ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.220.2015:47
sp. zn. 9 As 220/2015 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M.
C., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2013, č. j. MSK 37913/2013, sp. zn. DSH/8036/2013/Now,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2015,
č. j. 58 A 34/2013 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle
§78 odst. 7 zákona č. 150/2002 sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba pro shora uvedenému rozhodnutí žalovaného.
[2] Tímto rozhodnutím bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy
ze dne 16. 1. 2013, č. j. SMO/019788/13/DSČ/Jaš (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“),
kterým byl stěžovatel ve společném řízení uznán vinným ze spáchání přestupků dle §125c odst. 1
písm. k) a písm. f) bod 2 a bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se dopustil tím, že dne 22. 9. 2012
ve 20:58 hod., v Ostravě-Bělském Lese, na ul. Plzeňská, u restaurace Dakota, ve směru jízdy
k ul. Horní a ul. Čujkovova, řídil motorové vozidlo tovární značky BMW X6, RZ: X, přičemž v
místě, kde je zákonem obecně stanovena rychlost jízdy nejvýše 50 km/h, mu byla naměřena
silničním radarovým rychloměrem RAMER 10C okamžitá rychlost 93 km/h, po odečtu možné
odchylky měřícího zařízení ± 3 km/h (při rychlosti jízdy do 100 km/hod.), jel rychlostí nejméně
90 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o 40 km/h a více. Dále neměl
při řízení uvedeného vozidla u sebe řidičský průkaz. Dále tím, že dne 7. 11. 2012 ve 8:23 hod.
tím, že v obci Stará Ves nad Ondřejnicí, na ulici Zámecká u základní školy, ve směru jízdy k ulici
Proskovická, řídil motorové vozidlo BMW X6, RZ: X, přičemž v místě, kde je svislým dopravním
značením (B20a) – „Nejvyšší dovolená rychlost jízdy“ stanovena rychlost jízdy nejvýše 40 km/h,
mu byla naměřena silničním laserovým rychloměrem LTI 20/20 TruCAM okamžitá rychlost 53
km/h, po odečtu možné odchylky rychloměru ± 3 km/h, jel rychlostí nejméně 50 km/h, čímž
překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h. Stěžovateli byla za uvedená
jednání uložena pokuta ve výši 7 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na 8 měsíců.
Žalovaným byla v odvolacím řízení doba zákazu řízení motorových vozidel snížena na 6 měsíců.
I. Vymezení věci
[3] Stěžovatel v žalobě namítal celou řadu pochybení. K namítané manipulaci se spisem
(dle jeho přesvědčení byl úřední záznam ze dne 6. 12. 2012 vložen do spisu až po 12. 12. 2012,
tj. po nahlížení do spisu) krajský soud uvedl, že v daném případě není nutno pátrat po tom,
kdy přesně úřední osoba záznam do spisu vložila.
[4] Úřední záznam nese informaci pouze toliko o tom, že úřední osoba telefonicky
kontaktovala obviněného (stěžovatele), a to za účelem oznámení o zrušení jednání. Jeho
zmocněnec nebyl informován, neboť tento nebyl k ústnímu jednání ani předvolán. Nejedná
se tedy o část spisu, jejíž případná absence (v době nahlížení) by mohla mít za následek jakýkoli
zásah do práv stěžovatele – ostatně tento následek nepředpokládá ani sám stěžovatel. Ten
má pouze za to, že pro shora uvedené nebyla jeho námitka podjatosti ze dne 13. 2. 2013 podána
opožděně.
[5] Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že stěžovatel podal námitku podjatosti dne
13. 2. 2013 do protokolu, přičemž tak učinil až po meritorním rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně; žalovaný se k námitce podjatosti vyjádřil věcně na straně třetí v posledním
odstavci napadeného rozhodnutí. Je pravdou, že v odůvodnění rovněž žalovaný konstatuje,
že námitka byla podána opožděně, proto o ní nebylo kvalifikovaně rozhodováno nadřízeným
samostatným rozhodnutím, to však nic nemění na skutečnosti, že sám žalovaný se s námitkou
podjatosti řádně vypořádal.
[6] Skutečnost, že o námitce podjatosti bylo rozhodováno nadřízeným správním orgánem,
a to až po vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nemůže nic změnit na správnosti
rozhodnutí správního orgánu, přičemž by ani tato „vada“ nebyla důvodem pro zrušení
rozhodnutí, neboť nemohlo dojít ke zkrácení práv stěžovatele, pokud o jeho věci
rozhodovala nepodjatá osoba (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2014,
č. j. 9 As 121/2014 - 33).
[7] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce vadného doručení předvolání k jednání,
spočívající v nesprávném doručování předvolání k jednání zmocněnci, tj. společnosti FLEET
Control, s. r. o. namísto P. K., který disponoval substituční plnou moci a který dne 12. 12. 2012
do záznamu o nahlížení do správního spisu požádal o doručování na emailovou adresu. V této
souvislosti odkázal soud na ustálenou a bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu, jejíž
závěry byly potvrzeny i rozšířeným senátem. Jedná se např. o usnesení ze dne 4. 11. 2003,
č. j. 1 As 4/2003 - 48, kde NSS dospěl k závěru, že „Využije-li advokát svého oprávnění dle §26 odst. 1
zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dát se zastoupit jiným advokátem, stává se tento advokát (substitut)
zástupcem advokáta, nikoliv zástupcem účastníka řízení. Doručí-li krajský soud usnesení, kterým se řízení
končí, substitutovi advokáta, jde o neúčinné doručení (§42 odst. 2, §54 odst. 5 a §55 odst. 4 s. ř. s.).“
Obdobně též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2003, č. j. 7 As 8/2003 - 41,
nebo usnesení ze dne 27. 8. 2003, č. j. 7 As 10/2003 - 48. Přesto, že se v posuzovaných věcech
nejednalo o správní řízení, nýbrž o řízení před správními soudy, je s ohledem na obdobnou
úpravu zmocnění ve správním řádu a soudním řádu správním možné a vhodné shora uvedené
závěry aplikovat i v projednávaném sporu. Podle §33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu (dále jen „správní řád“), může mít účastník řízení současně pouze jednoho zmocněnce.
V daném případě byla tímto zmocněncem společnost FLEET Control, s. r. o. Tato využila při
vystavování plné moci ze dne 10. 11. 2012 svého oprávnění, plynoucího z ustanovení §33 odst. 3
správního řádu, dát se zastoupit jinou osobou (tzv. substitutem). P. K. se tak stal zástupcem
společnosti FLEET Control, s. r. o.; nestal se však zástupcem stěžovatele, kterým byla i nadále
pouze společnost FLEET Control, s. r. o. jako stěžovatelem zvolený obecný zmocněnec.
[8] Dokazování bylo provedeno v souladu se zákonem. Ze správního spisu je patrno,
že správní orgán I. stupně vycházel při rozhodování z důkazů, které byly ve správním spise
založeny před ústním jednáním. Při ústním jednání, jehož se stěžovatel neúčastnil, provedl
správní orgán I. stupně výslechy zasahujících policistů. Stěžovatel měl možnost se se všemi
podklady seznámit a vyjádřit se k nim kdykoliv předtím, ale i při ústním jednání dne 10. 1. 2013.
Této možnosti, jak bylo uvedeno výše, však nevyužil. Za této skutkové situace nebylo třeba, aby
ho správní orgán I. stupně zvlášť vyzýval k projednání podkladů rozhodnutí. V prakticky
totožné situaci Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 5. 2011, č. j. 9 As 76/2010 - 76,
uvedl: „...smyslem §36 odst. 3 s. ř. , který stanoví, že účastníkům musí být před vydáním rozhodnutí ve věci
dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, je jim umožnit, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí měli
možnost uplatnit své výhrady k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění, resp. aby mohli učinit procesní
návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Nejvyšší správní soud má přitom
za to, že tento smysl byl v daném případě naplněn, neboť stěžovateli v nyní posuzovaném případě nebyla
jakýmkoli způsobem upřena možnost vyjádřit se ke skutečnostem, na nichž následně správní orgán postavil své
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud k námitce porušení práva na spravedlivý proces uzavírá, že neshledal,
že by bylo jakýmkoli způsobem stěžovateli odepřeno jeho procesní právo se účastnit ústního jednání, během řízení
navrhovat důkazy a sdělovat svá stanoviska k věci, ani že by mu bylo znemožněno se seznámit s podklady
rozhodnutí. Naopak naznal, že to byl sám stěžovatel, kdo nebyl činný a svá zákonem zaručená práva si řádně
nehájil, ačkoli o následcích svého jednání byl řádně poučen. Proto tyto námitky směřující proti porušení práva
na spravedlivý proces neshledal důvodnými.“ Stěžovateli nebylo odepřeno jeho procesní právo účastnit
se ústního jednání, během řízení navrhovat důkazy a sdělovat svá stanoviska k věci, ani mu
nebylo znemožněno seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim.
[9] Soud se neztotožnil ani s názorem o možné falzifikaci výstupu z měřícího zařízení,
v podstatě veškerá argumentace ke způsobu měření a výstupům měřícího zařízení byla založena
na (selektivní) citaci judikatury. Stěžovatel svými tvrzeními nevnesl do odvolacího řízení důvodné
pochybnosti o okolnostech spáchání přestupku. Ze spisu plynou jasné důkazy, že stěžovatel řídil
v obci rychlostí nejméně o 40 km/h více než byla povolená rychlost a v druhém případě rychlostí
nejméně o 10 km/h více. Argumentace, že fotografie jsou ve srovnání se svými elektronickými
originály falzifikované a že měl být ohledán skutečný pramen důkazu - fotografie na pevném
disku, je čistou spekulací, neopírající se o žádná fakta (srov. shodně rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. 4 As 118/2013 - 61, nebo rozsudek téhož soudu ze dne
29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/2014 - 48). Obdobně spekulativní je námitka, že měření nebylo
prováděno příslušníky městské policie, ale soukromou společností. Z výslechu obou zasahujících
policistů městské policie vyplynulo, že měření prováděl str. P. V. Co se týče neprovedeného
důkazu návodem k použití, pak tento důkaz by byl ve věci již nadbytečný, neboť stěžovatel
důvěryhodně nezpochybnil postup policistů při měření (srov. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 2 As 39/2014 – 30, ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 45/2013 – 37
nebo ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 As 29/2011 - 51).
[10] Tvrzení, že správními orgány nebylo prokázáno, že v měřeném úseku (přestupek
ze dne 7. 11. 2012) byla rychlost jízdy omezena na 40 km/h, nemá žádnou oporu. Z obsahu
svědecké výpovědi svědka R. B. (zasahující policista) vyplývá, že před a po měření byla provedena
kontrola dopravního značení B20a (40 km/h) a že v daném úseku se nachází základní škola.
Žalovaný též v odůvodnění uvedl důvody, proč uvěřil svědecké výpovědi uvedeného policisty a
proč v uvedené věci nevyžadoval další dokazování - soud se v tomto místě s argumentaci
žalovaného plně ztotožnil.
[11] Soud nepřisvědčil ani námitce, že stěžovatel vozidlo neřídil. Z obsahu spisu bylo zjištěno,
že dne 22. 9. 2012 bylo sepsáno „Oznámení přestupku“ pprap. Z. P., na němž je stěžovatel
uveden coby osoba, která se měla dopustit přestupku, na zadní straně tohoto oznámení je též
podpis podezřelé osoby; dále správní spis obsahuje úřední záznam pprap. Z. P. ze dne
22. 9. 2012, v němž je uvedeno, že přes stálou službu DI MŘ PČR Ostrava byla provedena
lustrace osoby a vozidla s negativním výsledkem; spis pokračuje dalším úředním záznamem
pprap. Z. P. ze dne 30. 10. 2012, kde je uvedeno, že po zastavení vozidla řidič nepředložil OP a
ŘP, z tohoto důvodu následoval policisty na OOP Ostrava – Zábřeh, kde byl dle CRO a fota
řádně ztotožněn jako M. C. Vzhledem k prvnímu neúplnému úřednímu záznamu a jeho
následnému doplnění ze strany pprap. P., se správní orgán I. stupně zcela správně rozhodl
uvedeného policistu předvolat jako svědka k ústnímu jednání, aby došlo k úplnému vyjasnění
skutkových okolností, které ztotožnění řidiče provázely. Oba úřední záznamy nejsou v rozporu,
nýbrž se vzájemně doplňují. Tuto námitku považoval soud za zjevně účelovou a svědeckou
výpovědí zcela vyvrácenou.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[12] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s.
[13] Namítá, že se krajský soud dopustil nezákonného postupu, neboť nepřihlédl k nicotnosti
rozhodnutí žalovaného, tj. k vadě, ke které byl povinen přihlédnout i bez námitky z úřední
povinnosti. Nicotnost spatřuje v tom, že žalovaný o podaném odvolání rozhodoval věcně,
ačkoliv jej měl pro opožděnost zamítnout.
[14] Žalovaný v rozhodnutí konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí bylo zástupci
stěžovatele doručeno dne 26. 1. 2013. Odvolání však bylo podáno až dne 13. 2. 2013, tj. zjevně
opožděně. Přezkoumal-li žalovaný opožděné odvolání meritorně, postupoval v rozporu s §92
správního řádu, resp. jednal mimo svou kompetenci. Podal-li stěžovatel odvolání opožděně,
nabylo prvostupňové rozhodnutí právní moci, což mělo vliv na počátek výkonu sankce.
[15] Dále stěžovatel namítá nesprávné posouzení právní otázky. Trvá na tom, že předvolání
k ústnímu jednání nebylo řádně doručeno jeho zmocněnci (P. K.), čímž došlo k porušení čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod.
[16] Aplikovat judikaturu týkající se zastupování dle soudního řádu správního na zastupování
dle správního řádu nelze. Zatímco v řízení dle správního řádu může zmocněnec k zastupování
účastníka (§33 odst. 3) zmocnit další osobu, v soudním řádu správním takové oprávnění
zmocněnce absentuje. Jinými slovy správní řád přímo připouští delegaci zastoupení, kterou
žádným způsobem neomezuje. Nelze tak dovodit, že by se delegace nevztahovala na příjímání
písemností.
[17] Dovodil-li krajský soud ze znění §33 odst. 1 správního řádu, že účastník řízení může mít
pouze jednoho zástupce, je takovým zástupcem právě osoba, na kterou bylo zastoupení
delegováno. V opačném případě by zmocněnec, na kterého bylo zastoupení delegováno, nemohl
činit typické procesní úkony (např. vzdání se práva na odvolání), což je absurdní.
[18] Další kasační námitka směřuje do nesprávně zjištěného skutkového stavu. U přestupku
ze dne 7. 11. 2012 nebylo prokázáno umístění značky B20a, která by upravovala nejvyšší
povolenou rychlost. Tvrzení policisty o umístění sporné značky bylo rozporné s tvrzením
stěžovatele. Správní orgány bez dalšího (např. chybějící dokumentace) přisoudily vyšší důkazní
sílu tvrzení policisty, což je v rozporu se závěry uvedenými v rozsudku NSS ze dne 21. 9. 2011,
č. j. 2 As 52/2011 - 47. Stěžovatel (na rozdíl od zasahujících policistů) neměl žádnou možnost
situaci na místě zdokumentovat, proto nebyl důvod k přisouzení vyšší důkazní síly tvrzení
policisty.
[19] S odkazem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí žalovaného
zrušil pro nicotnost.
[20] Žalovaný se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[21] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[22] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že nesdílí názor stěžovatele, že rozhodnutí
žalovaného je nicotné.
[23] Se stěžovatelem se lze ztotožnit v tom, že v rámci rozhodnutí o podaném odvolání dle
§98 správního řádu se odvolací orgán zabývá pouze otázkou včasnosti případně nepřípustnosti
podaného odvolání. Pokud příslušný správní orgán přistoupí k věcnému přezkumu zjevně
opožděného odvolání, jedná se o vadu, která způsobuje nezákonnost konečného rozhodnutí
nikoli jeho nicotnost. Nicotnost [někdy též označována jako nulita, paakt, absolutní zmatečnost,
pseudorozhodnutí, non negotium, zdánlivý akt, právní nullum, neexistence, naprostá (absolutní)
neplatnost ] představuje specifickou kategorii vad správních rozhodnutí. Tyto vady jsou však
vzhledem ke své povaze vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými.
[24] Judikatura považuje za důvody nicotnosti správního aktu např. absolutní nedostatek
pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu
vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost),
požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení
práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání
rozhodnutí (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001 - 96,
publikovaný pod č. 793/2006 Sb. NSS).
[25] Správní řád rozlišuje jednotlivé důvody nicotnosti podle toho, kterým orgánům je svěřena
pravomoc k autoritativnímu stvrzení nicotnosti. Podle §77 odst. 1 správního řádu je v pravomoci
nadřízeného správního orgánu toho orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal, prohlásit jeho
nicotnost. Prohlášení nicotnosti nadřízeným správním orgánem však připadá v úvahu pouze
v případě, když rozhodnutí vydal správní orgán, který k jeho vydání nebyl vůbec věcně příslušný.
Proces tzv. prohlášení nicotnosti z důvodu uvedeného v §77 odst. 1 správního řádu je upraven
v §78 správního řádu. Podle §77 odst. 2 správního řádu je dále nicotné rozhodnutí, které trpí
vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo
jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Možné širší
vymezení důvodů nicotnosti je ponecháno na judikatuře správních soudů.
[26] Žádnou z výše uvedených vad by dle přesvědčení soudu případný věcný přezkum
opožděného odvolání nevyvolal. O namítaném nedostatku pravomoci odvolání věcně
přezkoumat nelze vůbec hovořit. Podle §92 správního řádu je správní orgán naopak povinen
se obsahem i pozdě podaného odvolání zabývat a uvážit, zda z něj nevyplývají důvody
pro nařízení obnovy řízení nebo pro přezkum rozhodnutí mimo odvolací řízení. Odvolání
má v takovém případě buď povahu podnětu k zahájení řízení z úřední povinnosti či povahu
žádosti o obnovu řízení. Případný nesprávný věcný přezkum odvolání v odvolacím řízení by tedy
rozhodně neměl za následek absolutní nedostatek pravomoci správního orgánu.
[27] S ohledem na skutečnost, že námitku opožděnosti jím podaného odvolání a v tomto
důsledku nezákonného postupu žalovaného stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem,
otázkou včasnosti podaného odvolání se nezabýval ani Nejvyšší správní soud.
[28] Nelze se ztotožnit ani s argumentací porušení práva na spravedlivý proces v důsledku
nezákonného postupu při doručování. Nejvyšší správní soud se naopak zcela ztotožňuje
se závěry krajského soudu ohledně udělení substituční plné moci P. K. a jejich účinků.
Argumentaci stěžovatele považuje za naprosto zavádějící.
[29] Správní řád ve svém §33 odst. 1 umožňuje zastoupení účastníka správního řízení
zvoleným zmocněncem na základě plné moci, kterou lze učinit buď ve formě písemné, nebo
může být udělena ústně do protokolu. Plná moc je jednostranným prohlášením zmocnitele
(účastníka správního řízení) především o rozsahu zmocnění a osobě, která byla zmocněna,
a dokládá, že se účastník správního řízení dohodl na svém zastoupení s jinou osobou
(zmocněncem) a že mezi zmocněncem a zmocnitelem byla o tomto zastoupení uzavřena smlouva
(ať již ústní či písemná). Ta má soukromoprávní povahu, typicky se jedná o smlouvu příkazní.
Jako svého zástupce si může účastník zvolit fyzickou nebo právnickou osobu. Současně zákon
stanoví, že v téže věci může mít účastník pouze jednoho zástupce.
[30] Zástupcem účastníka je pouze jím zmocněná osoba, v projednávané věci společnost
FLEET Control, s. r. o. (viz plná moc založena na l. č. 54 správního spisu). Ustanovení §33 odst.
3 správního řádu není ničím jiným než oprávněním zmocněnce udělit se souhlasem zmocnitele
substituční plnou moc jiné osobě. Možnost udělení substituční plné moci musí být výslovně
uvedena v původní plné moci, kterou vystavil účastník zmocněnci. Substitut se nestává
zástupcem účastníka, ale zástupcem zmocněnce.
[31] Správní orgány se žádného pochybení při doručování nedopustily, naopak doručení,
kterého se stěžovatel neprávem dovolává (doručení substitutovi) nevyvolává právní účinky, které
zákon spojuje s doručováním účastníkům řízení či jejich zástupcům.
[32] Námitka, dle které nebylo řádně prokázáno, že v měřeném úseku (přestupek
ze dne 7. 11. 2012) byla rychlost jízdy omezena na 40 km/h, není důvodná. Výpověď policistů
o umístění dopravního značení, navíc v blízkosti základní školy, nelze zpochybnit pouhým
pozdějším odvolacím tvrzením, že žádná značka (B20a), která by upravovala nejvyšší povolenou
rychlost, v době spáchání přestupku v daném místě nebyla. Stěžovatel byl ihned na místě
zasahujícím policistou seznámen s tím, že mu byla naměřena rychlost 53 km/h v úseku
s povolenou rychlostí 40 km/h. K tomuto sdělení, které si přečetl, se odmítl jakýmkoliv
způsobem vyjádřit.
[33] Stěžovatel jistě nemá povinnost se k oznámení o přestupku jakýmkoliv způsobem
vyjadřovat, zpochybnění umístění značky na místě samém v době vytýkaného jednání, by však
nepochybně přispělo k hodnověrnému zpochybnění skutkového stavu, který by navíc mohl být
ihned na místě ověřen. Zpochybnění umístění dopravního značení až v odvolání naopak
navozuje dojem účelovosti takové námitky, která je navíc v projednávané věci v rovině ničím
nepodloženého tvrzení.
[34] Soud nemá žádný důvod zpochybňovat obsah úředních záznamů a zejména obsah
svědecké výpovědi svědka R. B. (zasahující policista), ze které vyplývá, že před a po měření byla
provedena kontrola dopravního značení B20a (40km/h), což odpovídá tomu, že v daném úseku
se nachází základní škola. Obdobně vypovídal i str. městské policie P. V. Argumentace, dle které
by měl soud uvěřit tvrzení stěžovatele pouze proto, že stěžovatel žádné takové značení neviděl a
(na rozdíl od zasahujících policistů) nemohl daný úsek zdokumentovat, nemá racionální základ a
k zpochybnění skutkového stavu nemůže žádným způsobem přispět.
IV. Závěr
[35] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle
kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[36] O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Z uvedených
důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu