ECLI:CZ:NSS:2016:9.AZS.264.2016:23
sp. zn. 9 Azs 264/2016 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Kühna, Ph.D., v právní věci žalobce: V. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 9. 2014, č. j. OAM-297/ZA-ZA14-ZA14-2014, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 4 Az 37/2014 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dle poštovního razítka k poštovní přepravě dne
10. 10. 2016 kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému v záhlaví
výroku.
[2] Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou splnění
zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou z podmínek
je i požadavek na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
[3] Dle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
[4] Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením §40 s. ř. s., dle jehož
odst. 1 lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem
dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle §40 odst. 2 s. ř. s.
končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který
určil počátek lhůty.
[5] Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že napadený
rozsudek městského soudu, který rovněž obsahoval poučení o možnosti podat proti němu
kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu,
byl stěžovateli doručen fikcí do datové schránky v pátek 9. 9. 2016.
[6] Konec lhůty dvou týdnů pro podání kasační stížnosti dle §40 odst. 2 s. ř. s.
pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval
se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. na pátek 23. 9. 2016. Tento den byl posledním dnem
pro včasné podání kasační stížnosti, tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím
držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu,
který má povinnost ji doručit.
[7] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně,
a z tohoto důvodu ji podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
odmítl.
[8] Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Ads 54/2003 - 78, není
v případě, že je kasační stížnost podána opožděně, na místě odstraňovat její jiné vady
či nedostatek právního zastoupení. Z toho důvodu v posuzovaném případě nebylo
třeba rozhodovat o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce (obdobně viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 9 As 81/2016 – 26, nebo ze dne 6. 3. 2014,
č. j. 9 Ads 46/2014 – 50).
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu