ECLI:CZ:NSS:2016:APRK.2.2016:56
sp. zn. Aprk 2/2016 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: JRD s. r. o.,
se sídlem Korunní 810/104, Praha, zast. advokátem Mgr. Pavle m Černým, se sídlem AK Frank
Bold advokáti, s. r. o., Údolní 33, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí,
se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2013,
čj. SFZP 084522/2013, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8A 173/2013, o návrhu
žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Městský soud v Praze je povinen ve věci vedené u něj pod sp. zn. 8A 173/2013
nařídit jednání nejpozději ve lhůtě do 15. 3. 2016.
II. Žalobci se p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení ve výši 2.178 Kč; tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto
usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Černého, se sídlem AK Frank Bold
advokáti, s. r. o, Údolní 33, Brno.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „navrhovatel“) podal u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“)
žalobu proti rozhodnutí žalovaného (viz výše) dne 31. 10. 2013.
Dne 26. 1. 2016 podal navrhovatel u městského soudu návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu; návrh byl postoupen bez vyjádření dle §174a odst. 3 zákona o soudech
a soudcích Nejvyššímu správnímu soudu dne 29. 1. 2016.
Navrhovatel uvádí, že městský soud mu ve věci zaslal dne 15. 1. 2014 poučení
dle §51 s. ř. s.; dne 28. 1. 2014 navrhovatel soudu sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím
bez jednání. Od té doby soud neučinil ve věci žádný úkon, p řestože má všechny podklady
pro nařízení jednání. Navrhovatel namítá průtahy v řízení a dobu, po kterou soud nekoná,
považuje za nepřiměřenou. Požaduje, aby Nejvyšší správní soud uložil městskému soudu ve věci
vedené pod sp. zn. 8A 173/2013 nařídit jednání, a to nejpozději do 30 dnů od právní moci
usnesení Nejvyššího správního soudu. Současně požaduje uhradit náklady řízení.
Nejvyšší správní soud ověřil z přiloženého soudního spisu skutečnosti tvrzené
navrhovatelem; konstatuje jejich soulad s obsahem spisu.
Žaloba byla podána dne 31. 10. 2013; současně s podáním byla splněna poplatková
povinnost; žaloba neobsahovala vady, které by bylo nutno odstraňovat. Dne 18. 11. 2013 soud
zaslal poučení o složení senátu a další informace o řízení navrhovateli i žalovanému, byl vyžádán
správní spis a současně byla zaslána žaloba k vyjádření žalov anému.
Dne 23. 12. 2013 soud obdržel vyjádření žalovaného a dne 31. 12. 2013 byl na soud
předložen originál správního spisu. Od tohoto data neučinil městský soud žádný úkon a je zcela
nečinný.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu je důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího
před soudem.
Dle §174a odst. 1, věty první, zákona o soudech a soudcích „[m]á-li účastník
nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil
lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení […].“
Co se týče postupu samotného městského soudu, lze konstatovat, že městský soud
se nedopustil žádných průtahů ve vztahu k úkonům, které je nutno učinit, aby se řízení dostalo
do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí. Městský soud v přiměřené době informoval účastníky
o složení senátu a vyzval je, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Nejvyšší
správní soud tak konstatuje, že městský soud v přiměřené době po obdržení žaloby dovedl řízení
do stavu, kdy by bylo možno vydat rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stav řízení, kdy soud již vykonal veškeré úkony nutné
k tomu, aby mohl rozhodnout, nicméně v dané věci, která nemá přednostní režim,
stále nerozhodl, není sensu stricto známkou průtahu v řízení. Podstatné zde však je, aby řízení
nebylo v tomto stavu udržováno po nepřiměřenou dobu. Soudní řád správní respektuje
objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující soudci či senáty mají v jednom okamžiku
vícero běžících řízení, některá z nich již připravená k rozhodnutí a postupně v nich vydávají
rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“. To samo o sobě není zapovězeno
z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně nepředvídají vydání rozhodnutí ihned,
jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá.
V tomto směru se zdejší soud řídí názorem vyjádřeným Ústavním soudem, že „ je věcí státu,
aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené v Listině a Úmluvě, byly respektovány
a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých
práv v přiměřené době“ (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1994, sp. zn. IV. ÚS 55/94,
publikovaný jako N 42/2 SbNU 35, dostupný z http://nalus.usoud.cz). Stejně jako Ústavní soud
(srov. např. nález ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. IV. ÚS 391/07, publikovaný jako
N 122/46 SbNU 151) si přitom Nejvyšší správní soud plně uvědomuje, že jeho individuální
rozhodnutí není systémovým řešením, neboť v případě, kdy by zdejší soud vyhověl návrhu
na určení lhůty těch účastníků řízení před městským soudem, jejichž věci jsou ještě s tarší než věc
navrhovatelova, nedošlo by k faktickému zlepšení situace. Návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu není totiž nástrojem, který je schopen odstranit případnou přetíženost soudu.
Nejvyšší správní soud však nemá jiný nástroj, který by mohl použít k ochraně navrhovatelů před
případnými průtahy v řízení u krajských soudů či městského soudu. Ve vztahu k otázce zachování
principu rovnosti účastníků řízení před městským soudem, která se v dané souvislosti nabízí, lze
s odkazem na výše zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2007 (viz bod 25. nálezu) zmínit,
že: „takový princip se uplatní toliko v situaci, kdy zásah do základních práv a svobod jednotlivce lze odstranit
jiným způsobem, tedy existují-li vedle zvoleného nástroje také jiné pros tředky, kterými lze zabránit zásahu
do základních práv a svobod.“ Nejvyšší správní soud však jiný prostředek nemá a o návrhu na určení
lhůty musí rozhodnout.
Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla
podána říjnu v roce 2013 a lhůta, v níž není dosud rozhodnuto, resp. soud nenařídil ani jednání
ve věci samé, přesahuje více než dva roky. Taková lhůta není lhůtou v dané věci přiměřenou.
Od 31. 12. 2013 disponuje městský soud správním spisem i vyjádřením žalova ného, navrhovatel
nenavrhuje žádné důkazy k provedení, v řízení nejsou účastny ani jiné osoby. Nad rámec
uvedeného je třeba rovněž poukázat na to, že ani městský soud neuvedl žádné relevantní důvody,
jimiž by svoji nečinnost ospravedlnil, nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu své vyjádření,
ač mu takový postup zákon ukládá (§147a odst. 3 zákona po soudech a soudcích).
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup
městského soudu, jakož i s přihlédnutím ke své konstantní judikatuře, nemohl než dospět
k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, neboť dobu, po kterou se navrhovateli dosud
nedostalo rozhodnutí, již nelze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
ospravedlnit, a považovat ještě za přiměřenou. Stanovil proto přiměřenou lhůtu k rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 z ákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je -li návrh uznán jako oprávněný. Z obsahu
spisu soud zjistil, že zástupce navrhovatele učinil jeden úkon právní služby (podání návrhu
na určení lhůty k provedení procesního úkonu). Zdejší soud rozhodl tak, že se navrhovateli
náhrada nákladů řízení přiznává ve výši 1 × 1.500 Kč + 1 × 300 Kč, celkem 1.800 Kč [dle §7
bodu 4., §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/ 1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů]. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce navrhovatele plátcem DPH, podle §14a
advokátního tarifu se v takovém případě zvyšuje odměna o DPH; k částce 1.800 Kč proto náleží
DPH ve výši 21 %, tedy 378 Kč. Celková náhrada nákladů říze ní bude vyplacena ve výši
2.178 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu