ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.26.2016:18
sp. zn. 9 As 26/2016 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobců: a) T. P., a b)
nezl. D. P., oba zast. JUDr. Františkem Kubínem, advokátem se sídlem Dlouhá třída 461/3,
Havířov - Město, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. OAM-841/ZA-ZA02-ZA15-2015, v řízení o
kasační stížnosti žalobců a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2016,
č. j. 62 Az 11/2015 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) se žalobci a)
a b) (dále jen „stěžovatelé“) domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo
rozhodnuto, že jejich žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a písm. b)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, že řízení o udělení mezinárodní
ochrany se zastavuje podle §25 písm. i) téhož zákona, a že státem příslušným k posouzení
podané žádosti podle čl. 3 nařízení E vropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým
se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti
o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní
příslušnosti v některém z členských států, je Estonská republika.
[2] Společně se žalobou stěžovatelé požádali o ustanovení advokáta, neboť se dostatečně
neorientují v zákonech České republiky a potřebují právní pomoc pro doplnění žaloby. Krajský
soud žádosti vyhověl napadeným usnesením specifikovaným v záhlaví, a ustanovil jim zástupcem
JUDr. Františka Kubína, advokáta se sídlem Dlouhá třída 461/3, Havířov – Město. Advokáta
současně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnil žalobu o upřesnění žalobních
bodů.
[3] Za účelem posouzení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků byli stěžovatelé
vyzváni k prokázání majetkových, výdělkových a osobních poměrů. Z předložených informací
soud zjistil, že stěžovatelka a) je vdaná, žádá o udělení azylu i jménem svého nezletilého syna
[stěžovatel b)], oba se nachází v Pobytovém středisku, kde pobírají pouze finanční příspěvky
namísto stravy. Další příjmy ani majetek nemají. Soud tedy vyhodnotil, že jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé jsou cizinci, nemají
znalost českého jazyka, neorientují se v právním řádu České republiky a nemají dostatek
finančních prostředků k placení právních služeb advokáta, vyhověl jejich návrhu a ustanovil jim
zástupce.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti usnesení krajského soudu podali stěžovatelé kasační stížnost, v níž namítali,
že postupem soudu jim bylo odňato právo zvolit si právní zastoupení podle svého uvážení.
K tomu dodali, že uvedený bod a další body kasační stížnosti budou formulovány a doplněny
později po konzultaci se zástupcem.
[5] Ustanovený zástupce reagoval na informaci o probíhajícím řízení ze dne 4. 2. 2016,
č. j. 9 As 26/2016 – 4, se kterou mu soud na vědomí zaslal kopii kasační stížnosti, její důvody
však dále nerozšířil ani nerozvedl.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem. Důvod kasační
stížnosti odpovídá důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Usnesení krajského soudu
přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil také, zda netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[8] Stěžovatelé spatřují pochybení krajského soudu v tom, že jim odepřel právo zvolit
si právního zástupce podle svého uvážení. Ze soudního spisu však kasační soud ověřil, že ve své
žádosti o ustanovení zástupce neuvedli žádnou preferenci ohledně toho, kdo by měl být jejich
zástupcem. V případě, že by navrhli ustanovení konkrétního zástupce, soud byl měl k jejich
návrhu přihlédnout a zhodnotit ho (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
v rozsudku ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008 – 141, publ. pod č. 1995/2010 Sb. NS S).
[9] Žádost o ustanovení zástupce byla zcela obecná: „Předkládám soudu žádost, aby mi soud
ustanovil advokáta a tlumočníka, z důvodu mé nedostatečné češtiny a nedostatečné orientace v zákonech ČR.
Pomoc advokáta potřebuji zejména proto, abych mohla svou žalobu doplnit.“ Krajský soud s ohledem na text
žádosti postupoval zcela řádně, vyzval stěžovatele k doložení majetkových, výdělkových
a osobních poměrů, a jelikož vyhodnotil, že splňují předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků a shledal, že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jejich práv, ustanovil jim
zástupce z řad advokátů. Ze soudního spisu je zřejmé, že při tom přihlédl k tomu, že sídlo
vybraného advokáta se nachází nedaleko pobytového střediska, v němž jsou ubytováni
stěžovatelé, proto s nimi může být poměrně snadno v kontaktu, a vyhodnotil, že zastává
generální praxi, která je zcela dostačující pro zastupování v posuzované věci.
[10] Kasační soud vzhledem k uvedenému neshledal žádné pochybení krajského soudu.
Z úřední činnosti je mu známo, že stěžovatelé následně požádali o ustanovení jiného
advokáta. Tento návrh byl zamítnut usnesením krajského soudu ze dne 21. 1. 2016,
č. j. 62 Az 11/2015 – 26, proti němuž si podali samostatnou kasační stížnost, o níž bude
rozhodnuto samostatným rozhodnutím.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil kasační námitce, proto kasační stížnost podle §110
odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelé v soudním řízení úspěch neměli, proto dle uvedených ustanovení
nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly žádné náklady v řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu