ECLI:CZ:NSS:2016:APRK.24.2016:47
sp. zn. Aprk 24/2016 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: AGROCORN
Hájek s.r.o., se sídlem Bravantice 244, Bravantice, zastoupeného JUDr. Tomášem Davidem,
advokátem, se sídlem Dlážděná 1586/4, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství,
se sídlem Těšnov 17/65, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2015,
č. j. 16313/2015-MZE-14141, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 179/2015,
o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 25. 7. 2016, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 29. 7. 2016,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu podle
§174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to nařízení jednání ve věci vedené
u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 6 A 179/2015. Svůj návrh
odůvodnil tím, že věc se týká problematiky nepřiznání zemědělské dotace žalovaným. Podle
navrhovatele se jedná o urgentní problematiku; navíc věc není natolik složitá, aby soudní řízení
muselo probíhat takto dlouho.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu městského soudu JUDr. Eva Pechová. Uvedla,
že věc je připravena k rozhodnutí, soud se však řídí pravidlem, podle kterého musí být věci
zásadně vyřizovány v pořadí, v jakém k soudu došly, s výjimkou věcí, pro něž je v souladu s §56
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), stanoven přednostní režim,
nebo pro něž lhůtu stanoví zákon; o takovou věc zde nejde. Předsedkyně senátu tedy považuje
návrh k provedení procesního úkonu za nedůvodný.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel
doručil soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného dne 16. 9. 2015. Usnesením ze dne
12. 10 2015 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku a k doložení rozhodnutí, které
bylo napadeno žalobou. Žalobce obratem soudní poplatek uhradil a soudu předložil napadené
rozhodnutí. Písemností ze dne 2. 11. 2015 zaslal soud žalovanému žalobu k vyjádření a vyzval
žalovaného k předložení úplného správního spisu. Rovněž ho informoval o složení rozhodujícího
senátu a vyzval ho k vyjádření, zda požaduje ve věci nařízení jednání. Žalovaný zaslal soudu
vyjádření k žalobě i správní spis dne 17. 12. 2015. Písemností ze dne 11. 1. 2016 informoval soud
zástupce navrhovatele o složení senátu, který bude věc rozhodovat, a o možnosti soudu
rozhodnout o věci samé bez jednání, a vyzval ho k vyjádření, zda požaduje, aby ve věci bylo
nařízeno jednání. Na tuto výzvu soudu zástupce navrhovatele reagoval písemností ze dne
19. 1. 2016. Podáním ze dne 8. 6. 2016 reagoval zástupce navrhovatele na vyjádření žalovaného
k žalobě. Poslední písemností nacházející se v soudním spise je žádost zástupce navrhovatele
o nahlížení do spisu, kam také dne 13. 6. 2016 nahlížel.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
Městský soud je podle §56 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci
v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody
pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně
návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, žaloby proti
nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení
správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním
vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem
je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům
a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Ve věci navrhovatele vede městský soud řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu podle §65 a násl. s. ř. s. o zamítnutí žádosti o poskytnutí jednotné platby na plochu
zemědělské půdy pro rok 2014. Nejedná se tedy o věc, která by podléhala režimu přednostního
vyřizování podle §56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný. Z předloženého spisového materiálu
vyplývá, že soud se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době
procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat
a rozhodnout. Městský soud komunikoval s navrhovatelem i žalovaným a shromažďoval
informace potřebné k rozhodnutí věci. Spis je již připraven k meritornímu projednání
a rozhodnutí. Délku řízení necelých deset měsíců (od podání žaloby do podání návrhu na určení
lhůty) ještě nelze, vzhledem k rozsahu agendy a množství sporů vedených u daného soudu,
považovat za průtahy v řízení či nečinnost městského soudu. Posuzovaná věc nespadá
do přednostního režimu, a proto je nutné respektovat pořadí napadaných věcí. Nejvyšší správní
soud rozumí snaze navrhovatele domoci se co nejrychlejšího rozhodnutí dané věci, avšak její
povaha není taková, aby umožňovala rozhodnout v přednostním režimu. Ze všech shora
uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona
o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný.
K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu