ECLI:CZ:NSS:2016:9.AZS.64.2016:33
sp. zn. 9 Azs 64/2016 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: S.
A. H., zast. Mgr. Markem Hudlickým, advokátem se sídlem Františkánská 120/7, Plzeň, proti
žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké
policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2016, č. j. KRPA-
361214-70/ČJ-2015-000022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 4 A 11/2016 – 30,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 4 A 11/2016 – 30,
se zru š u j e.
II. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru
cizinecké policie, ze dne 21. 1. 2016, č. j. KRPA-361214-70/ČJ-2015-000022,
se z r ušuj e a věc se v rac í žalované k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Marku Hudlickému, advokátovi se sídlem
Františkánská 120/7, Plzeň, se př i z ná v á odměna za zastupování v řízení
o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované.
Tímto rozhodnutím byla podle §124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), prodloužena doba zajištění stěžovatele za účelem správního vyhoštění
o 40 dní.
[2] Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že překážky vycestování stěžovatele
ve smyslu §179 zákona o pobytu cizinců byly posuzovány v pravomocném rozhodnutí
o jeho vyhoštění. Při rozhodování o prodloužení jeho zajištění žalovaná vycházela ze stejných
skutečností, neboť po dobu jeho zajištění nedošlo ke změně situace. Žalovaná proto
již neposuzovala znovu skutečnosti, za nichž byl zajištěn, pouze posoudila, zda nedošlo ke změně
těchto skutečností. Soud nepovažoval tuto absenci opětovného zkoumání překážek vycestování
za porušení zákona o pobytu cizinců. Námitku, že závazné stanovisko Ministerstva vnitra
o možnosti vycestovat do Iráku bylo vydáno v urychleném časovém horizontu, nepovažoval
soud za důvodnou, jelikož v projednávaném řízení se nepřezkoumávalo rozhodnutí o správním
vyhoštění, a tedy ani toto závazné stanovisko.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované
[3] Stěžovatel napadá rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[4] Má za to, že zajištění cizince podle §124 zákona o pobytu cizinců je nejzazším řešením
realizace správního vyhoštění a mělo by být uplatněno až subsidiárně, když zákon o pobytu
cizinců stanoví i jiná opatření zamezující vycestování cizince. Byť je pravda, že v probíhajícím
řízení není přezkoumáváno rozhodnutí o správním vyhoštění, je přesvědčen, že i v rozhodnutí
o zajištění musí být aplikována zásada non-refoulement, §179 zákona o pobytu cizinců a čl. 33
Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Pokud tímto způsobem městský soud nepostupoval,
zatížil své rozhodnutí zásadní vadou. Navrhuje tak rozsudek městského soudu zrušit a věc mu
vrátit k dalšímu řízení.
[5] Žalovaná se i přes výzvu ke kasační stížnost nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Soud ze správního a soudního spisu zjistil následující skutečnosti. Stěžovatel byl dne
6. 9. 2015 kontrolován policejní hlídkou. Stejného dne bylo vydáno rozhodnutí o jeho zajištění
na dobu 30 dní dle §124 zákona o pobytu cizinců a rozhodnutí o správním vyhoštění dle §119
odst. 1 písm. c) bod 2 stejného zákona. Doba zajištění byla prodloužena rozhodnutími žalované
ze dnů 29. 9. 2015, 2. 11. 2015 (původně datované jako 2. 10. 2015), 3. 12. 2015 a 21. 1. 2016
(současně projednávané napadené rozhodnutí), postupně o 30, 30, 50 a 40 dní. Stěžovatel podal
správní žalobu proti všem těmto čtyřem rozhodnutím o prodloužení zajištění. Soudu je z úřední
činnosti známo, že žaloby proti rozhodnutím ze dnů 29. 9. 2015 a 2. 11. 2015 byly zamítnuty,
proti čemuž podal kasační stížnosti. O těchto kasačních stížnostech Nejvyšší správní soud
rozhodl rozsudky ze dne 25. 2. 2016, č. j. 5 Azs 7/2016 – 22, a ze dne 10. 3. 2016,
č. j. 7 Azs 321/2015 – 29, které napadená rozhodnutí o prodloužení zajištění, stejně tak rozsudky
městského soudu, zrušily a věci vrátily žalované k dalšímu řízení.
[8] V těchto rozsudcích soud podrobně rozebral judikaturu, ze které plyne, že v řízení
o zajištění cizince podle §124, §124b nebo §129 zákona o pobytu cizinců mají správní orgány
povinnost zabývat se možnými překážkami správního vyhoštění, vycestování nebo předání
cizince podle mezinárodní smlouvy v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování
o zajištění známy nebo v řízení vyšly najevo. V takové situaci je povinen možné překážky
před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je správní
vyhoštění, vycestování nebo předání cizince alespoň potenciálně možné (viz usnesení rozšířeného
senátu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010 – 150, publ. pod č. 2524/2012 Sb. NSS).
[9] Jak již konstatoval soud v citovaném rozsudku sp. zn. 5 Azs 7/2016, stěžovatel
před žalovanou uvedl, že pochází z města Mosul a z Iráku vycestoval z důvodu války. Zároveň
je obecně známou skutečností, že město Mosul ovládá tzv. Islámský stát a že mj. právě v této
části Iráku probíhá ozbrojený konflikt mezi tzv. Islámským státem, vládními silami
podporovanými leteckými údery mezinárodní koalice a dalšími ozbrojenými skupinami. Bylo tedy
na žalované, aby se alespoň předběžně vypořádala s možnou překážkou realizace jeho vyhoštění
(vycestování) ve smyslu §179 odst. 1 a 2 písm. a), b) a c) zákona o pobytu cizinců,
tj. zda stěžovateli v zemi původu nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy spočívající v uložení
nebo vykonání trestu smrti (včetně popravy, resp. zabití ze strany nestátních původců takové
vážné újmy), dále v mučení nebo nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání, a konečně
též ve vážném ohrožení života nebo lidské důstojnosti (tělesné integrity) z důvodu svévolného
násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
[10] Žalovaná se v napadeném rozhodnutí ohledně možných důvodů znemožňujících
vycestování vyslovila pouze v takové míře, že uvedla, že stěžovatel vypověděl, že mu v zemi
původu nehrozí trestní stíhání a nemá tam politický problém.
[11] Takové odůvodnění neodpovídá výše uvedeným judikaturním závěrům. Soud neshledal
důvod pro odchýlení se od tohoto právního názoru. Rozhodnutí žalované je v uvedené otázce
nepřezkoumatelné a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl již městský soud napadené
rozhodnutí žalované zrušit. Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbývá než napadený rozsudek,
stejně tak rozhodnutí žalované, zrušit a věc jí vrátit k dalšímu řízení.
[12] Soud se pro podrobnější odůvodnění plně odkazuje na již citované rozsudky
sp. zn. 5 Azs 7/2016 a sp. zn. 7 Azs 321/2015, které jsou s právě projednávanou věcí skutkově
i právně téměř totožné.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná,
a proto v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený rozsudek městského soudu.
[14] Vzhledem k tomu, že již v řízení před městským soudem byly důvody pro zrušení
rozhodnutí žalované, přistoupil Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.
ve spojení s §78 odst. 1 s. ř. s. také ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. V návaznosti
na zrušení rozhodnutí správního orgánu pak podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §78
odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Právním názorem, který vyslovil soud
ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán za přiměřeného použití §78 odst. 5 s. ř. s. vázán. O věci
rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[15] V případě, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a současně zrušil
i rozhodnutí správního orgánu dle §110 odst. 2 s. ř. s., je povinen rozhodnout kromě nákladů
řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí
městského soudu (§110 odst. 3, věta druhá, s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení
o kasační stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich
náhradě jediným výrokem vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).
[16] Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vychází soudní řád správní z celkového
úspěchu ve věci. Žalovaná ve věci celkový úspěch neměla, náhrada nákladů řízení jí proto
nenáleží. Stěžovatel měl ve věci plný úspěch, neboť rozhodnutí žalované bylo zrušeno.
Ze soudního spisu ovšem nevyplývá, že by mu v řízení o kasační stížnosti nebo v řízení
před městským soudem jakékoliv důvodně vynaložené náklady vznikly.
[17] Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Jde o odměnu za 1 úkon právní služby (doplnění kasační stížnosti), celkem
v částce 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního
tarifu, ve znění pozdějších předpisů) a náhradu hotových výdajů, celkem 300 Kč (§13 odst. 3
téže vyhlášky), celkem tedy 3 400 Kč. Přiznaná odměna bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu