ECLI:CZ:NSS:2016:9.AZS.197.2016:35
sp. zn. 9 Azs 197/2016 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. A., zast.
Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 1471/25, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 3. 2016, č. j. OAM-42/LE-05-LE05-R3-2009, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2016, č. j. 4 Az 12/2016 – 27,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta
jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí
žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o zastavení řízení o udělení mezinárodní
ochrany, a to podle §25 písm. j) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Dle výše uvedeného ustanovení zákona o azylu se správní řízení
o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany a na základě dosud zjištěného stavu nelze rozhodnout.
[2] Stěžovatel napadl prostřednictvím svého zástupce rozsudek městského soudu kasační
stížností z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhl, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek městského soudu zrušil, dále aby zrušil i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. Jako adresu svého pobytu označil v kasační stížnosti ulici N. F.
2122/13, P. 2.
[3] Nejvyšší správní soud v rámci úřední činnosti z evidenční karty stěžovatele (viz č. l. 3
spisu NSS) zjistil, že ten měl evidovaný pobyt na adrese N. F. 2122/13, P. 2, do 10. 2. 2016. Ze
spisové dokumentace, konkrétně z písemnosti Police ČR, Krajského ředitelství policie hlavního
města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, ze dne 24. 2. 2016 o
provedených pobytových kontrolách ve dnech 18. 2. 2016, 22. 2. a 23. 2. 2016, soud zjistil, že
stěžovatel je na této adrese zcela neznámý, přičemž nájemníci ho ani neviděli.
[4] Soud proto za účelem zjištění místa stěžovatelova pobytu na území České republiky učinil
dotaz na zástupce stěžovatele Mgr. Čechovského, Ministerstvo vnitra – Odbor azylové a migrační
politiky, Ředitelství služby cizinecké policie a na Ministerstvo spravedlnosti – mezinárodní odbor
trestní.
[5] Zástupce stěžovatele dne 31. 8. 2016 soudu sdělil, že podle jemu známých informací
by se měl stěžovatel nadále zdržovat na adrese N. F. 2122/13, P. 2. Výše jmenované orgány však
soudu sdělily, že v současné době místo pobytu neznají. Ministerstvo spravedlnosti se o prověření
stěžovatelova aktuálního pobytu pokoušelo dne 9. 5. 2016 dotazem na Policejní prezidium České
republiky. Dne 11. 5. 2016 mu bylo sděleno, že pobyt na adrese N. F. 2122/13, P. 2, se
nepodařilo s jistotou potvrdit.
[6] S ohledem na výše uvedené soud vyzval zástupce stěžovatele ke sdělení a prokázání,
na základě jakých informací (jak aktuálních) se stěžovatel dle jeho názoru na uvedené adrese stále
zdržuje. Případně, aby soudu sdělil a prokázal aktuální místo pobytu stěžovatele. Zároveň
ho upozornil, že v případě, že požadovaná informace nebude soudu sdělena, bude soud
postupovat dle §33 zákona o azylu. Mgr. Čechovský v reakci na tuto výzvu soudu sdělil,
že informace o místě pobytu stěžovatele na adrese N. F. 2122/13, P. 2 (v době relevantní pro
vydání rozhodnutí) mu byla sdělena klientem. Dále uvedl, že advokát dle Etického kodexu není
oprávněn ověřovat pravdivost nebo úplnost informací klientem poskytnutých.
[7] Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu, soud řízení
zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany.
[8] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Podle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení
mezinárodní ochrany. Dikce uvedeného ustanovení „soud řízení zastaví“ neposkytuje možnost
volby procesního postupu v případě nastoupení některé z předpokládaných okolností. Soud
má v takové situaci povinnost řízení zastavit (srov. například rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 9. 2008, č. j. 3 Azs 40/2008 – 67).
[9] Jak již Nejvyšší správní soud zdůraznil v rozsudku ze dne 25. 2. 2004,
č. j. 2 Azs 16/2004 - 45, „smyslem citovaného ustanovení zákona o azylu je umožnit soudům nezabývat
se meritorně azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České
republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky. Svým způsobem představuje
toto ustanovení i sankci pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, resp. pro cizince, kteří v České republice
podali žádost, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedli i soudní řízení, ale neohlásili soudu, u něhož
je řízení vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence zjistit. Nezdržuje-li se takový účastník řízení
v místě hlášeného pobytu v České republice, v důsledku nemožnosti dosáhnout jeho přítomnosti u soudu (např.
za účelem objasnění pravdivosti tvrzení účastníka, vyjasnění rozporů mezi výpovědí účastníka před správním
orgánem a novým tvrzením v kasační stížnosti, objasnění a rozvedení stížních bodů, apod.) vznikají v řízení
u soudu značné průtahy, právě v důsledku neoznámení místa pobytu, případně jeho změny.“
[10] Na základě zjištěných skutečností je zřejmé, že se stěžovatel nezdržuje v místě, které
v kasační stížnosti označil jako místo svého pobytu a současné místo pobytu se nepodařilo zjistit.
Příslušné orgány soudu sdělily, že místo pobytu stěžovatele neznají, jeho zástupce ani
po opakované výzvě místo pobytu stěžovatele soudu neprokázal. Z jeho vyjádření nelze dovodit,
že se stěžovatel skutečně zdržuje na adrese N. F. 2122/13, P. 2. Tvrzení, že informace o místě
pobytu mu byla sdělena klientem v době relevantní pro vydání rozhodnutí je neurčité a vágní. Není
vůbec zřejmé, o jaký jde časový údaj, resp. jaké rozhodnutí (správní či soudní) má zástupce na
mysli. V posuzované věci byly vyčerpány všechny standardní prostředky, kterými by bylo možné
zjistit místo pobytu stěžovatele a soud proto považuje za prokázané, že jeho pobyt není znám.
[11] Nezbylo, než řízení dle §47 písm. c) s. ř. s., za použití §120 s. ř. s., zastavit.
[12] Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že postupoval v souladu s platnou judikaturou,
dle níž v případě, kdy u stěžovatele, který je žadatelem o mezinárodní ochranu, nelze zjistit místo
pobytu, soud řízení o kasační stížnosti zastaví bez ohledu na to, zda kasační stížnost má všechny
zákonné náležitosti a zda jsou splněny všechny podmínky řízení, včetně povinného zastoupení
advokátem, či nikoliv (srov. usnesení ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007 - 66).
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu