ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.147.2016:38
sp. zn. 9 As 147/2016 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. K.,
proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí
nad Labem, zast. Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem Řetězová 195/2, Děčín, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2015, č. j. 4170/DS/2015, JID: 105045/2015/KUUK/Hyk,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
27. 4. 2016, č. j. 78 A 18/2015 – 90,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2016, č. j. 78 A 18/2015 – 90,
se zru š u je a věc se v r ací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného specifikovanému tamtéž. Tímto rozhodnutím bylo pro opožděnost
zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 16. 5. 2014,
č. j. MmM/063952/2014/OSČ-P/PŠ, kterým byl uznán vinným z přestupků podle §125c odst. 1
písm. f) bod 7. a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
[2] Závěr o opožděnosti odvolání opřel žalovaný o to, že prvostupňové rozhodnutí bylo
stěžovateli doručeno 27. 5. 2014, patnáctidenní lhůta k odvolání proto skončila 11. 6. 2014,
odvolání ale bylo podáno až 30. 6. 2014. Podání K. S. z 30. 5. 2014 bylo neplatným elektronickým
podáním odvolání podaným neoprávněnou osobou. Bylo totiž učiněno e-mailem bez platného
elektronického podpisu a K. S. nedisponoval platnou plnou mocí.
[3] Stěžovatel v žalobě zpochybňoval závěry vztahující se k e-mailu z 30. 5. 2014. Z pohledu
projednávané kasační stížnosti byla podstatná argumentace, dle které byl tento e-mail opatřen
uznávaným elektronickým podpisem. Krajský soud totiž považoval za stěžejní právě skutečnost,
že e-mail takto podepsán nebyl, což dle jeho názoru jasně vyplývalo z obsahu správního spisu
(protokolu o přijetí podání a o výsledcích kontroly jeho digitálních podpisů). Vzhledem k tomu
nepřistoupil k provedení důkazu znaleckým posudkem z oblasti IT.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Stěžovatel považuje závěr o tom, že e-mail z 30. 5. 2014 neobsahoval platný elektronický
podpis, za předčasný a neprokázáný. Upozornil, že i správní orgán prvního stupně v písemnosti
ze dne 4. 6. 2014 konstatoval, že e-mailová zpráva byla elektronickým podpisem opatřena. Dále
jej stěžovatel rozporoval printscreenem odchozího e-mailu.
[5] Domnívá se, že musí mít možnost zpochybnit správnost údajů v průvodce elektronického
podání, krajský soud mu ji však upřel. Nijak se nevypořádal s návrhem důkazu printscreenem
a neprovedl ani navrhovaný znalecký posudek, který by spornou skutečnost objasnil. V této
souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2015,
č. j. 9 As 313/2014 – 48.
[6] Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem. Poté přistoupil
k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů.
Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3
a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„s. ř. s.“)]. Přezkumem rozsudku v tomto rozsahu dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
[9] V projednávané věci je sporné, zda byl e-mail z 30. 5. 2014 opatřen uznávaným
elektronickým podpisem. Tato skutečnost je podstatná pro posouzení otázky, zda se jednalo
o účinné podání (odvolání); viz §37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami stěžovatele, které lze podřadit pod
kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku. Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu,
že splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které
je opřeno o dostatek relevantních důvodů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou
vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[11] Stěžovatel konkrétně namítá, že krajský soud opomenul dva z jeho důkazních návrhů,
neboť se nevyjádřil k důkazu printscreenem odchozího e-mailu a neprovedl důkaz znaleckým
posudkem z oblasti IT, kterými stěžovatel rozporoval závěr žalovaného, že podání z 30. 5. 2014
nebylo opatřeno platným elektronickým podpisem.
[12] Nejvyšší správní soud nejprve ověřil, že stěžovatel skutečně v žalobě doručené krajskému
soudu dne 31. 8. 2015 i v jejím doplnění doručeném dne 7. 9. 2015 navrhoval důkaz
printscreenem odchozí e-mailové zprávy, který přiložil. Přisvědčil také tomu, že krajský soud
navržený důkaz v řízení neprovedl, ani se s ním nikterak nevypořádal. Již tím svůj rozsudek zatížil
nepřezkoumatelností, neboť zcela opomenul důkaz navržený stěžovatelem (srovnej nález
Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, publ. jako N 10/3 SbNU 51, nebo
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 – 89, publ. pod
č. 618/2005 Sb. NSS). Uvedeným důkazním návrhem navíc stěžovatel rozporoval skutečnost,
která byla pro rozhodnutí krajského soudu stěžejní.
[13] V dalším řízení proto bude třeba, aby soud důkaz printscreenem odchozího e-mailu
provedl, nebo aby řádně zdůvodnil, proč jeho provedení nepovažoval za nezbytné. Je také
vhodné upozornit, že stěžovatel v této souvislosti v doplnění žaloby vysvětloval, že: „elektronický
podpis se nyní jeví jako neplatný, neboť v mezidobí expiroval, k datu podání však byl platný, což lze ověřit
z veřejného zdroje na adrese www.postsignum.cz.“ Také toto tvrzení a spojený návrh krajský soud
neopomene.
[14] Nejvyšší správní soud následně ověřil, že stěžovatel v doplnění žaloby navrhoval
provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru IT, respektive aby krajský soud vyzval správní
orgán prvního stupně k předložení originálu datové zprávy za účelem vyhotovení znaleckého
posudku. V tomto případě krajský soud na návrh stěžovatele v odůvodnění napadeného
rozsudku reagoval a uvedl, že nepřistoupil k dokazování znaleckým posudkem, neboť spornou
skutečnost považoval za jednoznačně prokázanou správním spisem (protokolem o přijetí podání
a o výsledcích kontroly jeho digitálních podpisů).
[15] Takto koncipované odůvodnění nelze akceptovat, neboť stěžovatel v žalobě a jejím
doplnění obsah protokolu relevantním způsobem zpochybňoval a svá tvrzení podkládal důkazy.
Důsledná aplikace názoru krajského soudu by přitom znamenala, že stěžovatel nemůže obsah
protokolu nijak účinně rozporovat, což nelze připustit. Stěžovatel v této souvislosti přiléhavě
odkazoval na citovaný rozsudek sp. zn. 9 As 313/2014, kde se Nejvyšší správní soud zabýval
téměř shodnými otázkami.
[16] V dalším řízení krajský soud znovu zváží, zda bude namístě provést důkaz znaleckým
posudkem; relevantní v této souvislosti bude také to, zda provede důkaz printscreenem odchozí
e-mailové zprávy a jaké budou výsledky takového dokazování. Je možné, že opětovně dospěje
k závěru, že provedení důkazu znaleckým posudkem není potřebné. V takovém případě však
bude nutné, aby svůj postup důkladně zdůvodnil. Jak již bylo uvedeno, neprovedení důkazu
znaleckým posudkem nemůže být v projednávané věci odůvodněno pouhým odkazem na obsah
správního spisu.
[17] Nad rámec výše uvedeného je vhodné upozornit, že stěžovatel v žalobě a jejím doplnění
zpochybňoval také to, že by závěr, že podání z 30. 5. 2014 nebylo opatřeno platným
elektronickým podpisem, měl oporu ve správním spise. Jednak upozorňoval na opačné vyjádření
správního orgánu prvního stupně ve vyrozumění a výzvě k doplnění odvolání ze dne 4. 6. 2014;
dále zpochybňoval, že by taková skutečnost plynula ze zmiňovaného protokolu. Podle jeho
názoru z něj vyplývá pouze to, že přílohy podání nebyly opatřeny elektronickým podpisem, nikoli
že tomu tak bylo i v případě podání jako takového. Pokud tedy krajský soud z obsahu správního
spisu vycházel, bylo vhodné, aby zejména na vyjádření k obsahu protokolu reagoval.
[18] Vzhledem k tomu, že odůvodnění napadeného rozsudku bylo nepřezkoumatelné,
Nejvyšší správní soud se nemohl otázkou, zda byl e-mail z 30. 5. 2014 opatřen uznávaným
elektronickým podpisem, věcně zabývat. Pro úplnost dodává, že v případě, kdy by krajský soud
v dalším řízení posoudil tuto otázku odlišně (a Nejvyšší správní soud v tuto chvíli nijak
nepředjímá výsledek jeho hodnocení), zváží též relevanci žalobních bodů stěžovatele, kterými
se prvotně pro nadbytečnost nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto napadený
rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení. Krajský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.).
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti mezi účastníky rozhodne krajský soud
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu