ECLI:CZ:NSS:2016:9.AZS.229.2016:37
sp. zn. 9 Azs 229/2016 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: P. T. C.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
4, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2015, č. j. MV–27737-3/SO/sen-2015, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2016, č. j. 30 A
75/2015 – 59, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým bylo výrokem I.
zrušeno její rozhodnutí ze dne 28. 5. 2015, č. j. MV–27737-3/SO/sen-2015, a rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 23. 12. 2014, č. j. OAM-14821-
18/PP-2014 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení.
Výrokem II. bylo stěžovatelce uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 228 Kč.
Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně pro nesplnění podmínky uvedené
v §87b odst. 2 ve spojení s §15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a nebylo jí vydáno povolení
k přechodnému pobytu.
[2] Stěžovatelka současně s podáním kasační stížnosti podala návrh na přiznání odkladného
účinku. Svůj návrh odůvodnila tím, že s ohledem na povahu projednávané věci je zřejmé,
že nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je způsobilé nejenom jí, ale rovněž veškerým
orgánům státní správy podílejícím se na posuzované věci přivodit nepoměrně větší újmu
spočívající ve výkonu napadeného rozsudku ve srovnání s újmou žalobkyně, která bude ostatně
oprávněna v případě přiznání odkladného účinku setrvat nadále na území České republiky,
a to do pravomocného rozsudku Nejvyššího správního soudu.
[3] Žalobkyně k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvádí, že institut
odkladného účinku neslouží k ochraně orgánů státní moci. Stěžovatelce žádná závažná újma,
která by byla způsobena vykonatelností napadeného rozsudku, nehrozí a zároveň ji ani nijak
neprokázala. Navrhuje proto, aby odkladný účinek kasační stížnosti přiznán nebyl.
[4] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5
s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[5] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, splněny tři materiální
předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat
újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
ale naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo,
že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno.
[7] Vznik takto chápané újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním
následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu. Zatímco žalobce bude zpravidla spojovat
újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon rozhodnutí krajského soudu
skutečně závažně ohrozit, žalovaný žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva,
jež by mohla být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem
je v soudním řízení hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Otázka zákonnosti rozhodnutí není
důvodem pro přiznání odkladného účinku. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného
účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí ve věci samé.
[8] Výše uvedené neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být žalovanému
přiznán za žádných okolností. Půjde však o případy výjimečné, kdy odložení účinků rozhodnutí
krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude
v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním
odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem.
Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem tato újma
a její intenzita spočívá. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
žalovaný obává, by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně
ohrožen.
[9] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[10] Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku pouze v obecné rovině uvedla,
že výkon napadeného rozsudku je způsobilý nejenom jí, ale rovněž veškerým orgánům státní
správy podílejícím se na posuzované věci přivodit nepoměrně větší újmu.
[11] Takovéto vágní tvrzení nenaplňuje výše uvedený požadavek na vylíčení podstatných
skutečností, které by svědčily o nepoměrně větší újmě. Stěžovatelka pouze obecně konstatuje,
že výkon rozsudku způsobí jí a dalším orgánům státní správy újmu. Žádným způsobem
však nevysvětluje a nekonkretizuje, jakou újmu výkon napadeného rozsudku způsobí,
popř. v čem by byla spatřována ochrana důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení
by v konkrétním případě mohlo onu nepoměrně větší újmu představovat. Stěžovatelka zůstala
ve své argumentaci v rovině ničím nepodloženého obecného tvrzení. Vylíčení podstatných
skutečností o hrozící újmě je povinností stěžovatelky. Soud není povinen ani oprávněn tyto
za stěžovatelku dovozovat.
[12] Lze tedy uzavřít, že stěžovatelka neosvědčila, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem obává, by pro ni byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný
zájem skutečně ohrožen. Z uvedených důvodů nemohl Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
přiznat odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu