soudu
pro ni znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout
jiným osobám, a jednak posoudil, zda přiznání odkladného účinku nekoliduje s některým
důležitým veřejným zájmem.
[9] Nejprve poměřoval újmu, která hrozí stěžovatelce s újmou, která by vznikla přiznáním
odkladného účinku ostatním osobám. Stěžovatelce se podařilo popsat a doložit, že výkonem
nebo jinými právními následky rozsudku krajského soudu by utrpěla intenzivní újmu. Zrušení
licence na základě napadeného rozsudku pro ni totiž může mít zásadní ekonomické dopady.
[10] Doložila, že výše nesplaceného zůstatku ke dni 13. 6. 2016 z bankovního úvěru
od společnosti COMMERZBANK je 194 373 454,04 Kč, kde měsíční splátky jsou stanoveny
na 5 399 262,61 Kč, a to zprávou od společnosti COMMERZBANK. Nejvyšší správní soud
ovšem neuvěřil tvrzení, že termínovaná půjčka a bankovní úvěr ze dne 4. 11. 2010 jsou dvě
rozdílné půjčky. Stěžovatelka nedoložila smlouvu o tvrzené termínované půjčce, neuvedla
aktuální nesplacený zůstatek bankovního úvěru ze dne 4. 11. 2010 a zároveň dle doložených,
auditorem ověřených příloh k účetním závěrkám za roky 2013 a 2014 odpovídá výše nesplacené
části bankovního úvěru ze dne 4. 11. 2010 tvrzené částce 194 373 454,04 Kč. Dle bodu 12 příloh
k účetním závěrkám z celkové jistiny 420 mil. Kč bylo splaceno celkem 64 791 tis. Kč v roce 2013
a stejná částka byla splacena i v roce 2014. Nesplacená částka 194 373 454,04 Kč pak odpovídá
udržení obdobného tempa splácení bankovního úvěru ze dne 4. 11. 2010 ke dni 13. 6. 2016.
V doložené příloze účetní závěrky za rok 2014 je uvedeno i stejné datum splatnosti, které
je uvedeno v potvrzení o aktuálně nesplacené výši bankovního úvěru, kterou stěžovatelka
označila za potvrzení o termínované půjčce. Tento závěr odpovídá i splátkovému kalendáři
k bankovnímu úvěru ze dne 4. 11. 2010, který je uveden v příloze D znaleckého posudku
společnosti PwC. Soud tuto špatně uvedenou informaci vyhodnotil jako nepozornost na straně
zástupce stěžovatelky zřejmě v důsledku nepřesného překladu potvrzení COMMERZBANK, kde
se hovoří o „Term Loan Facility“.
[11] Dále stěžovatelka uvedla, že výše jistiny ze smluv o zápůjčce s různými subjekty je zhruba
79 784 000 Kč. Dle znaleckého posudku společnosti ENACO, s.r.o., by prodejem elektrické
energie v případě zachování licence měla v měsících červen – srpen tržby celkem 29 836 654 Kč.
V případě odebrání licence by pak neměla tržby žádné. V období od září do prosince tohoto roku
by při zachování licence měla tržby 15 641 802 Kč. Dle znaleckého posudku společnosti PwC
by v případě odebrání licence klesla hodnota majetku stěžovatelky ze 435 mil. Kč na 93 mil. Kč.
Za popsaného stavu se zdejší soud ztotožnil s tím, že zrušení licence jí znemožňuje pokračovat
ve výrobě elektrické energie, která je hlavním zdrojem jejích příjmů, z nichž je hrazen úvěr,
což může reálně způsobit její ekonomický zánik.
[12] Finanční prostředky na podporu obnovitelných zdrojů elektřiny jsou získávány
z příspěvku na podporu výroby obnovitelných zdrojů zahrnutého v ceně elektrické energie
pro koncové spotřebitele a dále z dotací finančních prostředků vybraných na podporu těchto
zdrojů plynoucích do státního rozpočtu (§28 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích
energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Pokud jde o koncové
odběratele, kteří hradí podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů formou příspěvku
provozovateli sítě, nelze s ohledem na mechanismus vyplácení této podpory očekávat,
že by okamžitým výkonem napadeného rozsudku současně klesla koncovým odběratelům cena
elektřiny o částku, která by stěžovatelce přestala být vyplácena. Avšak i pokud by k takovému
poklesu došlo, újma jednotlivých odběratelů v podobě nepatrně vyšší ceny elektřiny by byla
v porovnání s možnou likvidací stěžovatelky jako ekonomického subjektu relativně méně
významná. Zásadním způsobem není dotčen ani provozovatel přenosové (distribuční) soustavy,
neboť cena elektřiny, za kterou ji vykupuje, je spolu s výše uvedeným příspěvkem
zahrnuta v ceně pro koncového spotřebitele. K tomu srovnej obdobná usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 6. 2015, č. j. 5 As 95/2015 – 82, usnesení ze dne 20. 8. 2015,
č. j. 9 As 173/2015 – 65, nebo usnesení ze dne 5. 11. 2015, č. j. 5 As 202/2015 – 85.
[13] Újma, která by stěžovatelce plynula z výkonu nebo jiných právních následků napadeného
rozsudku krajského soudu, je nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám
v důsledku přiznání odkladného účinku.
[14] Dotčení veřejného zájmu na tom, aby byla provozována jen taková fotovoltaická
elektrárna, na kterou byla vydána platná licence, za situace, kdy alespoň dle tvrzení stěžovatelky
byla elektrárna dosud řádně provozována bez jakýchkoliv výtek příslušných orgánu, což žalovaný
nijak nesporoval, neshledal soud natolik závažné v porovnání s reálnou hrozbou zániku
stěžovatelky za situace, kdy odkladný účinek je přiznán jen na omezenou dobu do doby
rozhodnutí o věci samé.
[15] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že byly naplněny požadavky
§73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatelky přiznal
odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu