ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.5.2016:54
sp. zn. 9 As 5/2016 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, se sídlem Okružní 10,
České Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem
Karmelitská 529/5, Praha 1, proti vyrozumění náměstka ministryně školství, mládeže
a tělovýchovy ze dne 30. 6. 2015, č. j. MSMT-22709/2015-1, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2015, č. j. 5 A 154/2015 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla dle §46
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta její žaloba proti shora uvedenému vyrozumění náměstka ministryně
školství, mládeže a tělovýchovy (dále také „vyrozumění žalovaného“). Tímto vyrozuměním byly
žalobkyni oznámeny výsledné limitní počty studentů vstupujících do výpočtu ukazatele A
rozpočtu na rok 2016.
[2] Soud dospěl k závěru, že napadené vyrozumění není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1
s. ř. s., neboť stěžovatelce nezakládá, nemění, neruší ani nedeklaruje žádná práva či povinnosti.
[3] Rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky uvedené v §65 odst. 1 s. ř. s. je třeba rozumět
závazné deklaratorní či konstitutivní rozhodnutí. Není rozhodné, zda je úkon správního orgánu
jako rozhodnutí výslovně označen, ani zda byla dodržena jeho zákonem stanovená forma.
Naopak významné je, zda takovým úkonem správního orgánu došlo ke vzniku, změně nebo
zániku práv a povinností fyzických či právnických osob, zda jím bylo zasaženo do právní sféry
těchto osob.
[4] Sporné vyjádření žalovaného není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., neboť nenaplňuje
formální ani materiální znaky rozhodnutí. Vyrozumění o stanovení limitů bylo oznámeno
neformálně dopisem, a to bez uvedení výroku, odůvodnění či poučení. Úkon žalovaného dále
nebyl vydán v rámci formalizovaného řízení a o průběhu řízení se nevedl správní spis. V daném
případě se jednalo o pouhé oznámení výsledných limitů, nešlo tedy o úkon způsobilý zasáhnout
do právní sféry stěžovatelky. Tímto aktem nevznikla, nebyla změněna ani zrušena její práva nebo
povinnosti, stejně tak jím práva nebo povinnosti nebyla závazně určena.
[5] Podle §18 odst. 3 věty první zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, účinného
v rozhodném znění (dále též „zákon o vysokých školách“), má veřejná vysoká škola nárok
na příspěvek podle odstavce 2 písm. a) uvedeného zákona.
[6] Podle §18a odst. 1 zákona o vysokých školách o poskytnutí příspěvku podle §18 odst. 2
písm. a) rozhoduje ministerstvo rozhodnutím na základě žádosti veřejné vysoké školy.
[7] Bránit se prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu by bylo možné
až proti rozhodnutí o poskytnutí příspěvku ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou,
výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost dle §18a odst. 1 zákona
o vysokých školách.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Stěžovatelka napadá usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nezákonnost napadeného usnesení spatřuje v tom, že se jedná
o rozhodnutí způsobilé zasáhnout její právní sféru.
[9] Dopisem žalovaného ze dne 24. dubna 2015 byly stěžovatelce jako výchozí podklad
pro zahájení dohadovacího řízení zaslány návrhy limitních počtů studentů vstupující do výpočtu
ukazatele a rozpočtu na rok 2016, zpracované na základě Pravidel pro poskytování příspěvku
a dotací veřejným vysokým školám ve znění změny z června 2015 (dále také „Pravidla“).
[10] Žalobou napadeným rozhodnutím se výše uvedené řízení skončilo. Žádost stěžovatelky
o navýšení navržených limitů byla v souladu s čl. 10 odst. 42 Pravidel postoupena k vyjádření
reprezentaci vysokých škol. V souladu s jejím negativním stanoviskem bylo následně rozhodnuto
tuto žádost neakceptovat.
[11] Aktivní legitimace stěžovatelky vyplývá přímo ze zákona o vysokých školách,
který stanoví, že příjmem rozpočtu veřejné vysoké školy je zejména příspěvek ze státního
rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, s vývojovou a inovační, uměleckou nebo další
tvůrčí činnost [v §18 odst. 2 písm. a) zákona o vysokých školách]. Závazná informace o limitním
zařazení (úprava navržených limitů veřejné vysoké školy) je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.
nikoliv rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu §70 písm. b) s. ř. s.
[12] Nedodržení procesních ustanovení stanovených v zákoně o vysokých školách a v zákoně
č. 500/2004 Sb., správním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), v limitním
řízení, nemůže mít samo o sobě na povahu tohoto rozhodnutí žádný vliv. Stanovené limity přímo
určují výslednou výši rozpočtu vysoké školy. Zjednodušeně lze říct, že stanovený limit počtu
studentů vynásobený základním normativem se rovná výši poskytnutého příspěvku na provoz
vysoké školy.
[13] Aktivní žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je dána
vždy, pokud není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do právní sféry
žalobce v žádném případě dojít nemohlo (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
23. 3. 2005 č. j. 6 A 25/2002 – 42, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008,
č. j. 8 As 47/2005 – 86).
[14] Z důvodové zprávy k návrhu zákona č. 111/1998 Sb. vyplývá, že příspěvky ze státního
rozpočtu mají zabezpečit plnění poslání veřejných vysokých škol ve dvou základních oblastech.
Veřejné vysoké školy jsou jednak vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí
činnosti. Dále mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji
společnosti.
[15] Zákon o vysokých školách garantuje právo uplatnit námitky proti sazebnímu zařazení
typu a finanční náročnosti akreditovaných studijních programů a programů celoživotního
vzdělávání v závazné informaci u nezávislého orgánu. Vzhledem k závaznosti této informace
pro všechny veřejné vysoké školy i vzhledem k době její platnosti má stěžovatelka za to,
že se nejedná o úkon předběžné povahy, který je ze soudního přezkumu vyloučen.
[16] Rozhodnutí o příspěvku dle §18 odst. 2 písm. a) zákona o vysokých školách
se nepochybně dotýká práv veřejné vysoké školy, protože má na její činnost bezprostřední dopad
(v projednávané věci dopad přímo limitující), neboť předurčuje výši nutného pokrytí výdajů
vzdělávací činnosti vysoké školy vlastními zdroji.
[17] Příspěvky ze státního rozpočtu tvoří 80 % celkového rozpočtu stěžovatelky, zbývajících
20 % získává vlastní činnosti. Sporné rozhodnutí se dotýká právní sféry stěžovatelky,
neboť zasahuje do jejího vlastního fungování, tj. do plnění úkolů a cílů stanovených přímo
zákonem, ale též do jejího dlouhodobého záměru. Konkrétním dopadem je například financování
studia přijatých studentů a omezená možnost náboru studentů nových, stejně jako možnost
personálního zajištění oboru studijních programů. V této souvislosti chybí stěžovatelce za tento
a minulý rok 11 774 415 Kč. Tato ztráta bude bez úspěšného soudního přezkumu přirozeně
každým studijním rokem narůstat.
[18] Příspěvek z rozpočtové kapitoly je poskytován podle obecných předpisů pro poskytování
prostředků státního rozpočtu pro dotace (§10 odst. 2 zákona č. 218/2.000 Sb., o rozpočtových
pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Je třeba
přihlédnout i k rozsahu a způsobu, jakým je řízení o limitech zahajováno. Žalovaný vychází
z podkladů předložených žadatelem a z údajů vztahujících se k žadateli zaslaných k výchozím
podkladům pro zahájení dohadovacího řízení. Následně vyhodnotí, do jaké položky
kombinované nomenklatury má být studium veřejné vysoké školy zařazeno.
[19] Zamítnutím žádosti o navýšení limitů žalovaný nepochybně zasáhl do stěžovatelčiných
práv. Rozhodnutím o nezařazení nově akreditovaného (magisterského) studia do evidence
financovaných studií je zasahováno do veřejných subjektivních práv stěžovatelky, neboť takové
rozhodnutí předurčuje výsledek rozhodování o poskytnutí příspěvku.
[20] Jde o individuální právní akt, který je výsledkem aplikace práva, a jako takový stanovuje,
konkrétně určena práva a povinností individuálně vymezenému subjektu.
[21] Stěžovatelka navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátil městskému soudu k dalšímu
řízení.
[22] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na vyjádření k obsahu žaloby.
Dále uvádí, že nic jako „limitní řízení“, ve kterém stěžovatelka mohla ze zákona uplatňovat
jakákoliv procesní práva, neexistuje. Systém tvorby pravidel poskytování příspěvku a dotací
veřejným vysokým školám, na základě kterých jsou rozdělovány konkrétní finanční prostředky,
je založen na dobré vůli žalovaného dohodnout se na metodice rozdělení finančních prostředků
vysokými školami. Existence tohoto systému se však neopírá o žádný imperativní zákonný
či podzákonný podklad. Jedná se pouze o poradní mechanismus, kterým se žalovanému navrhuje
určité řešení rozdělování prostředků a který žalovaný zpravidla akceptuje (zákonnou povinnost
tak učinit však nemá). Jedinou jeho zákonnou povinností je danou věc s reprezentanty vysokých
škol projednat (§92 zákona o vysokých školách).
[23] Je proto zřejmé, že dopis o informování dotyčné školy o jakékoliv části průběhu takového
projednání nemůže být rozhodnutím. Platí, že žalovaný nemá žádnou zákonnou povinnost
takový dopis vysoké škole vůbec zaslat. Závazná informace o stanovení výše příspěvků
neexistuje, což zjevně vyplývá ze samotného přípisu, který je žádostí o stanovisko k projednávané
věci, nikoliv závazným rozhodnutím.
[24] Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[25] Stěžovatelka podáním ze dne 31. 3. 2016 reagovala na vyjádření žalovaného a zdůraznila,
že §18 zákona o vysokých školách, na základě kterého je žalovaným prováděn systém tvorby
pravidel poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám a na jehož základě jsou
rozdělovány konkrétní veřejné finanční prostředky, je založena pravomoc žalovaného rozhodovat
o finančních opatřeních podle zvláštního právního předpisu.
[26] Předmětem řízení je právě žalovaným tvrzená dobrá vůle dohodnout se na metodice
rozdělení veřejných finančních prostředků vysokými školami. Stanovisko, že žalovaný nevedl
správní řízení a nerozhodoval o právech stěžovatelky, není správné.
[27] Je naopak nepochybné, že rozhodování se dotýká finančních vztahů, což není
pro posouzení, zda se jedná o vztahy soukromého nebo veřejného práva podstatné.
Pro stanovení hranice mezi právem soukromým a veřejným je nejvhodnější metodou metoda
právní regulace. Zpravidla platí, že soukromoprávní metoda právní regulace je metodou rovnosti,
zatímco veřejnoprávní metoda regulace je naopak vertikální, tzn., že jeden ze subjektů právního
vztahu vystupuje jako nositel veřejné moci a může jednostranně ukládat druhému účastníku
právního vztahu povinnosti.
[28] Stěžovatelka dospěla k závěru, že přestože je napadené rozhodnutí upraveno v zákoně
o vysokých školách, nejedná se o věc soukromoprávní povahy. Konkrétní veřejné finanční
prostředky jsou žalovaným rozdělovány z pozice jeho vrchnostenského postavení. Žalovaný
je orgánem veřejné moci, je povinen postupovat nikoli na základě své dobré vůle dohodnout se.
Je naopak nadán pravomocí činit, mj. opatření k rozdělování prostředků veřejným vysokým
školám.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[29] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná
a stěžovatelka je zastoupena pověřeným zaměstnancem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Poté soud
přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
[30] Byl-li návrh městským soudem odmítnut nebo řízení o něm zastaveno, lze podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. namítat jen nezákonnost tohoto odmítnutí nebo zastavení řízení.
Je nerozhodné, v jaké okolnosti měla tato nezákonnost původ – zda v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předchozím řízení, či v nepřezkoumatelnosti tohoto soudního
rozhodnutí, nebo v jiné vadě řízení, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí
o věci samé. Ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. „konzumuje důvody“ kasační stížnosti,
jinak podřaditelné i pod §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.
[31] Námitky stěžovatelky proti posouzení napadeného vyrozumění jako rozhodnutí
předběžné povahy ve smyslu §70 b) s. ř. s, jakož i námitky dovolávající se veřejnoprávní povahy
vyrozumění, resp. vztahů, jež má upravovat, se zcela míjí s rozhodovacími důvody městského
soudu. Ten dospěl k závěru, že napadené vyrozumění vůbec není rozhodnutím ve smyslu §65
s. ř. s., nikoli k závěru, že jde o soukromoprávní úkon či o rozhodnutí předběžné povahy.
Nejvyšší správní soud se proto může zabývat pouze námitkami zpochybňujícími důvody,
které městský soud k odmítnutí žaloby vedly.
[32] Se stěžovatelkou lze nepochybně souhlasit v tom, že základním zdrojem financování
veřejných vysokých škol jsou dotace a příspěvky ze státního rozpočtu. Jedním z těchto příspěvků,
je i příspěvek na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí
činnost (dále jen „příspěvek“), který je upraven v §18 odst. 2 písm. a) zákona o vysokých
školách.
[33] Ústavní rámec soudní ochrany před nezákonným jednáním veřejné správy tvoří
především čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) systematicky zařazený
do její hlavy páté (Právo na soudní a jinou právní ochranu). Podle odst. 1 čl. 36 se každý může
domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu
a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle odst. 2, kdo tvrdí, že byl na svých právech
zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost
takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno
přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
[34] Ostatně jakékoliv výluky ze soudního přezkumu mají být vykládány zužujícím způsobem.
V pochybnostech má být přezkum umožněn. Je-li sporné, zda se na rozhodnutí správního orgánu
vztahuje výluka, je zapotřebí zvolit výklad maximálně dbající zachování práva na přístup k soudu
(srov. takto usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 - 86,
č. 1764/2009 Sb. NSS, bod 19).
[35] Posuzování dosahu výluky podle čl. 36 odst. 2 Listiny nutně předchází zjištění, zda jde
o úkon, který podléhá soudnímu přezkumu dle §65 a násl. s. ř. s., neboť uvedené ustanovení
je podústavním provedením prvého.
[36] Pravidla pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám, jsou závazným
postupem, resp. metodikou, kterou se Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy
(dále jen „ministerstvo“) při poskytování prostředků ze státního rozpočtu řídí.
[37] Podle čl. 9 těchto pravidel patří institucionální financování vysokých škol
do rozpočtového okruhu I. Ukazatel A je rozpočtovým ukazatelem, který kvantifikuje výkony
vysokých škol se zaměřením na typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů
a programů celoživotního vzdělávání, počet studentů a dosažené výsledky ve vzdělávací
a vědecké výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti i náročnost této
tvůrčí činnosti. Limitní počet studentů je přepočteny počet studentů vysoké školy, stanovený
ministerstvem po projednání s touto vysokou školou jako limitní pro zahrnutí do výpočtu části
příspěvku podle definice ukazatele A. Počet studentů zahrnutých do výpočtu ukazatele A vychází
ze strategie ministerstva pro oblast vysokoškolského vzdělávání (dlouhodobý záměr ministerstva)
a z dalších skutečností, které mohou mít vliv na rozsah a kvalitu poskytovaného vysokoškolského
vzdělávání. Ministerstvo stanovuje počty studentů, které jsou rozhodné pro výpočet ukazatele A.
Nejedná se však o omezení práva vysoké školy rozhodovat o počtu přijatých studentů, pouze
o stanovení údaje, se kterým bude ministerstvo při výpočtech pracovat.
[38] Počet studentů stanovený na základě těchto Pravidel předá ministerstvo vysokým školám
jako návrh limitního počtu studentů, které zahrne do výpočtu ukazatele A. Pokud vysoká škola
vznese vůči návrhu limitního počtu námitku, pak je projednána v rámci dohodovacího řízení.
Výsledné dohodnuté počty studentů představují maximální počet, který může vstoupit
do výpočtu ukazatele A, tedy limitní počet studentů. Fáze přípravy a dohodnutí limitního počtu
studentů probíhají v 1. čtvrtletí roku n-1, aby vysoké školy mohly s limitními počty pracovat
při přijímacím řízení ke studiu v roce n.
[39] Stěžovatelka v obecné rovině namítá, že žalovaný při vydávání sporného vyjádření,
nedodržel procesní pravidla stanovená zákonem o vysokých školách a správním řádem.
Jaká konkrétní zákonná ustanovení žalovaný dle jejího názoru porušil a z čeho dovozuje,
že žalovaný měl postupovat ohledně žádostí o úpravy limitů počtů studentů v dohadovacím
řízení dle správního řádu, však v kasační stížnosti uvedeno není. V této souvislosti
lze připomenout, že dle §18 a) odst. 6 zákona o vysokých školách se na řízení o vydání
rozhodnutí o poskytnutí příspěvku a na řízení o jeho odnětí správní řád nevztahuje. Není tedy
zřejmé, z čeho stěžovatelka dovozuje, že se správní řád vztahuje na postup upravený metodikou
(Pravidly), který vydání rozhodnutí dle uvedeného ustanovení předchází.
[40] Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že metodika, kterou se ministerstvo při poskytování
příspěvku řídí, resp. sporné vyjádření není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. Rozhodnutím
ve smyslu §65 s. ř. s. je totiž skutečně až rozhodnutí vydávané dle §18a zákona o vysokých
školách, kterým ministerstvo rozhoduje o výši příspěvku na základě žádosti veřejné vysoké školy.
Ministerstvo v rozhodnutí uvede účel, na který je příspěvek určen, výši poskytované
částky. Ministerstvo může rovněž stanovit další podmínky a povinnosti podle povahy účelu,
na který je příspěvek poskytnut, nebo podle akreditovaného studijního programu,
na jehož uskutečňování je příspěvek určen. Pro ostatní náležitosti rozhodnutí se použijí
přiměřeně ustanovení zvláštního zákona pro vydání rozhodnutí o poskytování dotací ze státního
rozpočtu a pro rozhodování o odnímání dotací.
[41] Tímto zvláštním zákonem je zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). V souladu se zákonem
o vysokých školách má veřejná vysoká škola nárok na příspěvek (§18 odst. 3 zákona o vysokých
školách).
[42] Rozhodnutí, kterým poskytovatel žádosti vysoké školy nevyhověl, resp. vyhověl
jen částečně, je zcela jistě s to citelně zasáhnout do právní sféry žadatelky. U některých dotačních
typů lze předně uvažovat o zásahu do práva vlastnit a pokojně užívat majetek (čl. 11 odst. 1
Listiny, případně čl. 1 Prvního dodatkového protokolu Evropské úmluvy). To platí zejména
tehdy, pokud žadatel může se zřetelem k adekvátně pevnému, rozumnou pochybnost
nepřipouštějícímu právnímu prostředí, vytvořenému jednoznačnou právní úpravou
a stabilizovanou rozhodovací praxí příslušných orgánů, opodstatněně očekávat konkrétní
majetkový prospěch či jiný majetkový efekt (srov. odlišné stanovisko soudce Kůrky k nálezu ÚS
ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. Pl.ÚS 12/14). Ústavní ochranu má tedy takový majetkový zájem,
u kterého existuje s ohledem na konstrukci právní ochrany přinejmenším důvodné legitimní
očekávání, že k jeho nabytí dojde (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015,
č. j. 9 Ads 83/2014 – 46).
[43] O soudním přezkumu takového rozhodnutí proto nelze vůbec pochybovat. Zákonodárce
totiž projevil jasně svou vůli určité prostředky při splnění stanovených podmínek poskytnout
a orgány moci výkonné mají jasně projevenou vůli zákonodárce vykonat.
[44] Pro stanovení výše příspěvku je rozhodný typ a finanční náročnost akreditovaných
studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, počet studentů a dosažené výsledky
ve vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti
a její náročnost. Pro výši příspěvku je též rozhodný dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy
a dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti
pro oblast vysokých škol vypracovaný ministerstvem a jeho každoroční aktualizace
(dále jen „dlouhodobý záměr ministerstva“).
[45] Výše uvedené skutečnosti musí být obsahem odůvodnění rozhodnutí o poskytnutí
příspěvku konkrétní vysoké škole. Úkonem ve smyslu §65 odst. 1 a násl. s. ř. s. je proto
rozhodnutí ministerstva o poskytnutí příspěvku konkrétní veřejné vysoké škole, nikoli písemné
sdělení žalovaného o výsledku dohadovacího řízení, vycházejícího z metodiky žalovaného
a stanoviska Reprezentativní komise. Metodika, byť pro správní orgán, který ji vytvořil závazná,
sama o sobě žádná práva stěžovatelce nezakládá, nemění ani neruší. Teprve rozhodnutí
o konkrétní výši příspěvku promítá a individualizuje shora popsaný metodický postup
a autoritativně se dotýká právní sféry stěžovatelky.
[46] K argumentaci žalovaného týkající se jeho dobré vůle, soud pro úplnost uvádí následující.
Jakkoliv zákon o vysokých školách skutečně jednotlivým veřejným školám nepřiznává nárok
na konkrétní výši příspěvku, neznamená to, že by stěžovatelka zůstala bez ochrany a své námitky
nemohla proti postupu žalovaného při určení výše příspěvku (včetně limitního počtu studentů)
uplatnit v rámci žaloby proti rozhodnutí o poskytnutém příspěvku. Pro demokratický právní stát
je charakteristický princip právní jistoty, spočívající mimo jiné v tom, že právní pravidla budou
jasná a přesná a budou zajišťovat, že právní vztahy a jejich důsledky zůstanou pro adresáty
pravidel předvídatelné. Princip právní jistoty je třeba spojit se zákazem svévole. Možnost uvážení
státních orgánů musí být proto omezena procedurami, které zabrání zneužití volného uvážení,
přičemž tou nejlepší prevencí i následnou ochranou proti arbitrárnosti je přístup ke spravedlnosti,
tedy k soudu, který správní uvážení podrobí soudní kontrole (srov. nález ÚS ze dne 16. 6. 2015,
sp. zn. Pl.ÚS 12/14, bod 37).
IV. Závěr a náklady řízení
[47] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.
[48] O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Z uvedených
důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu