ECLI:CZ:NSS:2016:9.AZS.187.2016:26
sp. zn. 9 Azs 187/2016 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: T. S.,
zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Slezská 874/36, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 10. 2015, č. j. OAM-622/ZA-LE23-ZA02-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 1 Az 46/2015 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti shora
uvedenému rozhodnutí žalovaného. Rozhodl jím, že se stěžovatelce neuděluje mezinárodní
ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Městský soud přisvědčil žalovanému, že stěžovatelčiny obavy spojené s odvodem
do armády nejsou pro udělení mezinárodní ochrany relevantní. Při návratu na Ukrajinu jí nehrozí
nebezpečí vážné újmy ani z důvodu tamějšího ozbrojeného konfliktu, neboť pochází ze západní
části země a zhoršená bezpečnostní situace se týká pouze Doněcké a Luhanské oblasti
na východě Ukrajiny.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Stěžovatelka podřadila důvody kasační stížnosti pod §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Namítala, že skutkové závěry nemají oporu ve spise a napadený rozsudek je nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů.
[4] Městskému soudu vytýká, že nezohlednil tvrzení týkající se současné bezpečnostní situace
na Ukrajině, která je pro civilní obyvatelstvo špatná a dochází k závažnému porušování lidských
práv. Nelze zlehčovat ani situaci v západní části země, kde média informovala o bojích
v Mukačevu a násilnostech ve Lvově. Pokud by soud ověřil pravdivost jejích tvrzení, musel
by dojít k závěru, že je dán přinejmenším důvod k udělení doplňkové ochrany.
[5] Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému
soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek považuje
za přezkoumatelný. Městský soud se ztotožnil se závěry napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný
zabýval všemi důvody stěžovatelčiny žádosti i obsahem jejího vyjádření, shromáždil k nim
dostatek podkladových informací, své závěry zdůvodnil a neopomenul ani události na západní
části Ukrajiny.
[7] Domnívá se, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl nebo odmítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Vzhledem
k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu s §104a s. ř. s. se dále
zabýval otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního odkazuje na své usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém neurčitý
právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil. V projednávané věci jej neshledal.
[9] Námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku nepřisvědčil. Stěžovatelka tuto vadu
dovozuje proto, že se domnívá, že se městský soud dostatečně nezabýval její argumentací týkající
se bezpečnostní situace na Ukrajině. Její názor je však mylný. Soud se totiž výslovně ztotožnil
s hodnocením žalovaného, který problematiku konfliktu na Ukrajině podrobně rozebral na str. 7
a 8 napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že tamní konflikt nemá bezprostřední vliv
na situaci v místě bydliště stěžovatelky. Pokud tomuto hodnocení neměl co vytknout a dospěl
k závěru, že skýtá dostatečnou odpověď na stěžovatelčiny námitky, nebylo nutné, aby již
vyslovené opakoval.
[10] Explicitně sice nereagoval na argumentaci týkající se incidentů v Mukačevě a Lvově,
k nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku to však nevede. Žalobní námitky, které s těmito
událostmi souvisely, totiž vůbec nesměřovaly proti podstatě odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Žalovaný postavil své závěry na tom, že zmiňované incidenty představují vyřizování účtů mezi
organizovanými kriminálními skupinami, nikoli „přenesení“ konfliktu z východní části země.
Proti tomu stěžovatelka vůbec nic nenamítala a v žalobě reagovala pouze na eventuální zmínku,
že „zúčtování“ s osobami jiného politického názoru by se jí nemohlo týkat, když nebyla politicky
ani veřejně činná. Z toho je zřejmé, že její námitky nebyly způsobilé rozhodovacím důvodům
žalovaného, se kterými se městský soud ztotožnil, konkurovat. Napadený rozsudek tedy skýtá
dostatečnou odpověď na žalobní body a je plně přezkoumatelný.
[11] Stěžovatelka dále namítala, že skutkové závěry napadeného rozsudku nemají oporu
ve spise a městský soud ignoroval okolnosti případu, své tvrzení však nekonkretizovala. Nejvyšší
správní soud ověřil, že žalovaný správní orgán i městský soud vycházely ze všech skutečností,
které v řízení vyšly najevo, včetně skutkových tvrzení stěžovatelky. Polemika byla vedena o jejich
právním hodnocení z pohledu možného udělení mezinárodní ochrany, nikoli v rovině skutkové.
Je tedy zřejmé, že stěžovatelka ve skutečnosti nesouhlasí s právním posouzením své věci [kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[12] Ani v tomto ohledu však Nejvyšší správní soud nemá městskému soudu ani žalovanému
co vytknout, neboť jejich závěry týkající se bezpečnostní situace na Ukrajině (pouze těch se týkaly
kasační námitky) jsou v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou zdejšího soudu.
[13] Plyne z ní, že k udělení mezinárodní ochrany nestačí pouze reálná existence ozbrojeného
konfliktu na území země původu žadatele, ale musí mu v důsledku takového konfliktu hrozit
reálná újma, např. v podobě vážného a individuálního ohrožení života nebo tělesné integrity
z důvodu svévolného násilí. V situacích tzv. totálního konfliktu hrozí vážná újma v zásadě
každému žadateli přicházejícímu z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá
přítomnost na území této země nebo regionu jej vystavuje reálnému nebezpečí ohrožení života
a tělesné integrity (srovnej zejména rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 – 68, publ.
pod č. 1840/2009 Sb. NSS). Situaci na Ukrajině však nelze klasifikovat jako totální konflikt
(srovnej usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 – 17, ze dne 31. 3. 2015,
č. j. 4 Azs 15/2015 – 28, ze dne 30. 4. 2015, č. j. 9 Azs 13/2015 – 69, či ze dne 17. 6. 2015,
č. j. 6 Azs 86/2015 – 31). Stěžovatelka by proto musela prokázat dostatečnou míru
individualizace, a to např. tím, že již vážnou újmu utrpěla nebo byla vystavena přímým hrozbám
způsobení vážné újmy, že konflikt probíhá v části země, kde pobývala, a nemůže najít účinnou
ochranu v jiné části, nebo že jsou dány jiné faktory, které zvyšují riziko, že terčem svévolného
(nerozlišujícího) násilí bude právě ona (srovnej shora citovaný rozsudek č. j. 5 Azs 28/2008 – 68).
[14] Žádné takové skutečnosti nevyšly v řízení najevo. Místem pobytu stěžovatelky
na Ukrajině byla Zakarpatská oblast (obec Kushnycya), která se nachází v západní části země.
Ta nebyla vojenskými událostmi nijak významněji zasažena (viz shora citovaná judikatura),
a nelze tudíž dovozovat, že by zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a
zákona o azylu. Nejvyššímu správnímu soudu nejsou známy ani žádné jiné relevantní informace,
na jejichž základě by vyvstaly pochybnosti, že by neudělením mezinárodní ochrany došlo
k porušení zásady non-refoulement.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky,
a proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[16] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu