ECLI:CZ:NSS:2016:APRK.23.2016:36
sp. zn. Aprk 23/2016 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Mgr. P. M., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem na Poříčním právu 1, Praha 2, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2015, čj. MPSV-UM/23993/15/9S-HMP,
vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 43Ad 1/2016, o návrhu žalobce na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamít á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 8. 7. 2016 podaným u Krajského soudu v Praze se žalobce (dále
„navrhovatel“) domáhá určení lhůty podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Jeho konkrétní požadavek spočívá „v urychlení
rozhodnutí ve věci týkající se mimořádné okamžité pomoci; uvádí, že je nezbytné jednat bezodkladně
a je výsměchem správních orgánů, že se věc vleče od r. 2008, a intenzivně je žádána od r. 2012.“
Návrh byl postoupen krajským soudem Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 7. 2016
s vyjádřením, z něhož se podává, že žaloba napadla soudu dne 8. 1. 2016, poté, co mu byla
postoupena Městským sudem v Praze (kterému napadla dne 7. 12. 2015). Ve věci soud vyzval dne
26. 2. 2016 žalovaného k podání vyjádření; toto soud obdržel dne 8. 3. 2012, nicméně správní
spis z důvodu souběžně probíhajícího přezkumného řízení byl soudu postoupen až dne
10. 6. 2016. Soud zaslal poté navrhovateli vyjádření žalovaného, současně mu zaslal poučení
a žádost o vyjádření souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání; tuto písemnost se podařilo
navrhovateli doručit až 28. 6. 2016, na to reagoval dne 8. 7. 2016 podáním, v němž vyjádřil
nesouhlas s rozhodnutím bez jednání a současně uplatnil návrh na určení lhůty.
Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti uvedené krajským soudem ze soudního spisu,
přitom shledal, že mají ve spise oporu.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
krajského soudu dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak
vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil
postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci
zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.
Jak již zdejší soud několikráte ve své judikatuře konstatoval, průtahy v řízení znamenají,
že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému
soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní
soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům. V této souvislosti je třeba konstatovat, že nelze
přihlížet k průtahům, které navrhovatel zmiňuje ze strany správních orgánů, neboť tyto nelze
krajskému soudu nikterak přičítat. Je, resp. bylo na navrhovateli, pokud řízení před správními
orgány trvalo nepřiměřeně dlouho, bránit se k tomu určenými právními prostředky obrany
ve vztahu k nečinnosti správních orgánů, např. po vyčerpání procesních prostředků obrany
přípustných v řízení před správními orgány žalobou proti nečinnosti (§79 soudního řádu
správního).
Žaloba navrhovatele napadla soudu 8. 1. 2016. Nelze pominout, že podle §56 odst. 1
s. ř. s. je soud povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly. Podle
citovaného ustanovení soud projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození
od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně
též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo
donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí
o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince,
rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí,
jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany
a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li
tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele se o takovou věc nejedná.
Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup soudu dospěl k závěru
o neoprávněnosti podaného návrhu, neboť dobu, po kterou se navrhovateli dosud nedostalo
rozhodnutí, nelze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat
za nepřiměřenou. Vycházel přitom ze své konstantní judikatury a přihlédl zejména k tomu,
že na věc navrhovatele nedopadá režim §56 s. ř. s..
Doba, po kterou se navrhovateli dosud nedostalo rozhodnutí, nepředstavuje porušení
práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu