ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.253.2015:33
sp. zn. 9 As 253/2015 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: S. H.,
zast. Mgr. et Mgr. Zbyňkem Vašinkou, advokátem se sídlem tř. T. G. Masaryka 1129, Frýdek-
Místek, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117,
Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2013, č. j. MSK 62011/2013, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Čerčanská 12, Praha 4, v řízení o
kasačních stížnostech žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.
10. 2015, č. j. 22 A 68/2013 - 60,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti žalobce se zas t av u je .
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2015, č. j. 22 A 68/2013 - 60,
se ke kasační stížnosti žalovaného z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Jak žalobce, tak žalovaný napadli svými kasačními stížnostmi shora označený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí
žalovaného ze dne 25. 4. 2013, č. j. MSK 62011/2013, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 28. 12. 2012, č. j. MMFM 142386/2012.
Posledně zmíněným rozhodnutím byla dodatečně povolena stavba silnice I/48 Frýdek-Místek –
Dobrá, obchvat (D 190 – místní komunikace VIII, D 204 – nadjezd v km 4,605, D – 308
odvodnění MK VIII), a bylo povoleno užívání stavby.
[2] Krajský soud v napadeném rozsudku, který je dostupný z www.nssoud.cz, uvedl, že mu
žalovaný dne 6. 8. 2013 předložil textovou část správních spisů, nikoli však jejich grafickou část.
Ze žádné z listin ve spise nebylo možno zjistit, v čem spočívají odchylky skutečného provedení
stavby od stavby povolené původním stavebním povolením, tj. rozhodnutím Obecního úřadu
Dobrá ze dne 16. 3. 2000, č. j. SÚ 72a/00-330/Ko. Krajský soud proto usnesením ze dne
11. 8. 2015, č. j. 22 A 68/2013 - 51, vyzval žalovaného a Magistrát města Frýdek-Místek
k předložení dokumentace skutečného provedení stavby. Ta byla soudu předložena dne
17. 8. 2015. Jednalo se však o prostou dokumentaci provedení stavby bez zřejmého vyznačení
odchylek skutečného provedení stavby od původního stavebního povolení. Z tohoto důvodu
opětovně krajský soud vyzval usnesením ze dne 2. 9. 2015, č. j. 22 A 68/2013 - 54, žalovaného
a Magistrát města Frýdek-Místek k doplnění spisu o dokumentaci stavby objektů D 190, D 204
a D 308, jak byly povoleny rozhodnutím Obecního úřadu Dobrá ze dne 16. 3. 2000,
č. j. SÚ 72a/00-330/Ko. Současně žalovaného poučil, že nebude-li výzvě vyhověno, zruší
napadené správní rozhodnutí.
[3] Dokumentaci požadovanou ve druhé výzvě krajský soud neobdržel, proto bez jednání
napadené správní rozhodnutí zrušil dle §76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
II. Obsah kasačních stížností
[4] Žalovaný ve své kasační stížnosti uvedl, že k posouzení toho, zda je dodatečně
povolovaná stavba v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli
a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu a zájmy
chráněnými zvláštními předpisy, je dostatečným podkladem mj. „prostá“ dokumentace
skutečného provedení stavby, kterou měl krajský soud k dispozici. Krajský soud měl posoudit,
zda stavba splňuje kritéria pro její dodatečné povolení, když se nejedná o změnu stavby
před jejím dokončením, u čehož je vyžadován popis změn a jejich porovnání se stavebním
povolením a projektovou dokumentací.
[5] Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že speciální stavební úřad shromáždil
dostatečné množství podkladů, které mu umožnily posoudit, zda je stavba v souladu s veřejným
zájmem a splňuje i další stanovené podmínky. Dle názoru žalovaného měl soud k dispozici
kompletní spisovou dokumentaci a měl o podané žalobě rozhodnout. Z dikce zákonných
ustanovení vyplývá, že režim povolování staveb se liší od režimu dodatečného povolení stavby
již vybudované.
[6] Obecní úřad Dobrá jako stavební úřad rozhodl o umístění stavebních objektů D 190
a D 204, v odůvodnění konstatoval, že umístění staveb je v souladu s územním plánem obce
Dobrá i sídelního útvaru Frýdek-Místek a vyhovuje obecným technickým požadavkům
na výstavbu. Otázkou rozporu s územním plánem se zabýval krajský soud ve svém rozsudku
ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 22 Ca 492/1999, a Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 1. 2005,
sp. zn. 4 As 22/2003. Nejvyšší správní soud akceptoval, že stanovení trasy předmětné veřejně
prospěšné stavby v územním plánu obce Dobrá nevylučuje alternativní řešení. Pokud byly
některé stavební objekty umístěny v obou výše uvedených územních rozhodnutích rozdílně,
neznamená to rozpor s územním plánem.
[7] Odvolací námitky, které žalovaný posuzoval, lze rozdělit do dvou okruhů. První okruh
tvoří námitky umístění stavebních objektů v rozporu s územním plánem. Zde žalovaný odkázal
na stanovisko Nejvyššího správního soudu, který rozpor s územním plánem neshledal. Druhý
okruh tvoří námitky realizace stavby v rozporu se stavebním povolením. Skutečnost, že stavba
byla realizována v rozporu se stavebním povolením, byla důvodem k zahájení řízení o odstranění
stavby. Předmětem řízení o dodatečném povolení stavby však není posuzování původního
stavebního povolení, jehož podmínky stavebník porušil.
[8] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Proti rozsudku krajského soudu podal blanketní kasační stížnost i žalobce. Aniž by ji
jakkoli doplnil, vzal ji podáním ze dne 4. 12. 2015 v celém rozsahu zpět.
III. Vyjádření žalobce ke kasační stížnosti správního orgánu
[10] Žalobce se ztotožňuje s postupem krajského soudu, který rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení, i když si klade otázku, zda soud neměl využít možnosti uložení
sankce za neuposlechnutí výzvy soudu a donutit tak žalovaného k doplnění podkladů
pro rozhodnutí. S ohledem na nepřiměřenou délku správního řízení by se mu to jevilo
příhodnějším.
[11] Dle žalobce žalovaný v kasační stížnosti hovoří pouze o nepodstatných odchylkách
skutečného provedení stavby od původního stavebního povolení. Jde o zcela nepravdivou
argumentaci, neboť stavba byla v rozporu se stavebním povolením realizována na místě více
než 600 m vzdáleném, nadto v zóně pro bydlení, tedy v rozporu s územně plánovací
dokumentací. Žalobce je přesvědčen, že „veřejný zájem jednotlivce“ požívá stejné ochrany jako zájem
širší veřejnosti, čímž reaguje na tvrzení o společenské potřebě realizované stavby.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svoji podanou kasační stížnost zpět, Nejvyšší správní
soud zastavil řízení o jeho kasační stížnosti na základě §47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s.
[13] Kasační stížností žalovaného se však Nejvyšší správní soud blíže zabýval. Přitom nejprve
posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou
k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.
Za žalovaného jako stěžovatele jedná v řízení o kasační stížnosti jeho zaměstnanec, který má
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon
advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
[14] Okolnosti nynějšího případu jsou následující. Obecní úřad v Dobré jako stavební úřad
vydal dne 16. 3. 2000 stavební povolení č. j. SÚ 72a/00-330/Ko, které se dle doložky právní moci
stalo pravomocným dne 26. 4. 2000. Stavební povolení se týkalo stavby objektů silnice
I/48 Frýdek-Místek – Dobrá obchvat, mezi něž byly zařazeny mj. objekty D 190 – místní
komunikace VIII, D 204 – nadjezd v km 4,605, D – 308 odvodnění MK VIII. Následně
probíhalo kolaudační řízení, přičemž kolaudační rozhodnutí uvedeného obecního úřadu ze dne
8. 7. 2004, č. j. SÚ 426-a/2004-330/Ko, na vyjmenované objekty bylo v odvolacím řízení zrušeno
rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 12. 2004, č. j. DSH/12210/04/Kr, a věc byla vrácena
Obecnímu úřadu Dobrá. Důvodem pro zrušení kolaudačního rozhodnutí byla mj. odchylná
realizace stavby od řešení schváleného ve stavebním řízení (při realizaci objektu D 190 došlo
k vypuštění komunikace kolem Černého potoka a další dílčí změny). V návaznosti na tato zjištění
došlo k zahájení řízení o dodatečném povolení stavby uvedených objektů. V průběhu času
sice bylo vydáno několik dodatečných stavebních povolení, ta však byla zrušena. Věc posléze
dospěla do stavu, kdy Magistrát města Frýdek-Místek vydal rozhodnutí ze dne 28. 12. 2012,
č. j. MMFM 142386/2012, kterým dodatečně povolil stavbu objektů D 190, D 204 a D 308.
Odvolání proti tomuto dodatečnému stavebnímu povolení žalovaný zamítl rozhodnutím,
které bylo napadeno před krajským soudem v řízení, z něhož vzešel nyní napadený rozsudek
krajského soudu.
[15] Důvodem, pro který krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného, bylo nepředložení
grafické dokumentace stavby objektů D 190, D 204 a D 308, jak byly povoleny rozhodnutím
Obecního úřadu Dobrá ze dne 16. 3. 2000, č. j. SÚ 72a/00-330/Ko. Krajský soud rozhodnutí
žalovaného zrušil dle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s odůvodněním, že pro nepředloženou část spisu
nelze rozhodnutí přezkoumat. Tomu v kasační stížnosti oponuje žalovaný, který má za to,
že nepředložení grafické dokumentace zmíněných staveb soudní přezkum neznemožnilo.
[16] K výkladu §76 odst. 1 s. ř. s., na který při zrušení rozhodnutí žalovaného odkazoval
krajský soud, se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 7 Azs 79/2009 - 84 (publ. pod č. 2288/2011 Sb. NSS; dostupné též z www.nssoud.cz).
V bodech 15. a 16. svého usnesení rozšířený senát uvedl: „Ustanovení §76 odst. 1 s. ř. s. stanoví
podmínky, za nichž soud není povinen nařídit jednání, a to proto, že by to bylo nadbytečné a neekonomické,
neboť soudu je ze spisu či z rozhodnutí dostatečně zřejmé, že procesní postup či rozhodnutí jsou natolik vadné,
že rozhodnutí musí být zrušeno. Neznamená to ovšem, že soud je k této úvaze oprávněn bez ohledu na žalobní
námitky. Ustanovení §76 odst. 1 s. ř. s. totiž není výjimkou z dispoziční zásady. […] Směřují-li tedy žalobní
námitky proti vadám podřaditelným ustanovení §76 odst. 1 s. ř. s., soud podle tohoto ustanovení rozhodnutí
zruší bez jednání. V takovém případě není projednání třeba a je nadbytečné zjišťovat souhlas účastníků
s rozhodnutím bez jednání. Nesměřují-li však žalobní námitky proti takovým objektivně existujícím vadám,
může tak soud učinit, pouze pokud vady brání přezkumu v mezích žalobních bodů, jinak by dispoziční zásada
ztrácela smysl.“
[17] Pro posouzení, zda mohl krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušit
pro nepředložení grafické dokumentace stavby objektů D 190, D 204 a D 308, jak byly povoleny
rozhodnutím Obecního úřadu Dobrá ze dne 16. 3. 2000, č. j. SÚ 72a/00-330/Ko, je rozhodné,
zda nepředložení uvedené dokumentace bránilo přezkumu žalobních námitek.
[18] Nejvyšší správní soud konstatuje, že žádná ze žalobních námitek přímo nepoukazovala
na otázku, do jaké míry se skutečně realizovaná stavba odchylovala od původního stavebního
povolení ze dne 16. 3. 2000, č. j. SÚ 72a/00-330/Ko. Je sice pravda, že za situace, kdy došlo
před zahájením prací k vydání (řádného) stavebního povolení, přichází v úvahu vydání
dodatečného stavebního povolení k realizované stavbě tehdy, když byla taková stavba
fakticky zbudována v rozporu s původním (řádným) stavebním povolením. Jak v §88 odst. 1
písm. b) již zrušeného zákona č. 50/1976 Sb., tak v §129 odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona
č. 183/2006 Sb., se totiž v souvislosti s odstraňováním nepovolených staveb a jejich dodatečným
povolováním hovoří o stavbách zbudovaných v rozporu se stavebním povolením, resp. jiným
zákonem předvídaným správním aktem umožňujícím zbudování stavby. Žalobce však
před krajským soudem vůbec nezpochybňoval, že stavba byla zbudována v rozporu s původním
(řádným) stavebním povolením. Naopak, v žalobě výslovně na straně 4 dole uvedl: „V řízení
je nepochybné, že stavba byla zřízena bez stavebního povolení, respektive v rozporu se stavebním povolením.“
Zbudování stavby v rozporu s původním stavebním povolením nebylo před krajským soudem
tudíž vůbec sporné.
[19] Krajský soud výslovně nepoukazoval na žádnou žalobní námitku, kterou by bez nedodané
dokumentace nemohl posoudit. Dle napadeného rozsudku ze správních spisů, jak byly
předloženy, nebylo zřejmé, co bylo předmětem řízení – v čem spočívaly odchylky skutečného
provedení stavby od stavebního povolení ze dne 16. 3. 2000, č. j. SÚ 72a/00-330/Ko.
Zdejší soud již výše objasnil, že existence rozporů mezi skutečně provedenou stavbou
a původním stavebním povolením nebyla žalobcem zpochybněna.
[20] Vzhledem k tomu, že krajský soud nepoukázal konkrétně na některou ze žalobních
námitek, kterou by nemohl bez grafické dokumentace původního stavebního povolení posoudit,
a ani blíže nerozvedl, pro posouzení jaké právní otázky by byla zmíněná dokumentace nezbytná,
mohl Nejvyšší správní soud pouze prověřit, zda je či není z textu některé ze žalobních námitek
na první pohled bez nutnosti bližšího odůvodnění zřejmé, že její vypořádání není možné
bez nedodané dokumentace. Žádnou takovou žalobní námitku však nenalezl.
[21] V části A) žaloby se námitky uvedené v bodech 1), 4), 5), 6), 7) a 8) týkají skutečného
provedení stavby [stoku srážkových vod na pozemek žalobce – bod 1); skrývky orničních vrstev
půdy a terénních úprav – bod 4); přespádování pozemků u severní části nadjezdu – bod 5);
poškození domu žalobce vibračním hutněním – bod 6); umístění objektu SO 190 na pozemku,
o němž žalobce tvrdí, že k němu neměl stavebník žádné právo – bod 7); tvrzení, že stavbou
nadjezdu je ztížena stavba dvou rodinných domů, kterou předpokládal územní plán – bod 8].
Námitka v části A) bodu 2) žaloby směřovala k tomu, že územní rozhodnutí i stavební povolení
nerespektovaly územní plán obce, vyhlášku obce č. 3/1995, a k tomu, že stavba jako celek nebyla
v souladu s územním plánem. Nejvyšší správní soud konstatuje, že právě shrnuté námitky mají
bezprostřední vztah ke skutečnému provedení stavby, přičemž bez bližšího odůvodnění
krajského soudu, které však nebylo podáno, není zřejmé, proč by k vypořádání jakékoli
z nich byla třeba dokumentace týkající se původního stavebního povolení, kterou krajský soud
neobdržel.
[22] Pro úplnost je vhodné poznamenat, že v části A) bodu 2) žaloby je rovněž zmíněno,
že změna umístění objektu D 204 nebyla nikdy veřejně projednána ve stavebním řízení,
jak dle žalobce správní orgán nesprávně uvedl v původním stavebním povolení ze dne
16. 3. 2000, č. j. SÚ 72a/00-330/Ko. K tomu zdejší soud uvádí, že žalobou bylo napadeno
rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému stavebnímu povolení, nikoli původní stavební
povolení ze dne 16. 3. 2000. Výhrady proti původnímu stavebnímu povolení byly pro řízení
před krajským soudem irelevantní, což vede k tomu, že ve vztahu k výhradám proti původnímu
stavebnímu povolení nebylo třeba, aby krajský soud měl grafickou dokumentaci vztahující
se k tomuto původnímu stavebnímu povolení.
[23] Dále žalobce v části A) bodu 3) uplatnil námitku, že nebylo zpracováno posouzení
vlivů stavby na životní prostředí. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že pro situace,
kdy hodnocení vlivů na životní prostředí bylo zpracováno pro stavbu jako celek, zákon
č. 100/2001 Sb. v příloze č. 1 v kategorii I nepředepisuje posouzení vlivů na životní prostředí.
Žalovaný pak prostřednictvím odkazu na odůvodnění rozhodnutí Obecního úřadu Dobrá ze dne
8. 4. 2005, č. j. SÚ 169/2005-330/Ko, poukazoval na to, že žalobce se seznámil v dubnu 2005
se stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 6. 1994 o hodnocení vlivů
na životní prostředí dle §11 zákona č. 244/1992 Sb., které se týkalo stavby silnice I/48
Frýdek-Místek – Dobrá. Nejvyšší správní soud konstatuje, že poukazoval-li žalovaný
na stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 6. 1994, které bylo vydáno více než pět
let před vydáním stavebního povolení ze dne 16. 3. 2000, č. j. SÚ 72a/00-330/Ko, opět není
bez bližšího odůvodnění krajského soudu, které však nelze v napadeném rozsudku nalézt, patrné,
proč by k vypořádání žalobní námitky v části A) bodu 3) žaloby byla třeba grafická dokumentace
ke stavebnímu povolení ze dne 16. 3. 2000.
[24] Dle námitky v části A) bodu 9) žaloby vyvlastněním pro stavbu realizovanou v rozporu
s územním plánem bylo nezákonně zasaženo do práv účastníka řízení. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že u této námitky je třeba zhodnotit, zda v řízení o dodatečném povolení stavby
či v řízení před soudem, které na ně navazuje, je možno zabývat se dopady vyvlastnění,
a pokud ano, jak se námitka dotýká otázky souladu umístění stavby s územním plánem.
Bez bližšího odůvodnění ze strany krajského soudu není seznatelné, proč by k vypořádání této
námitky bylo třeba dokumentace, kterou žalovaný nezaslal.
[25] V části B) žaloby žalobce uplatnil námitky do řízení před správním orgánem
(šlo o námitku nevyrozumění o místním šetření, námitku nedostatečné lhůty k vyjádření
k podkladům, námitku postupu v rozporu se zásadou rovnosti ve vztahu ke stanovování lhůt
a námitku porušení nestranného a objektivního rozhodnutí ve věci, kterou žalobce
dovozoval z existence průtahů v řízení). I u námitek v části B) žaloby není na první pohled
patrné, proč by si krajský soud nevystačil s podklady, které dokumentují průběh řízení
o dodatečném stavebním povolení.
[26] Nejvyšší správní soud na tomto místě může shrnout, že v napadeném rozsudku krajský
soud blíže nekonkretizoval, které ze žalobních námitek nebylo možno projednat z důvodu
nedodání grafické dokumentace vztahující se k původnímu stavebnímu povolení. Blíže
též neodůvodnil, jakým způsobem mu nedodání grafické dokumentace bránilo v projednání
žaloby, a to s ohledem na charakter námitek a skutečnost, že zbudování stavby v rozporu
s původním stavebním povolením nebylo v řízení o žalobě činěno sporným.
[27] V následujícím řízení proto krajský soud buď žalobu projedná bez ohledu na to,
zda mu správní orgány dodají či nedodají grafickou dokumentaci vztahující se k původnímu
stavebnímu povolení ze dne 16. 3. 2000, č. j. SÚ 72a/00-330/Ko, nebo specifikuje,
kterou žalobní námitku, resp. které žalobní námitky nelze vypořádat bez této dokumentace,
přičemž bude třeba blíže odůvodnit, proč tuto námitku, resp. tyto námitky není možno
bez uvedené dokumentace vypořádat. Hodnocení Nejvyššího správního soudu uvedené v bodech
[21] až [25] shora není pro takový případ pro krajský soud limitující, jelikož bylo činěno pouze
z hlediska, zda formulace některé z námitek na první pohled bez nutnosti bližšího odůvodnění
odůvodňuje závěr, že její vypořádání není možné bez nedodané dokumentace. Uvedené
nevylučuje, aby krajský soud takové bližší odůvodnění doplnil, pokud nepřehodnotí svůj původní
závěr a žalobu bude hodnotit bez ohledu na to, zda žalovaný dodá či nedodá grafickou
dokumentaci k původnímu stavebnímu povolení.
[28] Jakkoli Nejvyšší správní soud dal žalovanému coby stěžovateli za pravdu s jeho kasační
stížností, považuje za vhodné vyjádřit údiv nad jeho postupem, kdy v řízení před krajským
soudem zcela rezignoval na jakoukoli reakci na druhou výzvu, jíž se krajský soud domáhal
grafické dokumentace stavby, jak byla povolena původním (řádným) stavebním povolením.
V případě, že žalovaný zastával již v okamžiku obdržení výzvy názor, že požadovaná
dokumentace není pro zhodnocení věci podstatná, mohl takové stanovisko krajskému soudu
objasnit v průvodním dopise připojeném k zásilce s požadovanou dokumentací, čímž by mohl
předejít vedení nynějšího řízení o kasační stížnosti. Vhodné bylo výzvě krajského soudu vyhovět,
i když o ní třeba subjektivně měl žalovaný pochybnosti. Zaslání spisu Nejvyšší správní soud
obecně nepovažuje za nepřiměřeně zatěžující pro správní orgány, žalovaný ostatně
ani nenaznačoval, že by v daném ohledu existovaly nějaké překážky. Uvedené však nic nemění
na tom, že kasační stížnost je důvodná.
V. Závěr a náklady řízení
[29] Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti, kterou podal žalobce, zastavil z důvodu
jejího zpětvzetí. Kasační stížnost žalovaného však shledal důvodnou a napadený rozsudek
proto dle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení je krajský soud vázán závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Současně v novém rozhodnutí krajský soud
rozhodne i o nákladech řízení před Nejvyšším správním soudem (§110 odst. 3, věta první,
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu