ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.230.2015:34
sp. zn. 9 As 230/2015 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Invest Troja s.r.o.,
se sídlem Košická 63/30, Praha 10, zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem
Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2013, č. j. 42008/2013-MZE-16231, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015,
č. j. 11 A 140/2013 – 40,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. 11 A 140/2013 – 40,
se z r uš uj e a věc se v ra cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 9. 4. 2009, č. j. S -MHMP-
513385/2007/OOP-IV-965/R-35/2009/Fi, rozhodl v pochybnostech podle §3 odst. 3 zákona
č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „lesní zákon“), že pozemek ve vlastnictví žalobkyně parc. č. 1513/1 k. ú. Troja,
o výměře 8 247 m
2
, je pozemkem určeným k plnění funkcí lesa ve smyslu §3 odst. 1 písm. a) lesn ího
zákona. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto
rozsudku.
[2] Žalobkyně je napadla u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který žalobu
odmítl usnesením citovaným v záhlaví. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nenaplňuje definici
rozhodnutí podle §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu spr ávního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a je tak podle §70 písm. a) téhož zákona vyloučeno ze soudního
přezkumu.
[3] Vysvětlil, že se nejedná o úkon správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně
určují konkrétní subjektivní práva nebo povinnosti žalobkyně, pouze byl závazně deklarován charakter
pozemku, což samo o sobě do práv či povinností žalobkyně nezasahuje. Shodné závěry obsahuje
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2008, č. j. 1 As 62/2008 – 75. Městský soud dodal,
že pozemek je zařazen jako zeleň a z rozhodnutí Národního výboru hlavního města Prahy ze dne
23. 3. 1970, č. j. OKHZ 2571/69, 176/70, vyplývá, že sice byl vyňat z lesního fondu, ale mají na něm
být zachovány stávající lesní porosty jako vysoká zeleň k plnění jejich funkcí.
[4] Proti usnesení městského soudu nyní žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační
stížností.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného, replika stěžovatelky
[5] Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrdila
nezákonnost napadeného usnesení. Namítala, že judikatorní závěry, o které městský soud opřel
své rozhodnutí, byly překonány usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 11. 2009, č. j. 1 As 89/2008 – 80, publ. pod č. 1999/2010 Sb. NSS. Dle něj rozhodnutí
v pochybnostech podle §3 odst. 3 lesního zákona podléhá přezkumu ve správním soudnictví.
Nejvyšší správní soud tento názor aplikoval i v navazujících věcech, např. v rozsudku ze dne
18. 12. 2009, č. j. 5 As 94/2008 – 44.
[6] Dále zmínila rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Aps 2/2006 – 68,
dle kterého krajské soudy jsou povinny řídit se právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v obdobných věcech. Uvedla také, že napadené usnesení neobstojí z hlediska principu
předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť předchozí žaloba v této věci byla věcně projednána
(napadené rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím vydaným v dalším řízení vedeném poté,
co původní rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 24. 5. 2013,
č. j. 5 Ca 184/2009 – 37, pozn. NSS).
[7] Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný přisvědčil názoru stěžovatelky, nicméně navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl z důvodu hospodárnosti; žaloba je z věcného hlediska neopodstatněná. Stěžovatelka
reagovala v replice, kde především konstatovala, že takto postupovat nelze, neboť by došlo
k tzv. odebrání instance a zásahu do jejího práva na spravedlivý proces.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přistoupil
k přezkumu usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů.
Ověřil také, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přezkumem napadeného usnesení v tomto rozsahu dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[10] Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu je otázka, zda rozhodnutí
v pochybnostech podle §3 odst. 3 lesního zákona, respektive rozhodnutí o odvolání proti takovému
rozhodnutí, je rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s. a zda podléhá přezkumu správních soudů.
[11] Městský soud popsal, proč napadené rozhodnutí (úkon správního orgánu) nepovažoval
za rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. a ztotožnil se s právním názorem, který Nejvyšší
správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 27. 8. 2008, č. j. 1 As 62/2008 – 75 (rozhodnutí NSS jsou
dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud však souhlasí se stěžovatelkou, že tento názor
byl překonán usnesením jeho rozšířeného senátu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 1 As 89/2008 – 80,
publ. pod č. 1999/2010 Sb. NSS, na které v podrobnostech odkazuje.
[12] Soudní řád správní definuje v §65 odst. 1 rozhodnutí jako úkon, jímž se zakládají, mění, ruší
nebo závazně určují práva nebo povinnosti jednotlivců. Tato definice zahrnuje jednak konstitutivní
rozhodnutí, jednak rozhodnutí deklaratorní (závazně určují jeho práva nebo povinnosti).
[13] Nejvyšší správní soud v posledně uvedeném usnesení dospěl k závěru, že rozhodnutím
v pochybnostech podle §3 odst. 3 lesního zákona se sice přímo neukládají práva či povinnosti
(nejedná se tedy o konstitutivní rozhodnutí), nicméně určením, zda je pozemek pozemkem určeným
k plnění funkcí lesa, se zároveň rozhodne o aplikaci celé ř ady právních norem sloužících k ochraně
těchto pozemků a závazně se tak určují práva a povinnosti vlastníků pozemků nebo jejich uživatelů.
Jedná se o deklaratorní rozhodnutí, které zasahuje do právní sféry jedince.
[14] Z výše uvedených důvodů i rozhodnutí žalovaného naplňuje znaky rozhodnutí ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s. a není ze soudního přezkumu vyloučeno podle §70 písm. a) s. ř. s.
[15] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že se nezabýval námitkou stěžovatelky
o překvapivosti napadeného usnesení. Pro závěr o nezákonnosti tohoto rozhodnutí totiž bylo stěžejní,
že městský soud nesprávně zhodnotil otázku přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného ve správním
soudnictví.
[16] Konečně k návrhu žalovaného, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl z důvodu
hospodárnosti (žaloba dle jeho názoru není důvodná), soud uvádí, že stěžovatelka napadla usnesení
městského soudu o odmítnutí žaloby, v úvahu tedy přichází pouze přezkum důvodů k tomuto
postupu. Meritem věci se v tomto řízení zabývat nemohl.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Proto napadené usnesení městského soudu podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc
k dalšímu řízení. Městský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti mezi účast níky rozhodne městský soud
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu