ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.49.2016:51
sp. zn. 9 As 49/2016 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
TurboCar, s.r.o., se sídlem U Dálnice 620, Velká Bíteš, zast. Mgr. Liborem Valentou, advokátem
se sídlem Křížová 96/18, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem
Antonína Čermáka 2a, Praha 6, proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví
ze dne 20. 11. 2012, č. j. O-476795/D65444/2011/ÚPV, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: SPECIAL TURBO a.s., se sídlem Kischova 1732/5, Praha 4, zast. JUDr. Vilémem
Podešvou, LLM, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016,
č. j. 8 A 171/2012 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí
předsedy žalovaného.
[2] Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 10. 10. 2011, sp. zn. O-47695, kterým byla na základě námitek
společnosti SPECIAL TURBO a.s., (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“), podaných
dle §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných
známkách), ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochranných
známkách“), zamítnuta přihláška slovní ochranné známky stěžovatelky ve znění „Naše Turbo
je srdcem Vašeho motoru“ (dále jen „přihlašovaná známka“), pro výrobky a služby zařazené
do třídy 7: stroje a obráběcí stroje; do třídy 12: motory pro pozemní vozidla, spojky a převodová
zařízení pro pozemní vozidla a do třídy 37: služby opravářské podle Niceské dohody
o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek, ze dne 15. 6. 1957
(dále jen „Niceská dohoda“).
[3] Osoba zúčastněná na řízení v řízení před správními orgány úspěšně namítala,
že přihlašovaná známka je zaměnitelná s její starší již zapsanou ochrannou známkou č. 313106
ve znění „jsme srdcem Vašeho motoru“ (ode dne 14. 7. 2010 s právem přednosti ode dne
21. 12. 2009, dále také jen „namítaná známka“), a to pro služby zařazené do třídy 35:
maloobchodní a velkoobchodní prodej a zprostředkovatelské služby v oblasti nákupu a prodeje
výrobků silničních motorových vozidel, strojů, strojních zařízení, dopravních prostředků,
turbodmychadel, klimatizací, propagační, reklamní a informační činnost všeho druhu, marketing,
reklamní a propagační činnost, elektronický obchod a internetový obchod s výše uvedenými
výrobky; do třídy 37: opravy a údržba silničních vozidel, strojů, zařízení, turbodmychadel
a ostatních dopravních prostředků, údržbářské práce; do třídy 39: silniční motorová doprava
nákladní vnitrostátní, přeprava zboží podle Niceské dohody.
I. Vymezení věci
[4] Předmětem sporu je otázka vzájemné zaměnitelnosti starší namítané ochranné známky
osoby zúčastněné na řízení a přihlašované známky stěžovatelky.
[5] Městský soud úvodem konstatoval, že v předcházejícím řízení bylo oběma správními
orgány rozhodováno podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách a obsahem
tohoto ustanovení byl současně vymezen i předmět známkoprávního řízení.
[6] Námitky stěžovatelky směřující do porušení §4 písm. m), potažmo §7 odst. 1 písm. k)
zákona o ochranných známkách (otázka dobré víry osoby zúčastěné na řízení při přihlašování
namítané ochranné známky), včetně odkazu na související judikaturu Nejvyššího správního
soudu, proto nejsou v projednávané věci relevantní. Otázka podmínek zápisu namítané ochranné
známky do rejstříku ochranných známek nebyla a nemohla být předmětem žalobou napadeného
správního řízení.
[7] Dále v této souvislosti uvedl, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatelka
podala u Úřadu průmyslového vlastnictví návrh na prohlášení namítané ochranné známky
za neplatnou, a to právě s ohledem na nedostatek dobré víry ze strany osoby zúčastněné
na řízení. Rozhodnutím ze dne 12. 7. 2012 byl tento návrh Úřadem průmyslového vlastnictví
zamítnut. Posléze byl žalovaným pro opožděnost zamítnut i rozklad proti tomuto rozhodnutí.
Stěžovatelka podala dne 4. 1. 2013 správní žalobu, která je u městského soudu vedena
pod sp. zn. 8 A 6/2013.
[8] Podle ustálené judikatury v řízení o námitkách uplatněných proti zápisu přihlášené
ochranné známky Úřad průmyslového vlastnictví zkoumá, zda namítajícímu svědčí práva,
která tvrdí a prokazuje, a zda zápisem přihlášeného označení může být do těchto práv zasaženo.
V řízení o námitkách nelze zkoumat, zda namítaná ochranná známka vznikla po právu.
S ohledem na skutečnost, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno až dne 20. 11. 2012,
tedy poté, co rozhodnutí o návrhu na prohlášení neplatnosti namítané ochranné známky
č. 313106 nabylo právní moci, existoval k tomuto dni právní stav zapsané namítané ochranné
známky, který nebyl vyvrácen.
[9] Namítaná ochranná známka ve znění „jsme srdcem Vašeho motoru“, je tedy ochrannou
známkou platnou a důvodem proti zápisu přihlašovaného označení ve znění „Naše Turbo
je srdcem Vašeho motoru“.
[10] Městský soud v Praze se při vypořádání žalobních námitek řídil nálezem Ústavního soudu
ze dne 12. února 2009, III. ÚS 989/08, podle něhož „není porušením práva na spravedlivý proces,
jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek,
pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak,
že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (bod 68).
[11] Žalovaný porovnávaná označení dostatečně popsal a správně stanovil kritéria
pro hodnocení podobnosti slovních označení. Poté přistoupil k jejich porovnání z hlediska
vizuálního, fonetického a sémantického, vycházel při tom z ustálené judikatury Soudního dvora
Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“), zejména z jeho rozhodnutí ve věci C-342/97 Lloyd
Schuhfabrik Meyer. Jeho z ávěr, že přihlašovaná ochranná známka je se starší namítanou
ochrannou známkou zaměnitelná jako celek, je správný a řádně odůvodněný.
[12] Námitku, dle které slogany „jsme srdcem Vašeho motoru" a „Naše Turbo je srdcem
Vašeho motoru" nemohou vést u veřejnosti k záměně, neboť namítaná ochranná známka
expresivně - na rozdíl od označení přihlašovaného - neuvádí, co že je srdcem motoru, městský
soud věcně projednal a zamítl. Stěžovatelka v této souvislosti namítala, že srdcem motoru je spíše
válec, píst, kliková hřídel nebo hlava motoru.
[13] Soud přisvědčil žalovanému, že přihlášené výrobky a služby zatříděné ve třídách 7, 12 a 37
podle Niceské dohody jsou podobné či shodné se službami, pro něž je zapsána namítaná
ochranná známka ve třídách 35 a 37 Niceské dohody. S ohledem na vysoký stupeň podobnosti
zejména ze sémantického hlediska existuje na straně veřejnosti nebezpečí záměny, resp. asociace
přihlašovaného označení s namítanou ochrannou známkou. Přihlašovaná ochranná známka
nevymezuje výrobky a služby přesně či určitě, ale naopak se týká velmi obecné kategorie výrobků
a služeb.
[14] Základním a rozhodujícím kritériem pro posouzení zaměnitelnosti známek označujících
shodné nebo podobné výrobky či služby je vždy hledisko běžného spotřebitele, tedy posouzení,
zda známky jsou natolik odlišné (distinktivní), že nemohou u běžného spotřebitele vyvolat
možnost záměny a v tomto směru ho uvést v omyl. Zkoumání podobnosti nemůže být založeno
pouze na formálním porovnání jednotlivých prvků, ale musí se zakládat na porovnání
známkových motivů střetnuvších se označení - tj. rozhodujících složek porovnávaných označení,
které při celkovém posuzování jsou výrazem charakteristických vlastností srovnávaných označení.
[15] Zaměnitelnost označení může být dovozována z podobnosti v dominantním prvku nebo
naopak z toho, že označení dominantní odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou
rozlišovací schopnost. Na podobnost známek tak lze usuzovat podle toho, co vytváří celkový
dojem, tedy buď již z pouhé části obrazové, či slovní, nebo ze souhrnu obou.
[16] K závěru o zaměnitelnosti není třeba, aby tento dojem byl všeobecný; rozhodující
je hledisko „běžného spotřebitele“, tedy toho, komu je značený výrobek (služba) určen.
Za zaměnitelné lze považovat jen takové označení, které může vést při svém působení na trhu
k omylu spotřebitele o shodě ochranné známy s jinou (shodně např. Boh. A 10.915/33-II.:
„Při posuzování podobnosti známek jest přihlížeti k možnosti omylu průměrného konsumenta - při obyčejné
pozornosti - o původu zboží označeného ochrannými známkami vykazujícími určité charakteristické znaky“,
popř. Boh. A 12.403/36, vykládající podobnost známek ve vztahu k obyčejné pozornosti
průměrného konsumenta a dovozující, že při této míře pozornosti utkví v paměti pouze
všeobecné znaky známek, jejich celkový dojem, vytvářející tzv. pamětní obraz). Jak patrno,
při posuzování zaměnitelnosti střetnuvších se ochranný známek je určujícím kritériem to,
co vytváří celkový dojem ochranné známky. Obdobně judikuje i Soudní dvůr: „pravděpodobnost
záměny musí být posuzována globálně s přihlédnutím ke všem faktorům relevantním pro okolnosti případu“
(viz citovaný rozsudek ve věci C-251/95 SABEL BV, bod 22); globální posouzení vizuální, sluchové
a významové podobnosti střetnuvších se známek musí být založeno na celkovém dojmu, který známky vyvolávají,
přičemž je třeba vzít v úvahu zejména jejich distinktivní a dominantní prvky (tamtéž, bod 23). Z uvedených
kritérií posuzování zaměnitelnosti podle názoru soudu vycházel i žalovaný.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[17] Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[18] Po rekapitulaci dosavadního řízení stěžovatelka znovu opakuje, že namítaná ochranná
známka byla podána ve zlé víře a v žádné fázi dosavadního řízení nebyly provedeny
v této souvislosti jí navržené důkazy. Navrhovala vyhotovení znaleckého posudku,
který by prokázal, ke kterému dni byla na webovou stránku „www.turbocar.cz“ umístěn slogan:
„Naše TURBO je srdcem vašeho motoru“, a výslech tvůrce webových stránek.
[19] Námitkám osoby zúčastněné na řízení nemělo být vyhověno už jen z tohoto důvodu
a soud se neměl omezit čistě na zkoumání způsobilosti zápisů přihlašované známky podle §7
odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách.
[20] Je přesvědčena, že přihlašovaná známka není s namítanou ochrannou známkou
zaměnitelná. Téměř nikomu, a to ani běžnému spotřebiteli, se ve slovním spojení „srdce vašeho
motoru“ nevybaví turbo, přičemž za skutečné srdce motoru lze považovat válec, píst, hřídel,
hlavu motoru atd. Nesouhlasí se závěrem, že by se pod pojmem „motor“ mohl komukoliv
vybavit turbomotor.
[21] Přihlašovaná ochranná známka obsahuje dostatečně rozlišující prvek spočívající
ve spojení slov „Naše Turbo“. Naopak namítaná známka spočívá ve zdůraznění pouhého
„Jsme srdce“. Z hlediska fonetického má proto přihlašovaná známka dostatečnou rozlišovací
způsobilost ve srovnání s namítanou známkou. Sám soud uvádí, že je nutné vzít v úvahu mimo
jiné faktor, že průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam počáteční části slov než částem
následujícím a při vnímání slovního označení obvykle rozloží toto označení na slovní prvky,
které mu naznačují konkrétní význam, nebo které se podobají slovům. V případě přihlašované
známky lze jednoznačně dovodit, že zásadním rozlišovacím prvkem je oproti namítané ochranné
známce právě slovo „Turbo“, resp. „Naše Turbo“. Právě toto slovní spojení je vodícím prvkem,
který bude průměrným spotřebitelem vnímán a považován za určující. Koncové spojení obou
ochranných známek naopak významné není.
[22] Z hlediska rozlišitelnosti ochranných známek pohledem běžného spotřebitele je rovněž
nutné vnímat území, na kterém jsou ochranné známky spotřebitelům prezentovány a fakticky
prodávány výrobky. Stěžovatelka působí na relevantním trhu zejména v rámci Jihomoravského
kraje. Průměrný spotřebitel za ní proto nemůže dojíždět do Prahy, kde naopak působí osoba
zúčastněná na řízení. Je tedy pravděpodobné, že se průměrný spotřebitel (relevantní veřejnost)
o vzájemném konkurenčním postavení obou společností ani nedozví. Zákazník obou společností
si totiž pravděpodobně bude s ohledem na povahu poskytovaných služeb hledat dané službě
v rámci svého nejbližšího bydliště (sídla). Mezi oběma ochrannými známkami nedochází
ke vzájemnému zásahu do distribučních kanálů. Rovněž služby a výrobky, resp. třídy,
ve kterých jsou zapsány, jsou rozdílné a nedochází k jejich střetu ani v rámci zapisovaných třídit
a tyto tak mohou do značné míry působit v rámci ochrany jednotlivých tříd samostatně.
[23] V souladu se soudem uváděnou judikaturou nebyly žalovaným ani soudem řádně
zohledněny všechny podstatné faktory, které charakterizují vztah mezi oběma ochrannými
známkami.
[24] Opakovaně je nutné zdůraznit, že soud rovněž chybně nepřihlédl k ostatním námitkám
stěžovatelky, a to zejména k námitce chybějící dobré víry osoby zúčastněné na řízení při zápisu
namítané známky.
[25] S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[26] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. 7 A 35/2002, vyplývá, že v řízení o návrhu na výmaz (neplatnost
ochranné známky) nelze zkoumat splnění zápisné způsobilosti namítané ochranné známky.
V žalobě namítaná nezákonnost zápisu starší ochranné známky nemůže být v řízení o námitkách
proti zápisu mladší známky podle recentního práva zkoumána.
[27] Námitka, dle které porovnávaná označení nemohou vést u veřejnosti k záměně,
neboť namítaná ochranná známka výslovně - na rozdíl od přihlašované známky - neuvádí,
cože je srdcem motorů, je ryze účelová. Jak již bylo konstatováno v napadeném rozhodnutí
přihlašované výrobky a služby zatříděné ve třídách 7, 12 a 37 jsou podobné či shodné
se službami, pro něž je zapsána namítaná ochranná známka ve třídách 30, 35, a 7 mezinárodního
třídění výrobků a služeb dle Niceské dohody. S ohledem na vysoký stupeň zejména sémantické
podobnosti porovnávaných označení existuje na straně veřejnosti nebezpečí záměny či asociace
přihlašovaného označení s touto namítanou ochrannou známkou.
[28] Argumentace, dle které je z hlediska rozlišitelnosti nutno zkoumat území,
na němž se známka užívá, je zcela nepodstatná. S ohledem na teritoriální působnost
průmyslových práv, má ochranná známka, zapsaná v rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví
účinky na území celé České republiky.
[29] Pro úplnost stěžovatel zdůrazňuje, že nedostatek dobré víry při podání přihlášky
ochranné známky je jak veřejnoprávním důvodem zápisné nezpůsobilosti podle §4 písm. e)
zákona o ochranných známkách, tak důvodem soukromoprávním podle §7 odst. 1 písm. k)
téhož zákona. Rozdílnost skutkových podstat je třeba spatřovat v rozsahu práv či zájmů,
které by byly nedobrou vírou dotčeny, čemuž odpovídá i okruh osob, jež mohou tyto důvody
vznést.
[30] Veřejnoprávní hledisko je pojmem širším v tom smyslu, že chrání zájem široké veřejnosti
a jí se také musí týkat. Proto jí úřad zkoumá z moci úřední nebo na základě podnětu třetích osob,
kterými jsou připomínky nebo návrh podaný podle §32 odst. 1 uvedeného zákona. Ty může
podat kdokoliv.
[31] Soukromoprávní hledisko se dotýká konkrétní osoby, která je ve formě námitek
nebo návrhu podaného podle §32 odst. 3 uvedeného zákona může uplatnit proti zápisu
přihlášeného označení do rejstříku ochranných známek. Nástrojem při zjišťování zlé víry
přihlašovatele je podle §4 písm. m) uvedeného zákona její zjevnost. Ta musí být úřadu zřejmá
již při provádění průzkumu přihlášky nebo z argumentů a důkazů podané připomínky,
resp. podaného návrhu. Podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách se může
bránit pouze přímo dotčená osoba.
[32] Všechna tvrzení stěžovatele se týkají pouze soukromých práv navrhovatele. Nesouvisí
s ochranou práv veřejnosti jako celku. V průběhu řízení o návrhu na neplatnost namítané známky
bylo správním orgánem zjištěno, že není prokázáno, že by vlastník namítané ochranné známky
v době podání přihlášky, to je dne 21. 12. 2009, věděl o skutečnost, že stěžovatelka užívá
na své internetové adrese „www.turbocar.cz“ označení ve znění „Naše Turbo je srdcem našeho
motoru“. Samotná existence tohoto označení na uvedené adrese, která navíc nebyla
v projednávané věci stěžovatelkou žádným způsobem prokázaná, není dostačujícím podkladem
pro tvrzení, že vlastník věděl o jeho užívání před datem podání přihlášky. Informace zveřejněny
na internetu nemají charakter zápisu ve veřejných knihách.
[33] S ohledem na zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti namítané známky je starší
ochranná známka platně zapsána v rejstříku ochranných známek.
[34] Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
[35] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvádí, že svoji obchodní známku zpravidla
užívá ve spojení se svojí firmou, proto její veřejná prezentace využívá následujícího znění:
„SPECIAL TURBO… jsme srdcem Vašeho motoru“. Je tedy zřejmé, že přihlašované
označení, pokud by bylo prezentováno ať už jako TurboCar … Naše Turbo je srdcem
Vašeho Motoru“ nebo pouze „Naše Turbo je srdcem Vašeho motoru“, je naprosto
zaměnitelné už s ohledem na to, že obě společnosti podnikají ve stejném oboru, tj. prodej, servis
a další služby spojené s turbodmychadly.
[36] Městský soud nedospěl k závěru, že v případě slovního označení průměrný spotřebitel
obvykle přikládá větší význam počáteční části slov než částem následujícím. Toto tvrzení
stěžovatelka účelově vytrhuje z kontextu, v jakém byl městským soudem použit, tj. v rámci citace
z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012 - 46. V tomto
rozsudku soud uváděl obecné faktory relevantní pro posuzování podobnosti označení,
avšak současně zdůraznil, že je nelze aplikovat mechanicky. Stěžovatelka opomněla odcitovat,
že dalším obecným kritériem je, že průměrný spotřebitel obvykle rozloží označení na slovní
prvky, které mu naznačují konkrétní význam, nebo které se podobají slovům, jež zná.
[37] Z tohoto hlediska lze v projednávané věci považovat za takové prvky slova „srdce“
a „motor“. Podobnost obou označení plyne především z použití spojení „srdce motoru“,
které je dominantním distinktivním prvkem ochranné známky.
[38] Obě společnosti nabízí své výrobky mj. prostřednictvím internetového obchodu, v rámci
kterého jsou nabízena nejen turbodmychadla, ale i dílčí komponenty, jako například těsnění
nebo ventily. Stěžovatelka provozuje svůj e-schop na adrese http://www.eturbo.cz/, osoba
zúčastněná nařízení na adrese http://e – turbo.cz/www. Už jen z tohoto důvodu je mylný závěr,
že se průměrný spotřebitel ani nedozví o vzájemném konkurenčním postavení obou společností.
Při obchodování prostřednictvím internetového obchodu je oblast geografického umístění
kamenných provozoven nepodstatná. Obě ochranné známky byly na víc přihlašované pro třídy
číslo 37 Niceské dohody. V rámci této třídy tedy evidentně došlo ke střetu ochranných známek.
[39] I v případě, že by však společnosti neprovozovaly internetový prodej turbodmychadel,
tvrzení stěžovatelky o působnosti výhradně v Jihomoravském kraji neobstojí. Sídlo a provozovna
stěžovatelky se sice nachází v Jihomoravském kraji, nicméně autorizované zastoupení v České
republice má stěžovatelka i v Praze 9 - Vysočanech. Naproti tomu osoba zúčastněná na řízení
sídlí v Praze, ale servisní logistické centrum je umístěno v Prušánkách v Jihomoravském kraji.
Dále je třeba doplnit, že podle §2 zákona o ochranných známkách požívají zapsané známky
ochrany na celém území České republiky, a to bez ohledu na oblast, v níž je ochranná známka
převážně nebo výhradně používána.
[40] Závěrem svého vyjádření se osoba zúčastněná na řízení velmi obsáhle vyjadřuje k tvrzené
absenci dobré víry při přihlašování namítané známky.
[41] Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[42] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je řádně zastoupena (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[43] Nejprve se zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Vlastní
přezkum rozhodnutí městského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že toto rozhodnutí
splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno
o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč městský soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud
přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[44] Veškerá výše uvedená kritéria napadený rozsudek splňuje. Jedná se o srozumitelné
rozhodnutí opřené o dostatek relevantních důvodů. Je z něj zřejmé, proč městský soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[45] Stěžovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že se městský
soud nezabýval namítaným nedostatkem dobré víry osoby zúčastněné na řízení při přihlášení
namítané ochranné známky a v neprovedení jí navrhovaných důkazů.
[46] Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem konstatuje, že stěžovatelka
opakovaně pomíjí, že v projednávané věci žalovaný rozhodoval podle §7 odst. 1 písm. a) zákona
o ochranných známkách.
[47] Zápisná způsobilost již zapsané ochranné známky může být předmětem samostatného
řízení o výmazu, resp. prohlášení ochranné známky za neplatnou, v rámci kterého lze odstranit
zápis učiněný v rozporu se zákonem. Ostatně takto také stěžovatelka postupovala, neboť dne
29. 10. 2010 podala dle §32 odst. 1 ve spojení s §4 písm. m) uvedeného zákona návrh
na prohlášení namítané ochranné známky z důvodu nedostatku dobré víry jejího přihlašovatele
za neplatnou. V tomto řízení však neuspěla.
[48] Z uvedeného důvodu nebyl městský soud ani žalovaný povinen se v projednávané věci
touto námitkou zabývat, natož v této souvislosti provádět navrhované důkazy. Žalovaný navíc
stěžovatelce vysvětlil, že jí tvrzené umístění přihlašovaného označení na webových stránkách
samo o sobě neprokazuje vědomost osoby zúčastněné na řízení o užívání sporného označení
a nedostatek její dobré víry.
[49] Nejvyšší správní soud následně přistoupil k posouzení kasačních námitek směřujících
do věcného posouzení sporu, tj. zápisné způsobilosti přihlašovaného označení.
[50] Podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách se [p]řihlašované označení nezapíše
do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu [průmyslového
vlastnictví] vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou
známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka
vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje
i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.
[51] Z judikatury Nejvyššího správního soudu, Soudního dvora a Tribunálu vyplývají
následující obecné principy.
[52] Existence nebezpečí záměny u veřejnosti musí být posuzována celkově, tj. musí být
zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu (srov. rozsudek SDEU ze dne
11. 11. 1997, SABEL, C-251/95, bod 22; rozsudek SDEU ze dne 22. 6. 1999, Lloyd Schuhfabrik
Meyer, C-342/97, bod 18; a nejnověji rozsudek SDEU ze dne 2. 9. 2010, Calvin Klein Trademark
Trust v. OHIM, C-254/09 P, bod 44).
[53] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovodil, že podle §7 odst. 1 písm. a) zákona
o ochranných známkách je překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku
ochranných známek existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána
pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek. Těmito podmínkami
jsou jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou
a jednak shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení
a namítaná starší ochranná známka vztahují (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 5. 2008, č. j. 9 As 59/2007 - 141; ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006 - 97).
[54] Soud rovněž převzal z judikatury Soudního dvora tzv. kompenzační zásadu
[blíže viz rozsudek SDEU ze dne 29. 9. 1998, Canon, C 39/97, bod 17; a rozsudek Tribunálu
ze dne 14. 12. 2006, Mast-Jägermeister v. OHIM – Licorera Zacapaneca (VENADO), T 81/03,
T 82/03 a T 103/03, Sb. rozh. s. II 5409, bod 74] spočívající v tom, že menší podobnost mezi
výrobky a službami lze kompenzovat větší podobností mezi ochrannými známkami a naopak
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, č. j. 9 As 59/2007 - 141; ze dne
26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006 - 97). Kompenzační zásadu ovšem nelze aplikovat, když není
shledána žádná podobnost mezi srovnávanými výrobky, přestože posuzovaná označení mohou
být zcela totožná [blíže viz rozsudek SDEU ze dne 29. 9. 1998, Canon, C 39/97, bod 22].
[55] Pro posouzení podobnosti mezi dotčenými výrobky je namístě zohlednit všechny
relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi těmito výrobky. Tyto faktory zahrnují zejména
povahu výrobků, jejich účel, způsob použití, jakož i jejich konkurenční nebo komplementární
charakter. Dalšími faktory, na které je možno brát ohled, jsou též distribuční kanály, relevantní
veřejnost (v české odborné literatuře se objevuje i termín referenční veřejnost) a obvyklý
původ zboží [blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008,
č. j. 9 As 59/2007 - 141; výše uvedený rozsudek Canon, bod 23; rozsudek Tribunálu ze dne
7. 9. 2006, Meric v. OHMI - Arbora & Ausonia (PAM-PIM'S BABY-PROP), T-133/05,
body 28-30; či rozsudek Tribunálu ze dne 27. 10. 2005, Editions Albert René v. OHMI - Orange
(MOBILIX), T-336/03, body 59-71].
[56] Při posuzování shodnosti či podobnosti výrobků tedy není samo o sobě rozhodující, zda
jsou výrobky v rámci mezinárodního třídění výrobků a služeb vytvořeného pro administrativní
účely zatřiďování výrobků a služeb řazeny do shodných či odlišných tříd. Podstatné je,
zda lze z hlediska průměrného spotřebitele takové výrobky a služby zařadit do jedné
skupiny oblasti spotřeby (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2006,
č. j. 11 Ca 258/2005 - 71).
[57] V projednávané věci je nesporné, že srovnávaná slovní označení vykazují vysoký stupeň
podobnosti. Namítaná ochranná známka „jsme srdcem vašeho motoru“ je fakticky obsažena
v přihlašovaném označení „Naše Turbo je srdcem Vašeho motoru“, neboť obě označení
obsahují zcela shodné koncové spojení uvozené jiným tvarem slovesa být. Počáteční slovní prvky
„Naše Turbo“ nejsou způsobilé možnost záměny či asociace s namítanou ochrannou známkou
vyloučit, neboť slovo „turbo“ je zcela běžně na straně veřejnosti spojováno s motory.
Dominantním rozlišovacím prvkem je naopak slovní spojení „srdce motoru“. Ostatně tuto
podobnost (slovy stěžovatelky „nápodobu motta“) připustila i stěžovatelka ve svém vyjádření
k podaným námitkám ze dne 7. 10. 2010 (vyjádření je založeno na č. listu 7 správního spisu).
[58] Nicméně, aby došlo ke kumulativnímu splnění podmínek dle §7 odst. 1 písm. a) zákona
o ochranných známkách, musí být shledán alespoň nějaký stupeň podobnosti
mezi porovnávanými výrobky a službami. Tak tomu v projednávané věci je.
[59] Přihlašované výrobky (zejména stroje a motory pro pozemní vozidla) a namítané služby
zatříděné ve třídě 35 (zejména maloobchodní a velkoobchodní prodej a zprostředkovatelské
služby v oblasti nákupu a prodeje výrobků silničních motorových vozidel, strojů, strojních
zařízení, dopravních prostředků, turbodmychadel a internetový obchod s výše uvedenými
výrobky) se týkají stejného segmentu trhu a vzájemně spolu souvisí. Obdobná podobnost je mezi
přihlašovanými výrobky a namítanými službami zatříděným ve tř. 37 (opravy a údržba silničních
vozidel, strojů, zařízení, turbodmychadel a ostatních dopravních prostředků, údržbářské práce).
Tyto služby se obvykle poskytují právě pro přihlašované výrobky. Přihlašované opravářské
služby (tř. 37) v sobě zahrnují i namítané služby v podobě oprav a údržby silničních vozidel,
strojů a zařízení, turbodmychadel a ostatních dopravních prostředků, údržbářské práce (tř. 37).
Nelze proto vyloučit, že by si spotřebitelé mohli pod přihlašovaným označením nesprávně
vybavit služby osoby zúčastněné na řízení, se kterými navíc mohou spojovat i určitou kvalitu.
[60] Podobnost porovnávaných výrobků a služeb opět ve svém vyjádření ze dne 7. 10. 2010
připustila sama stěžovatelka, neboť výslovně uvedla, že je mezi ní a osobou zúčastněnou na řízení
konkurenční boj. Toto její původní tvrzení koresponduje s obsahem vyjádření osoby zúčastněné
na řízení v části týkající se provozování internetového obchodu, jakož i autorizovaného
zastoupení stěžovatelky v Praze - Vysočanech a je podloženo informacemi z internetových
stránek stěžovatelky, které ke svému vyjádření ke kasační stížnosti přiložila osoba zúčastněná
na řízení. Argumentaci, dle které mezi oběma ochrannými známkami nedochází ke vzájemnému
zásahu do distribučních kanálů, neboť stěžovatelka podniká v Jihomoravském kraji,
zatímco osoba zúčastněná na řízení působí v Praze, lze proto považovat za zjevně nepravdivou
a účelovou. Bez ohledu na výše uvedené je však (jak správně upozornili žalovaný i osoba
zúčastněná na řízení) rozhodující, že ochranné známky zapsané do rejstříku ochranných známek
požívají dle §2 zákona o ochranných známkách ochrany na celém území České republiky.
IV. Závěr
[61] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[62] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
[63] Výrok o náhradě nákladů řízení v případě osoby zúčastněné na řízení se opírá o §60
odst. 5, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého osoba zúčastněná na řízení
má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti,
kterou jí soud uložil. Protože soud v dané věci osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti
neuložil, rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu