ECLI:CZ:NSS:2016:APRK.25.2016:57
sp. zn. Aprk 25/2016 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: EUROFORM
spol. s r. o., se sídlem Malá Štupartská 634/7, Praha – Staré Město, zastoupený
JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem se sídlem Slezská 13, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. 1607/530/15 67020/ENV/15, vedené
u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 A 21/2016, o návrhu žalobce na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu a vyjádření k němu
[1] Návrhem ze dne 3. 8. 2016, který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen
dne 11. 8. 2016, se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Navrhovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud určil
lhůtu k nařízení jednání v příslušné věci a vydání vlastního meritorního rozhodnutí o jeho žalobě,
o níž se před Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) vede řízení
pod sp. zn. 15 A 21/2016.
[2] Navrhovatel uvedl, že má zájem realizovat v katastrálním území Chabařovice
projekt výstavby průmyslové zóny (výrobního a skladovacího areálu) označené jako Přestanov-
Chabařovice EUROFORM, přičemž správní žalobou se domáhá, aby v souvislosti s tímto
jeho stavebním záměrem byla povolena výjimka podle §56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“),
ze zákazů stanovených tímto předpisem pro několik zvlášť chráněných druhů živočichů.
[3] Dne 7. 6. 2016 požádal krajský soud o sdělení odhadovaného termínu nařízení jednání
ve věci, přičemž soud ho dne 9. 6. 2016 informoval, že nařízení jednání v dané věci lze
předpokládat v první polovině roku 2018. Průtahy spatřuje v tom, že jednání ve věci má být
nařízeno v zásadě až za více jak dva roky po podání žaloby, přičemž samotné konání jednání ještě
nemusí znamenat, že v tomto termínu bude také ve věci rozhodnuto.
[4] K významu předmětu řízení uvedl, že v souvislosti s předmětným investičním záměrem
vynaložil výrazné finanční prostředky (ať již na projektovou a inženýrskou činnost nebo
na vlastní realizaci určitých částí infrastruktury) a především v souvislosti s ním byla učiněna řada
právních jednání a vydána řada správních rozhodnutí, která by mohla v důsledku průtahů
ve shora popsaném řízení o správní žalobě zaniknout (např. územní rozhodnutí o umístění
stavby, smlouva o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě do napěťové hladiny
vysokého napětí nebo velmi vysokého napětí, stanovisko krajského úřadu podle §10 zákona
č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících
zákonů).
[5] Navrhovatel dále zdůraznil, že jeho stavební záměr je nejen v souladu s lokální
legislativou, ale rovněž se stanoviskem zmocněnce vlády ČR pro Moravskoslezský a Ústecký kraj,
v němž byl akcentován jasný veřejný zájem na rozvoji průmyslových zón a na tvorbě pracovních
míst ve strukturálně postiženém regionu Ústeckého kraje. Realizace předmětného stavebního
záměru by s sebou logicky přinášela vznik zhruba tisíce pracovních příležitostí nejen
krátkodobého charakteru (realizace vlastní stavební činnosti), ale i z hlediska dlouhodobého
(pracovní místa vytvářená nájemci, resp. provozovateli dotčeného průmyslového areálu).
[6] Krajský soud ve vyjádření k návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu uvedl,
že žaloba byla podána dne 29. 1. 2016 a poslední úkon soudu byl učiněn dne 6. 4. 2016,
proto ve věci doposud nejsou průtahy.
II. Podstatný obsah spisu krajského soudu
[7] Žalobou doručenou krajskému soudu dne 29. 1. 2016 navrhovatel brojí proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. 1607/530/15 67020/ENV/15, jímž bylo zamítnuto
odvolání navrhovatele a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje o nepovolení
výjimky ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje a biotopu druhů střevlík zlatitý,
ještěrka obecná a užovka hladká podle §56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.
[8] Dne 16. 2. 2016 krajský soud vyžádal u žalovaného předložení správního spisu a vyjádření
k žalobě, které mu bylo doručeno dne 11. 3. 2016. Dne 16. 3. 2016 zaslal toto vyjádření
s poučením o složení senátu, který ve věci bude rozhodovat, zástupci navrhovatele a stejné
poučení rovněž žalovanému a současně oba účastníky poučil dle §51 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), o možnosti rozhodování bez nařízení jednání. Dne 29. 3. 2016 soud obdržel
souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a dne 30. 3. 2016 vyjádření
navrhovatele k vyjádření žalovaného k žalobě a jeho nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení
jednání. Dne 6. 4. 2016 soud zaslal žalovanému repliku navrhovatele, dne 7. 6. 2016 obdržel
žádost navrhovatele o sdělení odhadovaného termínu nařízení jednání, na kterou odpověděl
přípisem ze dne 9. 6. 2016, v němž uvedl, že nařízení jednání lze předpokládat v první polovině
roku 2018. Dne 18. 7. 2016 krajský soud obdržel od žalovaného jeho stanovisko k podnětu
navrhovatele k přezkoumání napadeného rozhodnutí.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
[10] Při posuzování návrhu na určení lhůty je Nejvyšší správní soud vázán navrhovatelovou
specifikací procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy. Jen u takto vymezeného
procesního úkonu zkoumá, zda dochází k průtahům. V nynější věci jsou průtahy namítány
ve vztahu k nařízení jednání a vydání rozhodnutí, jímž se řízení před krajským soudem končí.
[11] Důvodnost návrhu na určení lhůty zdejší soud posuzuje dle kritérií vymezených v §174a
odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Těmito kritérii jsou složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu. Současně není
bez významu ani §56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí,
v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání
a rozhodování věci. V §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. jsou vymezeny návrhy a věci, o nichž se rozhoduje
přednostně.
[12] Za porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů pak Nejvyšší správní soud
nepovažuje samotnou skutečnost, že soud, vůči němuž návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu směřuje, učinil v přiměřených lhůtách všechny přípravné úkony, které musí
předcházet rozhodnutí věci, ale ve věci stále nerozhodl, jelikož rozhoduje věci napadlé dříve.
Podstatné však je, aby v tomto stavu soud neudržoval řízení po příliš dlouhou dobu,
což se posuzuje dle kritérií zmíněných v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
tj. s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků
nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu. Jde o kritéria vycházející z judikatury Evropského
soudu pro lidská práva.
[13] V případě, že nelze posuzovanou délku řízení s ohledem na popsaná kritéria nadále
tolerovat, není možné návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnout s odkazem
na §56 odst. 1 s. ř. s. a odůvodněním, že soud stále rozhoduje věci napadlé dříve než tu,
které se týká návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Ochranu práva na projednání
věci bez zbytečných průtahů totiž nelze odmítnout s poukazem na to, že práva někoho jiného
jsou porušována ještě více. Zde se pak uplatní názor Ústavního soudu, že „průtahy v řízení
nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak,
aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru
nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“;
viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06,
nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 a další).
[14] V nynější věci nejde o návrh, který by měl krajský soud projednat a rozhodnout
přednostně dle §56 odst. 3 s. ř. s. či §56 odst. 1 věty za středníkem s. ř. s. Krajský soud přitom
v současnosti rozhoduje žaloby, které obdržel dříve než navrhovatelovu žalobu.
[15] Nejvyšší správní soud dále neshledal s ohledem na hodnocení kritérií uvedených v §174a
zákona o soudech a soudcích, že by řízení před krajským soudem trvalo nepřiměřeně dlouho.
[16] Význam předmětu řízení pro navrhovatele a složitost věci jsou kritéria zmíněná v §174a
odst. 8 zákona o soudech a soudcích, která nejsou exaktně měřitelná. Ve vztahu ke složitosti věci
lze nicméně konstatovat, že nejde o věc jednoduchou, naopak s ohledem na povahu žalobních
námitek a problematiku poměřování veřejných zájmů jde spíše o věc, která svou složitostí v určité
míře překračuje běžnou úroveň složitosti věcí řešených ve správním soudnictví.
[17] Věc má pro navrhovatele ten význam, že výjimka dle §56 zákona o ochraně přírody
a krajiny ovlivňuje možnost realizovat projekt výstavby průmyslové zóny. Co se týče
stěžovatelova tvrzení o tom, že realizace předmětného stavebního záměru by přinášela vznik
pracovních příležitostí z krátkodobého i dlouhodobého hlediska, jedná se o vágní a ničím
nepodložená tvrzení. Tvrdí-li navrhovatel ve vztahu k významu věci určité skutečnosti jdoucí
nad povahu správního rozhodnutí, jež bylo žalobou napadeno, je třeba je v návrhu na určení
lhůty k provedení procesního úkonu konkrétně rozvést a případně i doložit, což však neučinil.
[18] Co se týče postupu krajského soudu, lze konstatovat, že se soud nedopustil žádných
průtahů ve vztahu k úkonům, které je nutno učinit, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno
vydat rozhodnutí. V přiměřené době účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí
s rozhodnutím věci bez jednání, bez zbytečné prodlevy též vyzval žalovaného k předložení
správního spisu a k vyjádření k žalobě. Vyjádření žalovaného bezprostředně po jeho obdržení
zaslal navrhovateli. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že krajský soud v přiměřené době
po obdržení žaloby dovedl řízení do stavu, kdy by bylo možno vydat rozhodnutí. Posouzení,
zda v tomto stavu krajský soud neponechal řízení po nepřijatelně dlouho dobu, Nejvyšší správní
soud považuje vhodné učinit v souvislosti s dalšími kritérii vymezenými v §174a odst. 8 zákona
o soudech a soudcích.
[19] Při komplexním zhodnocení hledisek uvedených v §174a odst. 8 zákona o soudech
a soudcích Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh na určení lhůty není důvodný.
Řízení před krajským soudem trvá 7 měsíců. Jak již bylo výše uvedeno, složitost nynější věci
v určité míře překračuje běžnou úroveň složitosti věcí řešených ve správním soudnictví,
což s sebou nese požadavek na čas potřebný pro rozhodnutí. Rovněž pak lze poukázat na to,
že krajský soud neprodléval s úkony, které je nezbytné učinit před rozhodnutím věci.
Jde o skutečnosti, které Nejvyšší správní soud vedly k závěru, že 7měsíční řízení není porušením
práva navrhovatele na vyřízení věci bez zbytečných průtahů. Na závěru o nedůvodnosti návrhu
na určení lhůty nemění nic ani skutečnost, že k délce řízení navrhovatel negativně nepřispěl.
Ani navrhovatelův popis významu věci též Nejvyšší správní soud nevedl k jinému závěru,
neboť skutečnosti v něm uvedené a rizika s ním spojená mu musely být známy již v době
přípravy projektu výstavby průmyslové zóny.
[20] Nejvyšší správní soud shrnuje, že návrh na určení lhůty k provedení úkonu nevyhodnotil
jako důvodný, proto jej dle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
[21] Pokud jde o stěžovatelův eventuální návrh, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o přikázání
věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu, u něhož je rychlost zpracování napadaných
žalob výrazně vyšší, a to postupem podle §9 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud uvádí,
že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty je určení toho, zda v řízení nedochází ze strany soudu
k neodůvodněným průtahům a případné zjednání nápravy stanovením lhůty k provedení
patřičného úkonu. V rámci tohoto řízení však soud nemůže rozhodovat o přikázání věci jinému
soudu dle citovaného ustanovení s. ř. s., což však navrhovateli nebrání v podání takového
samostatného návrhu.
IV. Náklady řízení
[22] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu