ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.148.2016:23
sp. zn. 9 As 148/2016 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: J. N.,
zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 7. 2014, č. j. DSH/8377/14, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2016, č. j. 57 A 88/2014 – 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši
5 000 Kč, který jí bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení, a to k rukám jejího zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta
se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného.
[2] Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně
ze dne 24. 6. 2014, č. j. MMP/137301/14 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto
rozhodnutí bylo potvrzeno.
[3] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelce podle §125f odst. 3 za využití §125c
odst. 4 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro posuzovanou věc, uložena
pokuta ve výši 1 500 Kč, neboť se dopustila správního deliktu podle §125f odst. 1 téhož zákona;
současně jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[4] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti kterému směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí
obdobně. Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. Formulace
konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti,
neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu
ze strany Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
[5] K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58 (publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS),
v němž mj. uvedl: „Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů,
úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti.“ Tyto závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační
stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou
řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost stěžovatelky doručená soudu dne 13. 6. 2016 uvedené náležitosti
nesplňovala, neboť v ní pouze uvedla, které rozhodnutí napadá, čeho se domáhá, a že navrhuje
zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Rovněž v kasační stížnosti
uvedla, že doplní kasační stížnost na výzvu a ve lhůtě stanovené soudem.
[7] Podle §106 odst. 3 nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí
být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky
dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele
z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[8] Pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle
ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., tedy soudní řád správní v řízení o kasační stížnosti zakotvuje
koncentraci řízení; soud již proto nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným
po uplynutí lhůty podle 106 odst. 3 s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 2. 2008, č. j. 5 Afs 124/2006 - 68). Ke stejným závěrům dospěl také Ústavní soud, který
v nálezu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06, mj. uvedl, že pokud je stěžovatel vyzván
k doplnění kasační stížnosti postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnosti
na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto
ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem
prodloužena.
[9] Usnesením ze dne 16. 6. 2016, č. j. 9 As 148/2016 - 15, soud vyzval stěžovatelku
k doplnění kasační stížnosti, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení výše uvedeného
usnesení. Současně ji poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost v uvedené lhůtě doplněna,
Nejvyšší správní soud ji podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. odmítne bez věcného
projednání.
[10] Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den
lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
[11] Usnesení, kterým byla stěžovatelka vyzvána k doplnění kasační stížnosti, bylo doručeno
jejímu zástupci dne 20. 6. 2016. Lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti marně uplynula
ve středu 20. 7. 2016. Doplnění kasační stížnosti nebylo soudu do konce výše uvedené lhůty
doručeno.
[12] Zbývá doplnit, že zástupce stěžovatelky nepožádal v průběhu stanovené jednoměsíční
lhůty o její prodloužení.
[13] Soud tak uzavírá, že kasační stížnost nadále postrádá základní náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s. a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Jelikož
stěžovatelka nevyhověla výzvě ve stanovené lhůtě, tak Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než
kasační stížnost odmítnout v souladu s §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. bez věcného
projednání.
[14] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 a 120 s. ř. s.,
podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[15] Podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu
soudu zaplacený poplatek. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši
5 000 Kč stěžovatelce prostřednictvím jejího zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu